Richard Strauss
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Richard Strauss [štraus] (* 11. června 1864, Mnichov, Německo - † 8. září 1949, Garmisch-Partenkirchen, Německo) byl německý hudební skladatel pozdější éry romantismu, který se proslavil zvláště svými symfonickými básněmi a operami; byl také známým dirigentem.
Obsah |
[editovat] Život
Richard Strauss se narodil 11. června roku 1864 v bavorském Mnichově jako syn Franze Strausse, který byl hlavním trubačem na lesní roh v mnichovském dvorním orchestru. Základní hudební vzdělání přijímal od svého otce a své první dílo napsal ve svých šesti letech; od této doby až do své smrti skládal skoro nepřetržitě.
Ve svém dětství měl štěstí, že mohl navštěvovat zkoušky orchestru v Mnichově a později také přijal soukromé hodiny teorie hudby od tamějšího asistenta dirigenta. První opery, které Strauss uslyšel byly Wagnerovy opery Lohengrin, Tannhäuser a Siegfried. V roce 1882 se zapsal na mnichovskou univerzitu, kde studoval filozofii a historii umění, nikoliv hudbu. Zde však vydržel jen rok a poté byl svým otcem poslán do Berlína. Zde se setkal s mnoha vlivnými umělci, spisovateli a hudebníky, mezi něž patřil slavný dirigent a klavírista Max von Büllow. Ten nabídl Straussovi, aby se stal jeho pomocným dirigentem v Meiningenu. Nabídku Strauss přijal a během měsíce se z něj stal hlavní dirigent, který pracoval s Brahmsem, byl wagnerovsky ovlivněn Ritterem a poprvé uslyšel provedení svého koncertu pro lesní roh. Místo si udržel až do roku 1885.
10. září roku 1894 se Richard Strauss oženil se sopranistkou Paulinnou Mariovou de Ahna. Byla to panovačná, mrzutá, bouřlivá a otevřená žena, a jejich manželství bylo celkem šťastné. Paulinne představovala Straussovi také velký zdroj inspirace, a Richard o ní napsal celou řadu krásných písní.
V roce 1900 se setkal s libretistou Hugo von Hofmannstahlem, s nímž vytvořil jeden z nejplodnějších a nejpodivuhodnějších partnerských vztahů mezi skladatelem a spisovatelem v celé operní historii. Když odmyslíme pochybnosti a nejistoty, jež postihují čas od času každého tvůrčího umělce, vedl Richard Strauss až do svých sedmdesáti let slušný život na dobré úrovni. Po nastoupení nacistů k moci v roce 1933 ho bez předchozí dohody jmenovali prezidentem státní organizace na podporu německé hudby. Později se však dostal do potíží za svou spolupráci s Hofmannstahlovým nástupcem, Stefanem Zweigem, jenž byl žid. Stárnoucí skladatel se pokoušel od režimu distancovat, ale stejně jako nemálo jeho krajanů trpěl po nacistické porážce silnou deprivací. Následně, v letech 1945 až 1949 byl i se ženou nucen hledat útočiště ve Švýcarsku, a to bez finančních prostředků, které mu byly „zmrazeny“.
I po této nemilé epizodě měl ke konci svého života štěstí a nakonec dostal svolení vrátit se do svého milovaného domova v Garmishi a užít si plodů léta komponování.
V roce 1948 Strauss napsal svou poslední skladbu, Vier letzte Lieder (“Čtyři poslední písně”) pro soprán a orchestr, údajně pro norskou sopranistku Kirsten Flagstadovou. Je to dílo známé, ale přesto nepříliš výrazné. V roce 1947 o sobě Strauss prohlásil: „Já nemohu být prvotřídní skladatel, ale já jsem prvotřídní druhořadý skladatel!”
Richard Strauss zemřel 8. září 1949 v Garmisch-Partenkirchen, v Německu ve věku 85 let a ve společnosti svých nejbližších.
[editovat] Dílo
Hudba Richarda Strausse je velice jedinečná a nezaměnitelná - dovede být jak hrubá, tak o několik taktů dále v prudce stoupajícím úseku se dotýkat citových vrcholů. Co tolik odlišuje jeho umění, je mistrovské zvládnutí orchestru, jež se mu podařilo jako dirigentovi i jako skladateli. Vyrostl v orchestrálním prostředí, zatímco jiní skladatelé se museli uspokojit se zvládnutím jediného nástroje. Mezi jeho skvostná díla v jeho brilantních programních pasážích patří Enšpíglova šibalství, Don Quijote, Alpská symfonie a symfonie Sinfonia domestica.
Nejvíce se však Richard Strauss proslavil symfonickými písněmi a operami a právě ty jsou jakousi podstatou Straussovy tvorby. Spolupráce s libretistou, nadaným a náročným Hugem von von Hofmannstahlem, jež trvala až téměř do jeho smrti v roce 1929, je jednou z nejplodnějších v celé historii opery a dala vzniknout takovým mistrovským dílům, mezi něž patří Salome, Elektra, Růžový kavalír, Ariadna na Naxu a Arabella. Je nepochybné, že Strauss znamenal hodně nejenom pro německou, ale také světovou hudbu.
[editovat] Seznam nejvýznamnějších děl
[editovat] Symfonické básně
- Macbeth (1888/1890)
- Don Juan (1889)
- Tod und Verklärung (1891)
- Till Eulenspiegels lustige Streiche (1895)
- Also sprach Zarathustra (Tak pravil Zaratustra) (1896)
- Don Quixote (Don Kihot) (1898)
- Ein Heldenleben (Život hrdinův) (1898)
- Symphonie domestica (1904)
- Eine Alpensinfonie (Alpská symfonie) (1915)
[editovat] Ostatní symfonické skladby
- Symfonie v d-molu (1880)
- Symfonie v f-molu op. 12 (1883)
- Burleska pro klavír a orchestr v d-molu (1890),
- 2 klavírní koncerty
- »Japanische Festmusik«
- 2 koncerta za rok pro orchestr
- Koncert pro malý orchestr v D-duru (1945)
- Dvorní concertino pro klarinet, fagot a orchestr
[editovat] Opery
- Guntram (1894)
- Feuersnot (1901)
- Salome (1905)
- Elektra (1909)
- Der Rosenkavalier (1911)
- Ariadne auf Naxos (1912/1916)
- Die Frau ohne Schatten (1919)
- Intermezzo (1924)
- Die ägyptische Helena (1933)
- Arabella (1933)
- Die schweigsame Frau (1935)
- Friedenstag (1938)
- Daphne (1938)
- Die Liebe der Danae (1940; revize 1952)
- Capriccio (1942)
