Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij

Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij
Narození	20. dubna 1881 ; Nowy Dwór Mazowiecki
Úmrtí	8. srpna 1950 (ve věku 69 let) ; Moskva
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Národnost	ruská
Alma mater	Petrohradská konzervatoř
Povolání	hudební skladatel a pedagog
Významná díla	Symfonie č. 16; Symfonie č. 10, f-moll; Symfonie č. 11, b-moll
Ocenění	Stalinova cena; medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945; zasloužilý umělecký pracovník RSFSR; národní umělec SSSR; Leninův řád; Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
Webová stránka	www.myaskovsky.ru
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij (rusky Николай Яковлевич Мясковский; 8.^jul./ 20. dubna 1881^greg., Modlin, dnes Nowy Dwór Mazowiecki v Polsku – 8. srpna 1950, Moskva) byl ruský sovětský hudební skladatel a kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z vojenské rodiny. Otec byl zaměstnán v modlinské vojenské pevnosti. Matka mu brzy zemřela a vychovávala jej otcova sestra. Od dětství hrál na klavír a na housle, ale v duchu rodinné tradice začal studovat na vojensko-inženýrské škole. Jako student vyslechl Patetickou symfonii Petra Iljiče Čajkovského, která v něm zanechala takový dojem, že se rozhodl, že bude hudebním skladatelem. Souběžně s vojenským studiem se snažil získat i hudební vzdělání. Studoval u Reingolda Moriceviče Gliera v Moskvě a Ivana Ivanoviče Kryžanovského v Petrohrad]ě. Již jako vojenský inženýr vstoupil na Petrohradskou konzervatoř, kde byli jeho učiteli Anatiolij Konstantinovič Ljadov a Nikolaj Rimskij-Korsakov. Absolvoval v roce 1911 a již v té době kromě skladatelské činnosti začal psát i kritiky pro moskevský časopis Музыка.

Hned na počátku 1. světové války byl povolán na frontu v hodnosti důstojníka ženijního vojska. V roce 1916 byl těžce zraněn a po propuštění z nemocnice byl odvelen na stavbu pevnosti v Revelu (dnes Tallinn, hlavní město Estonska). Tam se nadchl pro ideje bolševické revoluce a v době občanské války přešel na stranu Rudé armády. Jeho otec tyto ideje nesdílel a v průběhu občanské války padl na Ukrajině. Památce svého otce věnoval skladatel svou Šestou symfonii (1923). Po demobilizaci v roce 1921 se stal profesorem skladby na Moskevské konzervatoři.

V letech 1925–1927 skladatel experimentoval s moderními skladebnými technikami. Jeho Sedmá symfonie vychází z ruského Romantismus (hudba)romantismu, ale je ovlivněna francouzským impresionismem Claude Debussyho. V 8. symfonii pak používá atonalitu v duchu Druhé vídeňské školy a kombinuje ji s prvky baškirského folklóru. V této době také ztratil mnoho času v boji s fanatiky z Ruské asociace proletářských hudebníků, kteří považovali masovou píseň za jedinou možnou hudební formu v Sovětském Svazu^[1]. Pod tímto tlakem se také ve třicátých letech poněkud změnil jeho skladebný styl. Začínají převládat durové tóniny a zjednodušuje se polyfonie.

Na začátku 2. světové války byl Mjaskovskij evakuován na Kavkaz. Zde vytvořil 3 vlastenecké symfonie (22.–23.), při čemž použil i motivů místního folklóru. Kromě těchto symfonií a komorní hudby zkomponoval i několik pochodů, které považoval za svůj vklad v boji proti nacistickému vpádu.

Po válce sice obdržel titul Národní umělec SSSR, ale navzdory tomu byl zařazen na seznam tzv. formalistů. Jeho hudba byla označena za pochmurnou a nedostatečně optimistickou a téměř zcela se přestala jeho díla v SSSR provádět. Jeho lyricko-nostalgická 25. symfonie byla charakterizována jako filosofické nesmysly, cizí pracujícímu lidu. Kantáta Kreml v noci pak sklidila příval kritiky za to, že dvojsmyslný text představuje Stalina jako orientálního despotu.

V té době projevil Mjaskovskij mimořádnou odvahu. Ve třicátých letech byl k režimu zcela loajální a protestoval jen zřídka (např. proti uvěznění hudebního skladatele Nikolaje Sergejeviče Žiljajeva). V roce 1948 se veřejně zastal svých kolegů Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče a Arama Chačaturjana a na zasedání Svazu skladatelů označil „Usnesení k boji proti formalizmu“ (tzv. Ždanovovy teze) za hysterické.

Poslední dva roky svého života prožil na venkovském sídle u Nikolinské Hory, kde pořádal celoživotní dílo a pracoval na své poslední, 27. symfonii. Zemřel na rakovinu v roce 1950. Je pohřben na Novoděvičim hřbitově v Moskvě.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou skladatelskou a pedagogickou práci byl přes všechny spory mnohokrát odměněn nejvyššími státními vyznamenáními:

Stalinova cena prvního stupně (za 21. symfonii, 1941)
Stalinova cena prvního stupně (za Smyčcový kvartet č. 9, 1946)
Národní umělec SSSR (1946)
Stalinova cena prvního stupně (za Koncert pro violoncello a orchestr, 1946)
Stalinova cena druhého stupně (za sonátu pro violoncello a klavír, 1950)
Stalinova cena prvního stupně (za 27. symfonii a Smyčcový kvartet č. 13, 1951)
Leninův řád

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

Symfonie č. 1, c-moll, 1908
Молчание, симфоническая притча (Mlčení, symfonické podobenství, 1910)
Symfonietta A-dur, 1910
Symfonie č. 2, cis-moll, 1911
Аластор,(Alastor, symfonická báseň, 1912)
Symfonie č. 3, a-moll, 1914
Symfonie č. 4, e-moll, 1918
Symfonie č. 5, D-dur, 1918
Symfonie č. 6, es-moll, 1923
Symfonie č. 7, h-moll, 1922
Symfonie č. 8, A-dur, 1925
Symfonie č. 9, e-moll, 1927
Symfonie č. 10, f-moll, 1927
Serenáda Es-dur, 1929
Symfonietta h-moll, 1929
Lyrické koncertino č. 1, G-dur, 1929
2 vojenské pochody pro dechový orchestr, 1930
Symfonie č. 11, b-moll, 1932
Symfonie č. 12, g-moll, 1932
Symfonie č. 13, b-moll, 1933
Symfonie č. 14, C-dur, 1933
Symfonie č. 15, d-moll, 1935
Symfonie č. 16, F-dur, 1936
Symfonie č. 17, gis-moll, 1937
Symfonie č. 18, C-dur, 1937
Koncert pro housle a orchestr d-moll, 1938
Symfonie č. 19 Es-dur pro dechový orchestr, 1939
Blahopřejná předehra C-dur, 1939
Symfonie č. 20, E-dur, 1940
Symfonie č. 21, fis-moll, 1940
2 pochody pro dechový orchestr, 1941
Symfonie č. 22 (Symfonická balada), h-moll, 1941
Symfonie-suita č. 23 na motivy kabardských a balkarských písní, a-moll, 1941
Dramatická předehra, 1942
Symfonie č. 24, f-moll, 1943
Звенья, (Kruhy, 1944)
Koncert pro violoncello a orchestr c-moll, 1944
Symfonietta č. 2 pro smyčcový orchestr a-moll, 1946
Symfonie č. 25, Des-dur, 1946
Slovanská rapsódie, 1946
Pathetická ouvertura c-moll (ke 30. výročí sovětské armády), 1947
Symfonie č. 26 (na ruské téma), C-dur, 1948
Divertimento Es-dur, 1948
Symfonie č. 27, c-moll, 1949

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

Sonáta č. 1 d-moll 1907–1909
Sonáta č. 2 fis-moll, 1912
Sonáta č. 3 C-dur, 1920
Črty, 1927
Sonáta č. 4 C-dur, 1925
Воспоминания (Vzpomínky, 1927)
Пожелтевшие страницы (Zažloutlé stránky, 1928)
10 velmi lehkých skladeb, 1938
4 lehké polyfonní skladby, 1938
Snadné variace, lyrická suita D-dur, 1937
Sonatina e-moll, 1942
Песня и рапсодия h-moll (Píseň a rapsódie, 1942)
Sonáta č. 5, 1944
Sonáta č. 6, 1944
Стилизации, (Stylizace, 9 skladeb ve formě starých tansů, 1946)
Из прошлого (Z minulosti, 6 improvizací, 1946)
Polyfonní črty ve dvou sešitech, 1947
Sonáta č. 7, 1949
Sonáta č. 8, 1949
Sonáta č. 9, 1949

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

Sonáta pro violoncello a klavír D-dur, 1911
Smyčcový kvartet č. 1, a-moll, 1930
Smyčcový kvartet č. 2, c-moll, 1930
Smyčcový kvartet č. 3, d-moll, 1930
Smyčcový kvartet č. 4, f-moll, 1937
Smyčcový kvartet č. 5, e-moll, 1939
Smyčcový kvartet č. 6, g-moll, 1940
Smyčcový kvartet č. 7, F-dur, 1941
Smyčcový kvartet č. 8, fis-moll, 1942
Smyčcový kvartet č. 9, d-moll, 1943
Smyčcový kvartet č. 10, F-dur, 1945
Smyčcový kvartet č. 11, es-moll, Воспоминания (Vzpomínky), 1945
Houslová sonáta F-dur, 1947
Smyčcový kvartet č. 12, G-dur, 1947
Sonáta č. 2 pro violoncello a klavír, a-moll, 1949
Smyčcový kvartet č. 13, a-moll, 1949

Písně[editovat | editovat zdroj]

Размышления (Rozjímání, 7 básní E. Baratinského, 1907)
Из юношеских лет (Z jinošských let, 12 romancí na slova Konstantina Balmonta, 1906)
На грани (Na pokraji, 18 romancí na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1908)
Из З. Гиппиус (3 písně na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1908)
Мадригал, (Madrigal, suita pro hlas na slova Konstantina Balmonta, 1909)
Три наброска (Tři črty na slova Vjačeslava Ivanova, 1908)
Предчувствия (Předtuchy, 6 črt na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1914)
6 básní Alexandra A. Bloka, 1921
На склоне дня (Na sklonku dne, slova Fjodor Ivanovič Ťutčev, 1922)
Венок поблекший (Věnec blednoucí, slova Anton Antonovič Delvig, 1925)
Песня у станка (Píseň u stroje, slova Lev Aleksandrovič Bezymenskij, 1930)
12 романсов (12 romancí na slova Michaila Jurjeviče Lermontova, 1936)
Три наброска (Tři črty, slova Stěpan Petrovič Ščipačov a Lev Mojsejevič Kvitko, 1938
Жить стало лучше (Žije se lépe, slova Vasilij Ivanovič Lebeděv-Kumač, 1936)
Четыре песни полярников (4 písně polárníků, 1939)
Из лирики Степана Щипачева (Z lyriky Stěpana Ščipačova, 1940)
Тетрадь лирики, (Lyrický sešit, slova Moses Mendelssohn, 1946)
За многие годы (Za dlouhá léta, sborník romancí a písní na slova různých autorů, 1950)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

Tři písně sovětských letců, sbor, 1931
Ленинская (Leninská, sbor, slova Aleksej Aleksandrovič Surkov, 1932)
Песня о Карле Марксе (Píseň o Karlu Marxovi, sbor для хора с фортепиано на слова С. Кирсанова Вокал 1932
Tři vojenské-komsomolské písně, 1934
Слава советским пилотам (Sláva sovětským letcům, 1934)
Pochodová píseň (slova Michail Vasiljevič Isakovskij, 1941
Киров с нами, (Kirov s Námi, kantáta, text Nikolaj Semjonovič Tichonov, 1942)
2 masové písně, 1941
Кремль ночью, (Kreml v noci, kantáta, text Sergej Aleksandrovič Vasiljev, 1947)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Мясковский, Николай Яковлевич na ruské Wikipedii.

↑ Иконников А.: Художник наших дней Н. Я. Мясковский. Moskva, 1982.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Барсова И. А., Николай Сергеевич Жиляев: Труды, дни и гибель. Moskva, 2008.
Власова Е. С.: 1948 год в советской музыке. Moskva, 2010.
Гулинская З. К.: Н. Я. Мясковский. Moskva, 1985.
Долинская Е. Б.: Фортепианное творчество Н. Я. Мясковского. Moskva, 1980.
Долинская Е. Б.: Стиль инструментальных сочинений Н. Я. Мясковского и современность. Moskva, 1985.
Иконников А.: Художник наших дней Н. Я. Мясковский. Moskva, 1982.
Кунин Ф. Н.: Я. Мясковский. Moskva, 1981.
Кудряшов Ю. Н.: Я. Мясковский. Leningrad, 1987.
Ламм О.: Страницы творческой биографии Н. Я. Мясковского. Moskva, 1989.
Ливанова Т. Н. Н. Я. Мясковский: Творческий путь. Moskva, 1953.
Patrick Zuk: Nikolay Myaskovsky and the Events of 1948. Music and Letters, 93:1 (2012), 61-85.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij
Volně přístupné partitury děl od Nikolaje Jakovleviče Mjaskovského v projektu IMSLP
Oficiální stránka věnovaná skladateli. Archivováno 17. 8. 2007 na Wayback Machine.
Dokumentární film НЯМА о skladateli.

[1] Иконников А.: Художник наших дней Н. Я. Мясковский. Moskva, 1982.

[1]