Svářková ocel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
slitiny železa a uhlíku
A231 - Optical micrograph of wrought iron.jpg
Struska rozválcovaná ve feritické matrici svářkové oceli
alotropické modifikace železa
fáze slitiny železo–uhlík

ferit αferit βaustenit (γ)ferit δcementitperlitledeburit

mikrostruktura
martenzitbainittroostitsorbit
oceli
podle způsobu výroby

svářkovéplávkové

nelegované až středně legované

uhlíkovépérovépatinujícínástrojové

vysocelegované

korozivzdornéžáruvzdornéžárupevné

litiny
tvárná litinašedá litinatemperovaná litinabílá litina

Svářková ocel byla výsledkem dnes již opuštěného způsobu výroby oceli. Vyráběla se zkujňováním surového železa v plamenné pudlovací peci. Surové železo a šrot se při míchání (pudlování) a za přístupu vzduchu zpracovával v těstovitou hmotu při 1300 °C (tj. nebyla dosažena teplota tavení[1]),[2] ze které se následně bucharem vykovaly tyče a zároveň se tak odstraňovala struska. Tyče se následně rozválcovaly na tlusté plechy, které se ve svazích na válcích kovářsky nebo tavením svařovaly. Pak se z nich vyválcovala tvarová ocel (profily). Postup byl vynalezen Angličanem Henrim Cortem v letech 1783–1784.[1][3][4]

Velký obsah zaválcované strusky způsoboval vrstevnatost materiálu. Pro malý obsah uhlíku dosahuje ocel meze pevnosti v tahu 330 až 400 MPa, tažnost se pohybuje od 12 do 25 %. Vlastnosti oceli jsou značně rozdílné ve směru válcování (vyšší) a kolmo ke směru válcování. Svářková ocel se používala v českých zemích do konce 19. století.[3]

Svářková ocel vyráběná pudlováním měla široký rozsah využití. Byla vyráběna tyčová a profilová ocel, plechy a dráty ale i nástroje. Bylo z ní postaveno nespočetně mostů, mezi jinými např. řetězový most Menai v roce 1826, most Britannia v roce 1850, původní Dombrücke v Kolíně nad Rýnem, viadukt Garabit nebo Ponte Maria Pia a Ponte Dom Luís I v Portu. Také ve své době nejvyšší budova světa, Eiffelova věž, byla postavena z dílů vyrobených ze svářkové oceli.

V Čechách byl touto metodou výroby zkonstruován např. původní Vyšehradský železniční most v Praze (1871), nahrazený teprve v letech 1900-1901 novým, vyrobeným již z plávkové oceli.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Dějiny a filosofie techniky – Metalurgie železa [online]. VUT, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online.  
  2. VLADIMÍR, Lapčík. Výrobní a environmentální technologie [online]. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2008, rev. 2009-03-09, [cit. 2012-01-29]. S. 12. Dostupné online.  
  3. a b Faltus, str. 35
  4. AngliaCampus : Henry Cort's First Paten [online]. jeron.je, 20. 2001-04-20, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online.  
  5. FRANTIŠEK, Wald. Ocelové konstrukce [online]. ČVUT v Praze, 2009-03-04, [cit. 2012-01-29]. S. 15. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FALTUS, František. Prvky ocelových konstrukcí. III. vyd. Praha : Nakladatelství ČSAV, 1962. 696 s. [reference viz Faltus].  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Svářková ocel ve Wikimedia Commons