Henri Barbusse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henri Barbusse

Henri Barbusse [Barbis] (17. květen 1873 Asnières-sur-Seine, Francie – 30. srpen 1935 Moskva, Rusko) byl francouzský prozaik, levicově orientovaný novinář a politik.

Studoval literaturu a filosofii v Paříži. Do literatury vstoupil několika sbírkami veršů. Jako publicista se zaměřoval na literární kritiku (upoutal ho zejména Emile Zola). Zásadní předěl v jeho životě byl rok 1914, kdy jako dobrovolník narukoval do první světové války. Původně totiž věřil, že je třeba bojovat za mír a válku obdivoval. Brzy však z toho vystřízlivěl a chtěl mimo jiné vyvést z omylu i ostatní lidi. v zákopech a vojenských nemocnicích pak napsal svůj protiválečný román Oheň, který mu zakrátko, ještě v letech války, zajistil světový věhlas.

Protiválečný postoj posílil jeho levicovou orientaci. Obdivoval komunisty (od roku 1923 byl člen Komunistické strany Francie), byl nadšený z VŘSR, často cestoval do SSSR, byl autorem francouzsky psaného tendenčně oslavného životopisu Stalin z roku 1933. V roce 1917 založil protiimperialistickou organizaci Clarté, která existuje dodnes. Skupina sdružovala levicově orientované spisovatele a intelektuály a vydávala stejnojmenný časopis, mezi její členy patřili např. Romain Rolland, Anatole France, Henri Bataille, Chaldres Vildrac, Upton Sinclair, H. G. Wells, Stefan Zweig, G. B. Shaw, Bertrand Russell, Heinrich Mann. Členy československé sekce skupiny Clarté byli v meziválečné době levicoví spisovatelé a umělci - např. Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Helena Malířová, Ivan Olbracht, Antonín Sova, Fráňa Šrámek.

Zemřel v Moskvě; je pohřben na pařížském hřbitově Père Lachaise.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Počátky jeho tvorby ovlivněny romantismem (básně); jádro jeho světoznámého díla tvoří trojice románů, ovlivněných zčásti naturalismem:

  • Peklo (L´Enfer, 1908, přepracovaná verze 1917) - zobrazení moderního velkoměsta, vychází ze Zolova naturalismu, které obohacuje o metafyzické úvahy o smyslu života v moderní době.
  • Oheň (Le Feu, Journal d´une escouade, časopisecky 1916, knižně 1917) - román, který líčí život vojáků na frontě. Podtitul: Deník bojového družstva. Kniha se skládá z 24 kapitol, každá tvoří jednu epizodu. Vyjadřuje odpor proletářů k válce - ten samozřejmě nebyl větší než u jiných skupin, ale po Brest-Litevském míru (1917), komunisté tvrdili, že nechtěli bojovat. Kniha je pojata jako památka na padlé kamarády (je jim i věnována), vycházela na pokračování v deníku L´Oeuvre. Nejsou zde hlavní postavy, není zde plynulý děj.
  • Jasno - (Clarté, 1919) román, navazující na Oheň - odsuzuje válku. Tento román dal název mezinárodnímu hnutí sdružujícímu představitele humanistické inteligence.

Eseje:

  • Světlo v propasti (1920)
  • Dopisy duševním pracovníkům (1922)

Reportáže:

  • Různé zprávy (1928) - kniha obsahující novely, povídky, historické studie, atp.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]