Nicolas de Condorcet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nicolas de Condorcet
Marie-Jean-Antoine-Nicolas Caritat

Nicolas de Condorcet [nikola de kondorse], plným jménem Marie Jean Antoine Nicolas de Caritat, markýz de Condorcet (17. září 1743, Ribemont, Aisne28. března 1794, Bourg-la-Reine u Paříže) byl francouzský matematik, osvícenský filosof a liberální demokratický politik, člen Francouzské akademie. Za Velké francouzské revoluce byl od roku 1792 předsedou Zákonodárného shromáždění a zemřel ve vězení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vzdělával se na jezuitské koleji v Remeši a na Lycée Mazarin v Paříži. Vydal řadu prací k Integrální počet|integrálnímu počtu, k matematické analýze a k počtu pravděpodobnosti, zabýval se také problémem tří těles. Roku 1772 se seznámil s ekonomem J. Turgotem, který ho jmenoval generálním inspektorem královských mincoven. Od roku 1769 byl členem Francouzské akademie věd a od roku 1782 i Francouzské akademie. Publikoval také životopis Turgotův a Voltairův.

Podobně jako Turgot, byl přesvědčený liberál a měl blízko k okruhu Encyklopedistů. Po revoluci, k níž se hned připojil, byl roku 1791 zvolen poslancem Zákonodárného shromáždění a roku 1792 jeho předsedou. Přiklonil se ke straně Girondistů, vypracoval systém veřejného vzdělávání dětí i dospělých, nezávislého na státu, protože rozdíly ve vzdělání pokládal za hlavní příčinu tyranií. Pracoval na návrhu republikánské ústavy a snažil se prosadit rovná práva žen i jiných ras a zákaz otroctví. Po pádu Girondistů byl obžalován a dlouho se skrýval v Paříži. V březnu 1794 chtěl uprchnout, byl zatčen a následující den za nejasných okolností zemřel.[1]

Od roku 1935 je po něm pojmenován kráter na Měsíci.

Politolog[editovat | editovat zdroj]

Je autorem Condorcetova kritéria pro zpracování volebních výsledků i tzv. Condorcetova paradoxu: pokud kandidát A porazí kandidáta B a kandidát B kandidáta C, může se stát, že kandidát A neporazí kandidáta C. Pravděpodobně poprvé použil termínu zastupitelská demokracie v roce 1787 ve svém díle Dopisy měšťana z New Haven občanovi Virginie (anglicky Letters from a Freeman of New Haven to a Citizen of Virginia).[2] Vypracoval také teorii většinového rozhodování (například poroty): je-li každý z porotců schopen správného rozhodnutí s pravděpodobností větší než 0,5, pravděpodobnost správného rozhodnutí s počtem porotců roste, kdežto v opačném případě s počtem porotců klesá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Nicolas de Condorcet ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo de Condorcet.
  2. DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra; KUNC, Jiří. In Vladimíra Dvořáková. Základní modely demokratických systémů : komparace politických systémů. Praha : Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1357-7. Kapitola Základní témata komparativních analýz, s. 41. (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nicolas de Condorcet, Náčrt historického obrazu pokroků lidského ducha. Praha: Academia 1968
  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Condorcet, str. 71.
  • Ottův slovník naučný, heslo de Condorcet. Sv. 5, str. 572

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
39. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Bernard-Joseph Saurin
17821794
Nicolas de Condorcet
Nástupce:
Noël-Gabriel-Luce Villar