Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij
Narození 20. dubna 1881
Nowy Dwór Mazowiecki
Úmrtí 8. srpna 1950 (ve věku 69 let)
Moskva
Národnost ruská
Povolání hudební skladatel a pedagog
Ocenění Stalinova cena, Leninův řád a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq403569
Některá data se získávají z datové položky.

Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij (rus.: Николай Яковлевич Мясковский) (20. dubna 1881, Modlin, dnes Nowy Dwór Mazowiecki v Polsku8. srpna 1950, Moskva) byl ruský sovětský hudební skladatel a kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z vojenské rodiny. Otec byl zaměstnán v modlinské vojenské pevnosti. Matka mu brzy zemřela a vychovávala jej otcova sestra. Od dětství hrál na klavír a na housle, ale v duchu rodinné tradice začal studovat na vojensko-inženýrské škole. Jako student vyslechl Patetickou symfonii Petra Iljiče Čajkovského, která v něm zanechala takový dojem, že se rozhodl, že bude hudebním skladatelem. Souběžně s vojenským studiem se snažil získat i hudební vzdělání. Studoval u Reingolda Moriceviče Gliera v Moskvě a Ivana Ivanoviče Kryžanovského v Petrohrad]ě. Již jako vojenský inženýr vstoupil na Petrohradskou konzervatoř, kde byli jeho učiteli Anatiolij Konstantinovič Ljadov a Nikolaj Rimskij-Korsakov. Absolvoval v roce 1911 a již v té době kromě skladatelské činnosti začal psát i kritiky pro moskevský časopis Музыка.

Hned na počátku 1. světové války byl povolán na frontu v hodnosti důstojníka ženijního vojska. V roce 1916 byl těžce zraněn a po propuštění z nemocnice byl odvelen na stavbu pevnosti v Revelu (dnes Tallinn, hlavní město Estonska). Tam se nadchl pro ideje bolševické revoluce a v době občanské války přešel na stranu Rudé armády. Jeho otec tyto ideje nesdílel a v průběhu občanské války padl na Ukrajině. Památce svého otce věnoval skladatel svou Šestou symfonii (1923). Po demobilizaci v roce 1921 se stal profesorem skladby na Moskevské konzervatoři.

V letech 19251927 skladatel experimentoval s moderními skladebnými technikami. Jeho Sedmá symfonie vychází z ruského Romantismus (hudba)romantismu, ale je ovlivněna francouzským impresionismem Claude Debussyho. V 8. symfonii pak používá atonalitu v duchu Druhé vídeňské školy a kombinuje ji s prvky baškirského folklóru. V této době také ztratil mnoho času v boji s fanatiky z Ruské asociace proletářských hudebníků, kteří považovali masovou píseň za jedinou možnou hudební formu v Sovětském Svazu[1]. Pod tímto tlakem se také ve třicátých letech poněkud změnil jeho skladebný styl. Začínají převládat durové tóniny a zjednodušuje se polyfonie.

Na začátku 2. světové války byl Mjaskovskij evakuován na Kavkaz. Zde vytvořil 3 vlastenecké symfonie (22.–23.), při čemž použil i motivů místního folklóru. Kromě těchto symfonií a komorní hudby zkomponoval i několik pochodů, které považoval za svůj vklad v boji proti nacistickému vpádu.

Po válce sice obdržel titul Národní umělec SSSR, ale navzdory tomu byl zařazen na seznam tzv. formalistů. Jeho hudba byla označena za pochmurnou a nedostatečně optimistickou a téměř zcela se přestala jeho díla v SSSR provádět. Jeho lyricko-nostalgická 25. symfonie byla charakterizována jako filosofické nesmysly, cizí pracujícímu lidu. Kantáta Kreml v noci pak sklidila příval kritiky za to, že dvojsmyslný text představuje Stalina jako orientálního despotu.

V té době projevil Mjaskovskij mimořádnou odvahu. Ve třicátých letech byl k režimu zcela loajální a protestoval jen zřídka (např. proti uvěznění hudebního skladatele Nikolaje Sergejeviče Žiljajeva). V roce 1948 se veřejně zastal svých kolegů Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče a Arama Chačaturjana a na zasedání Svazu skladatelů označil „Usnesení k boji proti formalizmu“ (tzv. Ždanovovy teze) za hysterické.

Poslední dva roky svého života prožil na venkovském sídle u Nikolinské Hory, kde pořádal celoživotní dílo a pracoval na své poslední, 27. symfonii. Zemřel na rakovinu v roce 1950. Je pohřben na Novoděvičim hřbitově v Moskvě.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou skladatelskou a pedagogickou práci byl přes všechny spory mnohokrát odměněn nejvyššími státními vyznamenáními:

  • Stalinova cena prvního stupně (za 21. symfonii, 1941)
  • Stalinova cena prvního stupně (za Smyčcový kvartet č. 9, 1946)
  • Národní umělec SSSR (1946)
  • Stalinova cena prvního stupně (za Koncert pro violoncello a orchestr, 1946)
  • Stalinova cena druhého stupně (za sonátu pro violoncello a klavír, 1950)
  • Stalinova cena prvního stupně (za 27. symfonii a Smyčcový kvartet č. 13, 1951)
  • Leninův řád

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 1, c-moll, 1908
  • Молчание, симфоническая притча (Mlčení, symfonické podobenství, 1910)
  • Symfonietta A-dur, 1910
  • Symfonie č. 2, cis-moll, 1911
  • Аластор,(Alastor, symfonická báseň, 1912)
  • Symfonie č. 3, a-moll, 1914
  • Symfonie č. 4, e-moll, 1918
  • Symfonie č. 5, D-dur, 1918
  • Symfonie č. 6, es-moll, 1923
  • Symfonie č. 7, h-moll, 1922
  • Symfonie č. 8, A-dur, 1925
  • Symfonie č. 9, e-moll, 1927
  • Symfonie č. 10, f-moll, 1927
  • Serenáda Es-dur, 1929
  • Symfonietta h-moll, 1929
  • Lyrické koncertino č. 1, G-dur, 1929
  • 2 vojenské pochody pro dechový orchestr, 1930
  • Symfonie č. 11, b-moll, 1932
  • Symfonie č. 12, g-moll, 1932
  • Symfonie č. 13, b-moll, 1933
  • Symfonie č. 14, C-dur, 1933
  • Symfonie č. 15, d-moll, 1935
  • Symfonie č. 16, F-dur, 1936
  • Symfonie č. 17, gis-moll, 1937
  • Symfonie č. 18, C-dur, 1937
  • Koncert pro housle a orchestr d-moll, 1938
  • Symfonie č. 19 Es-dur pro dechový orchestr, 1939
  • Blahopřejná předehra C-dur, 1939
  • Symfonie č. 20, E-dur, 1940
  • Symfonie č. 21, fis-moll, 1940
  • 2 pochody pro dechový orchestr, 1941
  • Symfonie č. 22 (Symfonická balada), h-moll, 1941
  • Symfonie-suita č. 23 na motivy kabardských a balkarských písní, a-moll, 1941
  • Dramatická předehra, 1942
  • Symfonie č. 24, f-moll, 1943
  • Звенья, (Kruhy, 1944)
  • Koncert pro violoncello a orchestr c-moll, 1944
  • Symfonietta č. 2 pro smyčcový orchestr a-moll, 1946
  • Symfonie č. 25, Des-dur, 1946
  • Slovanská rapsódie, 1946
  • Pathetická ouvertura c-moll (ke 30. výročí sovětské armády), 1947
  • Symfonie č. 26 (na ruské téma), C-dur, 1948
  • Divertimento Es-dur, 1948
  • Symfonie č. 27, c-moll, 1949

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta č. 1 d-moll 1907–1909
  • Sonáta č. 2 fis-moll, 1912
  • Sonáta č. 3 C-dur, 1920
  • Črty, 1927
  • Sonáta č. 4 C-dur, 1925
  • Воспоминания (Vzpomínky, 1927)
  • Пожелтевшие страницы (Zažloutlé stránky, 1928)
  • 10 velmi lehkých skladeb, 1938
  • 4 lehké polyfonní skladby, 1938
  • Snadné variace, lyrická suita D-dur, 1937
  • Sonatina e-moll, 1942
  • Песня и рапсодия h-moll (Píseň a rapsódie, 1942)
  • Sonáta č. 5, 1944
  • Sonáta č. 6, 1944
  • Стилизации, (Stylizace, 9 skladeb ve formě starých tansů, 1946)
  • Из прошлого (Z minulosti, 6 improvizací, 1946)
  • Polyfonní črty ve dvou sešitech, 1947
  • Sonáta č. 7, 1949
  • Sonáta č. 8, 1949
  • Sonáta č. 9, 1949

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta pro violoncello a klavír D-dur, 1911
  • Smyčcový kvartet č. 1, a-moll, 1930
  • Smyčcový kvartet č. 2, c-moll, 1930
  • Smyčcový kvartet č. 3, d-moll, 1930
  • Smyčcový kvartet č. 4, f-moll, 1937
  • Smyčcový kvartet č. 5, e-moll, 1939
  • Smyčcový kvartet č. 6, g-moll, 1940
  • Smyčcový kvartet č. 7, F-dur, 1941
  • Smyčcový kvartet č. 8, fis-moll, 1942
  • Smyčcový kvartet č. 9, d-moll, 1943
  • Smyčcový kvartet č. 10, F-dur, 1945
  • Smyčcový kvartet č. 11, es-moll, Воспоминания (Vzpomínky), 1945
  • Houslová sonáta F-dur, 1947
  • Smyčcový kvartet č. 12, G-dur, 1947
  • Sonáta č. 2 pro violoncello a klavír, a-moll, 1949
  • Smyčcový kvartet č. 13, a-moll, 1949

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Размышления (Rozjímání, 7 básní E. Baratinského, 1907)
  • Из юношеских лет (Z jinošských let, 12 romancí na slova Konstantina Balmonta, 1906)
  • На грани (Na pokraji, 18 romancí na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1908)
  • Из З. Гиппиус (3 písně na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1908)
  • Мадригал, (Madrigal, suita pro hlas na slova Konstantina Balmonta, 1909)
  • Три наброска (Tři črty na slova Vjačeslava Ivanova, 1908)
  • Предчувствия (Předtuchy, 6 črt na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1914)
  • 6 básní Alexandra A. Bloka, 1921
  • На склоне дня (Na sklonku dne, slova Fjodor Ivanovič Ťutčev, 1922)
  • Венок поблекший (Věnec blednoucí, slova Anton Antonovič Delvig, 1925)
  • Песня у станка (Píseň u stroje, slova Lev Aleksandrovič Bezymenskij, 1930)
  • 12 романсов (12 romancí na slova Michaila Jurjeviče Lermontova, 1936)
  • Три наброска (Tři črty, slova Stěpan Petrovič Ščipačev a Lev Mojsejevič Kvitko, 1938
  • Жить стало лучше (Žije se lépe, slova Vasilij Ivanovič Lebeděv-Kumač, 1936)
  • Четыре песни полярников (4 písně polárníků, 1939)
  • Из лирики Степана Щипачева (Z lyriky Stěpana Ščipačeva, 1940)
  • Тетрадь лирики, (Lyrický sešit, slova Moses Mendelssohn, 1946)
  • За многие годы (Za dlouhá léta, sborník romancí a písní na slova různých autorů, 1950)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Tři písně sovětských letců, sbor, 1931
  • Ленинская (Leninská, sbor, slova Aleksej Aleksandrovič Surkov, 1932)
  • Песня о Карле Марксе (Píseň o Karlu Marxovi, sbor для хора с фортепиано на слова С. Кирсанова Вокал 1932
  • Tři vojenské-komsomolské písně, 1934
  • Слава советским пилотам (Sláva sovětským letcům, 1934)
  • Pochodová píseň (slova Michail Vasiljevič Isakovskij, 1941
  • Киров с нами, (Kirov s Námi, kantáta, text Nikolaj Semjonovič Tichonov, 1942)
  • 2 masové písně, 1941
  • Кремль ночью, (Kreml v noci, kantáta, text Sergej Aleksandrovič Vasiljev, 1947)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Мясковский, Николай Яковлевич na ruské Wikipedii.

  1. Иконников А.: Художник наших дней Н. Я. Мясковский. Мoskva, 1982.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Барсова И. А., Николай Сергеевич Жиляев: Труды, дни и гибель. Moskva, 2008.
  • Власова Е. С.: 1948 год в советской музыке. Moskva, 2010.
  • Гулинская З. К.: Н. Я. Мясковский. Moskva, 1985.
  • Долинская Е. Б.: Фортепианное творчество Н. Я. Мясковского. Moskva, 1980.
  • Долинская Е. Б.: Стиль инструментальных сочинений Н. Я. Мясковского и современность. Moskva, 1985.
  • Иконников А.: Художник наших дней Н. Я. Мясковский. Moskva, 1982.
  • Кунин Ф. Н.: Я. Мясковский. Moskva, 1981.
  • Кудряшов Ю. Н.: Я. Мясковский. Leningrad, 1987.
  • Ламм О.: Страницы творческой биографии Н. Я. Мясковского. Moskva, 1989.
  • Ливанова Т. Н. Н. Я. Мясковский: Творческий путь. Moskva, 1953.
  • Patrick Zuk: Nikolay Myaskovsky and the Events of 1948. Music and Letters, 93:1 (2012), 61-85.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]