Jean Jaurès

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean Jaurès

Jean Louis Jaurès ([žán lui žoré] 3. září 1859 Castres, departement Tarn v jižní Francii - 31. července 1914 Paříž) byl francouzský filosof, historik a politik, reformní socialista a odpůrce války. Kvůli tomu byl těsně před vypuknutím první světové války zavražděn. Patří mezi zakladatele francouzské sociální demokracie.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z měšťanské republikánské rodiny a mezi jeho příbuznými byli dva admirálové. Byl skvělý student a roku 1878 byl mezi přijatými na prestižní École normale supérieure první před H. Bergsonem. 1881 získal učitelskou aprobaci (licenciat), učil na gymnáziu v Albi a roku 1883 se stal v Toulouse docentem filosofie. 1885 byl poprvé zvolen do parlamentu jako republikán, po skončení mandátu se vrátil ke svému učitelskému povolání. 1891 promoval ve filosofii latinskou prací „První kořeny německého socialismu u Luthera, Kanta, Fichta a Hegela“.[1] Angažoval se v místní politice a roku 1892 se zastal stávkujících horníků v Carnaux, proti nimž bylo nasazeno 1500 vojáků. Vláda, která měla rozhodnout, zda majitel dolu smí propustit jejich předáka, se pod tlakem veřejnosti přiklonila také na stranu stávkujících a majitel dolů markýz de Solages se vzdal svého poslaneckého mandátu. Na jeho místo byl zvolen právě Jaurès, který se mezitím přiklonil k reformnímu socialismu.[2]

V letech 1893-1914 byl pak (s jedním přerušením) levicovým poslancem parlamentu. Osvědčil se jako vynikající řečník a zasazoval se za revizi Dreyfusova procesu. Roku 1902 byl mezi zakladateli Francouzské socialistické strany a spolu s Aristide Briandem založil noviny L´Humanité, které redigoval a které vycházejí dodnes. 1905 patřil k zakladatelům francouzské sekce dělnické internacionály, jejímž se stal předsedou. Jako zásadní stoupenec lidských práv a svobod odmítal revoluční marxismus a dostal se tak do konfliktu s radikály. Jako přesvědčený demokrat a pacifista se stavěl proti kolonialismu a válce a naléhal na vládu, aby se snažila s Německem dohodnout. Vysloužil si tak nenávist nacionalistů a jeden z nich, student R. Villain, ho 31. července 1914 v pařížské kavárně zavraždil.[3]

Po válce v roce 1919 porotní soud vraha osvobodil, ale už roku 1924 byly Jaurèsovy ostatky přeneseny do Pantheonu a pod dojmem válečných útrap po něm řada francouzských měst pojmenovala ulice, stejně jako Berlín a Vídeň. Jmenují se po něm stanice metra v Paříži i v dalších městech a nadace Francouzské socialistické strany.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Histoire socialiste de la Révolution francaise („Socialistické dějiny francouzské revoluce“), tři svazky, 1898-1902
  • L´armée nouvelle („Nová armáda“), 1910
  • Contre la guerre et la politique colonialiste („Proti válce a kolonialistické politice“)
Věrnost tradici znamená být věrný jejímu ohni, ne popelu.
— Jean Jaurès

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jauresovo dílo - z myšlenkové pokladnice socialistického velikána. Praha: A. Svěcený 1919
  • J. Jaurès - P. Lafargue, Materialistický a idealistický názor na dějiny. Praha: ČSSD 1946
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Jaurès Jean. Sv. 5, str. 139.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. zde
  2. Ottův slovník, heslo Jaures Jean.
  3. Ottův slovník, heslo Jaures Jean.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Jaurès na francouzské Wikipedii.