Nikolaus Harnoncourt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaus Harnoncourt
Pro nápovědu klikněte
Základní informace
Narození 6. prosince 1929 (85 let)
Berlín, Německo
Povolání dirigent, cellista, hudební publicista
Ocenění Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Prsten cti rakouského státu Štýrsko
Zlatá medaile za zásluhy města Vídně
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq974780
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaus Harnoncourt (* 6. prosince 1929, Berlín, Německo) je rakouský dirigent, cellista, hudební publicista, jeden ze zakladatelů interpretace klasické hudby na dobové nástroje.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Nikolaus Harnoncourt při děkovačce v březnu 2014

Harnoncourt se narodil v Berlíně v rodině stavebního inženýra. Jeho celé rodné jméno je Johannes Nicolaus hrabě de la Fontaine a d’Harnoncourt-Unverzagt.[1]

Mládí prožil ve Štýrském Hradci, kam se jeho rodiče přestěhovali. V roce 1948 začal ve Vídni studovat hru na violoncello. Již v té době se začal zabývat problematikou interpretační praxe staré hudby.[2] V letech 1952-1969 působil jako cellista u Vídeňských symfoniků. Roku 1953 založil Harnoncourt orchestr Concentus Musicus Wien (Vídeňský hudební souzvuk), orientovaný na autentickou interpretaci barokní hudby za pomoci původních nástrojů nebo jejich replik. Realizoval s ním mnoho nahrávek a získal světovou proslulost.

Od začátku 70. let se začal prosazovat jako dirigent klasických symfonických orchestrů. Vrcholem v této oblasti bylo navázání spolupráce s Vídeňskými filharmoniky v roce 1984 a s Berlínskými filharmoniky roku 1991. Harnoncourt je i vyhledávaným operním dirigentem. Ve Vídeňské státní opeře, Salcburském festivalu či Opeře Zürich inscenoval díla od baroka po 20. století. Na Salcburském festivalu se ovšem prosadil teprve počátkem 90. let, po smrti Herberta von Karajan.[3] Harnoncourt byl rovněž pedagogicky činný. V letech 1972-1992 vyučoval na hudební akademii Mozarteum v Salcburku interpretaci staré hudby. Hornecourt pravidelně vystupuje ha hudebním festivalu Styriarte, který se každoročně koná ve Štýrském Hradci. V roce 2009 zde dirigoval Gershwinovu operu Porgy a Bess.

V roce 1968 vytvořil Harnoncourt filmovou roli prince Anhaltsko-Cöthenského ve filmu Kronika Anny Magdaleny Bachové.[4] O Harnouncourtovi byl v roce 2005 natočen televizní dokumentární film Jede Note ist ein Kuss (Každá nota je políbení), kde spoluúčinkovaly hudební soubory Concentus musicus Wien a Vídeňští filharmonikové.[5]

Ocenění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Munzinger-Archiv, 21. srpna 2012.
  2. Berliner Philharmoniker, Programmheft 20, Saison 2011/2012, s. 25
  3. Lebrecht, Norman, Mýtus jménem maestro, vyd. Polyart Prague, Praha 2003, s. 278-279
  4. http://www.imdb.com/title/tt0062804/fullcredits#cast
  5. http://www.imdb.com/title/tt0958155/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Milan Turkovic, Monika Mertl: Die seltsamsten Wiener der Welt. Nikolaus Harnoncourt und sein Concentus Musicus. Residenz, Salzburg 2003, ISBN 3-7017-1267-0.
  • Monika Mertl: Vom Denken des Herzens. Alice und Nikolaus Harnoncourt. Residenz, Salzburg 1999, ISBN 3-7017-1051-1.
  • Johanna Fürstauer (ed.): Mozart Dialoge – Gedanken zur Gegenwart der Musik von Nikolaus Harnoncourt. Residenz, Salzburg 2005, ISBN 3-7017-3000-8.
  • Sabine M. Gruber: Unmöglichkeiten sind die schönsten Möglichkeiten. Die Sprachbilderwelt des Nikolaus Harnoncourt. Residenz, Salzburg 2003, ISBN 3-7017-1345-6.
  • Sabine M. Gruber: Mit einem Fuß in der Frühlingswiese. Ein Spaziergang durch Haydns Jahreszeiten mit Sprachbildern von Nikolaus Harnoncourt. Residenz, Salzburg 2009, ISBN 978-3-7017-1517-6.
  • Wolfgang Gratzer (ed.): Ereignis Klangrede. Nikolaus Harnoncourt als Dirigent und Musikdenker. Rombach, Freiburg i. Br. 2009, ISBN 978-3-7930-9551-4.
  • Ausstellungsdokumentation Nikolaus Harnoncourt. Die Universität Mozarteum Salzburg ehrt den Dirigenten und Musikdenker. Universität Mozarteum, Salzburg 2008.
  • Otto Hochreiter (ed.): Being Nikolaus Harnoncourt. Styria, Wien 2009, ISBN 978-3-222-13280-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]