Tramping

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
ikona

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Trampská osada na řece Kocábě v zimě

Tramping nebo i trempink je české a slovenské občanské lidové hnutí inspirované Ligou lesní moudrosti respektive woodcraftem, skautingem (resp. junáctvím) a americkým Divokým západem. Anglicky hiking, na Novém Zélandu tramping.

Podle české legendy je dost často prezentován zjevně mylný názor, že trampování nemá ve světě obdoby v žádném jiném státě, než českém nebo slovenském.[zdroj?] Nicméně lze dovodit, že český tramping měl vždy svá dosti osobitá a často i velmi výrazná specifika.

Obsah

Slovní označení trampingu [editovat]

Pojem tramp pochází z angličtiny a používal se v Americe jako označení pro tuláka, nebo sezónního dělníka, často člověka nerespektujícího všeobecně vžité konvence okolní společnosti, či osobu pohybující se na okraji společnosti a vyhýbající se vžitým společenským uzancím a povinnostem. Běžně šlo o osobu bezprávnou a bez majetku či společenského postavení.

Do češtiny pojem "tramp" vstoupil pravděpodobně převzetím tohoto termínu z dobových překladů románů Jacka Londona začátkem minulého století. Obecně se jako zdroj pro tento pojem uvádí Londonův román Cesta (The Road). Další inspirací byly dobové knihy a filmy tematicky čerpající z prostředí Divokého západu, například romány Karla Maye, Zane Greye, Jacka Shaefera, R. L. Stevensona, a různých překladových, převážně amerických autorů.

Adekvátně bývá pojem tramping též označován slovem vandr či „vandrování“, což je významový posun od původního dnes již zastaralého významu tohoto slova; dále bývá označován též, slangovým výrazem čundr resp. „čundrák“, z původně německého "tschundern" - "toulat se". Pojem "čundrák'" býval původně poměrně pejorativní označení, později ztratil svůj hanlivý význam a zlidověl.

Vznik a popis hnutí [editovat]

Kamp Mrtvé dítě kdesi na Roverkách

Tramping je výrazně společenský fenomén, typický a charakteristický pro české, moravské, slezské a slovenské městské a průmyslové aglomerace, po vzniku samostatného Československa. Označuje neorganizované hnutí, jehož jádrem jsou převážně teenageři. Tramping jako hnutí jim umožňuje realizovat své představy o životě a klasické touhy mladých lidí po romantice, dobrodružství, vztazích založených na přátelství a vzájemné důvěře malých skupin, a na jednoduchém, srozumitelném a přírodním způsobu života, který si mohou dospívající teenageři, jinak svazovaní konvencemi urbanitní společnosti, vytvářet podle svých představ.

První trampové bývali obvykle lidé pocházející z chudších sociálních vrstev a nezaměstnaní, kterým tento způsob života společensky vyhovoval. Později, když se hnutí zpopularizovalo v širších vrstvách české společnosti, se k trampům řadili i teenageři ze středních vrstev, módně i z vyšších společenských vrstev, tzv. "astracháni".

Měšťákům s auty a s přepychovým pohodlím na výletě se říkalo "mastňáci" – zbyl po nich nepořádek a mastné papíry.

Trampové měli úctu k přírodě, po jejich táboření nebylo ani stopy – vše po sobě uklidili.

První čeští trempové byli starší skauti (roveři), kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské organizace, ale měli vztah k přírodě a romantice. Bylo to v letech první světové války. Název tramp se tehdy ještě nepoužíval, říkalo se jim divocí skauti.

Trempové postupně objevovali tehdy ještě neosídlenou přírodu zejména v jižním okolí Prahy, především v povodí řek Vltavy a Sázavy, později i v povodí řeky Berounky či v hlubokých lesích na Brdech či na jejich lesnatém předhůří, na Hřebenech. Tramping se ovšem posléze rozšířil v menší či větší míře do všech koutů bývalého Československa. V povodí Vltavy a Sázavy pak také vznikly první osady, po vzoru osad při osídlování Západu.

Atributy trampingu [editovat]

Každá taková osada měla kromě svého originálního názvu (t.j. měla své neoficiální nezaměnitelné jméno) také svého šerifa a vlajku, po válce k těmto základním atributům přibyly i domovenky na rukávech bund a košil. („Předepsané“ umístění domovenky bylo na levém rukávu, půl stopy pod ramenním švem košile či bundy.) Na domovence byla zkratka T. O. (Trampská osada). Bývali také trampové samotáři, ti měli zkratku T. S. (Tramp samotář) a svoje, zpravidla anglické jméno. Když tramp samotář potkal na vandru T. O., mohl se k nim přidat a byl přátelsky uvítán, pobyl s nimi, jak dlouho chtěl, a pak šel dál svou cestou – byla kamarádská volnost, nikdo nikoho neomezoval.

Jednotlivé osady dále také mívaly své osadní kapely a pěvecké sbory, které se pyšnily svými vlastními osadními písněmi. Tyto trampské písně zněly a i doposud znějí u táboráků a osadních ohňů, mnohé z nich byly velmi úspěšné. Písně, jež se zpočátku šířily pouze ústním podáním, pak byly ale často komerčně vstřebány žánrem populární hudby a mnohé z nich posléze úspěšně téměř či zcela zlidověly (ze starých songů jmenujme kupř. veleznámou píseň Eduarda Ingriše Teskně hučí Niagara (1931) či původní trampskou hymnu Vlajka letí vzhůru od Jendy Kordy, z těch novějších pak Daňkovu píseň Rosa na kolejích či Ryvolovu píseň Bedna od whisky a mnohé jiné další).

Doloženě nejstarší „trampskou“ písní je český text na hudební motiv anglického tradicionálu. Autorem je František Hvížďálek a píseň se jmenuje San Caroline. Píseň vyšla poprvé tiskem v nakladatelství Fr. Kovařík v roce 1917.

Velmi významnou složkou osadního života trampů býval vždy také sport povětšinou provozovaný v přírodě, kupř. lukostřelba, lasování, lyžování a zimní a horská turistika, vodní turistika, respektive vodáctví, trampská atletika (třeba vrhy různými předměty na dálku či na cíl – kupř. vrhy sekerou, dřevěnou kládou či hody oštěpem nebo krumpáčem). Ze známých kolektivních sportů byl vždy významný klasický volejbal či původem čistě český trampský sport, dnes už celosvětově rozšířený, nohejbal (čili trampský fotbal) a další přírodní sporty a lidové zábavy.

Trampské hnutí je primárně založeno na přátelství či kamarádství, přirozeném humanismu, elementární úctě k druhému člověku, lásce a úctě k přírodě, jakož i na úctě ke svobodě každého člověka. Z lesní moudrosti, resp. od woodcraftu, tramping neformálně přebírá zákony a zásady, které prvně formuloval americký spisovatel E. T. Seton. Vnější atributy trampingu se mění, ale tyto základy a zásady jsou neměnné a jsou platné dodnes.

Podstatnou a velice důležitou vlastností trampingu bylo a stále i je, že nebyl nikdy pevně organizován a veškeré pokusy o organizovanost nebo komercionalizaci nikdy neuspěly. Trampové se úmyslně nechtěli jakkoliv organizovat, neboť věděli předem, jak by to dopadlo: organizaci by pak uchvátil stát, začal by předpisovat, co se má a nemá dělat, a bylo by po svobodě. Žádné zákony ani pravidla nebyly nikdy sepsány, ani dohodnuty, přesto jsou uznávány a dodržovány naprostou většinou lidí, kteří se k trampingu hlásí. (Například oheň je pro trampa něco posvátného. Ani za deštivého počasí by ho nezapaloval např. benzínem – to by se v očích kamarádů znemožnil. Když se večer sedělo u táboráku, neexistovalo do posvátného ohně přátelství hodit nedopalek cigarety – to byla pro trampy přímo urážka). Tramping je totiž především a zejména životní názor a postoj doplněný o nekonzumně zaměřený životní styl.

Mezi bývalými skauty a trampy lze najít i celou řadu velmi významných českých umělců, ze spisovatelů nelze opomenout celoživotního skauta a významného českého spisovatele Jaroslava Foglara. Mezi dnes už světově proslulé české trempy patřil i vynikající český grafik, ilustrátor a malíř Zdeněk Burian a mnozí jiní.

Kniha vynikajících českých spisovatelů-humoristů pánů Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem Dobrodružství šesti trampů byla napsána a vydána již mezi válkami, konkrétně v roce 1932. Podtitul knihy poněkud lépe vystihuje obsah a záběr dnes již velmi klasického díla: Nové pověsti české .... aneb Epopej z válek trampsko-paďouských.

Na zadní straně přebalu knihy je uvedena tato poměrně zdařilá charakteristika, no posuď laskavý ztepilý čtenáři a milá rozmilá čtenářko sama: Humorná kniha z doby meziválečné, v níž autoři formou parodovaných klasických literárních textů, nejčastěji však stylem kovbojských a zálesáckých románů vyprávějí o trampském hnutí, je díky jedinečnému vyprávěčskému stylu a originálnímu humoru zajímavá i pro dnešní čtenáře. Šestidílný muzikálový seriál o dobrodružství šesti trampů okolo řeky Vltavy a věčném válčení trampů a paďourů, který si připomínáme, vznikl v tehdejší Československé televizi v roce 1969.

Trampské nebíčko je pro všechny trampy: kamarádky a kamarády.

Opustil nás náhle a nečekaně, náš dobrý kamarád Kuba. A tak nezbylo, než se s ním důstojně rozloučit. Zažehli jsme tedy svíčky, onen pátek po jeho nečekaném úmrtí a to celá trampská osada, ale každý na svém místě, městě, chatě, srubu, vigwamu, či na cestě ve stanovených 20:00. Každý sám za sebe. Věnovali jsme kamarádovi Kubovi každý tichou a pietní vzpomínku. V naších srdcích žije kamarád Kuba dál.

A tak začínáme pomalu, ale jistě hodně přemýšlet o tom, jaké to tam je, tam nahoře v tom trampském nebi. Já jsem skutečně velmi rád, že nemusím vůbec bádat a zjišťovat jaké to v tom Trampském nebíčku skutečně je. Ač je to k neuvěření, kamarád Kuba na nás nezapomněl a poslal z Trampského nebíčka po nějaké době email, který tady tímto uvádím.

Ahoj milé a drahé kamarádky a kamarádi z osady, jsem skutečně velmi rád, že vám všem mohu poslat emailem aspoň základní zprávu z Trampského nebe. Vezmu to tedy popořadě. Příchod a přijetí do Trampského nebe v pohodě. Velký Sheriff v Trampském nebíčku jen koukal do svých trampských cancáků a záznamů, kolik mám na triku trampských slezin, srazů, radovánek, vandrů, potlachů, dobrých skutků a tak podobně. Má tam ale i záznamy o trampských prohřešcích, tak bacha na to! Prošel jsem na první pokus a tak jsem tady. A navěky. Nakonec se vlastně všichni sejdeme v Trampském nebíčku. Bude to potom asi jeden velký a nekonečný velký vandr. Jen abyste měli klid, popíšu vám všem svým milým kamarádkám a kamarádům, jaké to tady je. Jedním slovem PARÁDA. Střídají se zde jen tři roční období JARO-LÉTO-PODZIM. Velký Sheriff Trampského nebe – který zde vládne moudře a spravedlivě – prý rozhodnul už před nějakou dobou a úplně zrušil ZIMU. Chápu sice, že ortodoxní trampíci mohou být naprdlí, že zima chybí, ale podle průzkumu trampského veřejného mínění mezi kamarádkami a kamarády v Trampském nebíčku se jasně ukázalo, že celých 87% procent kamarádek a kamarádů zimu oželí. Proto ji Velký Sheriff jednoduše zrušil. Tak si milí kamarádi představte, že je tu fakt moc príma – počasí většinou skvělé, sluníčko pěkně svítí a je teplíčko, trampská strava je povětšinou výborná až ucházející. V trampských obchodech se neprodává nic než trampské potřeby, výbava a pomůcky: trampské jídlo a pití; trampské oblečení; trampské hudební nástroje; trampské zpěvníky; trampské noviny, časopisy a knihy; trampské diáře a kalendáře; rodokapsy; a jiné trampské pomůcky, nástroje a ptákoviny. Je to celkem príma, že tu není zima. Trampské sleziny bývají velmi často, a na nich trampů, že bys to nespočítal za celý večer. Trampské hospody jsou tady stylové, útulné a milé, obvykle plné až natřískané. Trampské potlachy jsou také často, většinou přes víkend nebo o jarních, letních a podzimních prázdninách. Velmi si osobně cením toho, že tady nejsou ani příslušníci VB (Veřejné bezpečnosti) nebo Policie. Nevyskytují se zde ani žádní hajní, či hlídky ekologů, které by trampíky vyhazovaly z lesa, líčily pastě na trampy, či jinak škodily trampskému lidu. Velké vandry se jezdí o letních prázdninách a loni jsem byl na velkém vandru celé tři týdny. Můžeme si sami a svobodně vybrat s kým na velký vandr pojedeme. Trasy se většinou domlouvají na trampských slezinách jak je to obvyklé u vás tam „dole“. Potkal jsem tu už pěknou řádků dobrých kamarádů, jako Jacka Aspirina, Forbese, Ping-Ponga, a jiná trampská esa. Pokud vás paměť trápí, tak je to parta skvělých kluků z Dobrodružství šesti trampů. Každý trampík se může těšit, že na trampské slezině potká kluky a holky na které už skoro zapomněl, je tu toho celý trampský národ. Stručně můžeme říci, že se nemáte čeho obávat, spíše naopak. V Trampském nebíčku často koncertují staré a skvělé trampské kapely, ale i nějací ti samotáři mají své vlastní koncerty a vystoupení. Můžeme si zcela svobodně vybrat v jakém kempu se nám líbí a kde si vybalíme svůj pinkl. Holduje se tady také trampskému pětiboji. V Trampském nebíčku je pro každého dobrého a správného trampa místo a to nejen na trampských slezinách, festivalech, malých a velkých vandrech, ale i každého trampského ohně. Howgh. Kamarád Kuba

Historie trampingu [editovat]

Nejstarší známá česká osada byla založena kolem roku 1918 na Vltavě v místě zvaném Svatojánské proudy, dnes zatopeném hladinou štěchovické přehradní nádrže. Původně bezejmenná skupinka bývalých pražských skautů časem z recese přejmenovala místo, kam jezdili o víkendech, na „Roaring Camp“ (Tábor řvavých) podle povídky Breta Harta. Později, současně s oficiálním vznikem trampské osady, byla přejmenována na „Ztracenou naději“.

Předválečná historie trampingu z dob jeho prvopočátků je známa díky osobnosti Boba Hurikána a jeho knize Dějiny Trampingu, popisující zlomkovitě některá známější místa, kam předváleční trampové (hlavně pražští) jezdili, a osady, které dotyčný autor znával. Hurikánova kniha je sice poměrně rozsáhlá, ovšem v kontextu je jen amatérským a vcelku emociálně laděným popisem doby, některých známějších událostí historie trampingu a určitých vybraných fakt řazených do knihy bez ladu a skladu, nečiní si nárok na kompletní ani odborné hodnocení hnutí zvaného tramping.
Odborné hodnocení fenoménu zvaného tramping ze sociálních a sociologických kriterií, stejně jako popis novodobé historie trampingu, zpracovaný ve vší komplexnosti, zejména v období po druhé světové válce (a to až do roku 1989) na své kvalitní literárně pojaté historické zpracování teprve čeká.

Z historického hlediska lze odhadovat (přesné údaje nejsou, a pravděpodobně nikdy nebudou k dispozici, důvodem je neorganizovanost a regionální roztříštěnost trampského hnutí, stejně jako jeho filozofie neorganizované samostatnosti), že trampingu jako hnutí se v průběhu posledních cca 100 let jeho dosavadní existence aktivně účastnilo několik set tisíc lidí celkem asi pěti po sobě následujících generací. Počet jednotlivých trampských skupin (trampské party a osady), které se dobově věnovaly aktivitám trampingu, je v celém průběhu této doby odhadován na cca 30 až 40 tisíc (některé odhady mluví až o osmdesáti tisících).

Moderní tramping a kulturní dění [editovat]

Český tramping měl po celou dobu své existence velký vliv také na hudební dění zejména v oblasti české lidové a české populární hudby. A platilo to nejen pro období první republiky. Po druhé světové válce se to také velmi projevilo – mimo jiné třeba velkým rozmachem hudebních žánrů folk, country & western music doplněném o původní tradiční i moderní trampskou hudbu. Celou tuto skupinu hudebních žánrů moderní trampské a skautské hnutí vždy považovalo tak trochu za svou a dosti často se s ní i výrazně ztotožňovalo.

Moderní trempové měli i svůj vliv na vznik specificky trampského písničkářství a s ním spojeného literárního dění na poli trampské literatury, zejména na poli kvalitní poezie.

Mezi moderními trampy bychom také našli řadu vynikajících výtvarníků a fotografů, kteří při pobytu v přírodě čerpali (a až doposud stále čerpají) nejen svoji tvůrčí inspiraci ale především svou základní životní energii.

Tramping, společenský fenomén doby [editovat]

Jakožto svobodomyslné občanské lidové hnutí to tramping (spolu s oběma příbuznými hnutími skautingem a lesní moudrostí) v dobách totalitních vlád neměl nikdy lehké. Všechna tato hnutí byla totalitními režimy často dosti nevybíravým způsobem potlačována a uzurpována. Projevovalo se to v praxi všelijak: kontroly StB na nádražích, bourání trampských bud na Brdech i jinde, rozhánění potlachů Veřejnou bezpečností, párání domovenek na rukávech bund a košil, zákazy skautské činnosti, násilné obsazování skautských kluboven, krádeže kronik, atd. Skauty a trampy neměl vůbec rád komunistický režim, v minulosti však nebyl po chuti ani nacistickému totalitnímu režimu. Vždyť právě z řad trampů a bývalých skautů se rekrutovalo velké množství lidí aktivně činných v protinacistickém odboji za druhé světové války. Velká svobodomyslnost, volnost, neformálnost, obdiv k západní kultuře, důraz na prosté lidské bratrství a humanismus, politický liberalismus, láska a úcta k přírodě a mnohé jiné projevy těchto hnutí – jednalo se vždy o společenské jevy a procesy, které totalitním režimům (slušně řečeno) nikdy příliš nevyhovovaly a nebyly jim po chuti.

V dnešní době se setkáváme s názory, že klasický tramping i skauting, tak jak ho známe z dějin 20. století, je již definitivně překonanou minulostí a že je již de facto mrtvým hnutím. I na toto téma probíhá v současné společnosti dosti živá diskuse a téma se zdá značně otevřené, tato záležitost není plně a uspokojivě vysvětlena dodnes. Velký společenský pohyb a změny, jež nastaly po událostech z listopadu roku 1989 poznamenaly bezpochyby i trampské hnutí. Jisté ale je, že všechna tři příbuzná hnutí (t.j. tramping, skauting a lesní moudrost) našla své moderní myšlenkové ekvivalenty v mnoha jiných občanských hnutích a lidových iniciativách zaměřených kupř. na ochranu přírody a krajiny, na ekologii či na ochranu památek a životního prostředí apod. Nelze také nevidět, že i mnohá současná moderní sportovní odvětví dnes velmi aktivně provozovaná v přírodě (tzv. "outdoor" aktivity) mají svůj reálný předobraz v některých starších formách trampského či skautského sportování a pobytu v přírodě. Stále živé je především vodáctví, pěší či lyžařská turistika, táboření v přírodě, horolezectví, jezdectví a další sportovní či rekreační aktivity.

Jednou zvláštní tradicí je kamenná mohyla na Ivančeně, hřebenu v Beskydech, jen pár kilometrů jižně Lysé hory. Tož poslechněte lidé, jak to vlastně všechno bylo.

Dne 6. října 1946 skauti 30. oddílu Ostrava vztyčili na Ivančeně, na úpatí Lysé hory kříž se jména 5 junáckých činovníků, kteří byli koncem dubna 1945 zavražděni ostravskými gestapáky pro odbojovou činnost. Zdůrazňuji, zavražděni, neboť nikdo nebyl postaven před stanný soud. Rozkaz k popravě dali pouze šéfové brněnského gestapa a naši spolubratři byli zastřeleni ranou do týla u hromadných hrobů na starém židovském hřbitově v Polském Těšíně.

Od října 1946 skauti, turisté a trampové, kteří putují na Lysou horu, přikládají k tomuto kříži kameny na uctění jejich památky a tak pomalu i v době nesvobody rostla kamenná mohyla, která však před léty byla značně poškozena vandaly.

Zvláště od roku 1990 tisíce skautů a skautek z celé republiky, když vystupují na Invančenu koncem dubna, přikládají další kameny na mohylu. Jeden den bývá vyhrazen junákům a druhý turistům a trampům. Jako jeden z pamětníků a posledních žijících členů skupiny „odboj slezských junáků“, chci pravdivě vysvětlit některé skutečnosti odboje, kterou mladá junácká veřejnost nezná. Čtyři, kteří jsme byli vězněni ostravských gestapem pro odbojovou činnost, jsme se zachránili tím, že si nás gestapáci v Ostravě vybrali a skoro celý týden až do osvobození Ostravy jsme pod dozorem gestapáků pálili v kotelně veškerou dokumentaci u budově gestapa v Ostravě – Fifejdách. Z několika desítek tisíc karet se mi podařilo zachránit jen několik, které jsme propašoval v botech a šatech.

Odboj našich skautů na Ostravsku nastal prakticky již v roce 1938, kdy Poláci obsadili Těšínsko a řada našich skautů byla Poláky vězněna. Zúčastňovali se hlavně zajištění přechodů našich vlastenců do Polska. Po obsazení celé republiky Hitlerem, začíná organizovaný odboj junáků na Ostravsku. Tuto počáteční odbojovou činnost neznám, neboť jsem byl služebně přeložen ze západních Čech až začátkem roku 1942. Do odbojové skupiny slezských junáků jsem se zapojil až koncem roku 1943, kdy prakticky došlo ke sjednocení skautského odboje. Velitelem byl Vladimír Čermák, který mne určil jako hlavní spojku, neboť v rámci mého zaměstnání jsem se mohl všude dostat, aniž bych byl někomu podezřelý. Kromě toho mne pověřil pověřováním dalších členů, kteří se chystali zapojit do našeho odboje. Začátkem května 1944, když byl ze Slovácka přeložen můj spolupracovník Dr. Komárek, začla naše skupina pracovat se skupinou „Clay Eva“, ve které byl Komárek členem. Po přechodu brigády J. Žižky z Trocnova ze Slovenska do Beskyd, zapojila se naše organizace na tuto brigádu v září 1944, kterou částečně zásobovala, dodávala zprávy a obvazový materiál.

V listopadu 1944 mým prostřednictvím jsme se spojili s českou policejní školou v Ostravě Hulvákách. S touto se počítalo až při přiblížení fronty těsně k Ostravě, kdy měli její příslušníci obsadit elektrárnu Třebovice, poštu a rozhlas v Ostravě. Je tragédií naší odbojové skupiny, že dva dny po velikonocích na rozkas Čermáka měla se celá naše odbojová skupina přemístit do Beskyd a v Ostravě měla zůstat jen policejní škola v počtu 400 mužů. Bohužel gestapo bylo rychlejší a zatýkání začalo v noci ihned po velikonocích.

Z iniciativy skautských činovníků, jak v brněnské, tak ostravské oblasti bylo zahájeno obrovské šetření a zkoumání dokladů v archivech, u historiků a výpovědí, jak mrtvých, tak žijících svědků o odboji junáků, které prokázalo, že v Polském Těšíně nebylo zavražděno pět skautů, ale 18 a další dva neskauti, a to jeden žid, kterého ukrýval zavražděný Otta Klein a Laník. Pokud si vzpomínám šel jsem koncem června 1945 s velkým průvodem našich skautů a skautek do Polského Těšína, kde na starém židovském hřbitově u otevřených hromadných hrobů byl pietní akt za naše zavražděné bratry. O týden později konala se před starým krematoriem v Ostravě tryzna. Před budovou bylo vystaveno 16 uren našich zavražděných bratrů a 630 uren sovětských vojáků, kteří padli při osvobození Ostravy. My skauti a skautky jsme zde drželi čestnou stráž a po ukončení tryzny jsme odnášeli urny našich bratrů dozadu v krematoriu.

Na základě iniciativy brněnských a ostravských činovníků a za pomoci sponzorů, podařilo se zhotovit pamětní desku všech zavražděných. Dne 27. říjny 1996 konalo se slavnostní odhalení této desky za účasti naších skautů a skautek a polských harcerů. Dne 27. října 1996 odešel průvod našich skautů a skautek z Českého do Polského Těšína, kde se setkal na Dominikánském náměstí s polskými harcery. Poté v kostele byla bohoslužby, kde při bohoslužbě přednesl projev bratr ThDr. Antonín Huvar-Leknin z Velké Bystřice a Olomouce. Po skončení bohoslužby odešel průvod více jak 500 českých skautů a polských harcerů a našich skautů, starostové Polského a Českého Těšína a náměstek zahraniční z Prahy. Pak se průvod odebral ke starému židovskému hřbitovu, kde po proslovech a zahrání české a polské hymny a zazpívání skautské hymny, byla odhalena pamětní deska. Odpoledne se konalo společná harcersko-skautská hra 8 společných hlídek pod názvem „Skauting bez hranic“.

Na závěr chci uvést, že jeden z nejhorších gestapáků a kat Willi Kampf, když už mu bylo jasné, že oprátce neunikne, řekl při posledním výslechu: „Umírali klidně, bez křiku, jako praví hrdinové.“

České osobnosti, výběr [editovat]

Světové osobnosti [editovat]

Literatura [editovat]

  • Bob Hurikán, Dějiny trampingu, ISBN 80-7077-432-0
  • Pavel D. Vinklát, Kronika trampingu v Jizerských horách 1934-2004, ISBN 80-86660-09-5 (Recenze knihy)
  • Antonín Linhart, První trampská kuchařka, vandr do gastronomie, Vydal Venkow v roce 1992, katalogové číslo VNW 002/92
  • Zdeněk a Olga Moidlovi, J. Smlsal, Kronika východočeského trampingu - Chrudimsko 1912-2008, ISBN 978-80-239-8345-6
  • Zdeněk a Olga Moidlovi, Sbírka trampských domovenek a jiných atributů, ISBN 978-80-904104-0-4

Externí odkazy [editovat]

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

multimediální obsah na Commons

Související články [editovat]

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tramping&oldid=10350601“