Gerald Ford
| Gerald Rudolph Ford | |
|---|---|
 |
|
| Ve funkci: 9. srpna 1974 – 20. ledna 1977 |
|
| Předchůdce | Richard Nixon |
| Nástupce | Jimmy Carter |
|
|
|
| Narození | 14. července 1913 Omaha, Nebraska |
| Úmrtí | 26. prosince 2006 (93 let) Rancho Mirage, Kalifornie |
| Politický subjekt | Republikán |
| Choť | Betty Ford |
Gerald Rudolph Ford, Jr. (14. července 1913 Omaha, Nebraska − 26. prosince 2006 Rancho Mirage, Kalifornie) byl 40. viceprezidentem Spojených států amerických (1973–1974) a 38. prezidentem Spojených států amerických (1974–1977). Je jediným prezidentem Spojených států, který se dostal do úřadu, aniž by byl zvolen buď jako prezident, nebo viceprezident. Poté, co v roce 1973 rezignoval na svou funkci viceprezidenta Spiro Agnew, byl Ford navržen prezidentem Richardem Nixonem na uvolněnou funkci a obě komory Kongresu jej schválily. Když 9. srpna 1974 prezident Nixon rezignoval, převzal Ford prezidentský úřad. Jako svého viceprezidenta si Ford vybral Nelsona Rockefellera, který je, spolu s ním, jediným viceprezidentem, který svou funkci nezískal ve volbách.
Obsah |
Amnestie Nixona [editovat]
Brzy poté, co se ujal úřadu prezidenta, udělil Ford svému předchůdci Richardu Nixonovi milost, která zabránila jeho případnému stíhání za zločiny, které mohl spáchat během svého prezidentství, především v souvislosti s aférou Watergate. Toto své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že to bylo v zájmu země, byl však za ně velmi kritizován a někteří komentátoři tvrdí, že bylo jednou z příčin Fordovy porážky v prezidentských volbách v roce 1976.
Zahraniční politika [editovat]
| Vláda Geralda Forda | ||
|---|---|---|
| Úřad | Osoba | Období služby |
| Prezident | Gerald Ford | 1974–1977 |
| Viceprezident | Nelson Rockefeller | 1974–1977 |
| Ministr zahraničí | Henry Kissinger | 1974–1977 |
| Ministr financí | William E. Simon | 1974–1977 |
| Ministr obrany | James R. Schlesinger | 1974–1975 |
| Donald Rumsfeld | 1975–1977 | |
| Ministr spravedlnosti | William Saxbe | 1974–1975 |
| Edward Levi | 1975–1977 | |
| Ministr vnitra | Rogers Morton | 1974–1975 |
| Stanley K. Hathaway | 1975–1975 | |
| Thomas S. Kleppe | 1975–1977 | |
| Ministr zemědělství | Earl Butz | 1974–1976 |
| John Albert Knebel | 1976–1977 | |
| Ministr obchodu | Frederick B. Dent | 1974–1975 |
| Rogers Morton | 1975–1975 | |
| Elliot Richardson | 1975–1977 | |
| Ministr práce | Peter J. Brennan | 1974–1975 |
| John Thomas Dunlop | 1975–1976 | |
| William Usery, Jr. | 1976–1977 | |
| Ministr zdravotnictví a vzdělání | Caspar Weinberger | 1974–1975 |
| F. David Mathews | 1975–1977 | |
| Ministr bytové výstavby a rozvoje měst |
James Thomas Lynn | 1974–1975 |
| Carla Anderson Hillsová | 1975–1977 | |
| Ministr dopravy | Claude Brinegar | 1974–1975 |
| William Thaddeus Coleman, Jr. | 1975–1977 | |
Mayguezský incident [editovat]
Ford musel v květnu 1975 čelit vážné zahraničněpolitické krizi. Poté, co se v Kambodži dostali k moci Rudí Khmérové, podařilo se jim v mezinárodních vodách zajmout americkou obchodní loď Mayaguez. Ford vyslal armádní jednotky, aby zachránili zajaté Američany. Jenže vojáci se vylodili na špatném ostrově a tam narazili na neočekávaně tuhý odpor. Přibližně ve stejnou dobu byli propuštěni zajatí námořníci, o čemž ovšem v tu chvíli Američané nevěděli. Během bojů bylo raněno asi 50 mužů a 41 zahynulo. Předpokládá se, že padlo přibližně 360 khmérských vojáků.
Stažení z Vietnamu [editovat]
Za Fordova prezidentství se také Američané definitivně stáhli z Vietnamu, když ve dnech 29. dubna a 30. dubna 1975 evakuovali svou ambasádu v Saigonu.
Pokusy o atentát [editovat]
O první atentát se dne 5. září 1975 ve státě Kalifornie pokusila útočnice Lynette Frommeová, zbraň však selhala a ochranka útočnici následně přemohla.
Druhý atentát se stal 22. září 1975 ve městě San Francisco (stát Kalifornie). Pokusila se o něj Sara Jane Mooraová, která dvakrát vystřelila, v davu lidí však minula.
Obě útočnice byly následně odsouzeny na doživotí.
Porážka ve volbách 1976 [editovat]
Ford kandidoval na prezidenta ve volbách v roce 1976, ale porazil jej demokrat Jimmy Carter. Gerald Ford zemřel 26. prosince 2006 ve věku 93 let.
Manželství s Betty Fordovou [editovat]
V roce 1948 si vzal Elizabeth Ann Bloomerovou Warrenovou, kterou Američané nazývali Betty Fordová. Ta v roce 1974 podstoupila operaci rakoviny prsu. O své nemoci otevřeně hovořila. Stejně tak se zmiňovala o svém boji s alkoholem a opiáty. Betty Fordová zemřela 8. července 2011.[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Oficiální životopis na stránkách Bílého domu
| Viceprezident Spojených států amerických | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Spiro Agnew |
1973–1974 Gerald Ford |
Nástupce: Nelson Rockefeller |
