Guy de Maupassant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Guy de Maupassant

Guy de Maupassant [gí d mópasán] (5. srpna 1850, Tourville-sur Arques6. července 1893, Paříž) byl francouzský spisovatel 2. poloviny 19. století. Představitel literárního realismu a naturalismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na zámku Miromesnil do rodu de Maupassant, přičemž šlechtický titul obdržel jeho rod od Marie Terezie. Svobodomyslnost jeho matky Laure Le Poittevin vedla v jeho jedenácti letech k rozvodu rodičů. Laure si oba své syny, Guye i mladšího Hervé, ponechala a odcestovala s nimi do Normandie, jejíž atmosféru si Guy zamiloval. Ve věku třinácti let byl poslán na seminář v Rouen. V říjnu, roku 1868, kdy mu bylo osmnáct let, se mu podařilo zachránit tonoucího Algernona Charlese Swinburne, proslulého básníka. V jednom ze seminářů se setkal i s Gustavem Flaubertem, ačkoliv ze semináře Yvetot byl pro svůj vyslovený odpor k náboženství vyloučen. Na Rouen Lycée se úspěšně věnoval svému studiu, rovněž se zabýval poezií a dramatem.

Vše přerušila prusko-francouzská válka, jíž se účastnil. O několik let později, roku 1871, opustil Normandii a přestěhoval se do Paříže, kde byl zaměstnán jako námořnický úředník. Jeho jedinou potěchou během těchto deseti let byla kanoistika. Gustave Flaubert jej vzal pod svá ochranná křídla a vedl jej v počátcích jeho literární kariéry. Zde se také seznámil s Émilem Zolou, ruským romanopiscem Ivanem Turgeněvem a s mnoha dalšími. V roce 1878 se stal redaktorem ve význačných novinách jakými byly např. Le Figaro, Gil Blas, Le Gaulois nebo l'Echo de Paris. O dva roky později vydal své první mistrovské dílo, Kuličku. Následujících jedenáct let 18801891 bylo jeho nejplodnějším obdobím, ročně byl schopen vydat dva nebo čtyři romány.

Se svým vrozeným odporem ke společnosti se vášnivě věnoval cestování po Středomoří i jinde. Zbožňoval jachtaření, sám vlastnil jachtu Bel-Ami pojmenovanou podle jedné z jeho raných povídek. Navzdory tomu se velmi sblížil s Alexandrem Dumasem nebo filosofem Hippolytou.

Jeho bohatý pohlavní život mu již v mladém věku let přinesl syfilis, ačkoliv to po mnoho let popíral. Rozvoj této zhoubné nemoci v její neuroluetickou formu vedl koncem 80. let k jeho četným migrenózním bolestem hlavy a přechodným poruchám zraku. Jeho přátele si povšimli jeho neobvyklého chování, rovněž nápadné posedlosti sebezáchovou, samotou a šílenstvím. Ve svých dopisech zmiňoval své deprese, bolesti i strach ze smrti. Sužovaly jej halucinace, také přesvědčení, že jeho mozek požírají mouchy, nebo že je soustavně pronásledován neznámým zlem.

Dne 2. ledna 1892 se Maupassant pokusil o sebevraždu, ve které mu zabránil jeho sluha, posléze byl převezen do ústavu pro choromyslné Dr. Esprita Blanche v Passy v Paříži, kde 6. července 1893 zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Guy de Maupassant je autorem šesti románů a několika desítek novel a povídek. Zejména povídky přinesly Maupassantovi velký úspěch jak pro své rozmanité náměty z normandského venkova či městského prostředí, tak především pro autorův vypravěčský talent. Pro románovou tvorbu je typické zaměření na měšťanskou a aristokratickou vrstvu. V dílech Silná jako smrt a Naše srdce jsou tentokrát hlavními postavami ženy. Hlavním tématem je milostný vztah mezi umělcem a ženou z vysokých poměrů.

Téměř všechny významné okamžiky autorova života se vtiskují do jeho tvorby. V novele Dědictví vstupujeme do úřednického prostředí samotného ministerstva námořnictva, v Miláčkovi se dokonce stylizoval do hlavní postavy Georgese Duroye a své časté pobyty v lázních mohl uplatnit v románu Mont-Oriol.

Nejznámější povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Kulička (Boule de suif), 1880 – asi nejpopulárnější Maupassantova povídka z prostředí prusko-francouzské války. Ústřední postavou je prostitutka Elisabeth Rousset, zvaná Kulička, jež zachrání občany městečka tím, že poskytne služby pruskému důstojníkovi. I přes tento „hrdinský čin“ jí ostatní neustále pohrdají. Objevuje se však rozpor, kdo je mravnější a větší vlastenec: prostitutka, která se obětovala, nebo „slušní“ lidé, kteří se snaží vše jen přežít?
  • Slečna Fifi (Mademoiselle Fifi), 1882 – opět z prusko-francouzské války, zobrazuje barbarské chování pruských vojáků.

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Miláček (Bel-Ami), 1885 – společensko-kritický román, v němž si mladý novinář za pomoci své přitažlivosti buduje kariéru využíváním žen. Nakonec se cílevědomý mladík dostává až do pařížských šlechtických kruhů.
  • Příběh jednoho života
  • Mont-Oriol
  • Petr a Jan
  • Silná jako smrt
  • Naše srdce

Maupassantova tvorba je naplněna kritikou všech vrstev společnosti. Zejména té nejvyšší – titulované, proto právem bývá někdy označován za kritika mravů.

Maupassantovy pseudonymy[editovat | editovat zdroj]

  • Joseph Prunier
  • Guy de Valmont
  • Maufrigneuse

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Guy de Maupassant ve Wikimedia Commons