Melantrich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o novodobém nakladatelství. Možná hledáte: Jiřího Melantricha z Aventina.
Historická budova Melantrichu na Václavském náměstí – stav v létě roku 2007

Melantrich bylo české nakladatelství a vydavatelství, působící od roku 1898, nejprve pod názvem Tiskařské družstvo Národně sociální strany. Název Melantrich neslo od roku 1910. V období první republiky se Melantrich stal nejvýznamnějším polygrafickým podnikem v Čechách. Byla zde vydávána jak řada novin a časopisů, tak i množství knižních publikací, včetně děl nejvýznamnějších autorů české i světové beletrie, naučná literatura, sebrané spisy významných osobností, soudobá poesie, životopisné knihy i knihy historické. Melantrich fungoval i v období nacistické okupace. Po komunistickém převratu nezanikl, ale jeho činnost byla výrazně okleštěna. Po roce 1989 se pouze obtížně adaptoval na podmínky tržního hospodářství a v roce 1999 zanikl.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Roku 1897 vzniklo po odštěpení České strany národně sociální od České strany sociálně demokratické Tiskařské družstvo Národně sociální strany. Toto družstvo založilo 9. července 1898 podnik s názvem Tiskárna národně sociálního dělnictva.[1] Téhož roku byla zakoupena tiskárna ve Školské ulici v Praze na Novém Městě.[2]

Roku 1907 zde začal vycházet deník České slovo.[2] Roku 1910 byla na Václavském náměstí zakoupen dům čp. 793, na jehož místě byla do roku 1913 vybudována nová rozsáhlá budova. Tiskárna, která zde sídlila se stala základem úspěchu Melantricha.[2] Dne 17. října roku 1910 došlo také k přejmenování na Melantrich, grafický a umělecký ústav národně sociální strany. Název Melantrich byl zvolen podle jména významného českého renesančního nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina. Podnik přijal i Melantrichovo heslo: „Nepodlehne ohni ani meči“.[3]

První světová válka utlumila fungování podniku. Od roku 1915 bylo též zakázáno vydávání Českého slova.[2]

Vrcholné období[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 podnik získal nakladatelskou koncesi. Koupil tiskárnu ve Spálené ulici v Praze a také tehdy nejmodernější tiskařskou techniku ze Švýcarska. České slovo opět vycházelo a to v nákladu 110 000 výtisků denně (30 000 ranní a 80 000 večerní vydání + 40 000 výtisků nedělního vydání).[2]

Roku 1920 začal vycházet Pražský ilustrovaný zpravodaj, který bývá označován za první bulvární časopis v Čechách,[4] neboť s obrazem, zpravidla rozměrnou a kvalitně vytištěnou fotografií pracoval jako s hlavní náplní časopisu. Textové sdělení zpravidla hrálo často pouze roli vysvětlujícího popisku.[2] Ještě rozšířenější byla od roku 1925 vycházející Hvězda československých paní a dívek dosahující nákladu 400 000 výtisků.[5]

Roku 1924 se podnik stal akciovou společností. Roku 1926 Melantrich koupil Smíchovskou tiskárnu firmy Koppe a Bellmann, 1928 získal filiálku v Ostravě, 1934 v Brně a nakonec i v Žilině. Ve třicátých letech se Melantrich podílel i na natáčení filmů a věnoval se reklamní grafice. Průběžně docházelo i k modernizaci tiskařského zařízení, takže tiskárna Melantrichu na Václavském Náměstí mohla roku 1929 vytisknout 755 000 výtisků Českého slova denně.[2]

Začínají vycházet i specializované časopisy pro ženy (Eva, Vkus), sportovce (STAR), či dokonce Trampy (Ahoj na sobotu). Jedním z nich byl i od roku 1935 vycházející Malý, později Mladý hlasatel Jaroslava Foglara. Náklad záhy dosáhl 200 000 výtisků.[5]

Roku 1938 vzniká hudební nakladatelství MelPa (Melantrich + Pazdírek) a také cestovní kancelář Prago Via. Téhož roku Melantrich přebírá krachující Republikánskou lidovou pojišťovnu a sanuje její dluh ve výši 12 milionů korun. (Celá záchrana pojišťovny nakonec vyšla na 20 milionů Kč). Roku 1938 měl Melantrich obrat 138 298 705 Kč, 2000 zaměstnanců a patřil k největším a nejmodernějším polygrafickým podnikům v Evropě.[2]

Jaroslav Šalda[editovat | editovat zdroj]

Významnou postavou knihtiskárny byl Jaroslav Šalda. Už roku 1905 se stal účetním tiskařského družstva a roku 1925 byl na mnoho let jmenován ústředním ředitel Melantricha.[3] Šalda měl významný podíl na výrazném růstu a rozvoji nakladatelství, které se stalo nejvýznamnějším nakladatelským, grafickým a tiskařským podnikem v prvorepublikovém Československu. Šaldovým cílem a posléze zásluhou bylo také to, že Melantrich začal vedle novin a časopisů vydávat též knihy.[6] Podařilo se mu dokonce uhájit existenci Melantrichu v dobách nacistické i komunistické totality, přestože on sám musel po roce 1948 podnik opustit.

Bedřich Fučík[editovat | editovat zdroj]

Důležitým mužem Melantrichu byl i Bedřich Fučík, který byl od roku 1928 ředitelem nakladatelství. Tento mladý (narozen 1900) literární kritik vytvořil rozsáhlý reprezentativní a přitom i komerčně velmi úspěšný ediční plán, který pak nakladatelství v následujících letech uskutečňovalo. Hned první kniha, kterou připravil k vydání, Remarquovo Na západní frontě klid, sklidila ohromný úspěch. Téměř okamžitě se jí prodalo přes 100 000 výtisků.[7]

Nacismus[editovat | editovat zdroj]

Přestože se Šaldovi podařilo podnik uhájit před nacisty, byl v roce 1941 zatčen a v nakladatelství získali významný vliv někteří kolaboranti. Přesto Melantrich všemožně podporoval jak jednotlivce postižené nacistickou perzekucí, tak ilegální odboj. V tiskárně Melantrichu byly například tištěny ilegálně vycházející odbojové noviny Rudé právo a V boj.[8]

Produkce vydavatelství i nakladatelství postupně klesala. V letech 19391941 bylo vydáno 111, 152 a 126 knih ročně. V roce 1942 vyšlo pouze 39 knih. V posledních letech války to bylo kolem 50 knih ročně.[9]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Paradoxně až po válce byl Šalda oficiálně zbaven vedoucího postavení. Dne 7. června 1945 převzali akcie Melantrichu čelní představitelé předsednictva Národně socialistické strany, kteří do té doby v podstatě nezávislý, samostatně fungující akciový podnik hodlali přeměnit opět ve stranická vydavatelství. Šalda byl nucen odejít do důchodu, neboť tuto koncepci stranického vydavatelství nesdílel.[10]

Novým ředitelem se stal Julius Firt, který se snažil o opětovné oživení vydavatelské činnosti. Začaly například vycházet týdeníky Svobodný zítřek a Sobota, čtrnáctideník Světový pramen atp. České slovo bylo přejmenováno na Svobodné slovo. S novou silou pokračovalo i vydávání knih.[11]

Období socialismu[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1948 komunisté veškerý nemovitý majetek Melantrichu zabavili a zestátnili. Od roku 1950 Melantrich fungoval jako ústřední nakladatelství komunisty ovládané Československé strany socialistické vydávající stranické brožurky a podobné tiskoviny. Například roku 1954 nakladatelství vydalo pouze 11 titulů. Postupná likvidace významu Melantricha vyjadřovalo u jeho přejmenování. Od počátku roku 1957 bylo nakladatelství přejmenováno na Svobodné slovo–Melantrich, po roce 1959 už se jmenovalo pouze Svobodné slovo.[12]

Koncem 50. let 20. století byl ředitelem vydavatelského podniku Melantrich Václav Hulínský. KSČ tehdy spustila proti socialistické straně novou kampaň. Na konferenci ČSS v té době vystoupil přední komunistický funkcionář Václav Kopecký a kritizoval její údajnou vstřícnost vůči elementům bývalé národně socialistické strany. Zároveň vyjádřil kritiku nad chodem podniku Melantrich. V lednu 1959 rozhodlo politbyro Ústředního výboru Komunistické strany Československa odebrat socialistické straně Melantrich. V souvislosti s tím byl na jaře 1959 Hulínský odvolán z funkce ředitele, podnik přejmenován na Vydavatelství Svobodné slovo. Hulínský rezignoval rovněž na poslanecký mandát. Čistky proběhly i v tiskových orgánech strany.[13][14]

V době politického tání se opět zvyšovala úroveň a množství vydávaných titulů. 4. dubna 1968 se nakladatelství také opět vrátilo k historickému názvu Melantrich. Stoupající význam Melantricha však byl opět přerušen v období normalizace.[15]

V listopadu roku 1989 posloužil právě balkón Melantricha jako tribuna řečníků na demonstracích Sametové revoluce.[16]

Devadesátá léta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 se Melantrich stal opět akciovou společností. Roku 1996 se jeho majoritním akcionářem stal Chemapol Group.[17] Na konci devadesátých let 20. století byl Melantrich nejdéle fungujícím nakladatelstvím v Čechách. Přesto bylo patrné, že se podnik, podobně jako mnohá další velká nakladatelství, obtížně adaptuje na nové tržní podmínky. V roce 1999 Melantrich svou činnost ukončil.[18] Dnes sídlí v historické budově Melantricha na Václavském náměstí obchodní dům Marks & Spencer[19], wellness centrum a apartmánový hotel.

Nakladatelský profil[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1919 Melantrich vydával vedle novin i naučnou literaturu. V první polovině dvacátých let ještě spíše náhodně a nekoncepčně, později už jako pevná součást nakladatelského a vydavatelského profilu.[6] Postupně se nakladatelství snaží získávat nejvýznamnější autory beletrie i naučné literatury, vydává řadu překladů světových děl, vydává sebrané spisy významných autorů, soudobou poesii, životopisné knihy i knihy historické.[7]

Příklady jednotlivých edic[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FEJLEK, Vojtěch: Melantrich 1898–1998, Melantrich, Praha 1998, S. 11.
  2. a b c d e f g h FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S.121.
  3. a b FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S.12.
  4. http://www.pribramska.cz/knih/prednasky/nakl2.html
  5. a b FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S.16.
  6. a b FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 13.
  7. a b FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S.17.
  8. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 20.
  9. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 21.
  10. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 22.
  11. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 22–23.
  12. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 24.
  13. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1274. (česky) 
  14. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  15. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 25.
  16. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 26.
  17. FEJLEK, Vojtěch (cit. v pozn. 1) S. 125.
  18. Josef Schrabal: To byl Melantrich: Konec stoleté slávy českého nakladatelství. Newyorské listy: Nezávislé české elektronické noviny
  19. Obchody – BUDOVA MELANTRICH na webu Marks & Spencer

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]