Dmitrij Šostakovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dmitrij Šostakovič
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič v roce 1942
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič v roce 1942
Základní informace
Narození 25. září 1906
Původ Ruské impérium Petrohrad
Úmrtí SSSR 9.srpna 1975 (68 let)
Žánry klasická hudba, hudební moderna
Povolání hudební skladatel
Aktivní roky 19261975
Ocenění Stalinova cena
Státní cena SSSR
Leninův řád
Hrdina socialistické práce
Řád Říjnové revoluce
Lidový umělec USSR
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq706328
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič, rusky Дмитрий Дмитриевич Шостакович, (25. září 1906, Petrohrad9.srpna 1975, Moskva) byl ruský skladatel a klavírista, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudební moderny 20. století.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dmitrij Šostakovič se narodil v Petrohradu. Pocházel ze středostavovské rodiny, jeho otec byl zaměstnán jako fyzik v Ústavu měr a vah, matka byla pianistka.[1] Přestože prokazoval výjimečné hudební nadání již od útlého věku, započal své vzdělání v tomto směru až v devíti letech, kdy se začal učit hře na klavír. V roce 1919 byl přijat na konzervatoř, kde studoval klavír a skladbu.

Konzervatorní studia absolvoval svou 1. symfonií a ačkoli se poté nějaký čas živil klavírní hrou k němým filmům, již v roce 1926 byla tato skladba provedena Leningradskou filharmonií. Ve stejném roce napsal atonální klavírní sonátu. I v následujícím období let 19271929 vytvořil díla avantgardního ražení (např. opera „Nos“ na Gogolovy texty). Současně vystupoval jako klavírní virtuóz a interpret hudby progresivních soudobých skladatelů, např. Sergeje Prokofjeva, Ernesta Křenka, Paula Hindemitha a dalších. Získal též ocenění na soutěži pianistů ve Varšavě.

Počátkem 30. let zkomponoval balety Zlatý věk či Jasný potok a toto období vrcholilo operou „Lady Macbeth Mcenského újezdu“ (1932), jejíž hudba byla následně označena stalinskou kritikou za vulgárně naturalistickou. Proto nemohla být až do roku 1961 provedena ani následující 4. symfonie.

Po vpádu nacistických vojsk Šostakovič napsal 7. symfonii, věnovanou městu Leningrad. Její slavnostní premiéra proběhla 29. března 1942Moskvě. Od roku 1943 Šostakovič žil v Moskvě a stal se profesorem na konzervatoři. V jeho tvorbě se výrazně odrazily tragické válečné události (8. symfonie, 9. symfonie, houslový koncert a moll aj.). V únoru 1948 bylo Šostakovičovo dílo podrobeno stranické kritice a obviněno z formalismu, na což skladatel reagoval zjednodušením struktury svých skladeb (Setkání na Labi, oratorium Píseň o lesích aj.).

Na své vrcholné skladby opět navázal sérií poválečných symfonií, z nichž vyniká zejména 10., 13. a 14. symfonie. Z ostatních děl zaujímají dále důležité místo v jeho tvorbě např. písňové cykly Z židovské lidové poezie (1948), Satiry (1960), Suita na slova Michelangelova (1974) či Sonáta pro violu a klavír, napsaná v posledním roce skladatelova života (1975).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Šostakovičovu tvorbu představuje kolem 150 opusů nejrůznějších hudebních forem, jimž co do počtu vévodí 18 symfonických děl (15 symfonií, 2 komorní symfonie a 1 symfonická báseň), sborové skladby, koncerty, významnou součástí díla je rozsáhlá filmová a scénická hudební tvorba.

Symfonie[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 1, op. 10 (1924–25)
  • Symfonie č. 2, op. 14, „Říjnu“ (1927)
  • Symfonie č. 3, op. 20, „Prvomájová“ (1929)
  • Symfonie č. 4, op. 43 (1935–36)
  • Symfonie č. 5, op. 47 (1937)
  • Symfonie č. 6, op. 54 (1939)
  • Symfonie č. 7, op. 60, „Leningradská“ (1941)
  • Symfonie č. 8, op. 65 (1943)
  • Symfonie č. 9, op. 70 (1945)
  • Symfonie č. 10, op. 93 (1953)
  • Symfonie č. 11, op. 103, „Rok 1905“ (1957)
  • Symfonie č. 12, op. 112, „Rok 1917“ (1961)
  • Symfonie č. 13, op. 113, „Babi Jar“ (1962)
  • Symfonie č. 14, op. 135 (1969)
  • Symfonie č. 15, op. 141 (1971)
  • Komorní symfonie, op. 110 a 118 (1960 a 1964)
  • Symfonická báseň „Říjen“, op. 131 (1967)

Kantáty, sbory, písně, pochody a romance[editovat | editovat zdroj]

  • Poema o Vlasti, op. 74
  • Deset pome na revoluční básně, op. 88
  • Nad naší vlastí slunce vychází, op. 90
  • Poprava Stěpana Razina, op. 119
  • Šest romancí na texty japonských básní
  • Romance (9) o Puškinovi
  • Šest romancí na texty anglických básní, op. 62
  • Ze židovské poezie, op. 79
  • Šest španělských písní, op. 100
  • Jaro, op. 128
  • Romance, op. 121, 140
  • Sedm romancí na Alexandra Bloka, op. 127
  • Pochod sovětských vojáků, op. 139
  • Sváteční pochod

Koncerty a sonáty[editovat | editovat zdroj]

  • Houslový koncert č. 1 (1. verze, op. 77, (2. verze, op. 99, 1955)
  • Houslový koncert č. 2, op. 129
  • Klavírní koncert č. 1, op. 35
  • Klavírní koncert č. 2, op. 102
  • Koncert pro violoncello č. 1, op. 107
  • Koncert pro violoncello a moll, op. 125
  • Koncert pro violoncello č. 2, op. 126
  • Klavírní sonáta č. 1, op. 12
  • Klavírní sonáta č. 2, op. 61
  • Sonáta pro violu a klavír (1975)
  • Sonáta pro violoncello a klavír d moll, op. 40

Opery a balety[editovat | editovat zdroj]

  • Nos, op. 15
  • Lady Macbeth Mcenského újezdu, op. 29 (libreto podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Leskova, premiéra 1934)
  • Boris Godunow, op. 58
  • Hry, op. 63
  • Kateřina Izmailová, op. 114
  • Zlatý věk, 1930
  • Šroub, 1931
  • Jasný potok, 1935

Oratoria[editovat | editovat zdroj]

  • Píseň o lesích, op. 81

Smyčcové kvartety[editovat | editovat zdroj]

  • Smyčcové kvartety č. 1–15
    • No. 1 op. 49 C dur (1938)
    • No. 2 op. 68 A dur (1944)
    • No. 3 op. 73 F dur (1946)
    • No. 4 op. 83 D dur (1949)
    • No. 5 op. 92 B dur (1952)
    • No. 6 op. 101 G dur (1956)
    • No. 7 op. 108 fis moll (1960)
    • No. 8 op. 110 c moll (1960)
    • No. 9 op. 117 Es dur (1964)
    • No. 10 op. 118 As dur (1964)
    • No. 11 op. 122 f moll (1966)
    • No. 12 op. 133 Des dur (1968)
    • No. 13 op. 138 b moll (1970)
    • No. 14 op. 142 Fis dur (1972–73)
    • No. 15 op. 144 es moll (1974)

Suity[editovat | editovat zdroj]

  • Suita fis moll, op. 6
  • Zlatý věk, op. 22a
  • Suita na slova Michelangela Buonarottiho, op. 145
  • Jazzové suity č. 1 a 2
  • Baletní suity č. 1–4

Filmová a scénická hudba[editovat | editovat zdroj]

Hudba k filmům: Nový Babylon, Sama, Zlaté břehy, Protiplán, Povídka o popovi a dělníkovi, Láska a nenávist, Mládí Maxima Gorkého, Přítelkyně, Velký občan, Návrat Maxima, Prostí lidé, Mladá garda, Pirogov, Mičurin, Setkání na Labi, Pád Berlína, Píseň velkých řek, Pět dní - pět nocí, Hamlet, Rok jako život, První eskadra, Král Lear, Poslové věčnosti, Ovád, Křižník Potěmkin a další; scénická hudba: Výstřel, Rule, Britannia !, Celina, Lidská komedie, Otčina, Ruská řeka a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič (Český rozhlas)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče. Zaznamenal Solomon Volkov. Akademie múzických umění v Praze, hudební fakulta, katedra teorie a dějin hudby: Praha, 2005. Přel. Hana Linhartová a Vladimír Sommer. 422 s. ISBN 80-7331-057-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]