Unitářství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O uniatství pojednává článek Řeckokatolická církev.

Unitářství je organizačně nejednotný proud v rámci protestantské liberální teologie. K základním teologickým stanoviskům patří zejména odmítání trinitárního dogmatu a odmítání plného božství a pre-existence Krista.

Unitářství volně navazuje na starověké a středověké „hereze“, vymezující se vůči ortodoxním teologickým dogmatům, ustanovených na církevních koncilech. Určitěji lze jeho kořeny spojovat s antitrinitářským hnutím, objevujícím se během 16. století v některých evropských zemích (Švýcarsko, Holandsko, Anglie, Polsko, Maďarsko), a to zejména v prostředí komunit anabaptistů (novokřtěnců). Na základě impulzů anglického a německého osvícenství se unitářství stává během 18. - 19. století předním reprezentantem liberální teologie v Evropě i ve Spojených státech amerických. V současnosti spočívá jeho výjimečnost mezi křesťanskými denominacemi zejména v absenci závazných náboženských kréd. Do svých řad tak unitáři přijímají i vyznavače eklektických a synkretických teologií, nebo dokonce explicitní nekřesťany či agnostiky.    

Navzdory evropské provenienci představují zhruba od poloviny 19. století zemi s největším rozšířením a vlivem unitářských denominací Spojené státy americké. V někdejším Československu se během meziválečného období rozšířilo unitářství právě na základě vlivů z USA. K unitářům se hlásila také manželka prvního československého prezidenta Charlotta Garrigue-Masaryková

Pojetí unitářství[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli v unitářství neexistuje vynucující autorita, na následujících idejích se pravděpodobně většina unitářů shodne:

  • víra v jediné Božství, v jedinost či jednotu Boha
  • Ježíš Nazaretský se jako člověk zrodil, žil i zemřel
  • život a učení Ježíše Krista, tak jako život a učení Buddhy, Mohameda a každého jiného moudrého člověka, jsou příkladem pro náš vlastní život
  • rozum, racionální myšlení, věda a filosofie se nevylučují s vírou v Boha, ale naopak mají víru korigovat
  • člověk má schopnost uplatňovat svobodnou vůli odpovědným, konstruktivním a etickým způsobem
  • lidská povaha není ze své podstaty špatná či zvrácená, je schopná činit podle Božího záměru zlo či dobro
  • přesvědčení že žádné náboženství nemá nárok na absolutní monopol na Ducha Svatého či teologickou pravdu
  • Bible byla psána a upravována lidmi, kteří nebyli neomylní, můžeme z ní čerpat moudrost tak jako z mnohých dalších posvátných textů, ale i textů běžných, tak jako z umění a dalších zdrojů
  • odmítání doktrín jako jsou doktrína o predestinaci, věčné zatracení, Nejsvětější Trojice (chápaná jako tři osoby), nebo víra v automatickou spásu díky Ježíšově oběti (což se může projevit jako alibismus)

Ideoví předchůdci[editovat | editovat zdroj]

Při hledání historických kořenů unitářství nelze přehlédnout teologickou paralelu se­­­­­­­­­­­ starověkou herezí severoafrického kněze Areia (256-336), který odmítal soupodstatnost Ježíše Krista s Bohem a Kristovu pre-existenci (resp. nestvořenost).[1] K ariánství se ostatně významná­­­­­­­­­ část raných unitářů v Evropě i v USA explicitně hlásila. Oproti moderním unitářům, kladoucím důraz na Kristovo plné lidství, považovali ariáni Krista stále za „nadčlověka“, byť již nikoli za Boha. Zastávali tak pomyslnou střední cestu mezi moderní liberální teologií a tradiční ortodoxií.[2]Ariánská christologie si nadále udržela významnou pozici mezi unitáři v USA.[3]

Michael Servetus – „Španěl z Aragonie“ (Hispanus de Aragonia)

Kořeny unitářství se obvykle hledají v antitrinitářství raného novověku. Spekulovat lze však také o možné genealogické návaznosti na starší křesťanské hereze. Jedná se zejména o manicheismus, gnosticismus, bogomilství a katarství, které se objevují v různých obdobích v oblasti Středomoří, případně s přesahy na Balkán a do střední Evropy.[4] Přímé vlivy těchto heretických proudů na genezi pozdějšího unitářství však nelze s jistotou prokázat. Vymezování se vůči ortodoxii zde navíc spočívalo spíše v kritice forem liturgie, zvyklostí mnichů a kléru, případně v teologických odchylkách, které se však přímo netýkaly hierarchického uspořádání sv. Trojice.        

Přímé předchůdce unitářské teologie lze evidovat teprve v 16. století. Významnou postavou, odmítající trinitární dogma, byl španělský učenec Michael Servetus (1509?-1553), odsouzený za teologické názory v Ženevě katolíky i protestanty, a po usnesení (vesměs kalvinistické) městské rady upálen k smrti.

Vznikání prvních unitářských skupin lze následně sledovat především v protestantských komunitách anabaptistů (novokřtěnců), rozptýlených vlivem pronásledování z původní provenience ve Švýcarsku do četných zemí západní (zejména Nizozemí, Anglie, Itálie)[5] a středovýchodní Evropy (zejména Polsko a Maďarsko).[6] Hlavní tehdejší protestantské proudy v německých a frankofonních oblastech naopak trinitární dogma dosud přijímaly. Oproti mystickým, výstředním a zároveň konzervativním anabaptistům však pozdější unitáři kladli důraz na racionalismus, liberalismus a náboženský pluralismus.[7] 

Významný impulz pro genezi unitářství představoval od 18. století zejména německý idealismus (Friedrich Wilhelm Schelling, Georg Friedrich Hegel), liberální teologie (Friedrich Daniel Schleiermacher, David Friedrich Strauss) a anglické osvícenství (John Locke, David Hume) s racionalistickými a empirickými přístupy k teologii a mýtu.[8]

Unitářství ve světě[editovat | editovat zdroj]

Unitářské skupiny v různých státech spolupracují v rámci Mezinárodní rady Unitářů a univerzalistů - ICUU a v rámci Mezinárodního svazu pro náboženskou svobodu - IARF. Pokud bychom měli rozlišit mezi oběma organizacemi, pak ICUU je spíše unitářská záležitost, zatímco IARF je organizace složená z různých náboženských tradic světa.

Významnější počty unitářů žijí v oblasti Sedmihradska v Rumunsku a v tradičních protestantských zemích jako jsou Velká Británie a USA.

Unitářství v Čechách a na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Kořeny českého unitářství sahají až do doby husitství. Český národ se svojí "kacířskou" povahou a relativní vzdělaností měl historicky vzato k unitářskému myšlenkovému proudu celkem blízko.

K organizaci unitářství u nás přispěl na počátku 20. století na podnět T. G. Masaryka Norbert Fabián Čapek, který se s unitářstvím seznámil během svého pobytu v USA. Jistě zde hrálo roli i to, že Masarykova manželka Charlotta byla unitářka. Tehdejší české unitářství doznalo velký rozmach.

Dá se říci, že tehdejší rozmach unitářství u nás vzhledem k pronásledování v období fašismu a bolševické totality dosud nebyl překonán. České unitářství vděčí za své přežití faktu, že pražský palác Unitaria byl postaven také i s finanční pomocí amerických a britských unitářů a nemohl proto být v období totality vyvlastněn.

Unitaria je užíváno jako označení místa, kde se setkávají unitáři, členové Náboženské společnosti českých unitářů. Místní unitářská obec tedy může užívat svého vlastního názvu anebo krátce „Unitaria Brno“, „Unitaria Praha“ atd. Toto je zvyk unitářů českých; unitáři v jiných zemích toto označení neužívají.

Symboly unitářství[editovat | editovat zdroj]

Základem znaku českého unitářství je štít modré barvy, v jehož středu je umístěno velké červené U, ve kterém vyrůstají dvě slunečnice se zelenými listy. Uprostřed horního kraje štítu je zlaté slunce, ve znaku je nápis “veritas vincit” — pravda vítězí. Znak byl inspirován pečetí J. A. Komenského. Štít vyjadřuje ochranu duchovních hodnot, na štítu vévodí všemu slunce, starý slovanský symbol Boha. Vzhůru k slunci se obracejí dvě slunečnice symbolizující lidstvo, jedna z nich je větší, ale nad tu druhou se nevyvyšuje; je jí naopak ochranou.

Znakem ICUU je kalich, v jehož středu hoří oheň. Kalich naznačuje křesťanské protestantské kořeny unitářství, oheň symbolizuje poznání. U různých zahraničních unitářských skupin se můžeme setkat s výrazně odlišnými symboly.

Přední osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli jsou unitáři poměrně malou náboženskou společností, vzhledem k jejich svobodnému duchu se v jejich řadách vyskytovalo a vyskytuje mnoho zajímavých osobností. Seznam některých z nich se nachází v článku seznam unitářských osobností.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, ekumenický překlad, Praha: Ekumenická rada církví ČSR 1979.
  • Albanese, Catherine, America. Religions and Religion, Belmont: Thomson Wadsworth 2007.
  • Albanese, Catherine, A Republic of Mind and Spirit: A Cultural History of American Metaphysical Religion, New Haven: Yale University Press 2006.
  • Buzzard, Anthony - Hunting, Charles, The Doctrine of the Trinity: Christianitys Self-Inflicted Wound, Lanham, Maryland: International Scholars Publications 1998.
  • Čapek, Norbert Fabián, Cestou k obrodě, Praha: vl. vydání 1921.
  • Edington, Steve - Sias, John, 100 otázek, které nejčastěji kladou nečlenové unitářským univerzalistům v USA, Plzeň: Unitaria Plzeň, 2003.
  • Hašpl, Karel, Duševní hygiena: návod k přeměně osobnosti, Praha: vl. vydání 1936.
  • Hašpl, Karel, Pokrokové náboženství. Praha: Blahoslav 1952.
  • Howe, Charles A., For Faith and Freedom: A Short History of Unitarianism in Europe, Boston: Skinner House Books 1997.
  • Chryssides, George, The Elements of Unitarianism, Boston: Element Books Limited 1998.
  • Chudková, Jiřina, Být sám sebou, Plzeň: Obec unitářů v Plzni 2009.
  • Lexa, František O. (ed.), Antologie z díla Dr. Karla Hašpla, Praha: Unitaria 1975.
  • Mikeš, Otakar, Sádhaná - duchovní cesta, Praha: Unitaria 1992.
  • Mikota, Miloš (ed.), Myšlenky, Praha: Unitaria 1993.
  • Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie, Praha: Unitaria 2011.
  • Špale, Drahomil, Nárys dějin unitářství v českých zemích, Praha: Unitaria 2010.
  • Václavík, David, Proměny americké religiozity, Brno: Masarykova univerzita 2013.
  • Wacker, Grant, Religion in Ninetheen Century America, Oxford – New York: Oxford University Press 2000.
  • Wilbur, Earl Morse, A History of Unitarianism: Socinianism and Its Antecedents, Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press 1945.
  • Wilbur, Earl Morse, Our Unitarian Heritage, Boston: Beacon Press 1925.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Albanese, Catherine, A Republic of Mind and Spirit: A Cultural History of American Metaphysical Religion, New Haven: Yale University Press 2006, 161-162.
  2. Wilbur, Earl Morse, Our Unitarian Heritage, Boston: Beacon Press 1925, 246.
  3. Blíže viz Albanese, Catherine, America. Religions and Religion, Belmont: Thomson Wadsworth 2007, 96.
  4. Špale, Drahomil, Nárys dějin unitářství v českých zemích, Praha: Unitaria 2010, 26-29.
  5. Wilbur, Earl Morse, Our Unitarian Heritage, Boston: Beacon Press 1925, 61-62.
  6. Wilbur, Earl Morse, Our Unitarian Heritage, Boston: Beacon Press 1925, 99.
  7. Wilbur, Earl Morse, Our Unitarian Heritage, Boston: Beacon Press 1925, 61-62.
  8. Albanese, Catherine, America. Religions and Religion, Belmont: Thomson Wadsworth 2007, 95-95; Václavík, David, Proměny americké religiozity, Brno: Masarykova univerzita 2013, 70-71.