Émile Zola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o francouzském spisovateli. Další významy jsou uvedeny v článku Zola.
Émile Zola
Émile Zola
Émile Zola
Narození 2. dubna 1840
Paříž, FRA Červencová monarchie
Úmrtí 29. září 1902
Paříž, FRA Třetí francouzská republika
Občanství Francie
Povolání spisovatel, novinář, Literární kritik, autor a romanopisec
Manželka Alexandrine Zola
Podpis
Émile - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zola (Cimetière Montmartre)

Émile Zola (2. dubna 1840 Paříž29. září 1902 Paříž) byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině italského inženýra, který byl kdysi důstojníkem Napoleonovy armády, a život jej nakonec zavedl do jižní Francie. Zolův otec zde začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec však náhle zemřel, a tak na Zolovo vzdělání nezbylo mnoho peněz. V té době se na celý život spřátelil s pozdějším slavným malířem Paulem Cézannem.

Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. medanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse („Žaluji“) hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž.

Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen (záměrné ucpání komínu, které se stalo ihned po jeho smrti předmětem hypotéz, nebylo nikdy prokázáno).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa.

Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů.

Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až v roku 1867 románem

  • Tereza Raquinová - tragický příběh ženy, která se spojí se svým milencem proti manželovi a neváhá jej zavraždit. Kruté výčitky svědomí a neutěšené prostředí, v němž žijí, jim však učiní život nesnesitelným. Zola v tomto díle definitivně opouští romantismus. Nalezneme zde i všechny prvky jeho naturalistické tvorby, které později sepsal v teoretické práci
  • Experimentální román
  • Pravda – umělecké zpracování Dreyfusovy aféry

Románový cyklus s proticírkevním zaměřením:

  • Lurdy
  • Řím
  • Paříž

Povídkový soubor:

  • Povídky o Ninoně
  • Nové povídky o Ninoně

Cyklus "Evangelia": tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu

  • Plodnost, chvalozpěv manželské lásky a rodiny
  • Práce
  • Pravda
  • Spravedlnost (nedokončeno)

Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře:

  • Naturalismus a divadlo
  • Naši dramatičtí autoři
  • Republika a literatura

Rougon-Macquartů [rugon-makartů] – cyklus 20 románů[editovat | editovat zdroj]

Podtitul „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství“. Autor tímto cyklem vytvořil jakousi obdobu Balzacovy Lidské komedie druhé poloviny 19. století. Uvádí zde vůbec poprvé jako hlavní postavy obyčejné dělníky a lidi z periférie. Potomci rodiny se stávají dělníky, horníky, kněžími, vědci, zemědělci, vojáky, podnikateli, spekulanty, živnostníky, prostitutkami i politiky, jejich prostřednictvím autor bez příkras dokumentuje dobu a společnost. Určujícím znakem celého cyklu jsou přechody jednotlivých postav více díly, ve kterých se postupně vyvíjejí (viz rodokmen rodiny v externích odkazech).

  • Štěstí Rougonů (La Fortune des Rougon, 1871), 1. román z cyklu Rougon-Macquartů, obsahuje autorův úvod k celému cyklu
  • Štvanice/Kořist (La Curée, 1871–72), rozkoše a lesk Paříže
  • Břicho Paříže (Le Ventre de Paris, 1873), román z prostředí pařížské tržnice
  • Dobytí Plassansu (La Conquête de Plassans, 1874), křivolaké cesty ctižádostivého kněze
  • Hřích abbého Moureta/Poklesek abbého Moureta (La Faute de l'Abbé Mouret, 1875), láska mladého kněze, který trpí ztrátou paměti
  • Jeho veličenstvo Eugène Rougon/Jeho excelence Eugene Rougon (Son Excellence Eugène Rougon, 1876)
  • Zabiják (L'Assommoir, 1877)
  • Lístek lásky (Une Page d'amour, 1878), smyslná láska mladé dívky v příkrém rozporu s láskou k matce
  • Nana (Nana, 1880). Dostupné online.
  • Pod pokličkou/U rodinného krbu (Pot-Bouille, 1882) (na internetu téměř všude chybně uváděno pod názvem "Kořist", což je román "La Curée"), život v hlučném pařížském činžáku
  • U štěstí dam (Au Bonheur des Dames, 1883), životní dráha mladého a ctižádostivého obchodníka
  • Život a milování/Radost ze života (La Joie de vivre, 1884)
  • Germinal (Germinal, 1885), román z prostředí horníků zobrazující vyhrocený konflikt mezi dělníky a majiteli dolů
  • Mistrovské dílo/Dílo (L'Œuvre, 1886), obraz uměleckého snažení Paříže
  • Země (La Terre, 1887), velkolepá oslava země-dárkyně
  • Růžové poupě/Sen (Le Rêve, 1888)
  • Lidská bestie/Člověk bestie (La Bête humaine, 1890), naturalistický román z železničního prostředí
  • Peníze (L'Argent, 1891), hrůza otroctví, kterým peníze působí na člověka
  • Rozvrat (La Débâcle, 1892), scény z Prusko-Francouzské války v letech 1870-71
  • Doktor Pascal (Le Docteur Pascal, 1893), poslední román z cyklu Rougon-Macquartové.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]