Paul Dukas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paul Dukas
Narození 1. října 1865
Paříž
Úmrtí 17. května 1935 (ve věku 69 let)
Paříž
Národnost francouzská
Povolání hudební skladatel a pedagog
Některá data se získávají z datové položky.

Paul Abraham Dukas (1. října 1865, Paříž, Francie - 17. května 1935, Paříž) byl významný francouzský skladatel, kritik, hudební pedagog a příležitostný spisovatel druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, tedy éry romantismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Paul Dukas, rodným jménem Paul Abraham Dukas se narodil v Paříži do židovské rodiny. Jeho otec byl bankéř, ale jeho rozhodnutí stát se hudebníkem ovlivnila nepochybně i jeho matka, velice hudebně nadaná žena, která však zemřela v Paulových čtyřech letech.

V dětských letech se také naučil také hře na klavír a ve svých šestnácti letech se vydal studovat hudbu na pařížskou konzervatoř k Théodore Duboisovi a Ernestu Guiraudovi, kde hrál v tamním orchestru na tympány a kde poznal i svého blízkého, o tři roky staršího přítele Claude Debussyho, s kterým sdílel vášnivou lásku k Wagnerově hudbě, ale jejich pozornost se zanedlouho odebrala spíše na francouzské skladatele, jako byl César Franck a jeho žák d'Indy. Po ukončení studia se stal také známým kritikem a spisovatelem, ale do jisté míry i vědcem, který významně přispěl k novému vydání Rameauových prací.

Slávu si získal až ve svých třiceti letech, kdy uvedl svou úchvatnou Symfonii (1896), vznešené ale temperamentní dílo, dokonale orchestrálně zvládnuté, kterému se přezdívalo a dodnes přezdívá jako Beethovenova symfonie. Byla poprvé uvedena v lednu 1897 a později téhož roku napsal své další skvělé dílo pro které je nejvíce znám, „symfonické scherzo na Goethovu baladu“, které je dnes známé především pod názvem Učeň čaroděje. Toto brilantně barvité a osvěžující dílo je rovněž jedním z těch, které svou harmonickou křehkostí a vynalézavostí zřejmě ovlivnily dvě později vzniklé díla: Stravinského Ohňostroj a Debussyho Jeux. Přestože čítá jeho vrcholné dílo několik desítek bravurních děl, dnes je velká část z nich zničena samotným Dukasem, který je ničil pro svou údajnou nespokojenost.

Paul Dukas napsal i dva komplexy technicky náročných děl velkého rozsahu pro klavír. Do tohoto seznamu patří hlavně jeho monumentální sonáta (1901), jeho Klavírní variace na námět a téma Rameaua (1902), které jsou znovu inspirovány Beethovenem a Franckem. Jeho opera Ariane et Barbea-bleue (Adrian a modrovous), kterou tvořil mezi lety 18991907 je často spojována s dílem Claude Debussyho Pelléas et Mélisande, částečně díky své hudební podobě, ale i proto, protože jsou obě díla inspirována libretem od Maurice Maeterlincka. Jeho posledním vrcholným a hlavním dílem je označován jeho orientální balet La Péri, který napsal v roce 1912.

Poslední desetiletí svého života prožíval Dukas poklidně. Komponoval jen zřídka, ale zato se stal vynikajícím a vyhlášeným učitelem hudby, který vychoval několik slavných skladatelů jako byl Joaquín Rodrigo, Maurice Duruflé, Olivier Messiaen nebo Jehan Alain. Zvláště Messiaen se o svém učiteli často chvalně zmiňoval. Tyto poslední léta prožíval převážně v Paříži, kterou miloval a obdivoval.

Paul Dukas měl velice dobrý vztah ke svým přátelům, mezi které patřili i jiní vlivní skladatelé první poloviny 20. století. Po roce 1930 se začalo jeho zdraví pomalu, ale jistě a zákeřně zhoršovat. Začal slábnout a to v závěru až do té míry, že nemohl vykonávat své oblíbené vycházky po Paříži. Zemřel roku 1935, kdy byl následně pochován mezi několika velikány na hřbitově Père Lachaise.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Orchestrální hudba
Předehry (Götz von Berlichingen, Polyeucte, le Roi Lear)
Symfonie zvaná Beethovenova (1896)
L'Apprenti sorcier (Čarodějův učeň) (1897)
Alla Gitana, pro violoncello a klavír
Villanelle, pro lesní roh a klavír
  • Hudba pro klavír
Variations, Interlude et final on a theme of Rameau
La plainte, au loin, du faune…
Prélude élégiaque sur le nom de Haydn
Sonáta v E minor
  • Vokální hudba
Sonnet de Ronsard
Vocalise, pro hlas a klavír
Kantáty (Hymne au soleil, Sémélé et Velléda)
La Péri (1912)
Ariane et Barbe-Bleue (1907)