Utopický socialismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Utopický socialismus je marxistický pojem určený pro rané myslitele moderního socialismu, kteří sami sebe označovali na základě fetišisace vědy za vědecké socialisty.[1] Podle marxistů je to nauka o společnosti založené na společném vlastnictví, povinné práci pro všechny a rozdělování hodnot podle zásady rovnosti. Obecně pojem zahrnuje autory jako Henri de Saint-Simon, Charles Fourier a Robert Owen, kteří inspirovali Karla Marxe.[2][3]

Marxisté své předchůdce označovali za utopisty v negativním smyslu, neboť měli za to, že jejich myšlenky nelze v praxi realizovat. Na druhou stranu však lze jisté prvky vysledovat, například kibucy již 100 let v praxi existují. Podle utopicko-socialistických představ měla dokonalá společnost fungovat bez soukromého vlastnictví, lidé měli společně pracovat a žít v rovnosti. Z těchto myšlenek také v 19. století čerpali teoretici komunismu; podle jejichž děl se přímo o předchůdce komunismu jedná.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Myslitelé utopického socialismu se tradičně sami za utopisty nepovažovali. Byli popsáni jako sociální vědci, kteří tvořili konstrukt společnosti tak, jak si to socialisté v ideální formě své ideologie představují, a to bez ohledu na dobové či lokální společensko-ekonomické reálie. V první polovině 19. století se obecně snažili rozšířit myšlenky Velké francouzské revoluce a vytvořit "spravedlivější" společnost. Ačkoliv Marx a Engels své předchůdce označili termínem utopičtí autoři, tak jejich myšlenky vždy nebyly jen nereálné, ale založené i na vědeckých metodách.[4]

Hlavním rozdílem mezi utopickými a ostatními socialisty je, že nutně nevyžadují, aby jejich pojetí bylo lidem vnuceno revolucí či třídním bojem, ale spíše, aby lidé jejich myšlenky sami dobrovolně přijali. Často poté vytvořili dobrovolné malé komunity, kde se svým zřízením a pojetím experimentovali.

Literární teorie a praxe[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně prvním utopistou byl angličan Thomas More (první polovina 16. století), který roku 1516 vydal knihu Utopie, odkud se také odvozuje samotný termín. Ve stejné éře ho v duchu utopického socialismu následoval například i Tommaso Campanella.

Na přelomu 18. a 19. století ve Francii utopický socialismus znovu zpropagoval hrabě Henri de Saint-Simon. Mezi myslitele, které jeho myšlenky ovlivnily, patřili Auguste Comte (svého času Saint-Simonův tajemník), ale i Karl Marx a John Stuart Mill.

Ve Spojeném království se utopickým socialismem proslavil velšský továrník Robert Owen, který vynaložil většinu svého zisku na zlepšení existenčních podmínek svých zaměstnanců, které byly v první polovině 19. století žalostné. Jeho myšlenky ovlivnil utilitarista Jeremy Bentham. Roku 1813 shrnul své myšlenky v knize A New View of Society (Nový pohled společnosti). V americkém státě Indiana založil komunitu nazvanou Nová Harmonie. Experiment však skončil neúspěchem.

Jedním z nejvýznačnějších utopických socialistů také byl Francouz Charles Fourier. Ten proslul vytvořením konceptu tzv. Falanstère[5]. Tj. nahrazení států za malé komplexy budov, kde v každém z uzavřených domových komplexů má organizovaně žít okolo 1600 osob. Komplexy mají mít vlastní obchody, dílny, školu, knihovnu apod. V praxi byly postaveny např. ve Francii či v USA, některé se dochovaly až do první světové války. Své myšlenky shrnul v díle Oeuvres complètes de Charles Fourier (Kompletní dílo Charlese Fouriera), které čítá dvanáct knih, z kterých šest mohlo být vydáno až roku 1966.

Komunistický manifest[editovat | editovat zdroj]

Právě Komunistický manifest autorů Marxe a Engelse, vydaný roku 1848, byl prvním dílem, kde byl termín utopický socialismus použit.

Když byl napsán, nemohli jsme jej ovšem nazvat socialistickým manifestem. Roku 1847 byli socialisty nazýváni jednak přívrženci různých utopických systémů: owenovci v Anglii, fourierovci ve Francii, z nichž se dnes staly pouhé sekty, které pomalu odumírají; jednak nejrozmanitější sociální šarlatáni, kteří slibovali, že všelijakým záplatováním odstraní všechny společenské zlořády, aniž nějak ohrozí kapitál a zisky; v obou případech to byli lidé stojící mimo dělnické hnutí a hledající podporu spíše u "vzdělaných" tříd. Kdykoli se některá část dělnické třídy přesvědčila o nedostatečnosti pouhých politických převratů a prohlásila, že je nutná úplná přeměna společnosti, tato část se tehdy nazývala komunistická. Byl to ještě jakýsi surový, nepropracovaný, čistě instinktivní komunismus; přesto postihoval stěžejní cíl a měl v dělnické třídě tolik vlivu, že zplodil utopický komunismus, Cabetův ve Francii a Weitlingův v Německu. Tak byl roku 1847 socialismus hnutím buržoazním, kdežto komunismus hnutím dělnické třídy. Socialismus byl, alespoň na kontinentě, "slušné" hnutí; komunismus právě naopak.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Friedrich Engels: Anti-Dühring
  2. Heaven on Earth: The Rise and Fall of Socialism A Think Tank Special [online]. pbs.org, [cit. 2012-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MURAVCHIK, Joshua. Nebe na zemi. Praha : BB art, 2003. 375 s. ISBN 80-7341-016-8.  
  4. ENGELS, Friedrich. Socialism: Utopian and Scientific. [s.l.] : marxists.org. Dostupné online. Kapitola The Development of Utopian Socialism. (anglicky) 
  5. http://leccos.com/index.php/clanky/falanstera
  6. http://klempera.tripod.com/manifest.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Primární[editovat | editovat zdroj]

  • FOURIER, Charles. Velká metamorfóza (Výbor z díla). Praha : Mladá fronta, 1983. 178 s.  
  • MORE, Thomas. Utopie. Praha : Orbis, 1950. 125 s.  
  • OWEN, Robert. Vybrané spisy. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 319 s.  
  • DE SAINT-SIMON, Henri. Výbor z díla. Praha : Orbis, 1949. 158 s.  

Sekundární[editovat | editovat zdroj]

  • BARTHES, Roland. Sade, Fourier, Loyola. Praha : Dokořán, 2006. 190 s. ISBN 80-7363-019-2.  
  • MURAVCHIK, Joshua. Nebe na zemi. Praha : BB art, 2003. 375 s. ISBN 80-7341-016-8.  
  • PEŠKOVÁ, Jaroslava. Utopický socialismus v Čechách v XIX. století. Praha : Svobodné slovo, 1965. 189 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]