Jaroslav Durych

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Durych
Narození 2. prosince 1886
Hradec Králové
Úmrtí 7. dubna 1962 (ve věku 75 let)
Praha
Rodiče Václav Durych (otec)

Plukovník Jaroslav Durych (2. prosince 1886, Hradec Králové7. dubna 1962, Praha) byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v 1. polovině 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Velmi brzy osiřel. Na přání babičky nejprve studoval gymnázium jako chovanec arcibiskupského konviktu v Příbrami, z konviktu byl později vyloučen za čtení zakázané literatury, konkrétně Renanových Apoštolů. Nicméně na církev nezanevřel, rozhodl se sloužit jí na poli kultury a vzdělání.[1]

Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kterou dokončil v roce 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 19231930 působil jako přednosta oddělení ve vojenské nemocnici v Hradisku u Olomouce.[2] Zde také od roku 1925 vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice.[3]Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 26. listopadu 1935, na členství rezignoval 7. října 1938.[4]

Zejména v počátcích své tvorby byl Durych silně ovlivněn staroříšským vydavatelem Josefem Florianem (1873-1941) a jeho programem katolického vzdělávání. Zejména ve 20. letech Florianovo nakladatelství silně propagoval a hojně v něm publikoval a patrně i řada jím organizovaných akcí byla Florianem inspirována. Později se Durych stále více osamostatňoval, nicméně ve svých hlavních cílech, tj. snaze o zvýšení náboženské a kulturní úrovně českého katolicismu, zůstávali oba sjednoceni.[5]

Za nacistické okupace a v době komunistického režimu v Československu žil Durych v izolaci a jeho díla nesměla být vydávána. Vyšlo mu pouze několik novinových článků, které napsal pod pseudonymy. Pohřben je na hřbitově v pražském Bubenči.

Názory[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Durych bývá někdy označován za „disidenta 1. republiky“, protože oponoval antikatolicismu, který panoval v Československu mezi válkami a byl proto v ustavičných sporech s velkou částí tehdejších kulturních i politických elit.

Především na počátku své tvorby působil v českém kulturním prostředí se svým otevřeným a bojovným katolicismem dosti osaměle, teprve později se vynořili další velcí autoři katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu literatury katolické a spirituální orientace.[1]

Velmi tvrdě kritizoval Karla Čapka, především za jeho pacifismus. Svými názory se řadí k nejkonzervativnějším autorům své doby.

Ve třicátých letech otevřeně podporoval frankismus ve Španělsku a ve své komentátorské tvorbě z tohoto období vyzdvihoval stranu generála Franca ve španělské občanské válce, kterou pojímal jako boj španělského katolicismu o přežití proti rudému barbarství. Za svůj občanský postoj byl často ideovými oponenty kritizován. Někteří z jeho obhájců ovšem upozorňují, že šlo pouze o reakci na minimálně stejně problematický postoj Karla Čapka a dalších autorů, kteří stejně nekriticky podporovali republikány.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Durych se ve své literární tvorbě soustřeďuje především na dobu pobělohorskou (po r. 1620) – tj. katolické baroko, v jehož duchu chápe i svou koncepci české minulosti. Dále lze říci, že se zabýval sociální problematikou a usiloval o pevný řád, který nacházel v náboženských jistotách a v hledání absolutna. Chudobu a bídu (která je u něj často ukazována na ženských postavách) nechápal jako sociální problém, ale jako Boží vyznamenání. Hlavní úlohu v jeho historickém díle nenesou masy, ale spíše schopní jedinci, kteří však nejsou pojímáni z hlediska romantické výjimečnosti. Díky kontrastům mezi dobrým a zlým a jejich věrném líčení, lze hovořit o „barokním naturalismu“.

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Pláč civilisty - 1937, proti Čapkovi, kritizuje zde jeho názory, hlavně nedostatečné vlastenectví, nejednoznačnost. Dále jako voják kritizuje, že Čapek neabsolvoval základní vojenskou službu, což Durych považoval za nemorální.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Cikánčina smrt
  • Panenky
  • Žebrácké písně
  • Píseň milostná
  • Eva
  • Básně (1930) – soubor výše jmenovaných básní
  • Beskydy

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Jarmark života (1916)
  • Tři dukáty (1919)
  • Nejvyšší naděje
  • Tři trojníčky (1923)
  • Smích věrnosti (1924)
  • Kouzelná lampa (1926)

Romány[editovat | editovat zdroj]

Historické[editovat | editovat zdroj]

Historické romány jsou nejvýznamnější částí Durychovy tvorby.

  • Bloudění (1929) – tzv. Velká valdštejnská trilogie
  • Rekviem (1930) – tzv. Malá valdštejnská trilogie
  • Masopust (1938)
  • Služebníci neužiteční (1947?-?)

Drama[editovat | editovat zdroj]

Ve svých několika dramatech se Durych soustřeďuje na náboženské příběhy.

  • Svatý Jiří (1915)
  • Svatý Vojtěch (1921)
  • Svatý Václav (1924)
  • Štědrý večer (1926)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Karel Komárek: Typ katolictví Jaroslava Durycha in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 339)
  2. POTMĚŠIL, Jaroslav. Klášter Hradisko : populární průvodce po současném Hradisku u Olomouce. Praha : SSŘ FMO, 1992. 48 s. Dále jen Klášter Hradisko. ISBN 80-85469-24-3. S. 9.  
  3. Klášter Hradisko, s. 40.
  4. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 63.  
  5. Karel Komárek: Typ katolictví Jaroslava Durycha in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 339-340)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 101–104.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 614.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 622–625.  
  • DURYCH, Jaroslav. Dopisy z Užhorodu. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 22–24.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 33–34.  
  • KOMÁREK, Karel. Básnický jazyk Jaroslava Durycha. Praha : H+H, 2011. 231 s. ISBN 978-80-7139-095-8.  
  • KOMÁREK, Karel. Jaroslav Durych jako manžel a otec v dopisech a vzpomínkách. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 18-21. ISSN 1802-3142.  
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha : Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 155–159.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 136.  
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha : Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6.  
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 269.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha : Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 438–439.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu