Honoré de Balzac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Honoré de Balzac

Honoré de Balzac [onoré d balzak] (20. května 1799, Tours18. srpna 1850, Paříž), byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladatele kritickorealistického románu. Balzakovým magnum opus je cyklus devadesáti sedmi románů a povídek pod souborným názvem Lidská komedie; napsal však i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou (např. Šagrénová kůže).

Život[editovat | editovat zdroj]

Balzac pocházel z venkovské rodiny (jeho otec zbohatl za francouzské revoluce jako vojenský zásobovatel). Honoré byl poslán do klášterní školy, nakonec se mu podařilo v Paříži vystudovat práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal černé dobrodružné romány (pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin), které později zavrhl.

Celý jeho život byl provázen snahou dostat se do vyšší (aristokratické) společnosti, z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány na pokračování). Několikrát se také pokusil o sebevraždu.

Když na tom byl finančně dobře, nakoupil akcie, ale zkrachoval. Byl poté nucen psát velmi intenzivně, aby zaplatil své dluhy. Psal vlastně pro výdělek (což v jeho době nebylo obvyklé) a výhradně v noci. Do dějin literatury vstoupil i jako legendární „dělník pera“, známý svou mimořádnou pracovitostí; kromě psaní románů působil takřka po celý tvůrčí život i jako novinář a kritik.

Ewelina Hańska (1825)

Poslední léta a manželství[editovat | editovat zdroj]

Roku 1833 se prostřednictvím korespondence seznámil s Ewelinou Hańskou-Rzewuskou (* 1801), dcerou rusko-polského šlechtice, vdanou za bohatého statkáře sídlícího poblíž ukrajinského Berdyčeva. Balzac si s touto svou čtenářkou léta dopisoval a poté, co roku 1841 ovdověla, podnikl za ní cestu do Petrohradu (1843). Po dalších letech v Paříži se vydává opět na Ukrajinu, několikrát navštívil Kyjev a pobýval v Radyvylově.

Teprve pár měsíců před svou smrtí (14. března 1850), v době, kdy byl již těžce nemocný, se v Berdyčevě Balzac s Ewelinou Hańskou oženil. Jeho nemoc se ještě zhoršila během dubnového návratu do Paříže, kde Balzac 18. srpna 1850 zemřel; v den jeho smrti jej navštívil Victor Hugo, který také promluvil na spisovatelově pohřbu. Balzac je pochován na pařížském hřbitově Père Lachaise.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svých dílech projevil smysl pro detail, měl znalost prostředí i postav, které popisuje. Snažil se popsat všechny typy šlechticů a jejich životní situace. Vždy stál na jejich straně. Ve všech jeho románech jde o vystihnutí převládajících morálních vlastností.

Je autorem rozsáhlého cyklu, který nazval Lidská komedie (La Comédie humaine). Tento cyklus, zobrazující francouzskou společnost na počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek, z nichž většina vyšla v časopisech i knižně. Předmluva k cyklu je manifestem realistického umění. Jádrem celého cyklu je volná trilogie románů Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán. V Otci Goriotovi jsou poprvé obsaženy všechny základní rysy balzakovského románu, v tomto románu vytvořil Balzac truchlivý příběh bohatého kupce, který nahromaděný majetek odkázal dcerám, jež ho opustily. Proto dožívá opuštěný a opovržený. Významnými postavami jsou i mladý Rastignac, jenž touží vyniknout a v honbě za penězi postupně ztrácí víru ve staré morální zásady, a bývalý galejník Vautrin, který mladého muže vyvádí z iluzí. Pokračování nazvané Ztracené iluze, označované často jako „nejbalzakovštější“ román, je především příběhem venkovského básníka Luciena de Rubempré v Paříži, který se postupně stává bezcharakterním žurnalistou. Lesk a bída kurtizán uzavírá trilogii, román, popisující spjatost společenských špiček s podsvětím se vyznačuje napínavým, až dobrodružným dějem.

Některé z jeho románů a zejména povídek (inspirovaných poetikou středověkého romanopisce Rabelaise) byly pokládány za nemravnou četbu.

  • Fyziologie manželství (1829)
  • Šuani (1829) - historický válečný román z období francouzské revoluce, který je mezníkem v jeho tvorbě; později jej zařadil do cyklu Lidská komedie.
  • Gobseck (1830) - příběh hamižného podnikatele a spekulanta předznamenává balzakovskou metodu realistického románu. Gobseck, napůl žid, napůl Holanďan, představuje podivný archetyp bývalého dobrodruha, jenž nahlédl povahu všech společností, jimiž prošel, a shledal, že konvence a morálka se mění, ale zlato vládne všude. Rozhodl se vzdát se nerozumných slastí, neboť se slastí moci, která může vyplývat výhradně z vlastnictví zlata, se nemůže srovnávat nic: kdo má zlato, má moc, kdo má moc, má vše. Gobseck, jako poslední záchrana zadlužených aristokratů, mládenců a básníků z bohatých rodin, nabízí "pomocnou ruku" před jejich posledním pádem na společenské dno. Je chladným, nepřístupným pozorovatelem zániku, pozorovatelem celého společenského dění, které vlastně začíná a končí u něj, ačkoli žije ve skrytu. Nikdo neví o něm, on ví o všem. Jeho příběh sledujeme skrze vyprávění právníka Dervilla, jenž si jediný získal Gobseckovo přátelství: protože on mu byl, na rozdíl od ostatních, "ochoten věřit bez výhrad". Po Gobseckově smrti nahlížíme do jeho spíží a skladišť plných shnilého jídla a obchodního zboží. Gobseck ztělesňuje iracionalitu veškerého hromadění a moci, jíž nemůže člověk sám nikdy plně užít, ale je také metaforou zákonitostí kapitalisticky fungující společnosti, jíž lidé jako Gobseck vládnou, neboť moc peněz jim není prostředkem, ale cílem. Možná, že každý člověk disponující ohromnou skrytou mocí, začíná mít "Gobseckovské" rysy. Rozsah díla odpovídá kratší novele či delší povídce.
  • Šagrénová kůže (Le Peau de chagrin, 1831) - román s pohádkově fantastickými prvky. Řadí se do skupiny filozofické.
  • Třicetiletá (La Femme de trente ans, 18311832)
  • Ludvík Lambert (Louis Lambert, 1832)
  • Farář Tourský (Le curé de Tours, 1832) - zařazen do skupiny románů-studií z provinčního života.
  • Plukovník Chabert (Le Colonel Chabert, 1832) - zámožný plukovník byl smrtelně zraněn v bitvě proti Rusům. Lékaři ho považovali za mrtvého a nechali pohřbít do hromadného hrobu. Plukovník zanedlouho obživl, časem se trochu zotavil, ale nikdo už mu nevěřil jeho pravou totožnost, ani jeho vlastní žena ho nepoznala. Žil tedy jako tulák a pobuda.
  • Venkovský lékař (Le Médecin de campagne, 1833)
  • Evženie Grandetová (Eugénie Grandet, 1833) - jeden z vrcholných autorových románů, tragický příběh ubohé dcery bohatého a neuvěřitelně lakotného obchodníka Grandeta je zároveň znamenitým obrazem francouzské měšťácké společnosti první poloviny 19. století.
  • Historie třinácti (Histoire des Treize 18331835) – soubor tří novel s názvy Ferragus, Vévodkyně z Langeais a Dívka se zlatýma očima. Tematicky je v prvních dvou případech spojuje námět milostného vztahu ke vdané ženě, několik postav prochází všemi novelami, odehrávajícími se v aristokratickém prostředí Paříže. Na motivy Historie třinácti natočili v roce 1971 Jacques Rivette a Suzanne Schiffman film Out 1, noli me tangere.[1]
  • Hledání absolutna (La Recherche de l´Absolu, 1834) - tento román autor zařadil do skupiny filosofických příběhů.
  • Otec Goriot (Le père Goriot, 1834) - realistický román, jehož hlavní postavou je starý pan Goriot, zprvu bohatý, spokojený a šťastný člověk. Nastěhuje se do penzionu paní Vauguerové, kam ho chodí navštěvovat jeho dvě dcery. Ty ho však nenavštěvují z lásky, ale ze zištných důvodů, což on nechce vidět. Dcery ho nakonec oberou o všechen majetek a on umírá opuštěn v chudobě. Celým dílem se prolíná taktéž příběh Evžena Rastignaca - studenta, který se snaží začlenit do pařížské vyšší společnosti. Ctí otce Goriota a zároveň je zamilován do jeho dcery. Rastignac jako jediný setrvá u umírajícího Goriota, když ho jeho vlastní dcery nechají opuštěného.
  • Usmířený Melmoth (Melmoth reconçilié, 1835) - v románu Balzac navazuje na anglický gotický román Poutník Melmoth od Charlese R.Maturina.
  • Stará panna (La Vieille fille, 1836)
  • Mše ateistova (La messe de l´athée, 1836)
  • Kabinet starožitností (Le Cabinet des antiques, 1836)
  • Cesar Birotteau (1837)
  • Ztracené iluze (Illusions perdues, 18371843)
  • Lesk a bída kurtizán - (Splendeurs et miseres des courtisanes, 18381843). Román popisuje prostředí vznešené francouzské společnosti a pařížského podsvětí. Toto dílo vyznívá jako ostrá kritika francouzské buržoazie.
Spisy Honoré de Balzaca v Knihovně klasiků
  • Beatrice (1839)
  • Tajnosti princezny z Cadignanu, (1939 – novela popisuje vztah starší šlechtické kokety s naivním a nezkušeným spisovatelem.
  • Lilie v údolí (Les Lys dans la vellée, 1840)
  • Pierre Grasson (1840)
  • Vautrin (1840)
  • Temný příběh (Une ténébreuse affaire, 1841) - „politický“ román
  • Paměti dvou mladých manželek (1842)
  • Uršula Mirouetová (1842)
  • Okresní múza (La Muse du départment, 1843)
  • Modesta Mignonová (Modest Mignon, 1843)
  • Venkované (Les Paysans, 1844)
  • Vstup do života Honorina (1844)
  • Sestřenice Běta (La cousine Bette, 1846)
  • Bratranec Pons (Le cousin Pons, 1847)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.  

V letech 19501988 vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění a Odeon (nakladatelství) v edici Knihovna klasiků – Spisy Honoré de Balzaca v 18 svazcích kompletní Balzacovo dílo.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Out 1, noli me tangere (1971) [online]. IMDb, [cit. 2014-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu