Hugo von Hofmannsthal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hugo von Hofmannsthal v roce 1893 (v 19 letech)

Hugo Laurenz August Hofmann šlechtic von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal (1. února 1874, Vídeň, Rakousko - 15. července 1929, Rodaun, Rakousko), byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista.

Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hofmannsthal se narodil ve Vídni. Byl synem rakousko-italského ředitele banky, jeho matka byla Rakušanka. Šlechtický titul, díky kterému mohl Hugo užívat přídomek "von", udělil císař Ferdinand I. Dobrotivý v roce 1835 jeho pradědečkovi, židovskému průkopníkovi hedvábnického průmyslu v Rakousku, po přestupu rodiny na katolickou víru.

Hugo začal psát básně již v útlém věku. Ve věku sedmnácti let se setkal s básníkem Stefanem Georgem, v jehož deníku Blätter für die Kunst bylo vydáno několik Hofmannsthalových básní. Hugo von Hofmannsthal studoval nejprve právo, později filologii ve Vídni, po promoci v roce 1901 se však rozhodl, že se bude naplno věnovat psaní. Spolu s Peterem Altenbergem a Arthurem Schnitzlerem se poté stal členem skupiny Mladá Vídeň (Junges Wien).

V roce 1900 se Hofmannsthal poprvé setkal s německým skladatelem Richardem Straussem (* 1864 - † 1949). Hofmannsthal později napsal libreta pro Straussovy stěžejní opery Elektra (1909), Der Rosenkavalier (1911), Ariadne auf Naxos (1913), Die Frau ohne Schatten (1919), Die ägyptische Helena (1927) a Arabella (uvedena až po jeho smrti, a to 1933).

V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesingerovou, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla židovského původu, ale před vstupem do manželství konvertovala ke křesťanství. Po sňatku se usadili ve městě Rodaun a měli spolu tři děti.

V roce 1912 přepracoval Hofmannsthal anglickou poučnou hru z 15. století s názvem Everyman na hru Jedermann, pro kterou poté napsal Jean Sibelius scénickou hudbu. V této podobě se hra stala hlavním představením Salzburgského festivalu, který Hofmannsthal založil spolu s Maxem Reinhardtem v roce 1920. Jeho pozdější hry vzbudily rostoucí zájem o náboženská, obzvláště římskokatolická, témata.

Hofmannsthalův syn Franz spáchal v roce 1929 sebevraždu, sám Hugo zemřel dva dny po této smutné události na mrtvici.

Hofmannsthal si dopisoval s Otakarem Březinou, znal se s F. X. Šaldou, měl hluboký vliv na Karla Tomana. Pavel Eisner ho charakterizoval v Československé vlastivědě, ve svazku Písemnictví, následujícími slovy: „poslední korunní princ rakouského genia, lyrik, dramatik a prosaik Hugo von Hofmannsthal, jehož předkem byl jihočeský Žid."[1]

Vybrané dílo[editovat | editovat zdroj]

Hofmannsthal v Hinterhöru v Rakousku

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • 1892 - Der Tod des Tizian
  • 1893 - Idylle
  • 1894 - Der Tor und der Tod
  • 1900 - Das Bergwerk zu Falun
  • 1904 - Elektra
  • 1906 - Ödipus und die Sphinx
  • 1911 - Jedermann
  • 1921 - Der Schwierige
  • 1922 - Das Salzburger Große Welttheater
  • 1923/25 - Der Turm
  • 1923 - Der Unbestechliche
  • 1927 - Der Turm

Libreta[editovat | editovat zdroj]

  • 1908 - Elektra
  • 1911 - Der Rosenkavalier
  • 1912 - Ariadne auf Naxos
  • 1913 - Die Frau ohne Schatten
  • 1928 - Die ägyptische Helena
  • 1929 - Arabella

Povídky a vymyšlené rozhovory[editovat | editovat zdroj]

  • 1895 - Das Märchen der 672. Nacht
  • 1899 - Reitergeschichte
  • 1900 - Erlebnis des Marschalls von Bassompierre
  • 1902 - Ein Brief
  • 1903 - Das Gespräch über Gedichte
  • 1907 - Die Wege und die Begegnungen
  • 1907-08 - Die Briefe des Zurückgekehrten
  • 1910 - Lucidor. Figuren zu einer ungeschriebenen Komödie
  • 1911 - Das fremde Mädchen
  • 1919 - Die Frau ohne Schatten
  • 1925 - Reise im nördlichen Afrika

Eseje a prózy[editovat | editovat zdroj]

  • 1891 - Zur Physiologie der modernen Liebe
  • 1896 - Poesie und Leben
  • 1914 - Appell an die oberen Stände
  • 1915 - Krieg und Kultur
  • 1915 - Wir Österreicher und Deutschland
  • 1917 - Preuße und Österreicher
  • 1922-27 - Neue Deutsche Beiträge
  • 1907 - Der Dichter und diese Zeit
  • 1916 - Österreich im Spiegel seiner Dichtung
  • 1917 - Die Idee Europa
  • 1922 - Gedichte
  • 1926 - Früheste Prosastücke
  • 1927 - Wert und Ehre deutscher Sprache
  • 1927 - Das Schrifttum als geistiger Raum der Nation

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

Německý originál:

Reiselied
Wasser srürzt uns zu verschlingen,
rollt der Fels uns zu erschlagen,
kommen schon auf starken Schwinger,
Vögel her uns fortzutragen!
Aber unten liegt ein Land
spiegelnd Früchte ohne Ende
in der alterslosen See
Marmorstirn und Brunnenrand,
Steight aus blumigen Gelände,
Und die leichten Winde wehn!

Český překlad:

Píseň na cestu
Vody pohltit nás mohou,
rozdrtit nás hrozí skály,
obří ptáci pod oblohou
jak by s námi ulétali!
Ale dole leží zem,
zrcadlící svoje plody
v bezvěkých jezerech,
studna květům kolkolem
podá vůni čisté vody
ve vánku lehkém jak dech.

Citát[editovat | editovat zdroj]

  • Pro zamilovaného je žena, kterou miluje, vždy nevypočitatelnou bytostí.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.kohoutikriz.org/data/w_hofma.php
  2. http://citaty.kukulich.net/autori/h/hugo-von-hofmannsthal

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hugo von Hofmannsthal na anglické Wikipedii a Hugo von Hofmannsthal na polské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]