Bjørnstjerne Bjørnson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bjørnstjerne Bjørnson
Bjørnstjerne Bjørnson
Bjørnstjerne Bjørnson
Narození 8. prosince 1832
Kvikne
Úmrtí 26. dubna 1910 (ve věku 77 let)
Paříž
Povolání básník, dramatik, spisovatel a autor
Významná díla Synnöve ze Slunečného návrší, Novomanželé, Selské povídky
Ocenění Nobelova cena za literaturu (1903)
Manželka Karoline Bjørnsonová
Podpis
Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bjørnstjerne Bjørnson
Bjørnstjerne Bjørnson

Bjørnstjerne Martinius Bjørnson (8. prosince 1832, Kvikne26. dubna 1910, Paříž) byl norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bjørnson se narodil roku 1832 v Kvikne v dnešní norské provincii Hedmark, kde byl jeho otec pastorem (luterským farářem).

Studoval na univerzitě v Christianii (dnešní Oslo), působil jako žurnalista a literární a divadelní kritik. Všeobecnou pozornost vzbudil roku 1857, kdy vyšla jeho první selská povídka Synnöve Solbakken. Bjørnsonovy Selské povídky (Samlede digter) souborně vydané roku 1873 jsou formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté příběhy, které se novotou látky, hloubkou citu, psychologickou pravděpodobností a jazykem plným poezie a elementární síly liší ode všeho, co bylo doposud v norské literatuře vytvořeno. V Selských povídkách je možné najít i mnoho Bjørnsonových lyrických básní (např. Arne), z nichž mnohé zlidověly.

V 70. letech 19. století nastal v Bjørnsonově tvorbě zásadní obrat. Podle hesla, že literatura jen potud žije, pokud problémy řeší", se Bjørnson začal věnovat aktuálním společenským problémům, které řešil ve svých divadelních hrách. Je tak společně s Henrikem Ibsenem považován za zakladatele norského národního dramatu. Ve své tvorbě byl kritický k morálce měšťanské společnosti a zdůrazňoval mravní odpovědnost jedince. Stal se mezinárodně uznávanou osobností kulturního a veřejného života. Zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska (jeho báseň Ano, milujeme tuto zemi z roku 1870 se stala norskou státní hymnou) i o práva utlačovaných národů (např. Slováků).

Roku 1903 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako projev uznání za jeho ušlechtilou, velkolepou a mnohostrannou literární tvorbu, která se vždycky vyznačovala jak svěžestí inspirace, tak vzácnou čistotou ducha.“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Bjørnstjerne Bjørnson zemřel roku 1910 v Paříži.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V Brně mezi ulicí Veveří, ulicí Zahradníkovou, budovou právnické fakulty a jednou z budov Univerzity obrany (zvanou "Rohlík") se nachází Björnsonův sad (psáno s "ö"). Na desce na začátku sadu (roh Veveří a Zahradníkovy ul.) je mimo jiné psáno "...norský spisovatel a básník, zastánce pravdy a svobody, přítel českého a slovenského národa".

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Synnöve ze Slunečného návrší (1857, Synnöve Solbakken),
  • Arne (1859),
  • Veselý hoch (1860),
  • Král Sverre (1861, Kong Sverre),
  • Sigurd Slembe (1862),
  • Marie Stuartovna Skotská (1864, Maria Stuart' i Skotland),
  • Novomanželé (1865, De Nygifte),
  • Rybářské děvče (1868),
  • Ano, milujeme tuto zemi (1870),
  • Arnljot Gelline (1870),
  • Sigurd Jorsalfar (1872),
  • Selské povídky (1873, Samlede digter),
  • Úpadek (1875), též jako Bankrot,
  • Redaktor (1875, Redaktören),
  • Král (1877, Kongen),
  • Magnhild (1877),
  • Setník Masana (1879, Kaptejn Mansana),
  • Leonarda (1879),
  • Nový systém (1879),
  • Prach (1882),
  • Jednoženství a mnohoženství (1883),
  • Rukavička (1883),
  • Nad sílu (1883, Über die Kraft),
  • Vlajky nad městem a přístavem (1884, Det flager i byen og pa havnen),
  • Zeměpis a láska (1885),
  • Na božích cestách (1889),
  • Paul Lange a Tore Parsbergová (1898, Paul Lange og Torra Parsberg),
  • Laboremus (1901),
  • Na Storhovu (1902),
  • Daglannet (1904),
  • Mary (1906),
  • Když réva znovu kvete (1909).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRAUS, Arnošt Vilém. Björnson a Ibsen: kurs šestipřednáškový. Praha : Otto, 1912. 152 s. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]