Karel Toman
Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, (25. února 1877, Kokovice – 12. června 1946, Praha) byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se v rolnické rodině v Kokovicích u Slaného. Na studia přišel do Slaného, ale už od tercie ho rodiče dali do příbramského arcibiskupského konviktu. Tvrdá internátní disciplína posílila vzpomínku na svobodný a družný život vesnického dítěte. Ve školních lavicích se spřátelil s Hanušem Jelínkem; ten tehdy redigoval studentský časopis Zoru a v něm uveřejnil první Tomanovy veršované pokusy. Jako septimán publikuje poprvé Toman – spolu se svým přítelem – verše v Roháčkově Nivě. Na podzim 1896 přichází mladý básník do Prahy na práva. Studia však nedokončil, pracoval na několika úřednických postech. Žil ve Vídni, hodně cestoval navštívil Německo, Anglii, Francii a Nizozemsko.
Od roku 1917 byl redaktorem Národních listů. Publikoval v časopisech Niva, Lumír, Země a Lípa. Po první světové válce spolupracoval s Lidovými novinami.
Na pražském Břevnově, kde v závěru života bydlel, byla po něm po jeho smrti pojmenována ulice, dříve nazvaná K Ladronce, vedoucí podél statku Ladronka k Bělohorské ulici. Nově pojmenovanou ulici předal tehdy břevnovským občanům Jaroslav Seifert [1].
| „ | V osobnosti Tomanově dohořívaly nám životy i legendy prokletých básníků. Milovali jsme ho. Ztělesňoval nám romantickou svobodu umělců a pokoušeli jsme se ho napodobit....Říkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas měl rád Tomanovy verše, i když si do náručí s Tomanem nepadli. Zato já sešel jsem se s ním v uctivém přátelství. | “ |
| — Jaroslav Seifert [2] | ||
Dílo [editovat]
Jako básník byl lyrik, který patřil k demokratickému proudu naší literatury, nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Dílo Karla Tomana opírá svou působnost o bezprostřední prožívání individuálního a později i kolektivního osudu, vyrůstá z odevzdanosti životu. K tomu patřilo přesvědčení, že život není chaotickou směsí jednotlivostí, ale má v sobě řád, který je skutečnosti vlastní a nemusí do ní být vkládán zvenčí. V tom překonával Toman nejen dekadenci, nýbrž i impresionistické a vitalistické tendence své vlastní generace. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce.
Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky.
- Pohádky krve (1898) – ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy; zaměřeno především k vnitřním problémům člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky.
- Torzo života (1902) – vyjádření bolesti a krize člověka, který zápasí o své osvobození; život je viděn ve dvojím ostrém lomu, bolesti a rozkoše; tragický ráz milostných veršů
- Melancholická pouť (1906) – obdoba Torza života; inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž)
- Sluneční hodiny (1913) – barvité a konkrétní záběry přírody; země zdrojem utrpení i obnovované víry a naděje; objevují se biblické narážky, odmítání moralismu. Reakce na soudobé politické události, prohlubují snahu zachytit prožitek prověřený časovým odstupem.
- Verše rodinné a jiné (1918) – odráží zde společenské dění v období 1. světové války. Toman sleduje, jak se válka a společenské převraty promítají do osudu obyčejných lidí. Z hlediska těchto lidí hodnotí významné společenské události.
- Měsíce (1918) – příroda v koloběhu roku; 12 básní – každá o jednom měsíci v roce; oslava domova, společenství lidí, tradice života, české historické tradice (upálení Jana Husa v Červenci; hutná metaforičnost.
- Hlas ticha (1923) – obdoba Veršů rodinných a jiných; reakce na domácí společenské rozpory v prvních letech republiky; verše o revolučním Rusku
- Stoletý kalendář (1926) – poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví.
Ukázka z díla [editovat]
„Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zde někdy neslyšíš
hlas hlubin?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami.“
(Karel Toman, Měsíce, Únor)
Zhudebnění díla [editovat]
Báseň Emě zhudebnil Petr Ovsenák z folkového dua Nestíháme. Písnička vyšla na krátkém albu Nestíháme (2006) a na sampleru 50 miniatur (2007).
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 204
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 199
Literatura [editovat]
- BLAŽÍČEK, Přemysl. Poezie Karla Tomana. Praha : ISE, 1995. 178 s. ISBN 80-85241-80-3.
- BLAŽÍČEK, Přemysl. Knihy o poezii: Holan – Toman. Praha : Triáda, 2011. 471 s. ISBN 978-80-87256-39-8.
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. s. 641–644.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. s. 124–138.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. s. 361.
