Hans Knappertsbusch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Knappertsbusch
Hans Knappertsbusch
Hans Knappertsbusch
Základní informace
Narození 12. března 1888
Elberfeld (dnes Wuppertal), NěmeckoNěmecko Německo
Úmrtí 25. října 1965 (ve věku 77 let)
Mnichov, NěmeckoNěmecko Německo
Povolání dirigent
Aktivní roky 1913–1965
Ocenění Bavorský řád za zásluhy
Čestný občan Mnichova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Knappertsbusch (12. března 1888 Elberfeld (dnes Wuppertal) – 25. října 1965 Mnichov) byl německý dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v německém Elberfeldu (dnes část města Wuppertal). Studoval filosofii na Univerzitě v Bonnu a dirigování u Fritze Steinbacha, pak několik let asistoval v Bayreuthu dirigentům Siegfriedovi Wagnerovi a Hansu Richterovi. Začátek jeho kariéry je spojen s dirigentským působením v Elberfeldu (1913-1918), Lipsku (1918-1919) a Dessau (1919-1922). Později nahradil Bruna Waltera, po jeho odchodu z Mnichova do New Yorku, coby doživotní umělecký ředitel Bavorského státního orchestru a Bavorské státní opery.

Nástup nacismu v Německu pro něj znamenal kariérní problémy. Nejdřív odmítl vstoupit do nacistické strany, pak si na sebe přivodil hněv Josepha Goebbelsa, když se u německého vyslance v Nizozemsku informoval, zda také vstoupil do NSDAP z kariérních důvodů. Výsledkem bylo zrušení jeho mnichovského angažmá[1] – o jeho propuštění rozhodl sám Hitler.[2] V roce 1936 jej anglický dirigent Thomas Beecham pozval dirigovat do Covent Garden, ale nebylo mu umožněno opustit Německo.[2] Koncem 30. let 20. století odešel dirigovat k Vídeňské státní opeře, ignorujíc nacistickou politiku, zakazující německým umělcům působit v Rakousku. Ve stejné době se stal jedním z prvních umělců na Salzburském festivalu. Knappertsbusch pokračoval v jeho vídeňském a salzburském působení i během německé okupace Rakouska.

Po skončení druhé světové války se vrátil do Mnichova, ale zůstal působit jako hostující dirigent ve Vídni a nadále vystupoval na festivalu v Bayreuthu.[3] Byl jedním z nejoblíbenějších dirigentů Vídeňských firharmoniků, kterých vedl ve Vídni, Salzburgu a na zahraničních turné, ačkoli jen zřídka opouštěl německy mluvící země. Neměl rád dlouhé hudební zkoušky, proto byl někdy považován za lenivého. Uměl dirigovat velmi pomalu, s důrazem na krásu a důstojnost, při zachování živosti díla.[4] Zemřel v roce 1965 v Mnichově.

Mnoho jeho nahrávek, včetně jeho historických stereo nahrávek pro společnost Decca, bylo znovu vydáno na kompaktních discích. Společnost v roce 1951 odešla do Bayreuthu nahrát Parsifala, ale nakonec se souhlasem Wielanda Wagnera a samotného Knappertsbuscha experimentálně zaznamenala také cyklus Prsten Nibelungův. Odpovědný zástupce firmy Decca, John Culshaw, byl prvními třemi kusy operní tetralogie zklamán, ale poslední částí, Soumrakem bohů (Götterdämmerung) byl, naopak, nadšen a nahrávku připravil k vydání, ačkoli jí společnost nakonec nevydala.[5] Knappertsbuschova provedení Wagnerova Parsifala z let 1951 a 1962 jsou vysoce ceněny.[6] V roce 1955 pořídil také Bavorský rozhlas další nahrávku Parsifala, zatím ale nebyla vydána.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Knappertsbusch na anglické Wikipedii.

  1. LEBRECHT, Norman. The Maestro Myth. [s.l.] : [s.n.]. S. 103.  
  2. a b HOLMES, John L.. 'Conductors: a record collectors' guide. [s.l.] : Gollancz, 1988. S. 143.  
  3. Obituary for Hans Knappertsbusch. The Musical Times. 1965, roč. 106, čís. 1474, s. 971.  
  4. Classical Artist Biographies. All Media Guide, 2009. (Answers.com, 10. prosinec 2009).
  5. Letter of John Culshaw. Gramophone. , roč. 1974.  
  6. GREENFIELD, Edward. Review of 1962 Philips recording of Parsifal. The Musical Times. 1965, roč. 106, čís. 1465, s. 210.  
  7. BROWN, Jonathan. Hans Knappertbusch discography. [s.l.] : Great Wagner Conductors - a listener's companion, 2012. S. 705.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]