Jean-Philippe Rameau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean-Philippe Rameau
Jean-Philippe Rameau, obraz od Jacquese Andrého Josepha Aveda z roku 1728
Jean-Philippe Rameau, obraz od Jacquese Andrého Josepha Aveda z roku 1728
Narození 25. září 1683
Dijon
Úmrtí 12. září 1764
Paříž
Národnost francouzská
Povolání hudební skladatel
Některá data se získávají z datové položky.

Jean-Philippe Rameau [ʒɑ̃fi'lip ʀa'mo] IPA (* 25. září 1683, Dijon, Francie - † 12. září 1764, Paříž, Francie) byl jeden z nejdůležitějších francouzských skladatelů a teoretiků hudby barokní éry. Byl nástupcem slavného Jeana-Baptiste Lully jako dominantní skladatel francouzské opery, a několikrát byl napadán těmi, kdo upřednostňovali Lullyho styl.

Jeho přínosem do světa opery bylo zavedení přizpůsobivosti, dramatičnosti a výraznosti, na což později navázal svým dílem Gluck. Dalším příjemným oživením byla pestrost jeho tanečních meziher vkládaných do oper.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jean-Philippe se narodil v Dijonu podle dochovaných pramenů 25. září 1683. S hudbou se Rameau setkal již v raném dětství, otec byl varhaníkem v katedrále sv. Štěpána (dnes již tento kostel není katedrálou) v Dijonu. Vzdělání získal na dijonské jezuitské koleji, kde už jako mladý komponoval drobné skladby. V 18 letech opouští jezuitskou kolej a odjíždí studovat hru na varhany a housle do Itálie. Jako další Evropané se zde učí italské kompozici (která ho ovlivní na celý život) a hudebnímu stylu. Přepisuje zde díla italských i dalších evropských autorů. V roce 1702 podepisuje smlouvu na post varhaníka ve městě Clermont – Ferrand a zůstává zde celé čtyři roky. V roce 1706, v Paříži, publikuje první dílo pro cembalo „Premir livre de pièces de clavecin“ a později získává v kostele sv. Benedikta post druhého varhaníka. Po této cenné zkušenosti odchází zpět do Dijonu, kde získává na necelých 6 let post varhaníku u jakobínů. Po zklamání, které přichází ve chvíli, kdy se jeho bratr ožení se ženou, kterou sám Rameau miloval, odešel do Clermontu, kde zůstává celých 8 let. V této době Rameau studuje harmonii (propojuje hudbu s matematikou) a píše drobné varhanní skladby pro své žáky. Vzniká zde i teoretická práce, která vyšla v roce 1722:„Traité del l´harmonie réduite a ses principes naturales (Pojednání o harmonii chápané z jejích přirozených základů)“. Jean Philipp přišel v roce 1723 do Paříže, bylo mu již 40 let. Na svém pomyslném kontě měl již skladby pro cembalo, kantáty a moteta. Teprve v roce 1732 získal varhanické místo v kostele Sainte – Coix de la Bretonnerie. Roku 1726 se Rameau oženil s mladou Marií – Louisou Mangot z lyonské hudební rodiny. V Paříži byl znám více, díky svým hudebním spisům, než jako skladatel. V Paříží se více soustředí především na jevištní díla, tedy operu, pro kterou hledá jakékoliv libreto, které by zhudebnil. Šanci získal až v 50 letech, kdy se setkal s dramatikem Simonem – Josephem Pellegrinem. Společná spolupráce vynesla první ovoce v podobě opery Hyppolyte et Aricie, která měla premiéru v červenci 1733. Díky tomuto dílu se Rameau seznámil s Voltairem a napsal hudbu k divadelní hře Pincesse de Navarre (Princezna z Navarry), která měla premiéru 23. února 1745 ve Versailles. Po tomto úspěchu získal Jean Philipp post „skladatele komorní hudby“. Po tomto úspěchu přichází s další, teď však komickou operou Plateé. V květnu 1764 je Rameau povýšen do šlechtického stavu – získal titul rytíře sv. Michala. Jean Philipp Rameau 22. září 1764 umírá ve svých 81 letech. Byl pohřben v pařížském kostele sv. Eustacha, dnes však přesné místo jeho odpočinku neznáme.

Hudební řeč[editovat | editovat zdroj]

Jean Philipp Rameau byl skladatelem motet, kantát, drobných instrumentálních skladeb, ale také velkých vokálně instrumentálních děl - oper, píše jak operu seriu (vážnou operu) - Dardanus, tak operu buffu (komickou operu) Les Indes Galantes, Plateé. Často se u Rameaua objevují skladby s podobným motivem jak ve skladbě pro cembalo, tak pro celý orchestr. Jean Philipp Rameau byl označen autorem nadčasovým, ovlivnil nejednoho velikána jako je třeba W. A. Mozarta. Známý dirigent specializující se na barokní hudbu Marc Minkowski v jednom z rozhovorů řekl toto: „Stačilo by přidat do závěrečného sboru Paladýnů pár dechů a máme tu skvělého Offenbacha! Až takhle předběhl svou dobu!“.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Instrumentální dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Trois livres de pièces de clavecin. dílo pro cemballo, 3 knihy publikovány (1706, 1724, 1728)
  • Les pièces de clavecin en concert (1741)
  • La Dauphine pro cembalo (1747)
  • taneční suity z vlastních oper

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • Les amants trahis
  • L'impatience
  • Aquilon et Orithie
  • Orphée
  • Thétis (1727)
  • Le berger fidèle (1728)

Moteta[editovat | editovat zdroj]

  • Deus noster refugium (dříve 1716)
  • V convertendo (c.1718)
  • Quam dilecta (1720)
  • Laboravi

Opery a další scénické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Hippolyte et Aricie (1733)

Touto pětiaktovou tragédií lyrique uvedenou v Paříži v červenci 1733 a ve dvorní opeře 1. října téhož roku se padesátiletý Rameau představil jako autor hudebního dramatu. Libreto abbé Simona – Josepha Pellegrina se inspirovalo Euripidovou tragédií a Racinovým dramatem Phedre. Vypráví příběh Théseovy manželky Faidry, která vzplane láskou ke vlastnímu synovi Hippoytovi. Ten jí však odmítne, neboť miluje Aricii. Théseus obviní syna z toho, že se pokusil svést Faidru, a vyžene jej. Mořský netvor zahubí Hippolyta ve chvíli, kdy se chystal odplout s Aricií. Faidra spáchá sebevraždu a Hippolytova pověst je očištěna. Bohové ho za odměnu propustí z říše mrtvých, takže se může znovu setkat se svou milou.

V této opeře–ballet o prologu a čtyřech vstupech (dějstvích) se samostatnými příběhy vystupují obyvatelé „Indie, Peru a Severní Ameriky - indiáni“. Tento název označoval v Rameauově době jakoukoliv vzdálenou, exotickou zemi. Díky umístění deje si mohl Rameau dovolit nezvyklé harmonické, melodické i rytmické postupy obhájit je tvrzením o snaze přiblížit posluchači exotického prostředí.

  • Castor et Pollux (1737)

Tragádie - lyrique podle libreta Pierra – Josepha Bernarda. Příběh se odehrává ve starověkém Řecku: Pollux je jako Jupiterův syn nesmrtelný, jeho bratr Castro je smrtelník. Když Castora zabijí, nabízí Pollux Castorově milé Télaiře výměnou svůj život. Zmatená Télaira souhlasí pod podmínkou, že Pollux odejde do podsvětí. Současně mu však líčí radostný život bohů na Olympu. Pollux se nenechá ve svým odhodlání zviklat. Před branami podsvětí na něj čeká Phébé, která ho miluje, a pokouší se jej přimět k návratu, zatímco Télara mu dodává odvahy. S Merkurovou pomocí vstupuje Pollux do podsvětí. Castor se chce vrátit na jeden den na zem, jenom proto, aby Télairu přesvědčil, že nemůže Polluxovu oběť přijmout. Jupiter nakonec rozhodne, že na Olymp vystoupí oba bratři a Télaira je následuje.

  • Les fêtes d'Hébé ou les Talens Lyriques čili les Talens Lyriques(RCT 41, 1739)
  • Dardanus (1739)
  • La princesse de Navarre (1744, Libreto: Voltaire)
  • Platée (1745)
  • Les fêtes de Polymnie (RCT 39, 1745)
  • Le temple de la Gloire (RCT 59, 1745; přepracováno 1746, Libreto: Voltaire)
  • Les Fêtes de Ramire (1745)
  • Les fêtes de l'Hymen et de l'Amour čili Les Dieux d'Egypte (RCT 38, 1747)
  • Zaïs (1748)
  • Pygmalion (1748)
  • Les surprises de l'Amour (RCT 58, 1748; přepracováno 1757)
  • Naïs (1749)
  • Zoroastre (1749)
  • La Guirlande (1751)
  • Acanthe et Céphise (1751)
  • Daphnis et Églé (1753)
  • Les Sybarites (1753)
  • La Naissance d'Osiris (1754)
  • Anacréon (1754)
  • Les Paladins (1757)
  • Anacréon (1757)

Některá díla, například Les Boréades (1763), Nélée et Myrthis, Zéphyre (Les Nymphes de Diane) (1754), Io se nedochovala.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Traité de l'harmonie réduite? principes ses naturels (Pojednání o harmonii chápané z jejích přirozených základů) (Paříž 1722)
  • Démonstration du principe de l'harmonie (Paříž 1750)


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Philippe Rameau na anglické Wikipedii.

Francouzská bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • (francouzsky) Paul-Marie Masson: L'Opéra de Rameau, Henri Laurens, 1930
  • (francouzsky) Cuthbert Girdlestone: Jean-Philippe Rameau, sa vie, son œuvre, Desclée De Brouwer, 1983. ISBN 2-220-02439-3
  • (francouzsky) Catherine Kintzler: Jean-Philippe Rameau, Splendeur et naufrage de l'esthétique du plaisir à l'âge classique, Minerve, Paris, 1988. ISBN 2-86931-030-7
  • (francouzsky) Sylvie Bouissou et Denis Herlin: Jean-Philippe Rameau : Catalogue thématique des œuvres musicales ( T. 1, Musique instrumentale. Musique vocale religieuse et profane). « Sciences de la musique - Série Références », CNRS Édition et Éditions de la BnF, Paris 2007 spolupráce: Pascal Denécheau ; 376 stran; 241 ilustrací; ISBN 978-2-271-06432-5
  • (francouzsky) Christophe Rousset: Jean-Philippe Rameau, Actes Sud, 2007, ISBN 978-2-7427-7076-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Volně přístupné partitury děl od J.-P. Rameaua v projektu IMSLP