Joris Karl Huysmans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joris Karl Huysmans
Joris Karl Huysmans
Joris Karl Huysmans
Rodné jménoCharles Marie Georges Huysmans
Narození5. února 1848
Paříž FrancieFrancie Francie
Úmrtí12. května 1907 (ve věku 59 let)
Paříž FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtírakovina rtu a ústní dutiny
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
PseudonymA. Meunier
Povoláníspisovatel, kritik umění, romanopisec, autor a literární kritik
Alma materLyceum svatého Ludvíka
Významná dílaNaruby, Tam dole''
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1893)
důstojník Řádu čestné legie (1907)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joris Karl Huysmans [ʃaʁl maʁi ʒɔʁʒ ɥismɑ̃s] (5. února 1848 Paříž12. května 1907 Paříž) byl francouzský spisovatel, literární a výtvarný kritik vlámského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 5. února 1848 jako Charles Marie Georges Huysmans v rodině litografa vlámského původu. Po skončení středoškolských studií začal pracovat na ministerstvu vnitra. Ministerským úředníkem byl až do svých padesáti let. V roce 1874 vydal první sbírku básní v próze, v roce 1876 první román. Nejprve psal ve stylu naturalismu, byl velkým obdivovatelem Emila Zoly. Od roku 1876 psal též výtvarné a literární kritiky. Osobní krizi po vydání románu Naruby řešil konverzí ke katolicismu, uchýlil se krátce do trapistického kláštera v Igny. V roce 1898 opustil práci na ministerstvu a odešel do benediktinského kláštera v Ligugé. Roku 1901 byl klášter přemístěn do Belgie a Huysmans se vrátil do Paříže. Zde byl jedním ze zakládajících členů Académie Goncourt. Dne 12. května 1907 zemřel na rakovinu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho pamětní deska v Paříži (31 de la rue Saint-Placide, Paris 6e)
  • Kořenka (Drageoir aux épices, 1874) – sbírka básní v próze ovlivněná Aloysiem Bertrandem, Baudelairem a Villonem
  • Pařížské črty (Croquis Parisiens, 1880)
  • Marta (Marthe, 1876) – první román; český překlad: L. Holdanová 1919
  • Sestry Vatardovy (Les soeurs Vatard, 1879) – román
  • povídka S tornou na zádech (Sac au doc, 1880) v kolektivní publikaci skupiny naturalistických spisovatelů Večery médanské (Soirées de Médan)
  • Soužití (En Ménage, 1881) – román
  • Po proudu (A vau l’eau, 1882) – román
  • Naruby (À rebours, 1884) – román; české překlady: Arnošt Procházka, 1905, Jiří Pechar, 1979
  • Tam dole (Là-bas, 1891) – román; české překlady: Otakar Levý, 1919 (dostupné online na webu Městské knihovny v Praze), Michal Novotný, 1997
  • Na cestě (En route 1895)
  • Katedrála (La Cathédrale, 1898), český překlad: B. Stefanová, 1912
  • V klášteře (Oblat, 1903)
  • Tři primitivové (Trois Primitifs, 1905)
  • Čtvrť Notre Dame (Le Quartier Notre-Dame, 1905)
  • Davy z Lurd (Les foules de Lourdes; 1906)
  • Tři chrámy a tři primitivové (Trois Églises et trois Primitifs; 1908)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

česky:

  • František Xaver Šalda: Joris Karl Huysmans. In: Duše a dílo 1950
  • Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, ISBN 80-7277-130-2
  • Jan Otokar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století, díl II. (1870–1930), Praha, Academia, 1983
  • Jiří Pechar: Drama J. K. Huysmanse. In: J. K. Huysmans: Naruby, 1979
  • Michal Novotný: Huysmans dole. Doslov in: J. K. Huysmans: Tam dole, 1997
  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6. 
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 

francouzsky:

  • Robert Baldick, Vie de J.K. Huysmans, Denoël, 1975.
  • Jean Borie, Huysmans, le Diable, le célibataire et Dieu, Grasset et Fasquelle, 1991.
  • Patrice Locmant, J.-K. Huysmans, Le forçat de la vie, Bartillat, 2007.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

2. křeslo Académie Goncourt
Předchůdce:
1900–1907
Joris Karl Huysmans
Nástupce:
Jules Renard