Ernest Renan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernest Renan
Ernest Renan
Ernest Renan
Narození 27. února 1823
Tréguier, Côtes-d'Armor, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 2. října 1892 (ve věku 69 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
Povolání filosof, autor a historik
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie
Prix Volney (1847)
Podpis
Ernest Renan - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernest Renan (27. únor 1823, Tréguier, Côtes-d'Armor, Bretaň - 2. říjen 1892, Paříž) byl francouzský filosof, spisovatel, religionista, historik a jazykovědec, člen Francouzské akademie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Renan se narodil v poměrně zámožné rybářské rodině, studoval na církevních školách a na základě brilantních výsledků byl přijat na elitní církevní kolej v Paříži, kde se připravoval na kněžství. Nadchl se nejprve pro scholastiku, ale pak se setkal s německým idealismem a četl s nadšením Kanta, Herdera a hlavně Hegela. Začal studovat hebrejštinu a všiml si nesrovnalostí v textu Bible: viděl, že jazyk Tóry neodpovídá době Mojžíšově, že v knize Izajáš jsou zastoupena různá období a že kniha Daniel musela být napsána daleko později než příběh, který vypráví. Roku 1845 opustil seminář a stal se učitelem. Mezi jeho žáky byl i později slavný chemik Marcellin Berthelot, který mu otevřel oči pro vědu a zůstal pak jeho trvalým přítelem.

Rodný dům E. Renana v Tréguier

Roku 1847 získal Renan prestižní cenu za rukopis svých „Obecných dějin semitských jazyků“ a roku 1855 vydal „Srovnávací dějiny semitských jazyků“. Roku 1863 vyšla jeho nejslavnější kniha, „Život Ježíšův“, která sice způsobila skandál, ale stala se také bestsellerem. Renan v ní svým skvělým stylem vylíčil Ježíše jako laskavého člověka „jako kdyby se s ním sám setkal uprostřed krásné galilejské přírody“,[1] z něhož jeho následovníci udělali boha. Byla okamžitě přeložena do řady jazyků, Renan byl rychle rehabilitován a roku 1878 zvolen do Francouzské akademie.

Renan se živě zajímal i o sociální otázky a roku 1869 dokonce kandidoval za liberální stranu do bretaňského parlamentu. O rok později však přišla drtivá porážka ve válce s Německem a Pařížská komuna, což Renanem nesmírně otřáslo. Německo, které tak obdivoval, bylo najednou nepřátelské a Renan propadl těžkým obavám o budoucnost Francie. Vydal několik knih o potřebě reforem, kde hájil nutnost pevné společenské autority a hierarchie, a zároveň vyjadřoval svůj pesimismus vůči moderní rovnostářské době. Tuto celkovou skepsi promítl i do svých rozsáhlých historických prací o počátcích křesťanství, kde za vrchol pokládá dobu Marka Aurelia.

Roku 1882 upoutala jeho přednáška „Co je národ?“, kde se Renan postavil proti představám o věčné povaze národů, založených na rase a krvi a naopak tvrdil, že národ je skupina lidí, které drží pohromadě vůle žít společně, kteří „spolu dokázali velké věci a chtějí v tom pokračovat“ a s narážkou na plebiscit v Alsasku-Lotrinsku vyslovil slavnou větu, že „národ je cosi jako každodenní plebiscit“. Podstatným prvkem národa je, že jeho příslušníci „mají mnoho společného, ale musí také společně mnoho věcí zapomenout: každý Francouz musí zapomenout na Bartolomějskou noc a na masakry albigenských“. V roce 1883 vydal další velmi úspěšnou knihu, „Vzpomínky z dětství a mládí“ a začal pracovat na pětidílných „Dějinách Izraele“, které vycházely už zčásti posmrtně. V posledních letech se dočkal mnoha poct, byl administrátorem Collège de France a byl jmenován Grand Officier Řádu čestné legie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Renan byl člověk s mimořádným nadáním i pílí. Jako mnoho jiných v té době byl i on přesvědčený evolucionista a liberál se silnou vírou v pokrok lidstva, kterou otřásla až válka 1870-1871. V tomto otřesu se projevilo i jeho bytostně elitářské životní přesvědčení o zvláštním poslání vzdělanců, o nezbytnosti koloniálního panství a silný antisemitismus. V odpovědi Renanovi prostějovský rodák, knihovník a hebraista Moritz Steinschneider poprvé toto slovo použil. Renan byl přesvědčen o nadřazenosti Evropanů a o „duševní méněcennosti“ a společenské neschopnosti semitské rasy, kterou ovšem na rozdíl od skutečných rasistů nechápal biologicky, nýbrž kulturně jako etnikum. Od rasistů se lišil také tím, že za naději do budoucnosti pokládal míšení a splývání různých ras. Také evropské národy podle něho jednou nahradí jeden evropský národ.

Jeho historická, lingvistická i religionistická díla jsou dnes vědecky překonaná a jednoduchý evolucionismus opuštěn. Také Renanovu víru v samočinný pokrok lidstva dnes málokdo sdílí. Jeho význam pro vývoj historie a dalších společenských věd byl však mimořádný, stejně jako jeho vliv na současníky v celé Evropě.

Člověk může vykonat velké věci, i když nevěří v nesmrtelnost, ale jen pokud jiní v ni věří za něho a kolem něho.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • O původu jazyka (De l'origine du langage) (1848)
  • Averroes a averroismus (Averroës et l’averroïsme) (1852)
  • Bretonská duše (L'âme bretonne) (1854)
  • Obecné dějiny a srovnávací systém semitských jazyků (Histoire générale et systèmes comparés des langues sémitiques) (1855)
  • Studie z dějin náboženství (Études d'histoire religieuse) (1857)
  • Eseje o morálce a kritice (Essais de morale et de critique) (1859)
  • Dějiny počátků křesťanství (Histoire des origines du christianisme) (7 dílů, 1863-1882):
    • Život Ježíšův (La Vie de Jésus) (1863) – česky 1864[2],[3]
    • Apoštolové (Les Apôtres) (1866) – česky 1896
    • Svatý Pavel (Saint Paul) (1869)
    • Antikrist (L’Antéchrist) (1873) – česky 1897 [1]
    • Evangelia a druhá křesťanská generace (Les Evangiles et la seconde génération chrétienne) (1877)
    • Křesťanská církev (L’Eglise chrétienne) (1879)
    • Marcus Aurelius a konec antického světa (Marc Aurèle ou La fin du monde antique) (1882)
    • Index (1883)
  • Intelektuální a morální obnova Francie (La Réforme intellectuelle et morale de la France) (1871)
  • Filosofická dramata (Drames philosophiques) – česky 189?
    • Caliban (1878)
    • Elixír mládí (L’Eau de Jouvence) (1881)
    • Kněz z Nemi (Le Prêtre de Némi) (1885)
    • Abatyše z Jouarre (L’Abbesse de Jouarre) (1886)
  • Co je národ? (Qu'est-ce qu'une nation?) (1882)
  • Vzpomínky z dětství a mládí (Souvenirs d’enfance et de jeunesse) (1883) – česky 1925
  • Dějiny Izraelského lidu (Histoire du peuple d’Israël) (1887-1893)
  • Budoucnost vědy, myšlenky z roku 1848 (L’Avenir de la science, pensées de 1848) (1890)
  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. A. Schweitzer, Dějiny bádání o životě Ježíšově. 1913.
  2. překlad Václav F. Bambas, heslo Renan Ernest v Ottově slovníku naučném
  3. článek ZAPOMENUTÝ RODÁK ze stránek HISTORIE ČERNOŠIC

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.  
  • Jan Otokar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století, díl II. (1870-1930), Praha, Academia, 1983, str. 38-42

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

29. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Claude Bernard
18781893
Ernest Renan
Nástupce:
Paul-Armand Challemel-Lacour