Theodore Roosevelt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Theodore Roosevelt
Theodore Roosevelt
Ve funkci:
14. září 1901 – 4. března 1909
Předchůdce William McKinley
Nástupce William Howard Taft

Narození 27. října 1858

New York, New York

Úmrtí 6. ledna 1919 (60 let)
Oystar Bay, New York
Politický subjekt Republikán
Choť Alice Hathaway Lee Roosevelt / Edith Carow Roosevelt
Rodiče Theodore Roosevelt Sr.
Děti Theodore Roosevelt, Kermit Roosevelt, Alice Roosevelt Longworth, Ethel Roosevelt Derby, Quentin Roosevelt a Archibald Roosevelt
Vzdělání

Harvard College, Harvardova univerzita a Columbia University

Ocenění Nobelova cena za mír a Medaile cti
Commons Theodore Roosevelt

Theodore Roosevelt (27. října 18586. ledna 1919, [ˈroʊzəvɛlt] IPA, také znám jako T.R.) byl 26. prezident Spojených států amerických, který se nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů. Byl rovněž vůdcem Republikánské strany. Předtím než se stal 26. prezidentem (1901–1909) zastával řadu funkcí na obecní, státní a federální úrovni. Byl úspěšný jako přírodovědec, cestovatel, lovec, spisovatel a voják, avšak největší proslulosti se mu dostalo jako politikovi. Do úřadu vstoupil ve svých 42 letech poté, co byl zavražděn prezident William McKinley. Jeho tvář byla vytesána do památníku Mount Rushmore.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Jeho syn Theodore Roosevelt, Jr. se stal americkým generálem pozemních sil Armády USA, který se v roce 1944 v hodnosti brigádního generála ve funkci zástupce velitele divize osobně zúčastnil 1. dne spojeneckého vylodění v Normandii.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vláda Theodora Roosevelta
Úřad Osoba Období služby
Prezident Theodore Roosevelt 1901–1909
Viceprezident Nejmenován 1901–1905
Charles Warren Fairbanks 1905–1909
Ministr zahraničí John Hay 1901–1905
Elihu Root 1905–1909
Robert Bacon 1909
Ministr financí Lyman J. Gage 1901–1902
Leslie M. Shaw 1902–1907
George B. Cortelyou 1907–1909
Ministr války Elihu Root 1901–1904
William H. Taft 1904–1908
Luke E. Wright 1908–1909
Ministr spravedlnosti Philander C. Knox 1901–1904
William H. Moody 1904–1906
Charles J. Bonaparte 1906–1909
Ministr pošt Charles E. Smith 1901–1902
Henry C. Payne 1902–1904
Robert Wynne 1904–1905
George B. Cortelyou 1905–1907
Ministr námořnictva John D. Long (1897)–1902
William Henry Moody 1902–1904
Paul Morton 1904–1905
Charles J. Bonaparte 1905–1906
Victor H. Metcalf 1906–1908
Ministr vnitra Ethan A. Hitchcock 1901–1907
James R. Garfield 1907–1909
Ministr zemědělství James Wilson 1901–1909

Začátkem 20. století většina velkých měst a více než polovina amerických států zavedla ve veřejnoprávních institucích osmihodinový pracovní den. Stejně důležité byly kompenzační zákony, které ukládaly zaměstnavatelům zákonnou odpovědnost za zranění, které zaměstnanci utrpěli během práce. Nové zákony o příjmu se zavedením daně z dědictví, z příjmů a majetku nebo ze zisků obchodních společností usilovaly převést finanční břemeno vlády na ty, kteří měli největší předpoklady, aby jej unesli.

Mnohým politikům, zejména jemu samotnému a vůdcům progresivistů, v americkém Kongresu, jako byl wisconsinský senátor Robert LaFolette – bylo jasné, že většinu problémů, které znepokojují reformátory, lze řešit pouze na federální úrovni. Vášnivě se zajímal o reformu a byl rozhodnut nabídnout lidu tzv. Square Deal ("Poctivé zacházení, název volebního programu pro volby 1904), prosazoval zpřísněnou kontrolu vlády při uplatňování antimonopolních zákonů. Pozdější rozšíření vládního dohledu na železnice urychlilo schválení důležitých regulačních zákonů. Jeden z návrhů udělal z uveřejněných sazeb zákonný standard a opravňoval i dopravce na slevy přepravného od železnic.

Jeho výjimečná osobnost a jeho boj proti trustům si získaly srdce prostých lidí a jeho progresivní opatření schvalovali členové různých stran (ve vlastní straně byl ovšem nenáviděn). I rostoucí prosperita Spojených států přispívala ke spokojenosti lidí s vládnoucí stranou. Jeho vítězství ve volbách roku 1904 bylo jisté.

Reformy[editovat | editovat zdroj]

Pach Brothers: Rodina Theodora Roosevelta, kolorovaná verze pohlednice, 1903

Povzbuzen skvělým volebním vítězstvím se s novým odhodláním pustil do prosazování reforem. V první výroční zprávě v Kongresu po svém znovuzvoleni vyzýval k ještě přísnější regulaci železnic. V červnu 1906 Kongres schválil Hepburnův zákon, který dával Mezivládní obchodní komisi plnou moc regulovat sazby, rozšířil její pravomoc a donutil železnice, aby se vzdaly společných konfliktních zájmů v parníkové dopravě a uhelných společnostech.

Další opatření Kongresu posunula princip federální kontroly ještě dále. Zákon o nezávadných potravinách z roku 1906 zakazoval použití jakýchkoliv „škodlivých léčiv, chemických látek nebo konzervačních látek“ v připravovaných léčivých přípravcích a potravinách. Tento zákon brzy posílil další zákon nařizující federální kontrolu všech koncernů prodávajících maso určené pro mezistátní obchod.

Kongres zřídil nové ministerstvo obchodu a práce, jehož šéf se stal členem prezidentova kabinetu. Jeden z úřadů nového ministerstva, oprávněn vyšetřovat záležitosti velkých obchodních sdružení, roku 1907 zjistil, že Americká cukrovarnický společnost (American Sugar Refining Company) poškodila vládu o velkou sumu z dovozních poplatků. Díky následným zákonným opatřením se podařilo získat více než 4 miliony dolarů a někteří členové vedení firmy byli odsouzeni. Standard Oil Company v Indianě obvinili z toho, že tajně přijímala slevy na přepravu po chicagské a altonské železnici. Pokuta pro Rockefellorovu firmu SOC činila 29,000,000 $. Ten veřejně prohlásil, že ji uhradí, avšak firma bude muset propustit několik tisíc svých zaměstnanců. Tohoto se Rooseveltova administrativa zalekla a pokutu zrušila. V roce 1911 nicméně byla Standard Oil Company donucena ke zrušení a reorganizaci na menší firmy.

Zákony o ochraně přírodních zdrojů země, které zabránily dalšímu drancování nerostného bohatství a kultivaci velkých ploch zanedbané půdy, patřily rovněž k důležitým úspěchům Rooseveltově éry. On sám vyzýval přijmout ucelený a jednotný program ochrany, kultivace a zavlažování půdy již ve své první výroční zprávě v Kongresu roku 1901. Zatímco jeho předchůdci vyčlenili na rezervace a přírodní parky 18,8 milionů hektarů lesní plochy, Roosevelt tuto plochu rozšířil na 59,2 milionů hektarů a systematicky dbal na prevenci lesních požárů a zalesňování.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Roku 2011 byl po něm pojmenován nově objevený druh brouka Stenomorpha roosevelti.[1]

Osobně schválil vydání životopisu apačského náčelníka Geronima, který byl po dvacet let vězněn coby válečný zločinec.[zdroj?]

Prezident Theodore Roosevelt o členství v odborech „Kdybych byl zaměstnancem továrny, dělníkem na železnici nebo jakýmkoli námezdním dělníkem, nepochybně bych se stal členem odborů své profese. Kdybych byl proti politice mých odborů, připojil bych se, když už pro nic jiného, tak z toho důvodu, abych pomohl napravit to špatné. Kdybych měl výhrady vůči nečestnému předákovi, vstoupil bych do odborů, abych ho pomohl odstranit. Stručně řečeno, věřím v odbory a myslím si, že všichni lidé, kteří mají z práce odborů užitek, jsou morálně zavázáni pomáhat ze všech svých sil ve společném zájmu, který prosazuje odborový svaz. Odbory, i když je tvoří členové, nepatří členům, ale spíše mají ve svěřenství něco pro ty, kteří zde budou v budoucnu.“

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Theodore Roosevelt na slovenské Wikipedii a Theodore Roosevelt na anglické Wikipedii.

  1. http://www.time.com/time/specials/packages/article/0,28804,2101344_2100962,00.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]