Fridtjof Nansen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fridtjof Nansen
Fridtjof Nansen
Fridtjof Nansen
Narození 10. října 1861
Store Frøen
NorskoNorsko Norsko
Úmrtí 13. května 1930 (ve věku 68 let)
Lysaker
NorskoNorsko Norsko
Občanství Norsko
Povolání zoolog, polárník, diplomat, cestovatel, humanitárník a profesor
Zaměstnavatel Bergenské muzeum a Univerzita v Oslu
Ocenění Nobelova cena za mír, komandér Řádu čestné legie a rytíř velkého kříže Královského řádu Viktoriina
Manželka Eva Nansen
Děti Odd Nansen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridtjof Nansen (10. října 1861, Store Frøen - 13. května 1930, Lysaker) byl norský průzkumník, vědec a diplomat.

Je po něm pojmenován měsíční kráter Nansen.[1][2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Fridtjof Nansen byl původním zaměřením zoolog a postupně rozšířil svůj zájem i na oceánografii, matematiku, astronomii a další obory. Od mládí snil o polárních výzkumech a připravoval se na ně především vědeckým studiem a pravidelným tělesným cvičením.

Polární „kariéra“ tohoto muže začala v létě roku 1882, kdy se dal jako jedenadvacetiletý najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Špicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. O něco později ho zaujal Nordenskjöldův pokus projít napříč Grónskem a usmyslil si, že sám zdolá nekonečnou pustinu ledového příkrovu ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí znalci varovali před dobrodružným podnikem, získal nakonec finanční prostředky z Dánska a Norska a pečlivě výpravu naplánoval a zajistil.

V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory (jedním byl kapitán Sverdrup) a dvěma Laponci z východního pobřeží a během 40 dní zdolali na 650 km k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Čelili sněhovým bouřím a celé týdny vlekli nákladní sáně při teplotě až -50 °C přes terén, dosahující někde i výše 2700 metrů. Museli přezimovat mezi Eskymáky a do vlasti se vrátili teprve v roce 1889.

Nansen přivezl výsledky četných meteorologických měření a oproti dosavadním názorům prokázal, že celé grónské vnitrozemí pokrývá ledový příkrov. Vzápětí po návratu z Grónska začal neúnavný Nor plánovat další, mnohem odvážnější výpravu. Tentokrát hodlal dospět k severnímu pólu nebo se mu co nejblíže přiblížit na speciální lodi, kterou by (i zamrzlou v ledu) unášel mořský proud, směřující podle některých zjištění od východosibiřského pobřeží přes centrální Arktidu k východnímu Grónsku - tedy „využít pohybu ledových ker jako dopravního prostředku“.

Roku 1890 se obrátil ze svou myšlenkou na Norskou zeměpisnou společnost, ale plán měl mnoho odpůrců, kteří pochybovali, zda je nějaká loď s to vydržet tak dlouho v ledovém krunýři. S „nejdobrodružnějším programem, jaký byl kdy předložen Královské zeměpisné společnosti“, neuspěl ani o dva roky později v Londýně. Nakonec poskytla většinu potřebných prostředků norská vláda a sněm a zbytek „sponzoři“ v čele s králem Oskarem II.

Zakrátko byla zkonstruována speciální čtyřsettunová loď Fram (Vpřed) s vyztuženým oblým trupem, jehož tvar zaručoval, že jí strašlivý tlak ker nerozdrtí, nýbrž pozvedne na led.

Dne 24. června 1893 opustila Fram s Nansenem na palubě Kristianii (nyní Oslo) a zamířila do Arktidy. Plavili se několik měsíců na rozbouřeném moři, ale poté museli kvůli tvrdému ledu jít na lyžích. Potraviny na sto dní táhli tažní psi, ale před nimi ještě bylo 400 km cesty do cíle. Došli asi za 60 dní a museli se vrátit zpět, což bylo ještě horší kvůli nedostatku potravin. V létě 1896 se všichni vrátili do vlasti. Od té doby byl Nansen velice uznáván, nejenom obyvatelstvem, ale také vládou.

Nansen pořádal ještě několik menších plaveb nebo výprav do nebezpečných terénů a vždy je zdolal. V roce 1922 Nansen obdržel Nobelovu cenu za mír a v roce 1930 zemřel.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Aristoteles, str. 36, č. mapového listu 5, ISBN 80-85277-10-7
  2. Crater Nansen on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)