Bjørnstjerne Bjørnson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bjørnstjerne Bjørnson
Bjørnstjerne Bjørnson
Bjørnstjerne Bjørnson

Bjørnstjerne Martinius Bjørnson (8. prosince 1832, Kvikne26. dubna 1910, Paříž) byl norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bjørnson se narodil roku 1832 v Kvikne v dnešní norské provincii Hedmark, kde byl jeho otec pastorem (luterským farářem).

Studoval na univerzitě v Christianii (dnešní Oslo), působil jako žurnalista a literární a divadelní kritik. Všeobecnou pozornost vzbudil roku 1857, kdy vyšla jeho první selská povídka Synnöve Solbakken. Bjørnsonovy Selské povídky (Samlede digter) souborně vydané roku 1873 jsou formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté příběhy, které se novotou látky, hloubkou citu, psychologickou pravděpodobností a jazykem plným poezie a elementární síly liší ode všeho, co bylo doposud v norské literatuře vytvořeno. V Selských povídkách je možné najít i mnoho Bjørnsonových lyrických básní (např. Arne), z nichž mnohé zlidověly.

V 70. letech 19. století nastal v Bjørnsonově tvorbě zásadní obrat. Podle hesla, že literatura jen potud žije, pokud problémy řeší", se Bjørnson začal věnovat aktuálním společenským problémům, které řešil ve svých divadelních hrách. Je tak společně s Henrikem Ibsenem považován za zakladatele norského národního dramatu. Ve své tvorbě byl kritický k morálce měšťanské společnosti a zdůrazňoval mravní odpovědnost jedince. Stal se mezinárodně uznávanou osobností kulturního a veřejného života. Zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska (jeho báseň Ano, milujeme tuto zemi z roku 1870 se stala norskou státní hymnou) i o práva utlačovaných národů (např. Slováků).

Roku 1903 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako projev uznání za jeho ušlechtilou, velkolepou a mnohostrannou literární tvorbu, která se vždycky vyznačovala jak svěžestí inspirace, tak vzácnou čistotou ducha.“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Bjørnstjerne Bjørnson zemřel roku 1910 v Paříži.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V Brně mezi ulicí Veveří, ulicí Zahradníkovou, budovou právnické fakulty a jednou z budov Univerzity obrany (zvanou "Rohlík") se nachází Björnsonův sad (psáno s "ö"). Na desce na začátku sadu (roh Veveří a Zahradníkovy ul.) je mimo jiné psáno "...norský spisovatel a básník, zastánce pravdy a svobody, přítel českého a slovenského národa".

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Synnöve ze Slunečného návrší (1857, Synnöve Solbakken),
  • Arne (1859),
  • Veselý hoch (1860),
  • Král Sverre (1861, Kong Sverre),
  • Sigurd Slembe (1862),
  • Marie Stuartovna Skotská (1864, Maria Stuart' i Skotland),
  • Novomanželé (1865, De Nygifte),
  • Rybářské děvče (1868),
  • Ano, milujeme tuto zemi (1870),
  • Arnljot Gelline (1870),
  • Sigurd Jorsalfar (1872),
  • Selské povídky (1873, Samlede digter),
  • Úpadek (1875), též jako Bankrot,
  • Redaktor (1875, Redaktören),
  • Král (1877, Kongen),
  • Magnhild (1877),
  • Setník Masana (1879, Kaptejn Mansana),
  • Leonarda (1879),
  • Nový systém (1879),
  • Prach (1882),
  • Jednoženství a mnohoženství (1883),
  • Rukavička (1883),
  • Nad sílu (1883, Über die Kraft),
  • Vlajky nad městem a přístavem (1884, Det flager i byen og pa havnen),
  • Zeměpis a láska (1885),
  • Na božích cestách (1889),
  • Paul Lange a Tore Parsbergová (1898, Paul Lange og Torra Parsberg),
  • Laboremus (1901),
  • Na Storhovu (1902),
  • Daglannet (1904),
  • Mary (1906),
  • Když réva znovu kvete (1909).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu