Antonín Sova
Antonín Sova (26. února 1864 Pacov – 16. srpna 1928 Pacov) byl český básník a prozaik.
Obsah |
[editovat] Rodinný původ
Jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.
[editovat] Životopis
Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.
Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis[1]), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.
[editovat] Dílo
Jeho dílo bylo ovlivněno realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.
Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.
[editovat] Poezie
- Realistické sloky (1890), realistická sbírka
- Lyrika lásky a života
- Květy intimních nálad (1891), impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy.
- Z mého kraje (1893), impresionistická přírodní lyrika.
- Soucit i vzdor (1894)
- Zlomená duše (1896), symbolistická sbírka, mladá generace, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se A. Sova rozchází se společností, psáno volným veršem.
- impresionismus
- Vybouřené smutky (1897), symbolistická sbírka
- Údolí nového království (1900)
- Ještě jednou se vrátíme (1900), symbolistické dílo
- Dobrodružství odvahy
- Zápasy a osudy
- Zpěvy domova (1918), vlastenecká poezie, reakce na 1. světovou válku , odpor k válce, obavy o osud národa, o krajinu.
- Drsná láska (1927), impresionistické dílo
- Krvácející bratrství (1920)
- Básníkovo jaro (1921)
- Jasná vidění (1922)
- Básně nesobeckého srdce (1922)
- Naděje a bolesti (1924)
- Krvácející bratrství – odpor k válce, objevuje se zde symbol rudého praporu
- Vrchol lásky
[editovat] Próza
- Ivův román
- Pankrác Budecius, kantor – novela o venkovském kantorovi z konce 18. století*
- Výpravy chudých (1903)
- O milování, lásce a zradě (1909)
- Tóma Bojar (1910)
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Syfilis je věčná, Týden 4. 6. 2007
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- Zdeněk Pešat: Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století, Praha, Československý spisovatel, 1972
- NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha : Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Básnická etika Antonína Sovy, s. 174-182.