Sarah Bernhardt
| Sarah Bernhardt | |
 Nadar: Sarah Bernhardtová |
|
| Rodné jméno | Sarah-Marie-Henriette Rosine Bernard |
|---|---|
| Narození | 22. března 1844 Paříž  Francie |
| Úmrtí | 26. března 1923 Paříž Francie |
| Aktivní roky | 1862–1923 |
| Manžel/ka | Ambroise Aristide Damala (1882–1889) |
| Umělecké ceny | |
| Řád čestné legie | |
Sarah Bernhardtová, rozená Henriette-Rosine Bernardová, (22. října 1844 Paříž – 26. března 1923 Paříž) byla francouzská herečka, jedna z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a počátku 20. století.
Obsah |
Životopis [editovat]
Narodila se 22. října 1844 v Paříži, byla nejstarší a nelegitimní dcerou Judith van Hardové, Holanďanky židovského původu, která působila jako kurtizána pod jménem „Youle“. Jejím otcem byl student práv katolického vyznání Eduard Bernard.
Na přání otce byla Sarah Bernhardtová pokřtěna, poté byla svěřena do pěstounské péče. Ve svých osmi letech, roku 1852, byla odeslána do pensionátu a od roku 1854 navštěvovala klášterní školu ve (Versailles). Roku 1858 ji Vévoda de Morny, nevlastní bratr Napoleona III. a milenec její matky, zařídil výuku herectví v Comédie-Française.
Po čtyřech letech studia (roku 1862) debutovala v titulní roli Racinova dramatu Ifigenie. Již v této roli používala své umělecké jméno Sarah. Její kariéra však skončila po několika měsících, kdy byla z divadla propuštěna, protože se poprala se svou kolegyní v divadle. Po tomto propuštění hrála zpravidla vedlejší role na malých scénách.
Roku 1864 porodila syna Maurice, jehož otcem byl belgický kníže Henri de Ligne, který měl zájem se s ní oženit, ale jeho rodina se proti tomuto kroku postavila.
Roku 1868 Sarah Bernhardtová vystupovala v pařížském divadle Odéon v Lucemburských zahradách ve hře Kean od Alexandra Dumase staršího.
V prusko-francouzské válce (1870) byla uzavřena divadla. V tomto období pečovala Sarah Bernhardtová o raněné a po válce se opět mohla vrátit do Comédie-Française.
V tomto období začíná její vzestup a brzy je pokládána za jednu z nejvýznamnějších div tehdejší doby. Ve Francii byla kritikou oslavována jako „la voix d’or“ (zlatý hlas) či „la divine“ (božská). Roku 1882 se vdala za Jaquese Damalu, který působil jako atašé řeckého vyslanectví v Paříži. Jaques Damalu se také věnoval herectví, a proto spolu otevřeli vlastní divadlo, ředitelem se stal její syn Maurice. Toto divadlo se brzy dostalo do finančních potíží a poté zbankrotovalo, za příčinu bývá uváděn jednak fakt, že Demala svým výrazným řeckým akcentem vzbuzoval u diváků smích. Pravdou ovšem je, že Demala se stal závislý na morfiu a hazardních hrách. Tyto vášně byl nucen brzy financovat právě ze zisků divadla. Damalova závislost vedla k tomu, že již koncem roku 1882 žili odděleně. Damala pak zemřel v roce 1889.
Krach divadla pro ni znamenal velkou finanční ztrátu, kterou vyrovnávala jen díky zahraničnímu turné.
Roku 1905 utrpěla úraz kolena. V důsledku tohoto úrazu musela roku 1915 podstoupit amputaci pravé dolní končetiny pod kyčelním kloubem. I poté se herecky angažovala, během první světové války hrála ve stanech, stodolách a lazaretech na improvizovaných jevištích.
Její zásluhy byly oceněny v roce 1906, kdy byla jmenována profesorkou na pařížské konzervatoři. Od roku 1914 byla členkou Čestné legie.
Sarah Bernhardtová zemřela 26. března 1923 v Paříži na selhání ledvin a byla pochována na tamním hřbitově Père Lachaise.
Kromě hereckého umění proslula Sarah Bernhardtová i jako excentrická a náladová hvězda, která měla celou řadu milenců, jako byli například Charles Haas, Mounet-Sully či malíř a ilustrátor Gustave Doré. Zajímavostí je, že v bytě chovala řadu zvířat, mezi nimiž kromě psů a koček byla i exotická zvířata jako papoušek, opice, gepard, chameleon, had či dokonce lev.
Tvorba [editovat]
Sarah Bernhardtová byla mnohostranná, talentovaná herečka, dosáhla úspěchu jak v klasickém repertoáru, tak v moderních hrách. Proslula krásným hlasem, pohybovou elegancí a temperamentem, tyto vlastnosti z ní dělaly ideální herečku v období romantismu, které si potrpělo na přehnané deklamace a velká rozmáchnutá gesta. Největšího úspěchu dosahovala ve francouzských moderních hrách, přesto nelze opomíjet i její úspěšné ztvárnění nefrancouzského dramatu. Zajímavostí je, že dokázala ztvárnit i řadu mužských rolí, z nichž nejznámější se stalo její vystoupení v roli Hamleta od Williama Shakespeare (1899). V díle L’aiglon (Orlík) od Edmonda Rostanda ztvárnila roli vévody Zákupského, v Mussetově hře Lorenzaccio pak titulní roli Lorenza Medicejského.
Velký úspěch měla ve hře Fedra a Hyppolit od Jana Racina, kde hrála Fedru. Další výrazné role absolvovala v hrách Victora Huga Ruy Blas a Hernani. Ústřední hrou jejího života byla Dáma s kameliemi, kterou napsal Alexandre Dumas mladší, tento příběh odpovídal nejen vkusu tehdejšího publika, ale i jejímu temperamentu a Sarah Bernhardtová hrála v této divadelní hře od roku 1880 až do vysokého věku. Zajímavé je, že v hlavní roli hrála i ve filmu z roku 1911 (La Dame aux camélias), kdy jí bylo již šedesát sedm let.
Ve filmu vystupovala Sarah Bernhardtová poprvé již v roce 1900 (La Duel d’Hamlet), po tomto filmu však zaujala k tomuto umění negativní postoj, přesto ještě hrála ve filmu Tosca (1909) a roku 1912 ve filmu Lásky královny Alžběty.
Sarah Bernhardtová mj. vedla několik divadel v Paříži, ve kterých také vystupovala. Nejvýznamnější z nich bylo Theatre des Nations, které přejmenovala na Theatre Sarah Bernhardt, což je název, který si toto divadlo podrželo dodnes.
Turné [editovat]
Významnou součástí umělecké činnosti Sarah Bernhardtové byla její vystupování v cizině, na která jezdila s vlastní hereckou společností. Roku 1879 v Londýně, roku 1880 absolvovala šestiměsíční turné po Spojených státech, kde navštívila 51 měst. V roce 1881 a následně pak v roce 1882 (z finančních důvodů) absolvovala velké evropské turné, při němž navštívila Rusko, Itálii, Řecko, Maďarsko, Švýcarsko, Dánsko, Belgii a Nizozemí. Mezi roky 1886 a 1889 vystupovala několikrát v USA a v letech 1891 až 1893 absolvovala světové turné. Zajímavostí je, že odmítala vystupovat v Německu.
Nedivadelní tvorba [editovat]
Sarah Bernhardtová byla mimo divadelní působení i literárně činná, psala lehké divadelní hry a romány, v této činnosti však nebyla příliš úspěšná, její nejúspěšnější dílo jsou její memoáry Můj dvojí život (Ma double vie) z roku 1907.
Vyjma vlastní tvorby přeložila několik divadelních her.
Mimo literatury se ještě věnovala malbě a sochařství.
Sarah Bernhardtová v umění [editovat]
Roku 1894 pověřila Sarah Bernhardtová Alfonse Muchu vytvořením návrhu na plakát. S výsledkem byla spokojena a od té doby pověřovala Muchu dalšími zakázkami na plakáty, kulisy, roku 1896 ztvárnil Mucha na plakátu Sarah Bernhardtovou jako Dámu s kaméliemi. Toto dílo je považováno za jeden z vrcholů secesní grafiky, podobně jako další Muchovy plakáty ke hrám Lorenzaccio nebo Médea.
Její život byl ztvárněn ve filmu Neuvěřitelná Sarah (Incredible Sarah) z roku 1976 s Glendou Jacksonovou v titulní roli.
Její život inspiroval mnoho umělců a spisovatelů, nejznámější je Marcel Proust, kterého její postava inspirovala k postavě herečky jménem La Berma v jeho díle Hledání ztraceného času.
V době, kdy bylo velmi populární portrétování celebrit, platil americký fotograf Napoleon Sarony údajně Bernhardtové 1 500 amerických dolarů za to, že mu pózovala před fotoaparátem, což odpovídá svou hodnotou dnešním 20 000 amerických dolarů.
Odkazy [editovat]
