Eiffelova věž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eiffelova věž
Tour Eiffel Wikimedia Commons.jpg
Poloha
Stát Francie
Město Paříž
zeměpisné souřadnice:
Technické parametry
Výška antény 300,65 + 23,35 m
Výška střechy 300,65 m
Počet podlaží 3
Základní informace
Architekt Stephen Sauvestre
Gustave Eiffel - dodavatel
Využití Rozhledna a telekomunikace
Konstrukce Ocel+Železo
Výstavba 18871889
Odkazy
Oficiální web web
Logo Wikimedia Commons Wikimedia Commons

Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛfɛl/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 18871889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi.

Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji jako trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas.[1]

V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví 6,5 milionů lidí (2005) z celého světa.

Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj?]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce. Pod balkonem první plošiny se nachází nápis složený ze 72 jmen vědců.

Věž byla předlohou mnoha imitací, například i pro Petřínskou rozhlednu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

původní plán

Plánování[editovat | editovat zdroj]

První plány stavby byly zahájeny už v roce 1884. Stavba probíhala v letech 18871889 jako vstupní brána na Světové výstavě 1889, jako symbol oslav 100 let od Francouzské revoluce. Eiffel se svými plány původně počítal s postavením věže ve španělské Barceloně v roce 1888, kdy tam probíhala Světová výstava. Radní města ale tento návrh zamítli, protože projekt byl moc nákladný a v ohledu architektury města také nevkusný. Poté co byl Eiffel ve Španělsku odmítnut, podal svůj návrh Paříži, kde se výstava konala o rok později. V Paříži bylo předvedeno mnoho návrhů. Například obří gilotina na počest obětem revoluce, nebo vysoký sloup, na jehož vrcholu by bylo umístěno světlo, které by osvětlovalo noční město. Objevila se také obří 220 m vysoká fontána, z které by tryskala voda široko daleko. Nakonec ale zvítězil plán Gustava Eiffela.

Na tomto projektu pracovalo 50 inženýrů, aby vypracovalo 5300 výkresů. Všech 18 038 železných trámů bylo detailně vykresleno. Ocelová konstrukce váží asi 7300 tun, ale celková hmotnost je 10 100 tun. Věž se skládá z 18 038 ocelových kusů, které jsou spojeny pomocí dvou a půl milionů nýtů. Na nátěr bylo spotřebováno 60 tun barvy.[2].

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Eiffelovka ve výstavbě v roce 1888
Postup výstavby

Práce začaly 28. ledna roku 1887 a byly dokončeny těsně před zahájením výstavy v březnu 1889. Stavba věže se původně předpokládala na 14 měsíců, nakonec se však skoro zdvojnásobila na 26 měsíců[2] a její cena prodražila o 1,5 milionu franků. Na věži pracovalo 150 dělníků v továrně v Levallois-Perret na okraji Paříže a 150 - 300 dělníků na místě. Přímo na stavbě tak bylo namontováno asi jen 1 000 000 nýtů, zbylý 1 500 000 byl využit na spojení konstrukce v továrně.

Nejprve byly vybudovány základy, díky kterým stavba vyvíjí tlak na zeminu pouhých 4,5 kg / cm2, což je asi hodnota sedícího člověka na židli. Montáž kovových konstrukcí začala v červenci 1887. Jako stavbyvedoucí působil Jean Compagnon. Výstavba probíhala pomocí jeřábů, které zvedaly do výšky někdy až 30 metrové složené železné konstrukce. Pomocí lešení a podpůrných sloupů stavba probíhala až do výstavby první plošiny (57 m). Ta byla dokončena 7. prosince 1887. Podobným způsobem se pokračovalo i při výstavbě druhé plošiny ve 115 metrech. Ta byla dokončena v srpnu 1888. V září 1888 když bylo dostavěno 2. patro, začali pracovníci stávkovat. Nechtěli pracovat 9 hodin v zimním období a 12 hodin v létě. Také se jim nelíbily jejich platy, protože práce na věži znamenala velké riziko. I když měli pracovníci lepší finanční podmínky něž většina lidí v té době v tomto řemesle, tak jim Gustave Eiffel vyhověl a zvýšil jim platy, ale nerozlišovala se výše platů podle výšky, ve které zaměstnanec pracoval. Gustave Eiffel to odůvodnil tím, že není vůbec žádný rozdíl jestli pracují v 50 m výšce, nebo v 200 metrové. O tři měsíce později vypukla druhá stávka, při které zaměstnanci odmítli vyjednávat.

Riziko úrazů bylo obrovské, protože na rozdíl od mrakodrapů věž neměla žádná patra s výjimkou dvou plošin. I když byly při stavbě použity bezpečnostní prvky jako například bezpečnostní zábradlí, jeden člověk v průběhu stavby zemřel poté, co ztratil rovnováhu a spadl. Každých sedm let probíhají nátěry a ošetření proti korozi železné konstrukce. Při těchto rekonstrukcích se spotřebuje asi 50 – 60 tun barvy.

Otevření[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. května 1889 byla věž otevřena pro veřejnost. Otevření bylo uvítáno 21 salvami z děla. Působila jako vstupní brána na probíhající veletrhy, které končily 15. května téhož roku. V prvním týdnu ještě nefungovaly výtahy. I přesto Eiffelovu věž navštívilo za ten týden 28 922 lidí, kteří vyšlapali po schodech až do třetího patra. Za první rok provozu ji navštívilo 2 miliony lidí, tehdy bylo vstupné 5 franků za osobu. Po skončení veletrhů a slávy, která vznikla po otevření, rychle ubyli návštěvníci. Například v roce 1899 ji navštívilo pouze 150 000 návštěvníků. Oživení návštěvnosti probíhalo až v roce 1900, kdy v Paříži opět probíhala Světová výstava. Za ten rok bylo evidováno více než milion návštěvníků, což je několikanásobek oproti minulým rokům. Po skončení veletrhů opět navštěvovalo věž minimum návštěvníků. Budoucnost věže tehdy nebyla zaručena a mohla být i zbourána, jak bylo plánováno na rok 1909.

Tehdejší největší reklama na světě

Význam[editovat | editovat zdroj]

V roce 1889 byla na posledním patře pro Ústřední meteorologický úřad zprovozněna se souhlasem Gustava Eiffela meteorologická stanice.[3] 5. listopadu 1898 Evžen Ducretet provedl první bezdrátové telegrafní spojení mezi Eiffelovou věží a Pantheonem na vzdálenost asi 4 km. V roce 1903 Eiffel, který hledal cestu, jak zabránit likvidaci své věže po vypršení koncese v roce 1909, přesvědčil kapitána Gustava Ferrié odpovědného za bezdrátová spojení v armádě, o vhodnosti využití věže k experimentům na tomto poli. Sám financoval instalaci zařízení, které umožnilo spojení až na vzdálenost 400 km. V roce 1909 armáda zřídila u věže podzemní radiotelegrafickou ústřednu a 1. ledna 1910 proto byla Eiffelovi prodloužena koncese na provozování věže. V roce 1913 mělo vysílání z věže dosah 6 000 km a bylo zachycené i v Americe a na lodích na oceáně.[4] V roce 1909 byl u paty věže postaven malý pokusný aerodynamický tunel, ve kterém bylo provedeno asi 5 000 měření.[3] V roce 1920 byl vysílač pro vojenské sítě přestaven i na civilní. Roku 1921 začalo z věže pravidelné vysílání rozhlasových programů a od roku 1925 zde začaly vysílat první zprávy.[4] Věž je nejvyšším bodem v pařížské oblasti a nachází se v samotném centru města, a proto byl jeho rádiový vysílač strategický v průběhu první i druhé světové válce a je strategický dodnes. V roce 1935 započalo z věže první televizní vysílání s rozlišením 60 řádků. V roce 1957 byly na věži instalovány první satelitní antény. Díky nové anténě dosáhla věž výšky 320,75 metrů. V roce 2000 byla na věži instalována vysokofrekvenční anténa a věž tím povyrostla na 324 m. V roce 2010 byly provedeny úpravy pro přechod na digitální vysílání pro celý region Ile-de-France.[4]

Životnost[editovat | editovat zdroj]

Smlouva ze dne 8.ledna 1887, kterou podepsali Gustave Eiffel, Édouard Lockroy a Eugène Poubelle, zařídila provoz věže na 20 let od slavnostního otevření v roce 1889 do konce roku 1909. Nakonec byla prodloužena životnost stavby o dalších 70 let, a to hlavně díky strategickému významu bezdrátové telegrafie, pro kterou bylo ideální umístění vysílací antény na vrcholu věže. 17 února 1981 bylo městskou radou schváleno prodloužení koncese na provozování Eiffelovy věže o dalších 25 let do Silvestra roku 2005, převážně díky vysílání z věže a turistické atraktivitě. Od 1. ledna roku 2006 má na starost provoz věže organizace SETE, ta získala kontrakt na dalších 10 let. Stoprocentní vlastník je město Paříž.

Popis věže[5][editovat | editovat zdroj]

Věž stojí na čtvercovém pozemku o délce strany 125 m. Je 324 m vysoká. Leží v nadmořské výšce 33 m nad mořem.

Výškové údaje Eiffelovy věže

Základy a spodní část stavby[editovat | editovat zdroj]

Základy stavby tvoří 4 betonové bloky. 2 bloky jsou z 2 m tlustého betonu, který leží na 7 metrové vrstvě štěrku. Zbylé dva bloky blíže k řece Seině jsou postaveny pod hladinou řeky, kvůli prosakující vodě musely být postaveny pomocí ocelových kesonů, ve kterých byl stlačen vzduch a ve kterých pracovali dělníci, aby beton mohl ztvrdnout. Na betonových kvádrech se nachází 16 menších bloků, které svírají stavbu aby se nerozjela. Z těchto bloků vede v úhlu 54 stupňů ocelová konstrukce, která je k nim ukotvena více než sedmimetrovými šrouby.

  • Oblouky ve spodní části mají průměr 74 m. Nejvyšší bod oblouku je 39 m nad zemí.
  • Pilíře – ve třech pilířích se nachází lanovka vedoucí do prvního patra.
Pohled ze spodu

První patro[editovat | editovat zdroj]

Nachází se 57 m nad zemí (360 schodů). S plochou 4 200 m2 může pojmout až 3000 lidí v jednom okamžiku. Nachází se zde restaurace 58 Tour Eiffel, ze které je krásný panoramatický výhled na Paříž, ale i na vnitřek věže. Dále se zde nachází kavárna, bufet, kino uvádějící filmy o věži, směnárna a pošta, která zde prodává poštovní známky s označením “La Tour Eiffel – Paris”. Do tohoto patra se dostaneme jak po schodišti, tak i třemi výtahy. Původní výtahy byly dodány francouzskou firmou Combaluzier Lepape Roux a americkou firmou Otis. V původních výtazích byly instalovány sedačky, ty byly odstraněny, protože se zdálo, že jsou na pár minutovou jízdu zbytečné a navíc vznikl prostor pro více lidí.

Druhé patro[editovat | editovat zdroj]

Nachází se 115 m nad zemí (359 schodů z prvního patra). Má plochu 1 650 metrů čtverečních, zvládne nápor až 1 600 lidí naráz. Z patra je při dobré viditelnosti výhled i 70 km. Nachází se zde proslulá restaurace Le Jules Verne, která má kapacitu asi 100 lidí. Dostaneme se sem z prvního patra výtahy, nebo pěšky po schodišti.

Třetí patro[editovat | editovat zdroj]

Je ve výšce 275 m a jeho plocha, která unese 400 lidí najednou, je 350 m2. Do tohoto patra se široká veřejnost dostane pouze výtahem, pro veřejnost je schodiště vedoucí z druhého patra uzavřeno. Sídlí zde meteorologická laboratoř. Na střeše patra se nachází asi dvacetimetrový vysílač, který byl nainstalován v roce 1959. V dnešní době zprostředkovává signál asi pro 10 milionů domácností. Oscilace vrchního patra při silném větru je 12 cm. V letních jasných a horkých dnech může věž vyrůst díky roztažnosti kovů až o 18 cm.

Restaurace[editovat | editovat zdroj]

Věž má dvě restaurace. Jednu v prvním patře a druhou ve druhém patře. Nižší restaurace s názvem 58 Tour Eiffel nabízí panoramatický výhled na Paříž. Restaurace Le Jules Verne, která se nachází ve druhém patře, má dokonce i svůj soukromý výtah. Tato restaurace obdržela slavnou hvězdu od Průvodce Michelin. Zaměstnává 90 zaměstnanců, z toho 30 kuchařů.

Návštěvnost[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost

Po druhé světové válce začala rapidně narůstat návštěvnost. Zatímco v roce 1950 navštívilo věž asi milion lidí, v roce 1970 už to byly 2,5 milionu lidí a v roce 1990 dokonce 5,5 milionů lidí. V roce 1970 se stala věž jedním z hlavních symbolů Paříže a celé Francie. V okolí stavby začaly probíhat koncerty a věž se objevuje téměř v každém americkém filmu odehrávajícím se v Paříži. V posledních letech už návštěvnost běžně přesahuje 6 milionů, proto si věž vyžádala rozsáhlou rekonstrukci. Bylo zapotřebí zrenovovat výtahy, instalovat bezpečnostní prvky a přizpůsobit věž pro obrovský nápor turistů. Celkově od jejího dokončení v roce 1889 už věž navštívilo více než 200 milionů. V roce 2006 stavbu navštívilo 6 719 200 lidí, díky tomuto číslu se Eiffelova věž stala jednou z nejnavštěvovanějších památek světa.

Návštěvnost mezi lety 1889 - 2008 [6][editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost mezi lety 1889 - 2008 (au 31/12/2005)
Rok Návštěvníci za rok Návštěvníci celkově Rok Návštěvníci za rok Návštěvníci celkově Rok Návštěvníci za rok Návštěvníci celkově Rok Návštěvníci za rok Návštěvníci celkově
1889 1 968 287 1 968 287 1919 311 714 8 293 418 1949 1 143 046 21 769 625 1979 3 429 571 87 474 622
1890 393 414 2 361 701 1920 417 869 8 711 287 1950 1 026 631 22 796 256 1980 3 594 190 91 068 812
1891 335 829 2 697 530 1921 426 635 9 137 922 1951 1 129 637 23 925 893 1981 3 393 208 94 462 020
1892 277 276 2 974 806 1922 422 172 9 560 094 1952 1 250 094 25 175 987 1982 3 399 683 97 861 703
1893 265 894 3 240 700 1923 551 444 10 111 538 1953 1 204 371 26 380 358 1983 3 701 558 101 563 261
1894 210 836 3 451 536 1924 585 730 10 697 268 1954 1 301 152 27 681 510 1984 4 183 857 105 747 118
1895 218 974 3 670 510 1925 631 758 11 329 026 1955 1 435 192 29 116 702 1985 4 368 573 110 115 691
1896 226 654 3 897 164 1926 657 004 11 986 030 1956 1 476 400 30 593 102 1986 4 386 291 114 501 982
1897 199 827 4 096 991 1927 555 087 12 541 117 1957 1 632 647 32 225 749 1987 4 293 187 118 795 169
1898 183 391 4 280 382 1928 634 819 13 175 936 1958 1 591 005 33 816 754 1988 4 668 468 123 463 637
1899 149 580 4 429 962 1929 577 624 13 753 560 1959 1 668 558 35 485 312 1989 5 580 363 129 044 000
1900 1 024 887 5 454 849 1930 580 075 14 333 635 1960 1 735 230 37 220 542 1990 5 698 613 134 742 613
1901 131 724 5 586 573 1931 822 550 15 156 185 1961 1 763 448 38 983 990 1991 5 442 346 140 184 959
1902 121 144 5 707 717 1932 339 242 15 495 427 1962 1 735 796 40 719 786 1992 5 747 357 145 932 316
1903 122 979 5 830 696 1933 363 720 15 859 147 1963 2 013 594 42 733 380 1993 5 537 155 151 469 471
1904 156 918 5 987 614 1934 322 969 16 182 116 1964 2 143 173 44 876 553 1994 5 419 462 156 888 933
1905 169 770 6 157 384 1935 288 643 16 470 759 1965 2 295 193 47 171 746 1995 5 212 677 162 101 610
1906 182 399 6 339 783 1936 264 145 16 734 904 1966 2 405 554 49 577 300 1996 5 530 279 167 631 889
1907 190 026 6 529 809 1937 809 978 17 544 882 1967 2 416 502 51 993 802 1997 5 719 773 173 351 662
1908 189 338 6 719 147 1938 258 306 17 803 188 1968 2 070 417 54 064 219 1998 6 051 603 179 403 265
1909 181 574 6 900 721 1939 252 495 18 055 683 1969 2 561 157 56 625 376 1999 6 368 534 185 771 799
1910 203 803 7 104 524 1940 Uzavřeno 18 055 683 1970 2 757 768 59 383 144 2000 6 315 324 192 087 123
1911 204 168 7 308 692 1941 Uzavřeno 18 055 683 1971 2 899 070 62 282 214 2001 6 103 987 198 191 110
1912 258 950 7 567 642 1942 Uzavřeno 18 055 683 1972 3 003 659 65 285 873 2002 6 157 042 204 348 152
1913 261 337 7 828 979 1943 Uzavřeno 18 055 683 1973 2 914 814 68 200 687 2003 5 864 969 210 213 121
1914 152 725 7 981 704 1944 Uzavřeno 18 055 683 1974 3 018 455 71 219 142 2004 6 230 050 216 443 171
1915 Uzavřeno 7 981 704 1945 Uzavřeno 18 055 683 1975 3 045 573 74 264 715 2005 6 428 441 222 871 612
1916 Uzavřeno 7 981 704 1946 603 349 18 659 032 1976 3 050 606 77 315 321 2006 6 719 200 229 623 812
1917 Uzavřeno 7 981 704 1947 1 009 161 19 668 193 1977 3 298 844 80 614 165 2007 6 959 186 236 445 812
1918 Uzavřeno 7 981 704 1948 958 386 20 626 579 1978 3 430 886 84 045 051 2008 6 930 000 243 376 000


Výšková posloupnost nejvyšších staveb světa[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší stavby světa v rozmezí 60 let

Eiffelova věž byla nejvyšší stavbou světa od jejího dokončení v roce 1889 až do roku 1930, kdy ji přerostl mrakodrap Chrysler Building v americkém městě New York. Tehdy byly postaveny pouze tři stavby, které překročily výšku 150 m. Byly to stavby katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu (150 m) ve Francii, katedrála sv. Petra v Kolíně nad Rýnem (169 m) v Německu a Washingtonův památník (170 m) ve Spojených státech amerických. Eiffelova věž tak překonala tyto stavby skoro dvojnásobně.

Nyní drží prvenství mrakodrap Burdž Chalífa, otevřený v lednu 2010 v Dubaji. Měří 828 m a je tak nejvyšší stavbou postavenou člověkem. Předchozí prvenství náleželo polskému vysílači Konstantynow. Měřil 646m. Tento ocelový stožár se ale 8. Srpna 1991 zřítil. Poté byl nejvyšší stavbou světa stožár v Severní Dakotě (629 m), a jako nejvyšší mrakodrap Taipei 101 s 508 metry. Ale mrakodrap Willis Tower (dříve Sears Tower) má nejvyšší bod ve výšce 527,3 m. Tento bod se ale nachází na vrcholku antény, ta se do výšky nepočítá, protože byla přimontována až později po dostavbě mrakodrapu. A tak je jeho oficiálně uznávaná výška 442 m, to je výška střechy. Za dobu 120 let se výška člověkem postavené konstrukce 2,7x znásobila (Eiffelova věž má 300 m a Burdž Chalífa má 828 m).

Překonala stavbu Eiffelova věž Byla překonána stavbou
Washingtonův památník
(Washington, USA)
Eiffelova věž
(Paříž, Francie)
1889 - 1930
Chrysler Building
(New York, USA)

Repliky[editovat | editovat zdroj]

Replika v měřítku 1:2, která je součástí hotelu Paris Las Vegas

Eiffelova věž nebyla prvním návrhem takto vysoké stavby. Předtím prezentoval svůj návrh Angličan Richard Trevithick, který v roce 1833, tehdy navrhoval železnou stavbu, která se tyčila do výšky 304m. Američané Clarke a Reeves představili na světové výstavě ve Philadelphii v roce 1876 věž vysokou 1000 stop (asi 300 m). Francouz Jules Bourdais navrhl žulovou 300 metrovou věž začátkem 80. let 19.století. Žádný z těchto projektů ale nebyl realizován. Pouze návrh Gustava Eiffela spatřil světlo světa. Po její dostavbě se všude po světě začaly objevovat projekty, které překonávaly výšku 300 m. Například Velká Británie, aby si zachovala svou hrdost a měla symbol, který by prezentoval její sílu, vyhlásila konkurz na výstavbu věže, která by překonala 360m. Avšak tento projekt také nebyl realizován.

  • V Lyonu se objevila první replika, která se podobala z části Eiffelovce. Tato stavba byla určena pro vysílání.
  • Jako další se objevila v Praze menší napodobenina. Ta nese název Petřínská rozhledna a má výšku 60 metrů. Od té doby se to po světě jen hemžilo výstavbou podobných konstrukcí.
  • Replika Eiffelovky v měřítku 1:2 je součástí hotelu Paris Las Vegas a měří 165 m.
  • Další v Tchien-tu-čcheng, Chang-čou, Čína a měří 108 m.
  • Asi sto metrová napodobenina byla instalována v zábavním parku Kings Island v Ohiu, USA a v parku Kings Dominion ve Virginii.
  • Přesně 100 m vysoká kopie se nachází ve městě Shenzhen v Číně.
  • A mnoho dalších menších kopií po celém světě...

Fotografický a filmařský objekt[editovat | editovat zdroj]

Eiffelova věž coby novodobý symbol Paříže (původním pařížským symbolem byl kohout) je vděčným objektem nejen pro fotografy, ale i pro filmaře. Objevila i v mnoha hraných filmech, které se odehrávají v Paříži, některé z nich se odehrávají přímo v prostorách věže.

Galerie[editovat | editovat zdroj]


360° panorama z věže
360° panorama z věže

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tour Eiffel na francouzské Wikipedii.

  1. Debate and Controversy Surrounding the Eiffel Tower na oficiálních stránkách eiffel-tower.com
  2. a b Origins and Construction of the Eiffel Tower na oficiálních stránkách eiffel-tower.com
  3. a b The Eiffel Tower Laboratory na stránkách věže eiffel-tower.com
  4. a b c The Eiffel Tower and the History of Broadcasting na oficiálních stránkách věže eiffel-tower.com
  5. Data věže na structurae.de
  6. Source : Oficiální stránky - Návštěvnost

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]