Félix Faure
| Félix Faure | |
|---|---|
 | |
| 7. prezident Francie | |
| Ve funkci: 17. ledna 1895 – 16. února 1899 | |
| Předchůdce | Jean Casimir-Perier |
| Nástupce | Émile Loubet |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Progressive Republicans |
| Narození | 30. ledna 1841 Paříž |
| Úmrtí | 16. února 1899 (ve věku 58 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Faure |
| Choť | Berthe Faure (od 1865) |
| Partner(ka) | Marguerite Steinheil |
| Rodiče | Jean-Marie Faure a Rose Cuissard |
| Děti | Lucie Faure-Goyau Antoinette Faure |
| Příbuzní | André Berge (vnuk)[1] Claude Berge (pravnuk)[1] |
| Profese | politik |
| Ocenění | velkokříž Řádu nizozemského lva (1886) Montyonova cena za vědu (1888) rytíř Řádu čestné legie Řád Spasitele velkokříž Řádu čestné legie … více na Wikidatech |
| Commons | Félix Faure |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Félix Faure (30. ledna 1841 Paříž – 16. února 1899 Paříž) byl francouzský politik a francouzský prezident v letech 1895 až 1899. Zemřel v úřadu.
Pocházel z chudé rodiny a v mládí pracoval jako koželuh, postupně se vypracoval na významného obchodníka s kůží v Le Havre. Roku 1865 se stal svobodným zednářem a podporoval opozici proti Napoleonovi III. V letech 1870 až 1873 byl místostarostou Le Havru a řídil obranu města za prusko-francouzské války. Od roku 1881 byl poslancem francouzského parlamentu za Umírněné republikány.[2] Od května 1894 zastával pozici ministra námořnictva ve vládě Charlese Dupuye. V lednu 1895 byl zvolen prezidentem republiky, když překvapivě porazil protikandidáta Henriho Brissona poměrem hlasů 430:361. V době jeho prezidentství vypukla Dreyfusova aféra a Francouzi kapitulovali u Fašody. Faure usiloval o sbližování Francie s Ruskem a roku 1897 vykonal státní návštěvu Petrohradu.[3]
Faure měl pověst elegána a záletníka. Jednou z jeho milenek byla Marguerite Steinheil, manželka malíře Adolphe Steinheila. Navečer 16. února 1899 byl v její společnosti nalezen mrtev ve Stříbrném salonku Elysejského paláce. Ve francouzské veřejnosti se pak rozšířilo přesvědčení, že prezident zemřel na mrtvici v důsledku příliš divokých milostných hrátek, i když pro tuto verzi neexistují spolehlivé důkazy.[4]
Je pohřben na Père-Lachaise, autorem jeho náhrobku je René de Saint-Marceaux.
Jeho dcera Lucie Faure-Goyau (1866–1913) byla známá charitativní činností, cestami po Blízkém východě a psaním náboženských knih.
Jean-Pierre Sinapi o Faurově životě v roce 2008 natočil televizní film La Maîtresse du président.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ Élysée Dostupné online
- ↑ Britannica Dostupné online
- ↑ RFI Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Félix Faure na Wikimedia Commons
