Władysław Reymont

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Władysław Stanisław Reymont

Władysław Stanisław Reymont [vuadysuav staňisuav rejmont] (7. května 1867, Kobielo Wielkie u Radomi - 5. prosince 1925, Varšava) byl polský prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1924.

Život[editovat | editovat zdroj]

Reymontův portrét od Leona Wyczółkowskiho

Władysław Stanisław Reymont, vlastním jménem Rejment, se narodil roku 1867 (jméno si změnil na Reymont při svém literárním debutu, aby byl chráněn před problémy s ruskou cenzurou). Pocházel ze skrovných poměrů, byl synem venkovského varhaníka. Pokoušel se studovat na gymnáziu v Čenstochové, v letech 1880-1884 se vyučil krejčím ve Varšavě, odkud byl nakonec policejně vykázán. Po krátkém pobytu u otce odešel z domova a živil se jako železničář, dělník a herec kočovné společnosti, byl i novicem v klášteře. Ze své rodné oblasti, spravované tehdy carským Ruskem, odešel roku 1893 opět do Varšavy a v neustálém boji o udržení holé existence se pokoušel o literární zpracování svých bohatých, často velice neutěšených životních zkušeností. Podmínky, ve kterých psal svá první díla, byly strašné. Jak sám píše: „Noci jsem trávil v místnosti tak chladné, že jsem psal zabalený do kožešiny s kalamářem pod lampou, aby inkoust nezamrzl“. Ve Varšavě psal například v kostele, protože tam bylo teplo. Jeho těžkou hmotnou situaci postupně zlepšily výtěžky z literární a reportérské činnosti, takže roku 1894 mohl navštívit Londýn. Brzy se v literatuře prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a svým pozorovacím talentem a stal se společně se Stefanem Żeromskim a Gabrielou Zapolskou nejvýznamnějším představitelem uměleckého hnutí Mladé Polsko (Młoda Polska). Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie. Po první světové válce se usadil na vlastním statečku v obci Kołaczkowo u Wrześni (Poznaňsko). Roku 1920 navštívil polské kolonie v USA.

Jako znalec selského a venkovského prostředí zachytil v řadě svých prozaických prací sociální napětí v polské společnosti, která na přelomu 19. a 20. století bojovala o nové politické a společenské uspořádání. Jeho hlavními díly je čtyřdílná románová kronika Sedláci ze života polské vesnice na konci 19. století, komponovaná podle jednotlivých ročních období, a román Zaslíbená země, dramatický obraz průmyslové Lodže. V roce 1924 mu byla jako druhému polskému spisovateli (prvním byl Henryk Sienkiewicz) udělena Nobelova cena za literaturu „…za jeho velký národní epos Sedláci“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Władysław Stanisław Reymont zemřel roku 1925 ve Varšavě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Reymontův náhrobek ve Varšavě
  • Pielgrzymka do Jasnej Góry (1895, Pouť na Jasnou Goru), autorova prvotina napsaná na základě jeho znalosti Čenstochové, jakýsi protějšek Zolova románu Lourdy.
  • Komediantka (1896), román ze života umělců kočovných divadel, ve kterém se svobodomyslná mladá hrdinka marně pokouší vytrhnout z maloměšťáckého rodinného prostředí.
  • Fermenty (1897, Jitření), román, volné pokračování románu Komediantka.
  • Spotkanie 1897, Setkání), sbírka povídek, pochmurný obraz společenské periférie.
  • Lili (1897), novela z divadelního prostředí, které autor velmi dobře znal. Vypráví o lásce mladičké a půvabné herečky a bohatého zemana, o vztahu, v němž dívka ze strachu před poklidným životem na venkovském dvorci se vzdává opravdové lásky a vyhlídek na manželský život.
  • Tomek Baran (1897, Tomek Beran), vesnická povídka.
  • Sprawiedliwie (1899, Spravedlnost), román, který vypráví o tragedii mladého vesničana, z panské zvůle uvězněného, který ze stesku po rodině uprchne z vězení a kterého jeho matka do poslední chvíle brání před vesničany, záměrně vrchností poštvanými ve jménu panské spravedlnosti.
  • Ziemia obiecana (1899, Zaslíbená země), román, dramatický obraz průmyslové Lodže, světa bankéřů a továrníků, v němž jsou v kapitalistické konkurenci, vlčí morálce a v honbě za ziskem ničeny lidské city a skutečné mravní hodnoty. Naturalisticky vyprávěný příběh v duchu Émila Zoly se soustřeďuje na hrdiny z řad kapitalistů, nevšímá si příliš dělnictva a autor v něm líčí, jak investovaný polský, německý a židovksý kapitál přináší na jedné straně obrovské zisky a život v palácích a na druhé straně vede k zotročení venkovských lidí, ženoucích se do Lodže za výdělkem. Spolu s kapitalismem odsuzuje Reymont celou městskou civilizaci a zdroj zdravých národních sil vidí v rolnictvu, které však neidealizuje.
  • W jesienną noc(1900, Za podzimí noci), sbírka povídek.
  • Przed świtem(1902, Před úsvitem), sbírka povídek.
  • Z pamiętnika (1903, Z památníku), sbírka povídek.
  • Chłopi (1904-1909, Sedláci), vrcholné autorovo dílo, čtyřdílná románová kronika, která Reymontovi zajistila světovou slávu. Jednotlivé díly se jmenují Jesień (1904, Podzim), Zima 1904, Wiosna (1906, Jaro) a Lato (1909, Léto). Autor ve své knize vytvořil všestranný, barvitý a dramatický obraz polské vesnice s jejími majetkovými, generačními i třídními spory. Život vesničanů je nerozlučně spjat s okolní přírodou a zarámován do ročních období s pravidelně se opakujícími polními i domácími pracemi, obřady, zvyky a obyčeji. První polovina románu je nabita dynamickým dějem, druhá je statičtější, pronikají do ní alegorické prvky, symbolismus, dekadentní sexualismus a solidaristické pojetí venkovského života (vesnice se přechodně sjednocuje v odporu proti šlechtickému velkostatku a německým kolonistům a také ve snaze o založení polské školy. Funkční využití nářečí ještě zvyšuje bohatství, pestrost a dynamiku vyprávění. Dějištěm románu je malá a chudá ves Lipka a hlavní osou vyprávění rodina bohatého sedláka Boryny. Ten se přes protest rodiny ožení s mladou Jagnou, milenkou svého ženatého syna Antka. Ale milostný poměr mezi mladými nepřestal a Boryna vyhnal Jagnu i syna s rodinou z domu. Když pak v půtce o selský les hajný smrtelně zraní Borynu, Antek zabije hajného. Po propuštění z vězení se Antek duševně obrodí a oddaně vzdělává rodnou půdu.
  • Burza (1907, Bouře), sbírka povídek.
  • Wampir (1911, Upír), román, ve kterém Reymont zpracoval své zkušenosti s tehdy módním spiritualismem.
  • Ave patria (1907), sbírka povídek.
  • Na krawędzi (1907, Na rozhraní), sbírka povídek.
  • W ziemi chełmskiej (1911, V zemi chelmenské), sbírka reportáží.
  • Rok 1794 (1913-1918), historická románová trilogie, která líčí události kolem Kościuszkova povstání a uvádí nás i do revoluční Paříže za Robespierrovy vlády. Jednotlivé díly se jmenují Ostatni Sejm Rzeczypospolitej (1913, Poslední sněm republiky), Nil desperandum (1916) a Insurekcja (1918, Povstání).
  • Za frontem (1919, Za frontou), sbírka povídek.
  • Bunt (1924, Vzpoura), fantastický román, antiutopie.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Ukázka z rukopisu Reymontova románu Sedláci

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]