Antonín Sova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Sova
Antonín Sova jakomaturant píseckého gymnáziav roce 1885.
Antonín Sova jako
maturant píseckého gymnázia
v roce 1885.
Narození 26. února 1864
Pacov, Rakouské císařství
Úmrtí 16. srpna 1928
(ve věku 64 let)
Pacov, Československo
Příčina úmrtí pravděpodobně syfilis
Znám jako básník a prozaik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Sova (26. února 1864 Pacov[1]16. srpna 1928 Pacov) byl český básník a prozaik, 1. ředitel Městské knihovny v Praze.

Rodinný původ[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková.

Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 18981920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis[3]), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.

Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Realistické sloky (1890), realistická sbírka
  • Květy intimních nálad (1891), impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy.
  • Z mého kraje (1893), básnický portrét rodného kraje, Pacovska a Lukavecka. Dostupné online
  • Soucit i vzdor (1894)
  • Zlomená duše (1896), symbolistická sbírka, mladá generace, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se A. Sova rozchází se společností, psáno volným veršem.
  • Vybouřené smutky (1897), symbolistická sbírka
  • Údolí nového království (1900)
  • Ještě jednou se vrátíme (1900), symbolistické dílo
  • Dobrodružství odvahy (1906)
  • Lyrika lásky a života (1906)
  • Zápasy a osudy (1910)
  • Žně (1913)
  • Zpěvy domova (1918), vlastenecká poezie, reakce na 1. světovou válku , odpor k válce, obavy o osud národa, přimknutí k základním hodnotám - rodině, tradici a české krajině.
  • Krvácející bratrství - Rozjímaní ranní i navečerní (1920), dvojsbírka obsahující jak sociální a občanskou lyriku plnou budovatelského patosu první republiky, tak intimní meditativní verše.
  • Básníkovo jaro (1921)
  • Jasná vidění (1922)
  • Básně nesobeckého srdce (1922)
  • Naděje a bolesti (1924)
  • Drsná láska (1927)
  • Hovory věcí (1929), posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák
  • Za člověkem (1930). posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Próza (1898), povídky
  • Ivův román (1902), román
  • Povídky a menší črty (1903), povídky
  • Výpravy chudých (1903), román
  • O milování, lásce a zradě I, II (1908), povídky
  • Tóma Bojar (1910), román
  • Pankrác Budecius, kantor (1916), novela o venkovském kantorovi z konce 18. století
  • Koloběh starostí a jiné povídky (1920), povídky
  • Kasta živořících a jiné prózy (1924), povídky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola Antonín Sova, s. 241.  
  3. Syfilis je věčná, Týden 4. 6. 2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]