Ahoj
Ahoj je neformální pozdrav používaný v Česku a na Slovensku při vítání a loučení. Původně šlo o námořnický pozdrav (anglicky ahoy), který je doložen od roku 1751.[1] Do střední Evropy pronikl nejprve mezi vodáky[2] a později byl akceptován širokou populací. Obecně se používá mezi přáteli a lidmi známými, nebo v některých specifických kruzích, jako jsou zejména letci, vodáci, trampové a vyznavači geocachingu.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
V češtině se díky trempingu začíná užívat v první polovině 20. století.[3] Je převzato přes dolnoněmecké ahoi[4] z anglického námořnického pozdravu ahoy, psaného též a hoy, což se často překládá jako (nákladní) člun / šalupa, může to ale také znamenat hej či hola.[5] V druhém případě pak a není neurčitým členem, ale jen jakousi přidanou počáteční samohláskou.[3]
Jiný výklad možné etymologie tvrdí, že ahoj pochází z citoslovce „hoy“, které bylo zesíleno redukovanou hláskou a ([ə]) a rázem. Citoslovce „h-j“ v různých obměnách je totiž z lingvistického pohledu kognát a vyskytuje se v mnoha jazycích včetně češtiny s různými samohláskami (haj, hej, hoj). Jinými slovy anglické „ahoy“ je zesílená forma obyčejného „Hej!“, které slouží k upoutání pozornosti druhého člověka a k navázání komunikačního spojení.[zdroj?]
Nejstarší známé použití tohoto slova je z roku 1751 od Tobiase Smolletta, kde má právě tuto popsanou funkci: „While he was thus occupied, a voice, still more uncouth than the former, bawled aloud, ‘Ho! the house, a-hoy!’”[zdroj?]
Ostatní uváděné etymologie:[6]
- Latinský pokřik námořníků jako pozdrav jiné lodi „Ad Honorem Orderes Jesu“ či „Ad HOnorem Jesu“ byl zkrácen na AHOJ. Anglické “Ahoy” je tedy fonetický přepis z původního A.H.O.J.
- Ahoj je citoslovce, kterým středoangličtí honáci popoháněli dobytek, zejména voly.
Povinné užití[editovat | editovat zdroj]
- Ve vodácké komunitě panuje obecně akceptovaný úzus, že ahoj je jediným adekvátním pozdravem na řece při zdravení lodě. Použít jakýkoliv jiný pozdrav se považuje za faux pas. Totéž platí i pro námořnickou komunitu všude po světě.
- U trampů je také zvykem se zdravit Ahoj, jiný pozdrav je chápán jako paďourství.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Vynálezce telefonu, Alexander Graham Bell, navrhoval, aby se slovo ahoj stalo běžným telefonním pozdravem. Předběhl ho však jeho konkurent Thomas Alva Edison se svým hallo.[3][6]
- Ačkoliv je do češtiny plně integrováno, nemá ahoj jako jediné české slovo přízvuk na první slabice, přestože to je jinak povinné a nevyhnutelné i pro slova převzatá.[3]
- Za II. světové války mohlo být slovo ahoj v Česku žertovně vnímáno jako zkratka věty Adolfa Hitlera oběsíme jistě.[7][chybí lepší zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SMOLLETT, T. (Tobias). The Adventures of Peregrine Pickle. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Bob Hurikán: Dějiny trampingu, Novinář, 1990, ISBN 80-7077-432-0, str. 149
- ↑ a b c d Ahoj! Je nejčastější český pozdrav vůbec český?. Uzlíky na jazyku [online]. Stream.cz, 2019-03-20 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, s. r. o., 2010 (Fotoreprint podle 3. vydání z roku 1971). ISBN 978-80-7422-048-7. Heslo ahoj.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice: Leda, 2001. 752 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85927-85-6. OCLC ocm48757562 Heslo ahoj. OCLC: ocm48757562.
- ↑ a b Jaký je původ slova Ahoj?. Slovo nad zlato [online]. Český rozhlas Dvojka, 2014-06-09 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online.
- ↑ PFEIFEROVÁ, Petra. Také učíte lidi zdravit?. rubrika Úvodník, s. 2. Třeboňský svět (Zpravodaj města Třeboně) [online]. [cit. 30-05-2010]. Čís. 2009/5, s. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30-05-2010.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bob Hurikán: Dějiny trampingu, Novinář, 1990, ISBN 80-7077-432-0, str. 149
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo ahoj ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Ahoi! v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
