Maurice Ravel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Joseph-Maurice Ravel
Maurice Ravel
Maurice Ravel
Narození 7. března 1875
Francie Ciboure
Úmrtí 28. prosince 1937
Francie Paříž
Občanství Francie
Povolání hudební skladatel, dirigent, choreograf a pianista
Website http://www.maurice-ravel.net/index.htm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph-Maurice Ravel [žozef móris ravel] (7. března 1875, Ciboure28. prosince 1937, Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Joseph Ravel a Marie Delouartová, rodiče Maurice Ravela na portrétu Marcellina Desboutina (1886–1890)
Rodný dům Maurice Ravela v Ciboure

Otec Maurice Ravela, Joseph, pocházel ze Švýcarska. Pracoval jako inženýr na výstavbě železnice ve Španělsku, kde se seznámil s Marií Delouartovou, svou budoucí ženou a matkou dvou synů, Maurice a Edouarda. Manželé se usadili na francouzské straně Pyrenejí, v Ciboure, poblíž španělských hranic.

Rodina záhy po Ravelově narození přesídlila do Paříže, kde se usadila na bulváru Pigalle. Ravel studoval hru na klavír u Charlese W. de Bériota a později kompozici na Pařížské konzervatoři, mezi jeho učitele patřil např. Gabriel Fauré. Na konzervatoři s ním studoval i Ricardo Viñes, pozdější interpret jeho klavírních děl.

Maurice Ravel se neúspěšně ucházel o Římskou cenu, kdy podle zadání vytvořil tři dnes málo známé kantáty – Alcyone, Alyssa a Myrrha; za Myrrhu, kterou pojal z ironie trochu sladkobolně, dostal 2. místo. I tato epizoda jistě přispěla k tomu, že později odmítl Řád Čestné legie, zahraniční pocty ovšem přijímal, tak se stal rytířem Belgického království i doktorem honoris causa v Oxfordu.

Po počátečních nezdarech si definitivně získal respekt Španělskou rapsodií, již dříve ovšem zaujal klavírními Vodotrysky, všeobecně oblíbenou se stala i Pavana za mrtvou infantku.

Za války se Ravel dobrovolně přihlásil do armády, kam ho kvůli malému vzrůstu a nízké váze málem nepřijali. Nakonec sloužil jako řidič u kamionů a ve volných chvílích složil na frontě Tři sbory a capella – na vlastní texty, odkazující ke kultuře francouzského středověku a renesance.

Vila Belvédère v Montfort-l'Amaury u Paříže

Roku 1920 se přestěhoval do Montfort l'Amaury u Paříže, kde bydlel až do své smrti 1937, mezitím však, už jako známý umělec, cestoval a napsal ještě řadu vynikajících děl. V roce 1926 navštívil Skandinávii a Anglii, v roce 1928 USA a Kanadu.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Maurice Ravel byl svobodný, bezdětný, liboval si v elegantním oblečení a silných cigaretách Caporal. Po otci, vynálezci, zdědil velký zájem o hodinové, hrací i jiné mechanické strojky a hračky, které také sbíral. Mezi další záliby patřil chov exotických koček a pěstování exotických rostlin. Jeho dobrou přítelkyní byla Ida Rubinsteinová, ruská tanečnice židovského původu a později mecenáška, která inspirovala Ravela k napsání jednoho z jeho nejznámějších děl, baletu Bolero.[1]

Roku 1932 utrpěl při jízdě taxíkem zranění hlavy. Krátce nato začal trpět apraxií a ačkoliv byl schopen stále hudbu vnímat a komponovat, ztratil schopnost své myšlenky zachytit do not. V roce 1935 ještě naposledy navštívil Španělsko a Maroko. Zemřel 28. prosince 1937 po nepovedené operaci mozku v Paříži. Je pochován na hřbitově v Levallois-Perret.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Styl[editovat | editovat zdroj]

Maurice Ravel u piana a George Gershwin (zcela vpravo), New York, 1928

Ravel byl ve svém díle zpočátku ovlivněn Claudem Debussym, Erikem Satiem a také ruskou Mocnou hrstkou. Byl schopný syntetizovat velmi rozmanité proudy a vytvořit si již od svých prvních děl vlastní styl, který se po dlouhou dobu neměnil. U Ravela se střídaly impresionistické skladby s neoklasicistními, u nichž kladl důraz na formální vytříbenost a střízlivý výraz. Při úspěšném turné po USA a Kanadě v roce 1928 se seznámil v New Yorku se skladatelem Georgem Gershwinem, který ho zavedl do Harlemu na koncert Duke Ellingtona. Ravelovo okouzlení jazzem a dalšími prvky americké hudby se pak projevilo i v jeho dalších skladbách. V celé jeho tvorbě je patrný vliv lidových melodií a to nejen iberských, ke kterým měl přirozeně blízko, ale i černošských, cikánských, řeckých, maďarských, ruských a dalších.

Ve dvacátých letech se jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost a instrumentaci. Orchestrace u Ravela leckdy zastiňuje i samotnou kompozici. Ve své tvorbě nepoužíval často symfonickou formu a vyhýbal se náboženským tématům.

Klavírní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Maurice Ravel: La Sonatine

1. část Modéré

Problémy s přehráváním? Nápověda.

  • Le Menuet antique (1895), (později orchestrováno)
  • Pavana za mrtvou infantku (Pavane pour une infante défunte, 1899)
  • Vodotrysky (Jeux d'eau, 1901)
  • La Sonatine (1903 – 1905)
  • Zrcadla (Mirroirs, 1904)
  • Kašpar noci (Gaspard de la nuit, 1908) - temný klavírní triptych inspirovaný básníkem Aloysiem Bertrandem
  • Má matka husa (Ma mère L´Oye, 1910) - čtyřruční cyklus podle starých francouzských pohádek
  • Valčíky vznešené a tesklivé (Valses nobles et sentimentales, 1911)
  • Náhrobek Couperinův (Le Tombeau de Couperin, 1917) – neoklasicistní suita starých francouzských tanců. Každý z nich je věnován konkrétnímu Ravelovu spolubojovníkovi z války.

Vokální tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Ballade de la reine morte d'aimer (1893)
  • Sainte (1896)
  • Chanson du rouet (1898)
  • Myrrha (1901) – kantáta
  • Alcyone (1902) – kantáta
  • Alyssa (1903) – kantáta
  • Manteau de fleurs (1903)
  • Shéhérazade (1903) – tři písně pro soprán a orchestr, nejrozsáhlejší dílo raného období
  • Historky z přírodopisu (Histoires naturelles, 1906) - při prvním provedení způsobily skandál
  • Trois poèmes de Stéphane Mallarmé (1913) - často nejceněnější Ravelovo dílo ovlivněné Arnoldem Schönbergem
  • Tři sbory a capella (1915)
  • Chansons Madécasses (1926) - jedno z nejdisonantnějších Ravelových děl
  • Don Quichotte et Dulcinée (1933),
  • Morgiane – nedokončené oratorium/balet

Komorní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta č. 1 pro housle a klavír (1897)
  • Smyčcový kvartet v F dur
  • Introduction et Allegro pro harfu a komorní ansámbl (1905)
  • Trio pro klavír, housle a violoncello (1915)
  • Cikán (Tzigane, 1924) – pro housle a piano-luthéal
  • Sonáta č. 2 pro housle a klavír (1927)

Orchestrální tvorba[editovat | editovat zdroj]

(mnoho orchestrálních skladeb i baletů vzniklo dodatečnou instrumentací původně klavírních skladeb)

  • Shéhérazade (1898) – předehra k nikdy nedopsané opeře
  • Španělská rapsodie (Rapsodie espagnole, 1907)
  • Dafnis a Chloé (1912) – balet pro taneční soubor Sergeje Ďagileva[2], nejrozsáhlejší Ravelovo dílo
  • La Valse (1920)
  • Fanfára do „Janina vějíře“ (Fanfare pour "L'Éventail de Jeanne", 1927)
  • Bolero (1928)
  • Koncert pro levou ruku (Concerto pour la main gauche, 1929 – 1930) – pro pianistu Paula Wittgensteina, který ztratil pravou ruku ve válce
  • Klavírní koncert G dur (1930) – věnovaný francouzské pianistce a interpretce jeho děl Marguerite Longové[3]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Španělská hodinka (L´Heure espagnole, 1907) – jednoaktová opera, hudební komedie s brilantní instrumentací hodinového krámku
  • Dítě a kouzla (L´Enfant et les sortilèges, 1925) – opera/balet o dvou částech na libreto Colette

Úpravy cizích děl[editovat | editovat zdroj]

  • Aranžmá řeckých lidových písní (1906)
  • Debussyho Nokturna (1909) – přepis pro dva klavíry
  • Chovanština (1913) – orchestrace Musorgského opery
  • Obrázky z výstavy (1922) – orchestrace Musorgského suity

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ida Rubinstein Ballet Company 1928-1934 (anglicky)
  2. Daphnis et Chloé, premiéra 8. 6. 1912, Paříž (rešerše, anglicky)
  3. Ravel Concerto in G major for piano and orchestra (rešerše a videa, anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLZKNECHT, Václav. Maurice Ravel. Praha : Supraphon (Hudební profily – Svazek 15), 1967. 211 s.  
  • NICHOLS, Roger. Ravel. [s.l.] : Yale University Press, 2011. 430 s. ISBN 978-03001-0882-8. (angličtina) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]