Paul Heyse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paul Heyse, obraz od Adolfa von Menzela z roku 1853.

Paul Johann Ludwig von Heyse (15. března 1830, Berlín2. dubna 1914, Mnichov) byl německý básník, prozaik, dramatik a překladatel, pokračovatel klasicistních tradic v německé literatuře, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1910.

Život[editovat | editovat zdroj]

Předpoklady pro svou rozsáhlou uměleckou činnost získal Heyse od svých rodičů (otec byl lingvista univerzitní profesor, matka pocházela z hudebního prostředí). Vystudoval klasickou filologii v Berlíně a pak v Bonně filologii románskou se zvláštním zaměřením na provensálštinu (roku 1852 napsal dizertační práci týkající se trubadúrské poezie).

Již jeho první práce, tragédie Francesca da Rimini (1850, Franzeska von Rimini) a výpravné básně Urica (1851) a Bratři (1852, Die Brüder) byly přijaty s neobyčejnou přízní, která ještě vzrostla v souvislosti s vydáváním jeho novel. Roku 1854 ho bavorský král Maximilian II. povolal do Mnichova, poskytl mu velkorysou penzi (které se Heyse roku 1867 vzdal) a ustanovil ho svým dvorním básníkem. Heyse pak prokázal úžasnou tvůrčí činnost, která zahrnovala skoro všechny hlavní literární žánry: lyriku, epickou poezii, novely, romány i divadelní hry. Se svým přítelem, básníkem Emanuelem Geibelem, stál v čele skupiny spisovatelů, kteří oponovali rostoucím tendencím přiklánět se k realismu.

Heysovo rozsáhlé dílo oslavuje harmonickou krásu a odmítá jakékoliv prvky ošklivosti. Proslavil se zejména svými novelami. Dále je autorem několika románů a mnoha dramatických děl (tragedie, komedie i jednoaktovky). Překládal především Williama Shakespeara a díla italské a španělské literatury. V roce 1910 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako vysoké uznání za dokonalé a idealismem prodchnuté umění, které uplatnil během dlouhé a významné činnosti jako lyrik, dramatik, autor románů a světově proslulých novel“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Novely[editovat | editovat zdroj]

Heyse napsal téměř sto novel, které vyšly ve vice než dvaceti sbírkách. Většina z nich jsou díla formálně neobyčejně dokonalá, jemně fabulovaná, harmonická a slunná s pečlivou psychologií postav. Nejdůležitější sbírky jsou:

  • Der Jungbrunnen (1850, Pramen mládí), první Heysova novela,
  • Novellen (1855, Novely), obsahující mimo jiné novelu L'Arrabbiata.
  • Neue Novellen (Nové novely), tři svazky vydané v letech 1858, 1862 a 1875
  • Vier neue Novellen (1859, Čtyři nové novely),
  • Meraner Novellen (1864, Meranské novely),
  • Fünf neue Novellen (1866, Pět nových novel),
  • Novellen und Terzinen (1867, Novely a tercíny),
  • Moralische Novellen (1869. Moralistické novely),
  • Ein neues Novellenbuch (1871, Nová kniha novel),
  • Neue moralische Novellen (1878, Nové moralistické novely),
  • Römische Novellen (1881, Římské novely),
  • Troubadour (1883, Trubadůr),
  • Buch die Freundschaft (1883 a 1884, Kniha přátelství), dva svazky,
  • Himmlische und irdische Liebe (1886),
  • Villa Falconieri und andre Novellen (1888, Vila Falconieri a jiné novely),
  • Melusine und andre Novellen (1895),
  • Der Sohn des Vaters (1898, Syn otců),
  • Novellen vom Gardasee (1902, Novely od Gardského jezera),
  • Victoria Regia und andere Novellen (1906),
  • Menschen und Schicksale (1908),
  • Helldunkles Leben (1909)

Romány a další prózy[editovat | editovat zdroj]

Heyse se snažil ve svých románech řešit některé moderní společenské a mravní problémy a zdůvodnit svůj idealistický světový názor. Proto v nich vystupuje často polemicky (například proti naturalismu).

  • Kinder der Welt (1873, Děti světa), román, tři svazky
  • Im Paradiese (1875, V ráji), román, tři svazky,
  • Merlin (1892), román, tři svazky,
  • Über allen Gipfeln (1895, Nade všemi vrcholy), román,
  • Jugenderinnerungen und Bekenntnisse (1900, Vzpomínky a vyznání),
  • Gegen den Strom (1907, Proti proudu), román,
  • Die Geburt der Venus (1909, Zrození Venuše), román,
  • Jugenderinnerungen und Bekenntnisse (19120, Vzpomínky a vyznání), druhá část.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

Z epické tvory lze například jmenovat:

  • Urica (1851),
  • Die Brüder (1852, Bratři),
  • Hermen (1854)
  • Die Braut von Cypern (1856, Nevěsta z Kypru),
  • Thekla (1858),
  • Rafael (1863,
  • Syritha (1867),
  • Der Salamander (1879, Salamandr),
  • Liebeszauber (1889, Div lásky).

Z lyrických básnických sbírek jsou nejznámější

  • Skizzenbuch (1877, Kniha skic),
  • Verse aus Italien (1880, Verše z Itálie).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]