Romain Rolland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Romain Rolland v roce 1915.

Romain Rolland [rolan] (29. ledna 1866, Clamecy30. prosince 1944, Vézelay) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915.

Život[editovat | editovat zdroj]

Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 18861889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 18931912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.

V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou „… jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby.

Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: „Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.“ Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije. Román se odehrává v Rollandově rodném Burgundsku a jde zřejmě o jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo. Kromě toho v této době napsal ještě další dvě méně rozsáhlé práce - novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920).

Od roku 1922 do roku 1933 Rolland pracoval na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše a stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády, kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.

Kromě prozaických prací je Rolland autorem celé řady životopisů významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj) a také mnoha divadelních her určených pro tzv. lidové divadlo. V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva.

Romain Rolland zemřel roku 1944 v Burgundsku, ve městečku Vézelay poblíž svého rodiště.

Byl vegetarián, blízce se přátelil s Gándhím, o kterém také napsal knihu. Velmi se zajímal o indickou filosofii, zejména o mystickou školu védanta.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Romány a novely[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-Christophe (1904-1912, Jan Kryštof), románový cyklus (tzv. román-řeka), koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou.
  • Colas Breugnon (1919, česky jako Dobrý člověk ještě žije), svérázný kratší historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v autorově rodném Burgundsku. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije“. Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundského kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Všechny příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor, jsou přehlídkou francouzského folklóru. Román je knihou radosti a životního optimismu všemu navzdory.
  • Pierre et Luce (1920, Petr a Lucie), milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému. Zatím je však při varhanním koncertu na velký pátek v chrámu Saint-Gervais při bombardování pohřbil mohutný padající pilíř.
  • Clerambault, histoire d'une conscience libre pendant la guerre (1920, Clerambault, historie svobodného svědomí za války), román, ve kterém Rolland vyjádřil myšlenku, že vina na válečném konfliktu první světové války nebyla jen na nepříteli (na Německu), ale i na francouzské straně.
  • L'ame enchantée (1922-1933, Okouzlená duše), druhý autorův rozsáhlý románový cyklus, jehož jednotlivé části se jmenují Annette et Sylvie (1922, Anneta a Sylvie), L'Été (1924, Léto), Mère et fils (1927 Matka a syn) a L'Annonciatrice (1933, Zvěstovatelka). Román zrcadlí historický vývoj francouzské a evropské společnosti na počátku 20. století a v době nástupu fašismu v Itálii. Jeho hrdinkou je dcera ze zámožné měšťanské rodiny, která pohrdne pohodlnou existencí a trpce a bolestně si vybojovává proti společenským konvencím své právo na nezávislý vlastní osud a lásku. Její syn, kterého neprovdána vychovává, dospívá již k myšlence boje za sociální spravedlnost, stává se vyznavačem Říjnové revoluce a socialismu v Rusku a umírá jako oběť italského fašismu. Anneta dále pokračuje v jeho boji a na konci života, se zamýšlí a zjišťuje, že nežila nadarmo.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Orsino (1890),
  • Les baglioni (1891, Baglioniové),
  • Caligula (1893),
  • Le Siège de Mantoue (1894, Obléhání Mantovy),
  • Jeanne de Piennes (1896),
  • Les tragédies de la foi (1903, Tragédie víry), dramatická trilogie, ve které Rolland ukázal na třech příkladech obrozující sílu víry (na víře náboženské, vlastenecké a revolucionářské). Trilogie se skládá z těchto částí:
    • Saint Luis (1897, Svatý Ludvík),
    • Aërt (1898, Aertes),
    • Le Triomphe de la raison (1899, Vítězství rozumu).
  • Le Théâtre de la Révolution (1903, Divadlo revoluce), cyklus divadelních her, týkajících se Velké francouzské revoluce, označovaný za Íliadu francouzského národa. Cyklus vznikl nejprve jako dramatická trilogie her Vlci, Danton a Čtrnáctý červenec a své jméno dostal roku 1909. Rolland jej založil na svém teoretickém spise Divadlo lidu a postupně k němu připojoval další divadelní hry. Do cyklu je rovněž zařazena hra Vítězství rozumu.
    • Les Loups (1898, Vlci), první Rollandova uvedená divadelní hra,
    • Le Triomphe de la raison (1899, Vítězství rozumu),
    • Danton (1900),
    • Le quatorze jullet (1902, Čtrnáctý červenec),
    • Le Jeu de l'amour et de la mort (1924, Hra o lásce a smrti),
    • Pâques fleuries (1926, Květná neděle), prolog k cyklu
    • Les Léonidés (1929, Leonidy), epilog cyklu,
    • Robespierre (1939).
  • Le temps viendra (1903, Přijde čas),
  • La Montespan (1904, Montespanová),
  • Les Trois amoureuses (1906, Tři zamilovaní),
  • Empédocle (1918, Empedokles)
  • Liluli (1919), dramatická protiválečná groteska.

Životopisy, eseje a ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Empédocle d'Agrigente (1890, Empedokles z Akragantu), esej, popis doby a filozofie předsokratovského lékaře, básníka a zakladatele rétoriky.
  • Histoire de l'opéra avant Lully et Scarlatti (1895, Dějiny opery v Evropě před Lullym a Scarlattim), první Rollandova publikovaná kniha, jež byla předložena jako disertační práce a odměněna cenou Akademie. Autor v ní objasňuje, jak se na italské půdě vyvinul na základě již existujících hudebních forem nový scénický útvar, spojující hudbu, zpěv a popřípadě i tanec v jednotný umělecký počin, který se stal základem dnešní opery.
  • François-Millet (1902), monografie francouzského malíře Jeana Françoise Milleta,
  • Le Théâtre du peuple (1903, Divadlo lidu), teoretická práce,
  • La Vie de Beethoven (1903, Život Beethovenův), monografie,
  • La Vie de Michel-Ange (1906, Život Michelangelův), monografie,
  • Musiciens d'autrefois (1908, Hudebníci minulosti), studie o vzniku opery, o uvedení první opery v Paříži, o lidském i uměleckém profilu Jeana-Baptisty Lullyho a o hudebních osobnostech jako byl Christoph Willibald Gluck, André Ernest Modeste Grétry nebo Wolfgang Amadeus Mozart.
  • Musiciens d'aujourd'hui (1908, Hudebníci nedávné doby), duchaplné a podnětné úvahy o skladatelích Hectoru Berliozovi, Camillovi Saint-Saënsovi, Richardu Straussovi a dalších, o Wagnerových operách Siegfried a Tristan a Isolda, o Debussyho Pelleovi a Melisandě i o hudebním životě Francie po roce 1870.
  • Haendel (1910, Händel), monografie německého hudebního skladatele Georga Friedricha Händela). Rolland sugestivně líčí Händelův boj s nezájmem obecenstva a konečné vítězství jeho oratorií, zvláště Judy Makabejského.
  • La Vie de Tolstoï (1911, Život Tolstého), monografie,
  • Au-dessus de la Męlée (1915, Nad vřavou), soubor protiválečných článků,
  • Inde (1915-1943, Indie), deníková kniha zachycující Rollandovy styky s představiteli obrozující se Indie (zejména s Rabíndranáthem Thákurem a Mahátmou Gándhím),
  • Voyage musical aux pays du passé (1919, Hudebníkova cesta do minulosti), řada studií o hudbě a hudebnících 18. století.
  • La Révolte des machines (1921, Vzpoura strojů), filmový scénář,
  • Mahatma Gandhi (1924, monografie Mahátmy Gándhího,
  • Les Aimés du Beethoven (1927, Beethoven a ženy), studie sleduje Beethovenova, setkání se ženami, jeho mnohá, avšak marná milostná vzplanutí a vítězství jeho mohutné tvůrčí energie nad neustálým zklamáním v intimním životě.
  • Beethoven. Les grandes époques créatrices (1928-1945, Beethoven. Velká tvůrčí období), rozsáhlá pětidílná monografie o životě geniálního německého skladatele Ludwiga van Beethovena, v níž autor uložil výsledky svého celoživotního bádání a zkušeností. Nejde mu v ní o zachycení všech dostupných podrobností o životě a díle velkého skladatele, ale o postižení jeho tvůrčí i lidské velikosti v životních okamžicích a dílech zvlášť významných a typických.
  • Essai sur la mystique et l'action de l'Inde vivante (1929-1930, Mystický a činný život dnešní Indie), skládá se ze dvou monografií:
    • La Vie de Ramakrishna (1929, Život Ramakrišnův),
    • La Vie de Vivekananda et l'Évangile universel (1930, Vivekanda a jeho univerzální evangelium).
  • Goethe et Beethoven (1930, Goethe a Beethoven),
  • Quinze ans de combat (1935, Patnáct let bojů), výbor z článků a korespondence (česky jako Sbohem minulosti),
  • Comment empécher la guerre (1936, Zabraňte válce),
  • Compagnos de route (1936, Společníci cesty), česky jako Cesta k pravdě, soubor esejí
  • Le Voyage intérieur (1942, Cesta do hlubin nitra),
  • Charles Péguy (1945), posmrtně vydaná monografie francouzského básníka a esejisty,
  • Mémoires (1956, česky jako Paměti a vzpomínky), posmrtně vydané Rollandovy paměti,
  • Journal 1915-1943 (1960, Denik 1915-1943), posmrtně vydané záznamy z Rollandova deníku.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]