Gerhart Hauptmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacob Hilsdorf: Gerhart Hauptmann v roce 1905

Gerhart Johann Robert Hauptmann (15. listopadu 1862, Obersalzbrunn6. června 1946, Agnieszków) byl německý prozaik a nejvýznamnější německý dramatik přelomu 19. a 20. století, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1912.

Život[editovat | editovat zdroj]

Gerhart Hauptmann se narodil roku 1862 v rodině pruského hoteliéra v malém slezském městečku Obersalzbrunn (dnes je součástí Polska a jmenuje se Szczawno-Zdrój). Po absolvování Realschule v Breslau (nyní polská Vratislav) byl poslán na statek svého strýce v Jaueru (nyní polský Jawor), aby se učil zemědělství. Protože však Hauptmann nenašel v životě na venkově žádnou zálibu, brzy se vrátil do Breslau , kde začal studovat na umělecké škole, neboť se chtěl stát sochařem. Na škole se seznámil se svým celoživotním přítelem, německým malířem Josefem Blockem. Poté studoval sociologii a přírodní vědy na univerzitě v Jeně a v Berlíně a v letech 1883 a 1884 působil jako sochař v Římě. Roku 1885 se oženil, usadil se v Berlíně, zcela se věnoval literární činnosti a brzy získal pověst předního představitele nejen německého, ale i světového moderního dramatu. Roku 1891 se přestěhoval do Schreiberhau (dnes polská Szklarska Poreba) v Krkonoších, roku 1894 navštívil Ameriku a od roku 1907 žil v Agnetendorfu (dnes polský Jagniątków), rovněž v Krkonoších.

Gerhart Hauptmann

Ve svém díle byl zpočátku ovlivněn naturalismem (například slavné drama Před východem slunce s drastickými scénami, které vyvolaly skandál, nebo Forman Henčl, v němž je hrdina dohnán ženou k sebevraždě), ale později se v něm objevují i prvky symbolismu a novoromantismu (drama Hanička, kde se realita mísí se snem, nebo pohádková hra Potopený zvon). Jeho dramata i prózy se vyznačují dokonalým vystižením povah vystupujících postav v nejpodrobnějších odstínech. Roku 1912 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… zejména za jeho bohatou, mnohostrannou, vynikající tvůrčí činnost v oblasti dramatického umění“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Ve svých nejlepších dílech (vytvořených především před první světovou válkou) ztvárňoval Hauptmann s velkým citem sociální problematiku své doby, leckdy v historických kulisách. V jeho dílech se mísí soucit s bídou a bojová kritika současné společnosti se zachycením prvků života do té doby často tabuizovaných (rozklad maloměšťáckých rodin, náboženské a sociální problémy, bídu proletariátu, prušáctví a byrokratismus). Tento citlivý přístup k otevřeným otázkám jednotlivce, národa i lidstva se však v poválečné době změnil, protože Hauptmann nedokázal vinou své pasivity uhájit své dřívější humanistické postoje.

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci roku 1933 v Německu zůstal a stáhl se částečně do ústraní. Nacistický režim ho sice nijak zvlášť v lásce neměl, ale protože potřeboval reprezentativního spisovatele starší generace, žijícího klasika, povoloval nové inscenace mnohých jeho divadelních her. Hauptmann se některých představení dokonce zúčastňoval v čestné lóži společně s představiteli Třetí říše (např. s Hermannem Göringem). Jeho drama Tkalci z roku 1892 líčící útisk a stávku krkonošských tkalců ve čtyřicátých letech 19. století se ovšem hrát nesmělo. Kuriózní je, že během druhé světové války chtěli nacisté Tkalce přece jen uvést, ale s novým, optimistickým koncem, zhruba v tom smyslu, že se oněm tkalcům v hitlerovském státě dobře vede. Gerhart Hauptmann ale tento záměr odmítl. Koncem války pak Hauptmann v únoru roku 1945 zažil spojenecké bombardování Drážďan, při kterém bylo město téměř zničeno.

Gerhart Haputmann zemřel roku 1946 ve svém domě v Agnetendorfu (Jagniątków).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Josef Block a Gerhart Hauptmann kolem roku 1930
Die Weber, plakát českého malíře Emila Orlíka z roku 1897 ke hře Tkalci
Nicola Perscheid: Gerhart Hauptmann (1914)

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Vor Sonnenaufgang (1889, Před východem slunce), Hauptmnanova dramatická prvotina zobrazující morální úpadek současné rodiny na příkladu tragického konfliktu starce, držitele rodinné moci, se zbytkem své rodiny, která uhlazeností společenských forem a předstíranou účastí na starcově životě sleduje jenom vlastní hmotný prospěch. Již touto hrou si autor založil svou reputaci vrcholného představitele německého naturalismu.
  • Das Friedensfest (1890, Slavnost smíření), rodinná katastrofa ve třech jednáních, krajně naturalistická práce, spíše fysiologické než psychologické povahy.
  • Einsame Menschen (1891, Osamělé duše), drama o pěti jednáních,
  • Die Weber (1892, Tkalci), mohutné drama líčící útisk a vzpouru krkonošských tkalců ve čtyřicátých letech 19. století napsané nejprve ve slezském dialektu pod jménem De Waber.
  • Kollege Crampton (1892, Kolega Crampton), drama umělce hynoucího opilstvím,
  • Der Biberpelz (1893, Bobří kožich), zlodějská komedie ve čtyřech dějstvích, satirický obraz německého měšťáctví projevující se zejména v takové správě věcí obecních, která chce dobré chránit a špatné trestat a ve skutečnosti dobré trestá a špatné chrání.
  • Hanneles Himmelfahrt (1893, Hanička), zdramatisovaný mystický sen sirotka uštvaného surovým otcem,
  • Florian Geyer (1895), historická hra ze selské války v roce 1525,
  • Die Versunkene Glocke (1896, Potopený zvon), pohádkové drama ve verších,
  • Elga (1896),
  • Fuhrmann Henschel (1899, Forman Henčl), hra o pěti jednáních,
  • Michael Kramer (1900),
  • Schluck und Jau (1900),
  • Der rote Hahn (1901, Červený kohout), tragikomedie, pokračování hry Bobří kožich,
  • Der arme Heinrich (1902, Chudák Heinrich),
  • Rose Bernd (1903, Růžena Berndtová), hra zobrazuje tragický osud mladé ženy, která je znásilněna a po tajném porodu své nechtěné dítě zabije.
  • Und Pippa tanzt! (1905, A Pippa tančí), pohádka ze sklářské hutě o 4 jednáních,
  • Die Jungfern von Bischofsberg (1907, Panny z Bischofsbergu), veselohra,
  • Griselda (1909),
  • Die Ratten (1910, Krysy), berlínská tragikomedie v pěti dějstvích,
  • Festspiel in deutschen Reimen (1913, Slavnostní hra v německých rýmech),
  • Der Bogen des Odysseus (1914, Luk Odysseův),
  • Magnus Garbe (1914), první verze,
  • Der weisse Heiland (1917, Bílý Heiland),
  • Winterballade (1917, Zimní balada),
  • Herbert Engelmann (1921-1926),
  • Dorothea Angermann (1926),
  • Spuk (1928, Přízrak), skládá se ze dvou her Die schwarze Maske (Černá maska) a Hexenritt (Čarovná jízda).
  • Vor Sonnenaufgang (1931, Před východem slunce), divadelní hra pojednávající o rodinné tragédii, která je alegorií na nastupující fašismus,
  • Die goldene Harfe (1933, Zlatá harfa),
  • Hamlet im Wittenberg (1935, Hamlet z Wittenbergu),
  • Die Finsternisse (1937, Temnota),
  • Ulrich von Lichtenstein (1937),
  • Die Tochter der Kathedrale (1938, Dcera katedrály),
  • Magnus Garbe (1942), druhá verze,
  • Die Atriden (Atreovci), autorova antická tetralogie vyjadřující i jeho určité protiválečné tendence. Skládá se z dramat Iphigenie in Delphi (1940, Ifigenie v Delfách), Iphigenie in Aulis (1943, Ifigenie v Aulidě), Agamemnons Tod (1948, Agamemnonova smrt) a Elektra (1948), přičemž poslední dvě hry byly uvedeny posmrtně.

Básnické dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Liebesfrühling (1881, Milostné jaro),
  • Promethidenlos (1885),
  • Das bunte Buch (1888, Pestrá kniha), rané poémy,
  • Das Hirtenlied (1924, Pastýřské zpěvy),
  • Die blaue Blume (1924, Modrá květina),
  • Till Eulenspiegel (1927), novela ve verších,
  • Das Meerwunder (1934, Mořská panna), novela ve verších,
  • Der grosse Traum (19121942, Velký sen),
  • Neue Gedichte (1946, Nové básně)

Prózy[editovat | editovat zdroj]

  • Fasching (1887, Masopust), Hauptmannova první novela,
  • Bahnwärter Thiel (1888, Železniční hlídač Thiel), novela popisující zešílení otec nad synovou smrtí.
  • Der Apostel (1890, Apoštol), novela,
  • Griechischer Frühling (1909, Řecké jaro), autobiografická próza,
  • Der Narr in Christo Emanuel Quint (1910, Blázen v Kristu Emanuel Quint), román umístěný do Slezska vypráví o náboženském blouznivci, který se svými stoupenci sní o světě bez bídy a útlaku. Autor vynikajícím stylem líčí tragikomické příběhy slezského mesiáše a jeho přívrženců ze všech vrstev společnosti, kteří se snaží žít v tehdejším světě podle představ starých křesťanů.
  • Atlantis (1912, román, ve kterém nám autor vypráví o německém lékaři, který z lásky k mladičké tanečnici podnikne cestu do Ameriky, přežije s ní a několika jinými ztroskotání velké zámořské lodi. Ve Spojených státech, které se mu záhy zprotiví svou honbou za dolarem, prochází těžkou duševní krizí a vrací se do Evropy k novému životu.
  • Gral-Phantasien (1912-1914, Svatý grál), skládá se z novel Parsival a Lohengrin.
  • Der Ketzer von Soana (1917, Kacíř ze Soany), novela líčící osud mladého kněze svedeného krásou mladé pasačky.
  • Phantom (1922, Fantom), novela, zápisky bývalého trestance, mladého muže, který z lehkomyslnosti dospěl až k účasti na zločinu.
  • Die Insel der großen Mutter (1924, Ostrov velké matky), román ummístěný na rajský ostrov v někde v Tichém oceánu líčící utopický život ve státě žen.
  • Die Hochzeit auf Buchenhorst (1927-1931, Svatba v Buchenhorstu), novela,
  • Wanda (1928), román,
  • Buch de Leidenschaft (1930, Kniha vášně), autobiografická novela ve formě deníku,
  • Die Spitzhacke (1931), novela,
  • Im Wirbel der Berufung (1936), román,
  • Das Abenteuer meiner Jugend (1937, Dobrodružství mého mládí), autobiografie,
  • Der Schuss in Park (1939), novela,
  • Das Märchen (1941, Pohádka), novela,
  • Mignon (1947), novela, posmrtně.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]