Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (vlastním jménem Jiří Guth; 23. ledna 1861, Heřmanův Městec – 8. ledna 1943, Náchod) byl český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru (1919–1923) a spoluautor olympijské charty. V letech 1900–1929 byl předsedou Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů.
Obsah |
[editovat] Životopis
Vystudoval filozofii v Praze, ze které získal doktorát, první udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Původním povoláním byl středoškolský profesor[1] češtiny, francouzštiny a tělesné výchovy, dále autor povídek, románů a několika básní a překladatel z němčiny. Byl čtyři roky vychovatelem v knížecí rodině Schaumburg-Lippe v Ratibořicích a tamější vybrané chování rodiny ho inspirovalo k napsání několika společenských knih. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. V letech 1887 až 1912 působil jako středoškolský profesor v Praze (na Gymnáziu v Truhlářské) a Klatovech.
Pracoval i jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, kdy navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Byl členem spisovatelské skupiny Máj, překládal literární díla z francouzštiny a němčiny (např. Émila Zoly, Honoré de Balzaca, či Karla Maye), které vydával pod různými pseudonymy (Gaston Humbert, Stanislav Jarkovský či Stanislav Vraný).
Široké veřejností byl znám svými díly, kde podává pravidla a normy chování ve všech oblastech života. Ve svých dílech chování kladl důraz na slušnost, čestnost, skromnost, vzájemnou úctu.
[editovat] Sportovní funkcionář
Nebyl sice aktivním sportovcem, ani členem některé sokolské jednoty, zato se stal významným funkcionářem turistiky a českého sportu vůbec. Byl redaktorem časopisu Turista, v letech 1915 až 1926 předsedou Českého a později Československého klubu turistů.
V roce 1896 se zůčastnil prvních novodobých olympijských her a domů se vrátil nadšen. Díky známosti s zakladatelem novodobých olympijských her Pierrem de Coubertinem se stal dlouholetým (do roku 1943) členem MOV, prvním z českých zemí. Olympijské hnutí začal propagovat v českých i německých časopisech. Snažil se ihned založit Český olympijský výbor, získat vedení Sokola, nikde však zprvu neuspěl.[1]
Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Pak její vedení předal dalšímu významnému sportovnímu organizátorovi Josefovi Rösler-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a založil Český olympijský výbor (ČOV). Z počátku výbor nepracoval, a tak jej založil v lednu 1900 znovu. Díky ČOV se čeští sportovci zůčastňovali olympijských her již v době, kdy ještě Československá republika neexistovala.
V roce 1908 se oba organizátoři podíleli na ustavení České sportovní rady, usilující o koordinaci jednotlivých orgánů českého sportu uvnitř Rakousko-Uherska.[1]
[editovat] Dílo
[editovat] Básně a beletrie
- Cesta ještě nezarostla
- Na podzim v ořeší
- Babí léto
- Marná sláva
- Ulomené haluze
[editovat] Cestopisy
- Causerie z cest po Španělsku
- Na moři a za mořem
- Za horama Pyrenejskýma
- Na zeleném Erinu
- K slovanskému jihu
- Na pokraji Sahary
[editovat] Pravidla chování
- Společenský katechismus
- Na veřejnosti
- Rodinné události
- Pravidla slušného chování pro mládež
- Slušnost a demokracie
- Stolničení
- Mladému republikánu
- Obchodník gentleman
- Společenský slabikář
[editovat] Knihy věnované sportu
- Paměti
- Vývoj českého olympiemi
- Turistika
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Rozvoj sportovního hnutí, s. 73.
[editovat] Literatura
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
