Harmonie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovo harmonie znamená obecně soulad, souzvuk, souznění. Jeho nejčastější užití spočívá v akustice při studiu současně znějících tónů a akordů v hudbě, jedná se tedy o název pro nauku zabývající se hudební harmonií po teoretické stránce. V praxi se pak o harmonii hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby, zatímco „horizontálním“ aspektem je melodie. Harmonie je považována za určitý protipól polyfonie, která je založená na současném znění několika melodických linek nebo motivů.
Obsah |
[editovat] Původ slova
Slovo harmonie pochází z řečtiny ἁρμονία (harmonía), které znamená „hodit se k sobě nebo spojovat“. Koncept harmonie pochází od Pythagora.
Harmonie je nejčastěji výsledkem současného souznění dvou nebo více tónů, přesto je možné tvořit harmonii i s použitím pouze jediné melodické linky. Existuje mnoho skladeb pro sólové nástroje (např. housle), kde je použití akordů velmi vzácné, přesto vytvářejí dojem plné harmonie.
[editovat] Literatura
- Jaroslav Kofroň - Učebnice harmonie
[editovat] Poznámky
- dechová harmonie - zastaralý název pro soubor dechových nástrojů (číli pro dechovku)
- antonymem resp. opakem je disharmonie
