Jaroslav Durych

Jaroslav Durych
Narození	2. prosince 1886 Hradec Králové
Úmrtí	7. dubna 1962 Praha
Rodiče	Václav Durych (otec)

Plukovník Jaroslav Durych (2. prosince 1886, Hradec Králové – 7. dubna 1962, Praha) byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v 1. polovině 20. století.

Život

Velmi brzy osiřel. Na přání babičky nejprve studoval gymnázium jako chovanec arcibiskupského konviktu v Příbrami, z konviktu byl později vyloučen za čtení zakázané literatury, konkrétně Renanových Apoštolů. Nicméně na církev nezanevřel, rozhodl se sloužit jí na poli kultury a vzdělání.

Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kterou dokončil v roce 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1923–1930 působil jako přednosta oddělení ve vojenské nemocnici v Hradisku u Olomouce. Zde také od roku 1925 vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice.

Zejména v počátcích své tvorby byl Durych silně ovlivněn staroříšským vydavatelem Josefem Florianem (1873-1941) a jeho programem katolického vzdělávání. Zejména ve 20. letech Florianovo nakladatelství silně propagoval a hojně v něm publikoval a patrně i řada jím organizovaných akcí byla Florianem inspirována. Později se Durych stále více osamostatňoval, nicméně ve svých hlavních cílech, tj. snaze o zvýšení náboženské a kulturní úrovně českého katolicismu, zůstávali oba sjednoceni.

Za nacistické okupace a v době komunistického režimu v Československu žil Durych v izolaci a jeho díla nesměla být vydávána. Vyšlo mu pouze několik novinových článků, které napsal pod pseudonymy. Pohřben je na hřbitově v pražském Bubenči.

Názory

Jaroslav Durych bývá někdy označován za „disidenta 1. republiky“, protože oponoval antikatolicismu, který panoval v Československu mezi válkami a byl proto v ustavičných sporech s velkou částí tehdejších kulturních i politických elit.

Především na počátku své tvorby působil v českém kulturním prostředí se svým otevřeným a bojovným katolicismem dosti osaměle, teprve později se vynořili další velcí autoři katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu literatury katolické a spirituální orientace.

Velmi tvrdě kritizoval Karla Čapka, především za jeho pacifismus. Svými názory se řadí k nejkonzervativnějším autorům své doby.

Ve třicátých letech otevřeně podporoval frankismus ve Španělsku a ve své komentátorské tvorbě z tohoto období vyzdvihoval stranu generála Franca ve španělské občanské válce, kterou pojímal jako boj španělského katolicismu o přežití proti rudému barbarství. Za svůj občanský postoj byl často ideovými oponenty kritizován. Někteří z jeho obhájců ovšem upozorňují, že šlo pouze o reakci na minimálně stejně problematický postoj Karla Čapka a dalších autorů, kteří stejně nekriticky podporovali republikány.

Dílo

Durych se ve své literární tvorbě soustřeďuje především na dobu pobělohorskou (po r. 1620) – tj. katolické baroko, v jehož duchu chápe i svou koncepci české minulosti. Dále lze říci, že se zabýval sociální problematikou a usiloval o pevný řád, který nacházel v náboženských jistotách a v hledání absolutna. Chudobu a bídu (která je u něj často ukazována na ženských postavách) nechápal jako sociální problém, ale jako Boží vyznamenání. Hlavní úlohu v jeho historickém díle nenesou masy, ale spíše schopní jedinci, kteří však nejsou pojímáni z hlediska romantické výjimečnosti. Díky kontrastům mezi dobrým a zlým a jejich věrném líčení, lze hovořit o „barokním naturalismu“.

Eseje

• Pláč civilisty - 1937, proti Čapkovi, kritizuje zde jeho názory, hlavně nedostatečné vlastenectví, nejednoznačnost. Dále jako voják kritizuje, že Čapek neabsolvoval základní vojenskou službu, což Durych považoval za nemorální.

Poezie

• Cikánčina smrt
• Panenky – oslava žen
• Žebrácké písně – obraz bídy
• Píseň milostná
• Eva
• Básně (1930) – soubor výše jmenovaných básní, oslava ženství, ovlivněno katolickou vírou
• Beskydy – symbol domova

Próza

• Jarmark života (1916)
• Tři dukáty (1919)
• Nejvyšší naděje
• Tři trojníčky (1923)
• Smích věrnosti (1924)
• Kouzelná lampa (1926)

Romány

• Na horách (1919)
• Paní Anežka Berková (1931)
• Sedmikráska (1925)
• Píseň o růži (1934)
• Duše a hvězda
• Boží duha (posmrtně 1969) – novela
• Děti – novela

Historické

Historické romány jsou nejvýznamnější částí Durychovy tvorby.

• Bloudění (1929) – trilogie z období třicetileté války, tzv. Velká valdštejnská trilogie
• Rekviem (1930) – valdštejnská trilogie, která je tvořena třemi povídkami, tzv. Malá valdštejnská trilogie
• Masopust (1938) – děj se odehrává za vpádu Pasovských do Prahy (1611)^[zdroj?]
• Služebníci neužiteční (1947?-?) – čtyřdílný cyklus, poslední tři díly vyšly v Římě.

Drama

Ve svých několika dramatech se Durych soustřeďuje na náboženské příběhy.

• Svatý Jiří (1915)
• Svatý Vojtěch (1921)
• Svatý Václav (1924)
• Štědrý večer (1926)

Literatura

• Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. s. 101–104.  
• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. s. 614.  
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. s. 622–625.  
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
• KOMÁREK, Karel. Básnický jazyk Jaroslava Durycha. Praha : H+H, 2011. 231 s. ISBN 978-80-7139-095-8.  
• KOMÁREK, Karel. Jaroslav Durych jako manžel a otec v dopisech a vzpomínkách. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 18-21. ISSN 1802-3142.  
• KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha : Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.  
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 136.  
• PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha : Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6.  
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 269.  
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha : Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. s. 438–439.  
• Jaroslav Durych, Dopisy z Užhorodu, Proglas. Kultura, literatura, náboženství 2008, 6, s. 22–24.

Související články

• Česká literatura v letech 1900–1945
• Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

• Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
• Osm básní ze sbírky Žebrácké písně
• Řada přetištěných článků a životopisný esej
• Jaroslav DURYCH ve Slovníku české literatury
• Tři krátké úryvky z próz v internetové antologii Vrh křídel
• Článek Když se do sebe pustili Čapek s Durychem... v Katolickém týdeníku
• "proč nejsem komunistou" - příspěvek, který K. Čapek a F. Peroutka zamítli
• Jaroslav Durych na WorldCat Identities