Maurice Ravel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Joseph-Maurice Ravel
Maurice Ravel
Maurice Ravel
Narození 7. března 1875
Francie Ciboure
Úmrtí 28. prosince 1937
Francie Paříž

Joseph-Maurice Ravel [žozef móris ravel] (7. března 1875, Ciboure28. prosince 1937, Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otec, inženýr, pracoval na výstavbě železnice ve Španělsku, kde se seznámil se svou budoucí ženou a matkou dvou synů, Maurice a Edouarda. Manželé se usadili v Ciboure. Rodina záhy po Ravelově narození přesídlila do Paříže, kde se usadila na bulváru Pigalle. Ravel studoval hru na klavír (u Bériota) a později kompozici na Pařížské konzervatoři, mezi jeho učitele patřil např. Gabriel Fauré. Na konzervatoři s ním studoval i Ricardo Vines, pozdější interpret jeho klavírních děl.

Maurice Ravel se neúspěšně ucházel o Římskou cenu, kdy podle zadání vytvořil tři dnes málo známé kantáty – Alcyone, Alyssa a Myrrha; za Myrrhu, kterou pojal z ironie trochu sladkobolně, dostal 2. místo. I tato epizoda jistě přispěla k tomu, že později odmítl Řád Čestné legie, zahraniční pocty ovšem přijímal, tak se stal rytířem Belgického království i doktorem honoris causa v Oxfordu.

Po počátečních nezdarech si definitivně získal respekt Španělskou Rapsódií, již dříve ovšem zaujal klavírními Vodotrysky, všeobecně oblíbenou se stala i Pavana za mrtvou infantku.

Za války se Ravel dobrovolně přihlásil do armády, kam ho kvůli malému vzrůstu a nízké váze málem nepřijali. Nakonec sloužil jako řidič u kamionů a ve volných chvílích složil na frontě Tři sbory a capella – na vlastní texty, odkazující ke kultuře francouzského středověku a renesance.

Roku 1920 se přestěhoval do Montfort l'Amaury, kde bydlel až do své smrti 1937, mezitím však, už jako známý umělec, cestoval a napsal ještě řadu vynikajících děl. Maurice Ravel byl svobodný, bezdětný, liboval si v elegantním oblečení a silných cigaretách Caporal. Roku 1932 utrpěl při jízdě taxíkem zranění hlavy. Krátce nato začal trpět apraxií a ačkoliv byl schopen stále hudbu vnímat a komponovat, ztratil schopnost své myšlenky zachytit do not. Zemřel 28. 12. 1937 po nepovedené operaci mozku v Paříži.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Styl[editovat | editovat zdroj]

Ravelovo dílo bylo od počátku neseno specifickým harmonickým cítěním, které průběhem času oprošťoval až ke dvouhlasu, patrně pod vlivem středověké hudby. Zpočátku byl samozřejmě ovlivněn Claudem Debussym a Erikem Satiem, zvláště od prvně zmiňovaného jej však brzy odlišil smysl pro strukturaci a chromatičnost harmonií. V desátých letech byl Ravel jeden z prvních skladatelů, kteří se obrátili ke klasické formě a celkově uměřené sazbě. Ve dvacátých letech se zase jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost a instrumentaci. Instrumentace je u Ravela další kapitola sama pro sebe. Jeho orchestrální mistrovství bylo takové, že leckdy zastiňuje samotnou kompozici.

Klavírní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Le Menuet antique (1895) (později orchestrováno), Vodotrysky (1901), Zrcadla (Mirroirs, 1904), Kašpar noci (Gaspard de la nuit, 1908) - obdivuhodně temný klavírní triptych inspirovaný básníkem Aloysiem Bertrandem, Ma mére L´Oye (1910) - čtyřruční cyklus podle starých francouzských pohádek, Valčíky vznešené a tesklivé (Valses nobles et sentimentales, 1911), Náhrobek Couperinův (Le Tombeau de Couperin, 1917) – neoklasicistní suita starých francouzských tanců. Každý z nich je věnován konkrétnímu Ravelovu spolubojovníkovi z války.

Vokální tvorba[editovat | editovat zdroj]

Ballade de la reine morte d'aimer (1893), Sainte (1896), Chanson du rouet (1898), Myrrha (1901) – kantáta, Alcyone (1902) – kantáta, Alyssa (1903) – kantáta, Manteau de fleurs (1903), Shéhérazade (1903) – tři písně pro soprán a orchestr, nejrozsáhlejší dílo raného období, Histoires naturelles (1906) - při prvním provedení způsobily skandál, L´Heure Espagnole (1907) – opera-aktovka, konverzační komedie s brilantní instrumentací hodinového krámku, Trois poemes de Stéphane Mallarmé (1913) - často nejceněnější Ravelovo dílo vůbec - komplikovaná sazba ovlivněná Arnoldem Schönbergem, Tři sbory a capella (1915), L´Enfant et les sortiléges – opera/balet (1925) - na libreto Colette, Chansons Madécasses (1926) - jedno z nejdisonantnějších Ravelových děl, Don Quichotte a Dulcinée (1933), Morgiane – nedokončené oratorium/balet

Komorní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Sonáta č. 1 pro housle a klavír (1897), Smyčcový kvartet v F dur, Introduction et Allegro pro harfu a komorní ansámbl (1905), Trio pro klavír housle a violoncello (1915), Tzigane (1924) – pro housle a piano-luthéal, Sonáta č. 2 pro housle a klavír (1927)

Orchestrální tvorba[editovat | editovat zdroj]

Shéhérazade (1898) – předehra k nikdy nedopsané opeře, Rhapsodie Espagnole (1907), Dafnis a Chloé (1913) – balet, La Valse (1920), Fanfára do „Janina vějíře“ (1927), Boléro (1928), Klavírní koncert č.1 v G dur (1930), Klavírní koncert č. 2 v D dur (1931)

Úpravy cizích děl[editovat | editovat zdroj]

Aranžmá řeckých lidových písní (1906), Debussyho Nokturna (1909) – přepis pro dva klavíry, Chovanština (1913) – orchestrace Musorgského opery, Obrázky z výstavy (1922) – orchestrace Musorgského suity

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Holzknecht, Maurice Ravel, Supraphon, Praha, 1967
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu