Antoine Bourdelle
| Antoine Bourdelle | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Émile-Antoine Bordelles |
| Narození | 30. října 1861 Montauban |
| Úmrtí | 1. října 1929 (ve věku 67 let) Le Vésinet |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Alma mater | Národní vysoká škola krásných umění (1884–1886) |
| Povolání | sochař, malíř, kreslíř a umělec |
| Zaměstnavatelé | Auguste Rodin (1893–1908) Académie de la Grande Chaumière (od 1909) |
| Ocenění | komandér Řádu čestné legie rytíř Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie |
| Choť | Stéphanie Vanparÿs (1904–1910)[1] Cléopâtre Bourdelle-Sevastos (1918–1929) |
| Děti | Pierre Bourdelle[2] Rhodia Dufet-Bourdelle |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antoine Bourdelle, plným jménem Émile-Antoine Bourdelle (29. října 1861 v Montauban – 1. října 1929 v Le Vésinet) byl francouzský sochař a malíř. Pracoval v ateliérech A. J. Daloua a Augusta Rodina. Sám ovlivnil několik umělců jako byli Henri Matisse, Aristide Maillol nebo Alberto Giacometti. Je znám především svým monumentálním sochařstvím. Jeho syn Pierre Bourdelle (1901–1966) byl rovněž sochařem.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Ve věku třinácti let opustil školu, aby mohl pomáhat otci v tesařské dílně. Kromě otce ovlivnil mladého Bourdella i strýc-kameník a oba dědové. Zaměřoval se na sochařství a v roce 1876 získal stipendium na Akademii výtvarných umění v Toulouse. Začal studovat i na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži, kde se jeho učitelem stal Alexandre Falguière. V roce 1886 školu opustil, živil se jako kreslíř a své kresby prodával u umělecké firmy Goupil & Cie. Pracoval také u obchodníka Theodora van Gogha, bratra Vincenta van Gogha.
V roce 1893 nastoupil jako praktikant v ateliéru Augusta Rodina a zúčastnil se konkursu na pomník mrtvým z prusko-francouzské války v jeho rodném Montaubanu. Členové výboru přijali jeho návrh nepříznivě, ale na Rodinovu přímluvu Bourdelle zakázku v roce 1897 získal. V roce 1908 Bourdelle opustil Rodinův ateliér a odcestoval do Polska, kde získal zakázku na Mickiewiczův pomník v Paříži, na kterém pracoval až do své smrti.
Založil uměleckou výstavu Salon des Tuileries. V roce 1924 byl oceněn nejvyšším francouzským státním vyznamenáním Řádem čestné legie.
V roce 1929 nemocný Antoine Bourdelle odjel na zotavenou do venkovského domu svého přítele, slévače Eugèna Rudiera v Le Vésinet u Paříže, kde 1. října zemřel. Antoine Bourdelle je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.
Československé vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
V roce 1925 byl Antoine Bourdelle vyznamenán prezidentem T. G. Masarykem řádem Bílého lva III. třídy.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Bourdelle hledal podněty v archaickém umění, ve výzdobě románských bazilik a rané francouzské gotice. Svou uměleckou práci chtěl naplnit velkými ideami a jako umělec devatenáctého století směřoval k monumentálnímu výrazu. Bourdellova socha Hérakles zosobňuje fyzickou sílu a odvahu lidstva.
Pro jeho způsob modelace je charakteristická skladba povrchu z tuhých, ostře řezaných ploch, často stylizovaných až ornamentálně. Bourdelle sám vysvětloval svým žákům, že formu, pokud to uzná za vhodné a prospěšné celku, je možné tvarově měnit až k nadsázce, deformaci a expresi – k vnitřnímu výrazu, který je významnější než bezprostřední zrakový vjem nebo zušlechťující idealizace.[4]
Československý válečný kříž 1914–1918[editovat | editovat zdroj]
Antoine Bourdelle je uváděn jako autor návrhu československého vyznamenání Československý válečný kříž 1914–1918. (Autorství se připisovalo malíři Františku Kupkovi.)[5][6]
Vliv na české umělce[editovat | editovat zdroj]
Bourdelle ovlivnil řadu českých umělců. Patřili k nim například Otto Gutfreund, Otakar Španiel, Josef Mařatka, Jan Štursa, Jakub Obrovský nebo Jaroslav Horejc. Na jaře roku 1909 se konala v Praze v pavilonu Mánesu na úpatí Kinského zahrady pod Petřínem výstava jeho děl. Pomáhal ji organizovat malíř Jan Dědina, který se s Bourdellem (a Rodinem) seznámil při pobytu v Paříži; pojilo je celoživotní přátelství.[7][8] (Při tvorbě sochy Penelope, kterou Antoine Bourdelle tvořil v letech 1905–1912, si jako model vybral Dědinovu francouzskou manželku Jean Anceaux, matku sedmi dětí; dílem vyjádřil v plné síle něhu a mateřství.[9]) Bourdelle měl v Praze též přednášku o Augustu Rodinovi a o sochařství obecně.
Významná díla[editovat | editovat zdroj]
- 1900 reliéfy na portálu Musée Grévin, Paříž
- 1902 pomník Aux Morts de Montauban
- 1909 bronzová socha Herkula jako lučištníka
- 1910–1912 série mramorových vlysů na fasádě, Théâtre des Champs-Élysées
- 1910–1912 vlysy lemující jeviště, Opéra de Marseille
- 1909, realizováno 1929, pomník Adama Mickiewicze poblíž Pont de l'Alma, Paříž
- 1922 pomník La France, prostranství před Musée d'art moderne de la Ville de Paris
- 1920–1930 dva andělé v kryptě památníku 1. světové války, Hartmannswillerkopf, (architekt Robert Danis)
- 1920–1930, realizováno 1999, tympanon s Pietou (bronz), Église Notre-Dame du Raincy
- jezdecká socha generála Carlose María de Alvear, Recoleta, Buenos Aires
- válečný památník, Capoulet-et-Junac
Sochařská díla[editovat | editovat zdroj]
,_bas-relief,_Th%C3%A9%C3%A2tre_des_Champs_Elys%C3%A9es_DSC09313.jpg)
-
Antoine Bourdelle, Den a noc (1903) -
Antoine Bourdelle, La Liberté, Osaka -
Antoine Bourdelle, pomník generála Carlose María de Alvear, Buenos Aires
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
- Národní galerie v Praze Hérakles – Lučištník
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine Bourdelle na francouzské Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Union List of Artist Names. 23. srpna 2019. Dostupné online. [cit. 2021-05-22]
- ↑ Bílý Lev. Národní politika. 3. 1. 1925, s. 5. Dostupné online. ISSN 1805-2444.
- ↑ ZHOŘ, Igor. Hledání tvaru: čtení o moderním sochařství s historickým prologem. Praha: Mladá fronta, 1967, s. 28.
- ↑ MAREK, Martin. Pro slávu hrdinů republiky – Československý válečný kříž 1914–1918. In: Martin Marek [online]. 23.08.2019 [cit. 3. 4. 2023]. Dostupné z: https://martinmarek.eu/pro-slavu-hrdinu-republiky-ceskoslovensky-valecny-kriz-1914-1918
- ↑ BIEDERMAN, Jan a HALADA, Andrej. Milióny vyznamenání z Velké války aneb „Byl jsem u toho…“ In: VHÚ Praha [online]. 10. 04. 2014 [cit. 3. 4. 2023]. Dostupné z: http://www.vhu.cz/miliony-vyznamenani-z-velke-valky-aneb-byl-jsem-u-toho/
- ↑ MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014, s. 19–20, 22. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
- ↑ DĚDINA, Jan. Moji přátelé umělci: vzpomínky. Praha: Karel Voleský, 1940. 86 s.
- ↑ MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014, s. 21. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DĚDINA, Jan. Moji přátelé umělci: vzpomínky. Praha: Karel Voleský, 1940. 86 s.
- MACHÁČEK, Vladimír a AMORT, Václav. Československé řády a vyznamenání. V Praze: Naše vojsko, 1964. [27] s. 18 barev. obr. příl.
- MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014. 42 s., dokumentace, obr. příl. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D., oponent prof. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
- WITTLICH, Petr. E. A. Bourdelle a jeho výstava r. 1909 v Praze. Umění, roč. 9, 21961, č. 5, s. 476-484, obr.
- ZHOŘ, Igor. Hledání tvaru: čtení o moderním sochařství s historickým prologem. Praha: Mladá fronta, 1967. 93 s., 173 obr. příloh.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Antoine Bourdelle na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine Bourdelle na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antoine Bourdelle
