Richard Strauss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Richard Strauss v roce 1909

Richard Strauss [štraus] (11. června 1864, Mnichov, Německo8. září 1949, Garmisch-Partenkirchen, Německo) byl německý hudební skladatel pozdější éry romantismu, který se proslul zvláště svými symfonickými básněmi a operami; byl také známým dirigentem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 11. června roku 1864 v bavorském Mnichově jako syn Franze Strausse (1822–1905), který byl hlavním hráčem na lesní roh v mnichovském Dvorním orchestru a později profesorem na hudební akademii. Jeho matka Josephine (1838–1910) pocházela ze známé pivovarnické dynastie Pschorr, jedné z nejbohatších mnichovských rodin. Základního hudebního vzdělání se mu dostalo od otce a své první dílo napsal ve svých šesti letech; od této doby až do své smrti skládal skoro nepřetržitě.

Ve svém dětství navštěvoval zkoušky orchestru v Mnichově a později dostával soukromé hodiny teorie hudby od tamějšího dirigentského asistenta. První opery, které poznal v divadle, byly Lohengrin, Tannhäuser a Siegfried od Richarda Wagnera. V roce 1882 se zapsal na mnichovskou univerzitu, kde studoval filozofii a historii umění, nikoliv hudbu. Zde však vydržel jen jeden rok a poté byl svým otcem poslán do Berlína. Tam se setkal s mnoha vlivnými umělci, spisovateli a hudebníky, mezi něž patřil známý dirigent a klavírista Hans von Bülow, první manžel Lisztovy dcery Cosimy, tehdy již podruhé provdané za Richarda Wagnera. Bülow mu nabídl, aby se stal jeho pomocným dirigentem v Meiningenu. Tuto nabídku přijal a během měsíce se stal hlavním dirigentem. Mohl spolupracovat s Johannesem Brahmsem, byl wagnerovsky ovlivněn Alexandrem Ritterem, prvním houslistou orchestru, a poprvé uslyšel provedení svého vlastního koncertu pro lesní roh. Dirigentem v Meiningenu zůstal do roku 1885.

Strauss v roce 1918

10. září roku 1894 se oženil se sopranistkou Paulinou de Ahna. Byla to bouřlivá a otevřená, ale také panovačná a někdy mrzutá žena, avšak jejich manželství bylo celkem šťastné. Pauline pro něj představovala také velký zdroj inspirace, napsal o ní a pro ni celou řadu krásných písní.

Po nastoupení nacistů k moci v Německu v roce 1933 byl Richard Strauss bez předchozí dohody jmenován prezidentem Říšské hudební komory (Reichsmusikkammer), státní organizace na podporu německé hudby. Již v roce 1935 však byl z této funkce sesazen pro svou spolupráci se spisovatelem Stefanem Zweigem, jenž byl žid. Stárnoucí skladatel se pokoušel od režimu distancovat, ale stejně jako nemálo jeho krajanů trpěl po nacistické porážce silnou deprivací. Následně, v letech 1945 až 1949, byl i se ženou nucen hledat útočiště ve Švýcarsku, a to bez finančních prostředků, které mu byly „zmrazeny“. Po této nemilé epizodě však Strauss ke konci svého života obdržel svolení vrátit se do milovaného domova v bavorském Garmisch-Partenkirchen.

Richard Strauss zemřel 8. září 1949 v Garmisch-Partenkirchen ve věku 85 let.

Skladatelská dráha[editovat | editovat zdroj]

V roce 1900 se Richard Strauss setkal se spisovatelem a básníkem Hugem von Hofmannsthal. Jejich přátelský vztah vyústil v jeden z nejplodnějších a nejpodivuhodnějších partnerských vztahů skladatele a libretisty v celé operní historii. Hofmannsthal napsal libreta pro Straussovy stěžejní opery Salome (1905), Elektra (1909), Der Rosenkavalier (Růžový kavalír, 1911), Ariadne auf Naxos (Ariadna na Naxosu, 1913), Die Frau ohne Schatten (Žena beze stínu, 1919), Die ägyptische Helena (Egyptská Helena, 1927) a Arabella (uvedena až po Hofmannsthalově smrti, a to 1933).

V roce 1948 napsal svoji poslední skladbu, Vier letzte Lieder (Čtyři poslední písně) pro soprán a orchestr, údajně pro norskou sopranistku Kirsten Flagstad. V roce 1947 sebekriticky prohlásil: „Já nemohu být prvotřídní skladatel, ale já jsem prvotřídní druhořadý skladatel!”

Portrét od Maxe Liebermanna z roku 1918

Hudební tvorba Richarda Strausse je jedinečná a nezaměnitelná. Jeho hudba dovede být jak hrubá, tak o několik taktů dále v prudce stoupajícím úseku se dotýkat citových vrcholů. Co tolik odlišuje jeho umění, je mistrovské zvládnutí orchestru, jež se mu podařilo jako dirigentovi i jako skladateli. Vyrostl v orchestrálním prostředí, zatímco jiní skladatelé se museli uspokojit se zvládnutím jediného nástroje. Mezi jeho skvostná orchestrální díla patří Eulenšpíglova šibalství, Don Quijote, Alpská symfonie a Sinfonia domestica.

Neméně ovšem proslul Strauss svými operami a také svou písňovou tvorbou. Spolupráce s libretistou, nadaným a náročným Hugem von Hofmannstahlem, jež trvala až téměř do Hofmannsthalovy smrti v roce 1929, dala vzniknout mistrovským dílům, patřícím dnes mezi nejvíce hrané opery na světových scénách.

Seznam nejvýznamnějších děl[editovat | editovat zdroj]

Symfonické básně[editovat | editovat zdroj]

Ostatní symfonické skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie d-moll (1880)
  • Symfonie f-moll op. 12 (1883)
  • Aus Italien (1886)
  • Burleska pro klavír a orchestr d-moll (1890),
  • 2 klavírní koncerty
  • 2 koncerty pro lesní roh a orchestr
  • Koncert pro hoboj a malý orchestr v D-duru (1945)
  • Dvorní concertino pro klarinet, fagot a orchestr

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Guntram (1894)
  • Feuersnot (1901)
  • Salome (1905)
  • Elektra (1909)
  • Der Rosenkavalier (Růžový kavalír, 1911), libreto: Hugo von Hofmannsthal
  • Ariadne auf Naxos (1912/1916)
  • Die Frau ohne Schatten (Žena beze stínu, 1919), libreto: Hugo von Hofmannsthal
  • Intermezzo (1924)
  • Die ägyptische Helena (1933)
  • Arabella (1933)
  • Die schweigsame Frau (Mlčenlová žena, 1935). Libreto k této opeře napsal podle knihy Bena Jonsona: "Epicoene, or The Silent Woman" Stefan Zweig. Premiéry opery v Semperově opeře v Drážďanech 24. června 1935 se původně měli zúčastnit prominenti nacistického režimu. Když vešlo ve známost jméno libretisty, na poslední chvíli účast odmítli.[1]
  • Friedenstag (1938)
  • Daphne (1938)
  • Die Liebe der Danae (1940; revize 1952)
  • Capriccio (1942)

Baletní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Josephslegende (1914)
  • Schlagobers (1924)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Richard Strauss ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vlasta Reittererová: "Vzpomínám si jako dnes...: Portrét dirigenta Karla Böhma" na stránkách Českého rozhlasu