Štěstí Rougonů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Štěstí Rougonů (1871) (originál La Fortune des Rougon) je první román cyklu Rougon-Macquartové francouzského spisovatele Émila Zoly. Obsahuje autorův úvod k celému cyklu. Jeho děj se odehrává v jihofrancouzském městečku Plassans za dob státního převratu „prince prezidenta“ Ludvíka Napoleona roku 1851.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Kniha vypráví o počátcích rodu Rougonů a Macquartů. Teta Dida (Adelaide Fouche) stojí na samém počátku obou rodů. Když se po smrti svého manžela Rougona, se kterým měla syna Pierra, zamiluje do pytláka a podloudníka Macquarta, porodí mu dvě děti Uršulu (Voršilu) a Antonína. Mezi oběma syny se vede závistivá válka o majetek, kterou vyhraje Pierre. V touze po moci a penězích se během státního převratu každý postaví ze zcela zištných důvodů na jinou stranu barikády v naději, že mu vítězství jejich strany přinese bezstarostný blahobyt.

Spojnici děje tvoří příběh Voršilina syna Silvera, který je upřímně nadšen pro republiku a zúčastní se spolu se svojí milou neúspěšné vzpoury vesničanů, která skončí masakrem – dívka Mietta umírá kulkou vojáka, Silvera zabije posléze četník.

Postavy a jejich potomci, které jsou v knize představeny, posléze zabydlí zbylých 19 románů cyklu.