Oslo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oslo
Oslo
Panorama Osla, Královský palác, čtvrť Aker Brygge, zátoka Oslofjord, parlament Stortinget a Opera House
Panorama Osla, Královský palác, čtvrť Aker Brygge, zátoka Oslofjord, parlament Stortinget a Opera House
Oslo – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Norsko Norsko
Kraj: Akershus, Oslo
Oslo
Red pog.png
Oslo
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 454 km²
počet obyvatel: 640 313 (2014)
hustota zalidnění: 1410 obyv. / km²
správa
starosta: Fabian Stang
oficiální web: http://www.oslo.kommune.no
PSČ: 0010 - 1295
Hrad Akershus
Pohled na Oslo z Holmenkollenu

zvuk Oslo [v norštině čti Ušlu nebo Ošlo (dříve ChristianiaKristiania)] je hlavní město Norska a správní město kraje Akershus a Oslo. Jeho současný název je odvozen podle odborníků buď z výrazu "áss lo" (boží planina) ve staronorském jazyce norrøne nebo výrazu ansu lo (planina nad ústím řeky) z jazyka urnordisk. Ve středověku bylo jméno města často uváděno jako Anslo, Ásló nebo Ósló, zejména pak v německých nebo holandských písemných pramenech. V latině pak Ansloa nebo Ansloia. Oslo leží v jihovýchodní části Norska u Oslofjordu. Bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. Jeho bouřlivý rozvoj v moderní město nastal teprve v závěru 19. století, kdy převzalo roli nejdůležitějšího norského města od Bergenu.

V roce 2011 v městské aglomeraci Velké Oslo (Stor Oslo) žilo 906 357 obyvatel, z čehož 25 % tvořili zahraniční imigranti (celkem 230 000 osob), zejména z Pákistánu, Somálska, Srí Lanky, Iráku a Turecka, v poslední době i Polska. Podle údajů UNPD (United Nations Population Division) je dnes Oslo nejrychleji rostoucím evropským velkoměstem. Počet obyvatel města se každý rok výrazně zvyšuje díky liberální přistěhovalecké politice státu a otevřenému pracovnímu trhu. Vedení města (Byrådet) předpokládá, že v roce 2020 překročí počet obyvatel města 1 milion. Rozloha města je 454 km² a patří tak mezi nejrozlehlejší hlavní města Evropy.

Jde o jeden z nejvýznamnějších norských námořních přístavů a o důležitý železniční a silniční uzel. K mezinárodnímu letišti Gardermoen na sever od Oslo vede moderní železniční rychlodráha Flytoget. Je také nejvýznamnějším hospodářským, kulturním a politickým centrem Norska. Sídlí zde Norská akademie věd, Výbor pro udílení Nobelovy ceny míru a nejrůznější vysoké školy.

Název města se v norštině čte ušlu nebo ošlo, v češtině je však přípustná a běžná výslovnost oslo. Název se někdy používá jako nesklonný, lze ho však skloňovat podle vzoru město. Přídavné jméno odvozené od názvu města, může být buď osloský, nebo také oselský.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravu v Oslu zajišťuje šestilinkové Metro, tramvaje, autobusy a železnice.

Doprava z letiště Gardemoen[editovat | editovat zdroj]

Letiště Oslo Gardemoen (OSL) leží přibližně 50 km od centra města. Z letiště lze využít tuto dopravu, ceny z ledna 2012:

  • vlastním automobilem po dálnici E6 směr Trondheim
  • regionálním vlakem – 90 NOK z hlavního nádraží
  • autobusem – cca 195 NOK
  • rychlovlakem – cca 170 NOK
  • taxíkem – cca 800 – 1 300 NOK

Letecké linky z destinací uvnitř Evropské unie využívají nově i další dvě menší "záložní" letiště Osla – Rygge a Torp. Jsou od centra vzdálenější než letiště Gardermoen (80 a 100 km), ale domácí letecká společnost Norwegian nabízí při výběru letů právě sem lepší ceny – z Prahy například již od 190 NOK pro pravidelné linkové lety dvakrát do týdne (úterý, čtvrtek). Cena dopravy do/z Osla expresními autobusy je stejná jako na Gardermoen. Jednotlivé jízdné v prostředcích MHD dosahuje již 50 NOK (dospělí) a 25 NOK (děti a senioři nad 67 let).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Oslo bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. V roce 1299, za panování Håkona V., se stalo hlavním městem a byl vybudován hrad Akershus. Za dánské nadvlády město tento status ztratilo. Ve 14. století se dostalo pod nadvládu Hanzovní ligy – obchodního svazu středověkých německých měst. V roce 1624 město vyhořelo. Bylo znovu vystavěno na druhé straně zálivu dánským králem Kristiánem IV., podle něhož dostalo na čas jméno Christiania. V roce 1811 byla založena univerzita v Oslu (Universitetet i Oslo). Roku 1814 se Oslo stalo opět hlavním městem a 17. května toho roku byla v parlamentu (Stortinget) slavnostně přijata první samostatná ústava. Tento den se stal nejvýznamnějším norským svátkem (Den ústavy). Název města byl změněn ještě dvakrát – v roce 1877 na Kristianii a pak roku 1925 opět na Oslo. V roce 1952 se zde uskutečnily Zimní olympijské hry.

Zajímavá je historie vzniku městského znaku Osla (viz obrázek). Je na něm postava svatého Hallvarda, patrona města, sedícího na trůnu. V levé ruce drží tři šípy, v pravé mlýnský kámen. Nápis ve spodní části znaku vyjadřuje heslo Jednotné a pevné Oslo.

Hallvard byl synem náčelníka Vebjørna Husaby z osady Lier v dnešním kraji Drammen na západ od Osla. Původně byl obchodníkem a plavil se často za obchodem na různé ostrovy v Baltském moři. Jednou seděl na břehu Drammensfjordu, když k němu náhle přišla těhotná žena a prosila ho, aby jí vzal pod svou ochranu. Hallvard jí tedy vzal na svůj člun. Když ale vypluli na fjord, všiml si Hallvard jiné lodi, která rychle plula přímo k nim. Zeptal se dívky, jestli zná ty tři muže, kteří k nim připlouvají. Dívka odvětila, že ano a že připlouvají kvůli jejímu podezření z krádeže věcí z domu jejich bratra. Muži jí prý chtějí kvůli tomu zabít, ale ona je nevinná. Hallvard jim tedy odmítl dívku vydat, dokud nepřivedou svědka nebo nepředloží důkazy. Dodal, že bezbranná těhotná dívka má právo bránit se možnému bezpráví. Cizí muži na druhé lodi se však velmi rozhněvali a jeden z nich vystřelil svůj šíp Hallvardovi přímo do hrudi. Ostatní dva muži pak zabili svými šípy tu dívku. Mrtvému Hallvardovi pověsili na krk mlýnský kámen, který našli v jeho lodi, a hodili ho do vody. Dívku pak pohřbili na břehu fjordu. Nedlouho poté ale našli rybáři z Lieru tělo zavražděného Hallvarda, které vyplavalo na hladinu i s těžkým mlýnským kamenem na krku. To považovali všichni za boží znamení a Hallvard byl prohlášen za svatého muže. Celá událost se podle historických pramenů stala v roce 1043, tedy nedlouho před založením města Osla. Svatý Hallvard byl zvolen patronem Osla, na věčnou jeho památku je od té doby ve znaku města i s vražednými šípy, mlýnským kolem i ubohou dívkou. 15. květen byl také stanoven dnem svatého Hallvarda.

Mnoho Norů, zejména těch mladších, často žertem říká, že světec Hallvard má v ruce CD coby symbol moderní současnosti Osla a nikoliv mlýnský kámen.

22. července 2011 proběhl v centru města blízko vládní budovy bombový útok.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

1. ledna 2012 žilo v městské aglomeraci Oslo (nikoliv Stor Oslo – Velké Oslo) 613 282 obyvatel (podle Statistisk Sentralbyrå), z nichž přistěhovalecký zahraniční původ má 181 343 (29,6 %) občanů. Nejpočetnější přistěhovalecká skupina (127 590 – 70,4 %) má původ v Asii, Africe, Latinské Americe a Oceánii. 53 753 obyvatel Osla je původem ze zemí EU, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. 42 262 obyvatel jsou děti přistěhovalců, narozené již v Norsku. V některých městských částech dosahuje počet zde usídlených přistěhovalců téměř polovinu (Nordstrand 49,2 %, Stovner 48,1 %, Alna 47,3 %, Grorud 43,6 %). Nejpočetnějšími přistěhovaleckými skupinami jsou Pákistánci (32 000), Somálci (13 000), Švédové (15 500), Poláci (14 000), Tamilové ze Srí Lanky (8 000), Iráčané (7 000), Turci (6 300), Maročané (6 000), Vietnamci (5 700), Íránci (5 300) a Filipínci (4 300).

Místní početná muslimská komunita má zhruba 80 000 členů a je soustředěna především ve čtvrti Grønland, kde se nachází rovněž převážná většina z 12 městských mešit. Buddhistů je ve městě okolo 9 500.

Asi 80 % obyvatel Osla se hlásí k evangelicko-luteránské státní církvi, římskokatolického vyznání je kolem 4,5 % lidí. V Oslu jsou 4 římskokatolické kostely. V nich probíhají mše i v jiných jazycích, např. v polštině, vietnamštině a tamilštině.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

  rok     obyvatel  
1801 9 500
1825 15 400
1855 31 700
1875 76 900
1900 227 700
1925 255 700
1991 461 644
2001 508 726
2011 599 230

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Královský palác
Radnice
Norský parlament
  • Královský palác byl postaven v 1. polovině 18. století jako norská rezidence švédsko-norského krále Karla XIV. V současnosti je oficiální rezidencí norské královské rodiny.
  • Hrad a pevnost Akershus (Akershus slott og festning) byly založeny pravděpodobně v 90. letech třináctého století za vlády krále Haakona V.. První písemná zmínka o pevnosti totiž pochází z roku 1300 – z dopisu krále Haakona kostelu Mariakirke v Oslu. V komplexu hradu a pevnosti je nyní 54 objektů, z nichž je trvale přístupné pouze Muzeum domácího odboje za II. světové války (Museum av hjemmefront).
  • Norsk Folkemuseum – norské muzeum kulturní historie v Bygdøy, součástí je rozsáhlý skanzen
  • Radnice v Oslu, kde se každoročně 10. prosince udílí Nobelova cena míru. Funkcionalistická stavba byla dokončena v listopadu roku 1936. V jedné z jejích dvou 66 metrů vysokých věží je umístěna zvonkohra se 49 zvony. Výzdoba budovy trvala 19 let (1931–1950). Práce přerušila německá okupace Norska v dubnu 1940.
  • Skokanský můstek Holmenkollen – dějiště Zimních olympijských her v roce 1952. Pro lyžařské mistrovství světa v roce 2011 byl 13. března 2010 slavnostně otevřen můstek nový a větší.
  • Muzeum Kon-Tiki na ostrově Bygdøy. V muzeu je vystaven původní balzový vor Kon-Tiki norského cestovatele Thora Heyerdahla, se kterým v roce 1947 přeplul přes Tichý oceán z Peru do Polynésie. Dalším exponátem je vor Ra II, na jehož palubě Heyerdahl dokázal, že staří egyptští mořeplavci byli schopni doplout na svých plavidlech ze severní Afriky do Karibiku.
  • Munchovo muzeum ve čtvrti Tøyen. Nabízí soubor pozdějších děl malíře Edvarda Muncha, která umělec v roce 1940 odkázal městu. Muzeum bylo otevřeno pro veřejnost v roce 1963 u příležitosti stého výročí autorova narození. V březnu roku 2009 rozhodla městská rada o přestěhování celé expozice do nové budovy, která má být postavena v blízkosti nové budovy opery u zálivu Bjørvika nedaleko od centra Osla. Budovu navrhla španělská architektonická kancelář Herreros Arquitectos a má být dokončena v roce 2013.
  • Řeka Akerselva – jedna z nejznámějších řek z norské historie. Dříve měla jméno Frysja, odvozené od slova "studená". Má délku pouhých 8,2 km (pramení z nedalekého jezera Maridalsvannet nad městem) a výškový spád 149 metrů.
  • Nová budova Opery (Den Norske Opera & Ballet) – budova byla slavnostně otevřena 12. dubna 2008. Budova je dominantou panoramatu města směrem od Oslofjordu. Výběrové řízení pro návrh budovy vyhrála v roce 2000 domácí společnost Snøhetta AS a krátce po svém otevření získala stavba řadu ocenění z celého světa.
  • Stortinget – budova norského parlamentu, navržena architektem Emilem Victorem Langletem a otevřena dne 5. března 1866.
  • Vigelandův park (Vigelandsparken) – park o ploše 32 hektarů s 214 originálními skulpturami podle návrhu sochaře Gustava Vigelanda (1869–1943). Park byl jimi osazován postupně od roku 1927 a teprve v roce 1943 bylo celé světově ojedinělé dílo dokončeno vztyčením centrálního žulového monolitu vysokého 17 metrů a se 121 lidskými postavami.
  • Muzeum vikinských lodí (Vikingskipshuset)
  • Muzeum Fram – je v něm vystavena celá loď Fram (Vpřed), s kterou podnikl polární badatel Roald Amundsen plavbu do Antarktidy v letech 1911–1912. Při této výpravě stanul 14. prosince 1911 jako první člověk na zemském jižním pólu.
  • Tryvannstårnet – televizní věž s přilehlým lyžařským areálem
  • Muzeum holocaustu na Bygdøy

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Oslo podepsalo smlouvy o spolupráci s městy a regiony:[1]

Oslo každý rok posílá vánoční stromy do měst Washington, D.C., Londýn, Rotterdam, Antverpy, Reykjavík, Glasgow a Belfast.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.oslo.kommune.no/the_city_of_oslo/international_cooperation/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]