Otakar Štorch-Marien

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar Štorch-Marien
Rodné jménoOtakar Karel Leopold Štorch[1]
Narození16. září 1897
Vodňany, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. března 1974 (ve věku 76 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánínakladatel
básník
spisovatel
RodičeOtakar Štorch[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Štorch-Marien (16. září 1897, Vodňany[1] – 12. března 1974, Praha) byl český nakladatel, spisovatel, básník a publicista. Provozoval nakladatelství Aventinum v letech 1919–1931 a 1945–1949. V rámci nakladatelství fungovala v letech 1927–1930 rovněž galerie výtvarného umění Aventinská mansarda.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině lékárníka. Se Štorchovými rodiči se přátelil Julius Zeyer, který údajně asistoval i při jeho křtu[p 1], skutečnými kmotry byli podle matriky Leopold Štorch a Karel Wolf.[1] [4] Dětství a mládí prožil v Kolíně, kde v roce 1916 absolvoval gymnázium. Poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii, germanistiku a filosofii. Jeho učiteli byli například Arnošt Kraus a Otokar Fischer. Studium zakončil v roce 1921 doktorátem na základě práce Zeyer a Praha.

Aventinum[editovat | editovat zdroj]

Holywoodská hvězda Mary Astor pózuje s prvním číslem Aventinské filmové revue Studio, 1929

Založení nakladatelství plánoval spolu se svým přítelem Jaromírem Funkem, v té době studentem medicíny. Jaromír Funke ale nedostal souhlas od svého otce, a proto Štorch vydal první titul v roce 1919 sám. Byla to divadelní hra Jaroslava Marii Dolfa (1919). Aby zabránil záměně se jmény knihkupců a nakladatelů Alexandra Storcha a Rudolfa Storcha, připojoval nadále ke svému příjmení Marien. Název nakladatelství Aventinum byl zvolen podle jména renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina. V témže roce se seznámil s bratry Čapky, které získal pro své nakladatelství spolu s jejich příbuzenstvem a přáteli (Helena Čapková, Edmond Konrád, František Langer, Olga Scheinpflugová).

Zásadní mírou se podílel na ustavení Klubu moderních nakladatelů Kmen (1926 – 1949) a byl autorem jeho programového prohlášení.

V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53/II v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Nakladatelství vydávalo vlastní časopisy Musaion (1920-1921, 1929-1931), Studio (1927-1931), Nové směry (1927-1932) a Rozpravy Aventina (1925-1934).

V roce 1931 se nakladatelství dostalo do finančních potíží, které byly částečně způsobeny hospodářskou krizí a částečně nevhodným hospodařením podniku. Tato situace skončila v roce 1934 úpadkem nakladatelství.

Edice[editovat | editovat zdroj]

Sebrané spisy
Standard Library

Anglosaská literární díla, ve spolupráci s Karlem Čapkem a Otakarem Vočadlem.

Collection Tcheque Aventinum

Collection Tcheque Aventinum byla edice francouzských překladů české literatury v pařížském nakladatelství Bernard Grasset. Vyšla zde díla:

Časopisy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921 působil krátce jako filmový referent Lidových novin. V rámci svého nakladatelství vydával časopisy:

Aventinská mansarda[editovat | editovat zdroj]

Po přestěhování nakladatelství do Purkyňovy ulice byla v jeho prostorách otevřena galerie Aventinská mansarda, ve které proběhla řada klíčových výstav českého výtvarného umění (Jan Zrzavý, Toyen a Jindřich Štyrský, Bohumil Kubišta, Adolf Hoffmeister, František Muzika, Josef Šíma, Moderní česká fotografie a další).

Po roce 1934[editovat | editovat zdroj]

Hrob na Centrálním hřbitově v Kolíně

Otakar Štorch-Marien po úpadku Aventina pracoval jako redaktor v různých nakladatelstvích (Julius Albert, Edvard Beaufort, Leopold Mazač, Nakladatelské družstvo Máje). Během války v letech 1939-1945 byl redaktorem nakladatelství Melantrich v Praze.

V roce 1945 oficiálně obnovil nakladatelství Aventinum. V roce 1949 bylo ale zrušeno a přiřazeno k Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Pracoval pak jako vedoucí knihkupectví Českého fondu výtvarných umění na Národní třídě v budově Platýzu.

Zemřel v roce 1974 a je pohřben na městském hřbitově v Kolíně.[5]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Červené milování : Písně, Praha : Srdce, 1919
  • Vzkázání mojí milé, Praha : vlastní náklad, 1919
  • Lilie v korzetu, Praha : Aventinum, 1922
  • Venuše s červenou parukou, 1925
  • Kilima Ndžaro lásky, Praha : Aventinum, 1928 – básnické fantasie z let 1926–28
  • Mumraj, Praha : soukromý tisk, 1957 – bibliofilie

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Nemorální komedie 1919 – drama, premiéra 1920
  • Hlomozné ticho a jiné příběhy, Praha : Aventinum, 1920 – prózy z let 1919 a 1920
  • Modrý kolibřík, Praha : Aventinum, 1923 – povídky z let 1921–1923
  • Vrah, J. R. Vilímek, 1924 – román
  • Chvála nakladatelského povolání, Praha : Aventinum, 1929 – bibliofilie k 10. výročí Aventina
  • Žaluji, Praha : vlastní náklad, 1934
  • In memoriam stých narozenin Jana Otty, Praha, 1941
  • U zlaté bohyně, Praha : Lidová demokracie, 1965 – román
  • Aventinum a jeho knižní výtvarníci, Praha : Nakladatelství čs. výtvarných umělců, 1967
  • Město Kolín, Praha : Středočeské nakladatelství, 1968 – texty k fotografiím Aleše Krause
  • Filmová publicistika Otakara Štorcha-Mariena, uspořádal Karel Tabery, Olomouc : Univerzita Palackého, 2004 ISBN 80-244-0864-3

Paměti[editovat | editovat zdroj]

  • Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I., Praha : Československý spisovatel, 1966
  • Ohňostroj : Paměti nakladatele Aventina II., Praha : Československý spisovatel, 1969
  • Tma a co bylo potom : Paměti nakladatele Aventina III., Praha : Československý spisovatel, 1972

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Madame Golvery (autor námětu a scénáře filmu, 1925)[6]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I.. Praha: Československý spisovatel, 1966. Kapitola Vodňanský reflex, s. 13. 
  4. ↑ Čs. rozhlas 26.11.2007, Otakar Štorch-Marien
  5. ↑ čestné hroby. hrbitov.mukolin.cz [online]. [cit. 2022-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-03. 
  6. ↑ Filmová databáze FDb, heslo Otakar Štorch-Marien

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ "Můj dvouletý pobyt v jihočeských Vodňanech ... stál ... pod hvězdou Julia Zeyera, jednoho z mých křestních kmotrů, ..."[3]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1484-1485, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • heslo Otakar Štorch-Marien. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Svazek 4 / I (S-T). S. 786–789.
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I.. Praha: Československý spisovatel, 1966. 
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Ohňostroj : Paměti nakladatele Aventina II.. Praha: Československý spisovatel, 1969. 
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Tma a co bylo potom : Paměti nakladatele Aventina III.. Praha: Československý spisovatel, 1972. 
  • Karel Srp mladší (editor): Aventinská mansarda : Otakar Štorch Marien a výtvarné umění, Praha : Galerie hlavního města Prahy, 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_Štorch-Marien&oldid=23771867“