Millard Fillmore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Millard Fillmore
Millard Fillmore
Ve funkci:
9. června 1850 – 4. března 1853
Předchůdce Zachary Taylor
Nástupce Franklin Pierce

Narození 7. ledna 1800

Summerhill, New York

Úmrtí 8. března 1874 (ve věku 74 let)
Buffalo, New York
Politický subjekt Whig Party
Choť Abigail Powers Fillmore
Mrs. Caroline Carmichael McIntosh
Commons Millard Fillmore

Millard Fillmore (7. ledna 18008. března 1874) byl americký politik, který se v letech 18501853 stal v pořadí třináctým prezidentem Spojených států amerických a poslední člen americké Whig Party, který tento úřad zastával.[1]

Byl jmenován z funkce viceprezidenta v zastoupení po smrti prezidenta Zacharyho Taylora, který zemřel na akutní gastroenteritidu. Stal se tak druhým americkým prezidentem, který se takto ujal moci. Nikdy však nebyl zvolen za prezidenta při vlastní kandidatuře. Poté, co dosloužil Taylorovo volební období, nebyl whigy ani nominován na prezidenta ve volbách v roce 1852 a v roce 1856 znovu neuspěl ve volbách jako kandidát nacionalistické strany Know Nothing. Zemřel 8. března 1874 v důsledku mozkové mrtvice.[2]

Vláda Millarda Fillmorea[editovat | editovat zdroj]

Vláda Millarda Fillmorea
Úřad Osoba Období služby
Prezident Millard Fillmore 1850–1853
Viceprezident Nejmenován 1850–1853
Ministr zahraničí Daniel Webster 1850–1852
Edward Everett 1852–1853
Ministr financí Thomas Corwin 1850–1853
Ministr války Charles M. Conrad 1850–1853
Ministr spravedlnosti John J. Crittenden 1850–1853
Ministr pošt Nathan K. Hall 1850–1852
Samuel D. Hubbard 1852–1853
Ministr námořnictva William A. Graham 1850–1852
John P. Kennedy 1852–1853
Ministr vnitra Thomas M. T. McKennan 1850
Alexander H. H. Stuart 1850–1853


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Millard Fillmore ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHÄFER, Peter. Prezidenti USA: od George Washingtona po Billa Clintona. Praha : Mladá fronta, 1995. 538 s. Dále jen: SCHÄFER. ISBN 80-204-0499-6. S. 147.  
  2. SCHÄFER. S. 538

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]