Gerald Ford

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gerald Rudolph Ford
Gerald Ford
Ve funkci:
9. srpna 1974 – 20. ledna 1977
Předchůdce Richard Nixon
Nástupce Jimmy Carter

Narození 14. července 1913

Omaha, Nebraska

Úmrtí 26. prosince 2006 (93 let)
Rancho Mirage, Kalifornie
Politický subjekt Republikán
Choť Betty Ford
Děti Michael Gerald Ford, John Gardner Ford, Steven Ford a Susan Ford
Vzdělání

Michiganská universita a Yaleova univerzita

Ocenění Prezidentská medaile svobody
Commons Gerald Ford

Gerald Rudolph Ford, Jr. (14. července 1913 Omaha, Nebraska26. prosince 2006 Rancho Mirage, Kalifornie) byl 40. viceprezidentem Spojených států amerických (19731974) a 38. prezidentem Spojených států amerických (19741977). Je jediným prezidentem Spojených států, který se dostal do úřadu, aniž by byl zvolen buď jako prezident, nebo viceprezident. Poté, co v roce 1973 rezignoval na svou funkci viceprezidenta Spiro Agnew, byl Ford navržen prezidentem Richardem Nixonem na uvolněnou funkci a obě komory Kongresu jej schválily. Když 9. srpna 1974 prezident Nixon rezignoval, převzal Ford prezidentský úřad. Jako svého viceprezidenta si Ford vybral Nelsona Rockefellera, který je, spolu s ním, jediným viceprezidentem, který svou funkci nezískal ve volbách.

Amnestie Nixona[editovat | editovat zdroj]

Brzy poté, co se ujal úřadu prezidenta, udělil Ford svému předchůdci Richardu Nixonovi milost, která zabránila jeho případnému stíhání za zločiny, které mohl spáchat během svého prezidentství, především v souvislosti s aférou Watergate. Toto své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že to bylo v zájmu země, byl však za ně velmi kritizován a někteří komentátoři tvrdí, že bylo jednou z příčin Fordovy porážky v prezidentských volbách v roce 1976.

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Vláda Geralda Forda
Úřad Osoba Období služby
Prezident Gerald Ford 1974–1977
Viceprezident Nelson Rockefeller 1974–1977
Ministr zahraničí Henry Kissinger 1974–1977
Ministr financí William E. Simon 1974–1977
Ministr obrany James R. Schlesinger 1974–1975
Donald Rumsfeld 1975–1977
Ministr spravedlnosti William Saxbe 1974–1975
Edward Levi 1975–1977
Ministr vnitra Rogers Morton 1974–1975
Stanley K. Hathaway 1975–1975
Thomas S. Kleppe 1975–1977
Ministr zemědělství Earl Butz 1974–1976
John Albert Knebel 1976–1977
Ministr obchodu Frederick B. Dent 1974–1975
Rogers Morton 1975–1975
Elliot Richardson 1975–1977
Ministr práce Peter J. Brennan 1974–1975
John Thomas Dunlop 1975–1976
William Usery, Jr. 1976–1977
Ministr zdravotnictví a vzdělání Caspar Weinberger 1974–1975
F. David Mathews 1975–1977
Ministr bytové výstavby
a rozvoje měst
James Thomas Lynn 1974–1975
Carla Anderson Hillsová 1975–1977
Ministr dopravy Claude Brinegar 1974–1975
William Thaddeus Coleman, Jr. 1975–1977

Mayguezský incident[editovat | editovat zdroj]

Billy Preston, George Harrison, Gerald Ford a Ravi Shankar v Bílém domě, 1974

Ford musel v květnu 1975 čelit vážné zahraničněpolitické krizi. Poté, co se v Kambodži dostali k moci Rudí Khmérové, podařilo se jim v mezinárodních vodách zajmout americkou obchodní loď Mayaguez. Ford vyslal armádní jednotky, aby zachránily zajaté Američany. Jenže vojáci se vylodili na špatném ostrově a tam narazili na neočekávaně tuhý odpor. Přibližně ve stejnou dobu byli propuštěni zajatí námořníci, o čemž ovšem v tu chvíli Američané nevěděli. Během bojů bylo raněno asi 50 mužů a 41 zahynulo. Předpokládá se, že padlo přibližně 360 khmérských vojáků.

Stažení z Vietnamu[editovat | editovat zdroj]

Za Fordova prezidentství se také Američané definitivně stáhli z Vietnamu, když ve dnech 29. dubna a 30. dubna 1975 evakuovali svou ambasádu v Saigonu.

Pokusy o atentát[editovat | editovat zdroj]

O první atentát se dne 5. září 1975 ve státě Kalifornie pokusila útočnice Lynette Frommeová, zbraň však selhala a ochranka útočnici následně přemohla.

Druhý atentát se stal 22. září 1975 ve městě San Francisco (stát Kalifornie). Pokusila se o něj Sara Jane Mooraová, která dvakrát vystřelila, v davu lidí však minula.

Obě útočnice byly následně odsouzeny na doživotí.

Porážka ve volbách 1976[editovat | editovat zdroj]

Ford kandidoval na prezidenta ve volbách v roce 1976, ale porazil jej demokrat Jimmy Carter. Gerald Ford zemřel 26. prosince 2006 ve věku 93 let.

Manželství s Betty Fordovou[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 si vzal Elizabeth Ann Bloomerovou Warrenovou, kterou Američané nazývali Betty Fordová. Ta v roce 1974 podstoupila operaci rakoviny prsu. O své nemoci otevřeně hovořila. Stejně tak se zmiňovala o svém boji s alkoholem a opiáty. Betty Fordová zemřela 8. července 2011.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1] Zemřela Betty Fordová, bývalá první dáma USA (iDnes.cz)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Viceprezident Spojených států amerických
Předchůdce:
Spiro Agnew
19731974
Gerald Ford
Nástupce:
Nelson Rockefeller