Potlač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
"Velký dům" náčelníka Kwakwaka´wakwů, postavený ve Victorii v Britské Kolumbii v roce 1953

Potlač (anglicky potlatch, v jazyce severoamerických indiánů Chinoků „rozdávání, dar“) je typ společenské slavnosti, spojené s rozdáváním nebo ničením darů na západním pobřeží Severní Ameriky. Studium různých druhů potlače hrálo velkou roli v etnologii a antropologii.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Potlače se tradičně slavily u řady kmenů na severozápadním pobřeží USA a v Britské Kolumbii v Kanadě. Nejznámější z nich jsou Kwakiutlové, Haidové, Tlingitové, Kwakwaka´wakwové a Tsimšianové. Obřad se pořádal venku anebo v „dlouhém domě“ náčelníka, obvykle v zimním období, často při nějaké významné rodinné příležitosti (narození dítěte, svatba, dospělost). Hostitelem je hlava rodiny nebo náčelník, který sezve hosty a zahrnuje je dary, zároveň však očekává, že dary budou oplaceny. Potlače mohou být skromné, anebo i velmi prestižní a nákladné, která trvaly i několik dní. Součástí slavnosti bývají i tance a představení.

Indiánská slavnost (Foto E. S. Curtis, kolem 1900)

Potlačové dary mohou být trvanlivé potraviny (tuk, sušené ryby), přikrývky, symbolické předměty (zejména měděné destičky, angl. coppers) nebo i tituly a právo tančit určitý tanec, zpívat píseň a podobně. Při některých potlačích se dary ničily v ohni jako oběti zemřelým předkům. U severních kmenů (Kwakiutlové) měl soupeřivou povahu a hostiteli šlo o zvýšení prestiže: vychválil své bohatství a začal rozdávat, přičemž hosté museli držet krok, jinak jim hrozila ztráta cti. Podle některých popisů když připravené dary hostiteli došly, začal rozdávat (případně ničit) otroky, ženy nebo loďky. U jižnějších kmenů je důraz spíše na upevnění společenství a ovšem zvýšení vlastní prestiže, jež se zde nezískává bohatstvím, nýbrž štědrostí a velkorysostí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Potlač byl důležitou součástí kultury zámožnějších kmenů. Začátkem 19. století, když do oblasti začali pronikat běloši, přinášeli výměnou za kožešiny laciné průmyslové výrobky (bavlněné přikrývky), takže množství „darů“ nesmírně vzrostlo. Z této doby pochází většina etnografických zpráv o potlačích. Potlače byly v Kanadě zakázány v roce 1884 formou dodatku k Zákonu o Indiánech, ve Spojených státech pak koncem devatenáctého století. Důvodem bylo zejména naléhání misionářů a vyslanců vlády, kteří je považovali za "více než zbytečný zvyk", rozhazovačný, neproduktivní a v rozporu s "civilizovanými" hodnotami.[zdroj?] Potlač byl považován za vážnou překážku asimilační politiky a obrácení na křesťanskou víru.[zdroj?] Domorodci je však přesto různě slavili, až roku 1951 byl zákaz zrušen a potlače dnes patří k turistickým atrakcím. Rodinného potlače se účastní až stovky lidí a náklady mohou dosáhnout 10.000 USD.

Smysl a výklady[editovat | editovat zdroj]

Indiánská slavnost (Foto E. S. Curtis, kolem 1900)

Někteří pozorovatelé pokládali potlač především za prostředek redistribuce bohatství. Jak se později ukázalo, jde spíš o výraz kmenové solidarity, soutěž o prestiž a společenské postavení. Na potlači a melanézské kule založil francouzský etnolog Marcel Mauss svoji slavnou knihu Esej o daru (1924), kde ukázal překvapivé rozšíření podobných obyčejů a obřadů v archaických společnostech všude po světě a jejich význam pro společenskou soudržnost. Jeho kolega Georges Davy ukázal význam potlače při přechodu lidských společností od příbuzenských vztahů ke vztahům smluvním.[1] Potlač se stal také modelem pro některé moderní utopie „ideálního komunismu“ a „ekonomiky darů“ bez peněz, kde by si lidé vzájemně směňovali své výrobky a služby přímo, bez zprostředkování obchodem a trhem (Petr Kropotkin, Guy Debord).

Potlach[editovat | editovat zdroj]

Slovo potlatch se do němčiny i do češtiny přepisovalo i jako potlach. Tak začali nazývat čeští trampové v první polovině 20. století své srazy v osadách na Sázavě, na Berounce a jinde. V češtině se pak název obvykle vykládal lidovou etymologií jako odvozenina slovesa „tlachat“. Název potlach se používá pro trampské srazy dodnes.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. G. Davy, La foi jurée. Paris 1923

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Mauss, Esej o daru. Praha: SLON 1999
  • J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál 2003

Tento článek je založen z velké části na informacích z odpovídajícího článku anglické Wikipedie (viz odkazy vlevo).