Jean-Louis-Ebenezer Reynier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hrabě Jean Louis Ebenezer de Reynier (14. ledna 1771 v Lausanne, dnes Švýcarsko — 27. února 1814 v Paříži, Francie) byl francouzský generál období napoleonských válek.

Jean-Louis-Ebenezer Reynier (1771-1814)

Život[editovat | editovat zdroj]

Svým vzděláním inženýr, vstoupil roku 1792 do tvořící se armády revoluce k dělostřelectvu. Brzy byl důstojníkem a sloužil jako adjutant v generálním štábu severní armády a roku 1795 byl povýšen na brigádního generála. Roku 1796 byl náčelníkem štábu rýnské armády, které velel Moreau. Vyznamenal se při ústupu k Rýnu a v bitvě u Biberachu a byl povýšen na divizního generála. Roku 1798 se účastnil egyptské výpravy jako velitel divize a roku 1799 byl účastníkem syrského tažení. V bitvě u Helipolis (20. března 1800) pod velením Klebera rozhodl svým zásahem o vítězství. Kleberovým nástupcem generálem Menou po porážce u Alexandrie 21. března 1801 zatčen a poslán zpět do Francie. Tam upadl do Bonapartovy nepřízně a byl odeslán na svůj statek v departementu Nievre. Teprve koncem roku 1805 obdržel rozkaz převzít velení divize určené do Neapole. Vyznamenal se u Gaety roku 1806 a při obsazení dolní Itálie, ale Kalabrii musel v důsledku porážky u Maidy (4. července 1806) vyklidit. Poté převzal vrchní velení v Neapoli a roku 1809 se stal ministrem války krále Murata. Ve válce roku 1809 byl postaven v čelo armádního sboru a vyznamenal se zejména v bitvě u Wagramu. Poté převelen na Pyrenejský poloostrov, kde velel 2. sboru v Portugalsku. V ruském tažení mu přenechal Napoleon velení 7. sboru (složeného převážně ze Sasů), který se spojil s Rakušany pod Schwarzenbergem. Roku 1813 stál v čele sboru Rýnského spolku a bojoval u Grossgörschen, Budyšína, Grossbeeren a Dennewitz. V bitvě u Lipska byl pověřen krytím ústupu a padl 19. října do zajetí. Brzy vyměněn, přijel zpět do Paříže, ale již vážně nemocný a zemřel 27. února 1814. Jeho spis „De l’Égypte apres la Bataille d´Helipolis“ vydali jeho dědicové jako Mémoires sur l’ Égypte (Paříž 1827).