Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Atentát na Johna F. Kennedyho
John F. Kennedy s manželkou Jacqueline (uprostřed) a texaský guvernér John Connally s manželkou Nellie krátce před atentátem
John F. Kennedy s manželkou Jacqueline (uprostřed) a texaský guvernér John Connally s manželkou Nellie krátce před atentátem
Historické období: Studená válka
Cíl: John F. Kennedy
prezident USA
Důsledky: smrt J. F. Kennedyho; viceprezident Johnson se stává prezidentem
Datum: 22. listopad 1963
Místo: Dallas, stát Texas USA
zeměpisné souřadnice: 32°46′45″ s. š., 96°48′31″ z. d.
Hlavní podezřelý:
Lee Harvey Oswald
Podpis Lee Harvey Oswalda
Použitá zbraň: puška Carcano M91/38
Kauza dnes: ne zcela objasněna

Chronologie událostí 22. listopad 1963 (časové údaje jsou uváděny v CST)

  • 11.40 – letadlo Air Force One přistává na dallaském letišti Love Field
  • 11.51 – prezidentská kolona opouští letiště a vydává se na cestu do centra Dallasu
  • 11.5112:29 Prezidentská kolona se pomalu blíží přes Main Street k prostoru Dealey Plaza
  • 12.30 – kolona vjíždí na náměstí Dealey Plaza. Na prezidenta jsou vypáleny pravděpodobně 3 střely
  • 12.32 – policista Marion Baker vchází do Budovy Texaského knižního velkoskladu, nevědomky míjí muže popíjejícího Coca-Colu (Lee H. Oswalda) a kontaktuje ředitele skladu Roye Trullyho.
  • 12.33 – Oswald opouští Texaský knižní velkosklad hlavním vchodem a nastupuje do linkového autobusu.
  • 12.40 – Oswald vystupuje z autobusu na křižovatce ulic Elm Street a Murphy Street.
  • 12.38 – limuzíny s těžce raněným prezidentem přijíždí k nemocnici Parkland Memorial Hospital
  • 13.38 – zastupující tiskový mluvčí Bílého Domu oficiálně oznamuje úmrtí prezidenta Kennedyho.
  • 13.45 – Oswald je zatčen v kině Texas

Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek 22. listopadu 1963texaském městě Dallas ve 12.30 místního času (18.30 UTC). John F. Kennedy byl smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connaly, atentát však přežil.

Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (zkr. HSCA) (19761979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států.[1] Sněmovní komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem „rozsáhlého spiknutí“.[2] Povaha tohoto spiknutí ovšem nebyla vyjasněna a existuje pouze řada podezření.[3] V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA,[4] mafie[5] a další. Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI,[5] CIA[5][6] a dokonce ani viceprezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi,[7][8] který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení.[9]

Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas. Pohřeb se konal 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států, takže většina pamětníků dodnes ví, co dělali ve chvíli, kdy se zprávu o atentátu dozvěděli. Jedná se zatím o poslední úspěšný atentát na amerického prezidenta.

Obsah

Historický kontext události[editovat | editovat zdroj]

Vnitropolitický[editovat | editovat zdroj]

„Rozhodli jsme se letět na Měsíc…“ – Kennedyho projev v americkém kongresu při příležitosti spuštění programu Apollo, 25. květen 1961
Záznam Kennedyho projevu v Západním Berlíně, během něhož zazněly slavné věty „Ich bin ein Berliner“ a „Lass' sie nach Berlin kommen“ (26. červen 1963)

Kennedyho politická kariéra započala v letech 1947−1953, během nichž zastupoval stát Massachusetts ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických jakožto demokrat. V letech 1953−1960 zastupoval tentýž stát v Senátu Spojených států amerických. Kennedy ohlásil svůj záměr kandidovat na post prezidenta 2. ledna 1960. V demokratických primárních volbách („primárkách“) stanul proti senátorovi Hubertovi Humphreymu ze státu Minnesota a dále proti Waynovi Morsemu z Oregonu. Po vítězství nad oběma protikandidáty se jeho hlavním oponentem v demokratické straně stal texaský senátor Lyndon B. Johnson. Na jednom ze shromáždění Demokratické strany Kennedy přednesl svůj slavný projev o „Nové hranici“ (New frontier), ohlašující změny, jimiž by měly projít Amerika i zbytek světa. 13. června 1960 se Demokratická strana rozhodla nominovat Kennedyho jako svého kandidáta do prezidentských voleb. Jelikož většinově protestantská americká společnost měla jisté obavy z jeho římskokatolického vyznání, rozhodl se Kennedy pronést dne 12. září 1960 projev, během něhož zazněla slavná věta: „Nemluvím za svou církev do věcí veřejných a má církev nemluví za mě.“[10] V září a říjnu 1960 byly poprvé v historii USA televizí přenášeny debaty mezi prezidentskými kandidáty Kennedym a republikánem Richardem Nixonem.[11] Od té doby začala televize hrát významnou roli v politice USA.[12] V prezidentských volbách roku 1960 Kennedy svého protikandidáta Nixona porazil jedním z nejtěsnějších výsledků v historii a stal se tak prvním katolickým a ve věku 43 let druhým nejmladším prezidentem v dějinách USA (po Theodoru Rooseveltovi). Kennedy se také jako jediný prezident stal držitelem Pulitzerovy ceny.[13] Svůj vnitrostátní program označoval jako Nová hranice,[6] jehož cílem bylo zlepšení financování školství, zdravotní péče a jenž zahrnoval ekonomická opatření k zastavení ekonomické recese. V roce 1963 navrhl daňovou reformu, která zahrnovala i daňové škrty, návrh však prošel kongresem až po jeho smrti v roce 1964. Kennedy se během své vlády zasazoval o integraci černošské populace, bojoval proti diskriminaci menšin[14] a snažil se také zlepšit postavení amerických žen.[15][16] Za vlády Kennedyho také došlo k významné změně v imigrační politice, neboť vydal zákon později známý jako „Immigration and Nationality Act of 1965“, který zlepšil podmínky pro přistěhovalce z Jižní Ameriky.[17] Prezident Kennedy zformuloval záměr vyslat pilotovanou misi na Měsíc: „Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Chceme v tomto desetiletí letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to obtížné.“[18][19]

Kennedy se nikdy netajil negativním postojem vůči komunismu, který mimo jiné potvrdil svým výrokem během návštěvy Západního Berlína těsně po rozdělení města na západní a východní část: „Na světě je mnoho lidí, kteří nechápou nebo tvrdí, že nechápou, v čem spočívá rozpor mezi svobodným světem a komunistickým světem. Ať přijdou do Berlína! Jsou lidé, kteří říkají, že komunismus je vlna budoucnosti. Ať přijdou do Berlína! A jsou lidé, kteří říkají, že v Evropě i jinde můžeme spolupracovat s komunisty. Ať přijdou do Berlína! A je několik lidí, kteří říkají, že komunismus je zlý systém, ale umožňuje nám hospodářský vzestup. Lass' sie nach Berlin kommen − ať přijdou do Berlína!“[20][21]

Mezinárodní[editovat | editovat zdroj]

Atentát byl spáchán ve složitém období studené války, v němž došlo mimo jiné k neúspěšnému vylodění v Zátoce Sviní, pokusu o svržení režimu Fidela Castra, po kterém svět vzápětí stál na pokraji jaderného konfliktu kvůli Karibské krizi.[22] Kennedy se ocitl před dilematem: pokud USA vojensky zasáhnou, mohla by situace vést k jadernému konfliktu se Sovětským svazem; pokud však situaci nevyřeší, byly by USA ohroženy sovětskými jadernými zbraněmi na Kubě. Kennedy začal se Sovětským svazem vyjednávat a s jeho vůdcem Nikitou Chruščovem dospěli po týdenním vyjednávání k dohodě, která uchránila svět od válečného konfliktu.[22] Tehdy byla také vybudována Berlínská zeď a začaly první střety války ve Vietnamu, která naplno propukla za vlády Kennedyho nástupce Lyndona Johnsona. Po Kennedyho smrti dále pokračoval vesmírný závod mezi USA a SSSR, korunovaný úspěchem americké mise Apollo 11 roku 1969, během níž lidská noha poprvé stanula na Měsíci.

Zákulisí návštěvy[editovat | editovat zdroj]

Prezident Kennedy si Dallas pro svou návštěvu vybral ze tří hlavních důvodů:

Přivítání prezidentského páru na dallasském letišti Love Field[23]
Prezidentská limuzína projíždí ulicí Main Street, lemovanou davem přihlížejících. Usmívající se Jacqueline hmouří oči z důvodu ostrého slunečního svitu.

Rozhodnutí o listopadové návštěvě Dallasu padlo během setkání Kennedyho s viceprezidentem Johnsonem a texaským guvernérem Johnem Connallym 5. června 1963.

V souvislosti s cestou do Dallasu vznikly obavy o bezpečnost prezidenta, především poté, co zde byl davem demonstrujících pravicových radikálů během oslav Dne OSN, konaných 24. října 1963, fyzicky i slovně napaden Adlai Stevenson, vyslanec Spojených států Amerických při OSN.[25] Znepokojení vyvolávala také možnost útoku skrytého odstřelovače,[25] čehož se obával i sám Kennedy.[26] Trasa prezidentské kolony Dallasem byla popsána již 19. listopadu 1963 oběma dallaskými novinami, o dva dny později byl zveřejněn plánek trasy.[27] Prezidentská kolona, sestávající z celé řady vozů a doprovodných motocyklů, měla svou cestu začít na letišti Love Field, pokračovat do centra Dallasu, projet parkem Dealey Plaza a prezident měl přednést projev v budově Dallas Trade Mart. Automobil, ve kterém John F. Kennedy cestoval, byla speciálně upravená limuzína Lincoln Continental ročník 1961 s otevřenou střechou a kódovým označením SS-100-X.[pozn 1] Prezidentská limuzína jela v první třetině kolony. Původně ji měli poklusem doprovázet dva členové prezidentovy tělesné stráže, ti ovšem byli během výjezdu kolony z letiště odvoláni.[28] Během jízdy do centra Dallasu nechal prezident kolonu dvakrát zastavit. Poprvé se tak stalo ve chvíli, kdy spatřil houf malých dětí, které společně nad hlavami držely transparent s nápisem: „Pane prezidente, prosíme, zastavte a potřeste si s námi rukou.“[29] Podruhé zastavil u skupinky řádových sester, které pozdravil a prohodil s nimi pár slov. Na rohu Reaganovy ulice zahlédl Kennedy v davu lidí kněze s bílým kolárkem, zvedl se ze sedadla a široce se na něj usmál.[29] Tímto knězem byl shodou okolností Oscar Hubert z dallaského Kostela Nejsvětější trojice, který o několik desítek minut později Kennedymu udělil poslední pomazání.[29]

Dealey Plaza – místo činu[editovat | editovat zdroj]

Dealey Plaza je náměstí parkového charakteru pojmenované podle vydavatele prvních dallaských novin The Dallas Morning News George Bannermana Dealeyho. Jeho dnešní podoba pochází z roku 1940.[30] Nachází se v západní části centra Dallasu a z jihu, východu a severu je ohraničeno více než třicet metrů vysokými budovami. V době atentátu se jednalo o budovy Texaského knižního velkoskladu (anglicky Texas School Book Depository),[pozn 2] společnosti Dal-Tex, okresního archivu, Dallaského trestního soudu, přilehlého starého soudu, rodného domu zakladatele Dallasu Johna Neely Bryana a o budovu Poštovního úřadu Spojených států. V západní části Dealey Plaza se nachází travnatý pahorek (anglicky: Grassy knoll) lemovaný betonovou pergolou a z části též dřevěným plotem. Pomyslnou jižní hranici náměstí tvoří trojitý železniční viadukt, pod nímž se ulice Elm, Main a Commerce street spojují v jeden velký silniční tok.

V současnosti je Dealey Plaza obvykle zaplněno množstvím turistů, kteří navštěvují i místní Muzeum Sixth Floor nacházející se ve dvou nejvyšších patrech Texaského knižního velkoskladu.[31] V muzeu, které bylo od svého vzniku roku 1989 navštíveno více než šesti miliony turistů,[31] se nachází rozsáhlé expozice věnující se okolnostem atentátu a rovněž je možné zde zhlédnout množství autentického fotografického či audiovizuálního materiálu.[31]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Oficiální verze[editovat | editovat zdroj]

Plánek trasy jízdy prezidentské kolony
  • Pozn.: Tato podkapitola popisuje průběh atentátu dle závěrů Warrenovy komise a komise HSCA

Chvíli před 12.30 místního času vjela prezidentská limuzína na lidmi zcela zaplněné náměstí Dealey Plaza a pomalu se blížila k Texaskému knižnímu velkoskladu. Řidičem limuzíny byl agent tajné služby Bill Greer, na místě pro spolujezdce seděl agent Roy Kellerman.[32] Nellie Connallyová, manželka guvernéra, se otočila ke Kennedymu, který seděl na zadním sedadle a řekla mu: „Pane prezidente, rozhodně nemůžete říct, že Vás Dallas nemiluje“, což prezident s potěšením uznal.[33][34] Když limuzína projela kolem budovy Texaského knižního velkoskladu a začala vjíždět do ulice Elm Street, kdosi zahájil palbu na prezidenta Kennedyho; velká většina svědků vyslechnutých po atentátu uváděla, že padly celkem tři výstřely.[35] V případě první střely, která Kennedyho nezasáhla, bylo podle výpovědí lidí z davu velmi těžké určit směr, ze kterého byla vypálena, a mnoho svědků později uvedlo, že první výstřel považovali za ohňostroj nebo za ránu z výfuku staršího automobilu.[36] John F. Kennedy a John Connally, kteří seděli po boku svých manželek, se hned po první střele začali zmateně ohlížet kolem sebe.[pozn 3] Connally poznal, že se jedná o zvuk pušky velmi velké ráže a vykřikl: „Ó, ne, ne, ne!“.[37] Otočil se doprava a poté za sebe, aby se podíval na prezidenta sedícího za ním.[38]

Fotografie pořízená Mary Moormanovou zlomek sekundy po fatálním zásahu prezidentovy hlavy
Agent Hill se tiskne ke kapotě rychle jedoucí limuzíny

Ze zpráv Warrenovy komise[39] a HSCA vyplynulo,[40] že ve chvíli, kdy prezident mával davům po své pravici, mu vnikla kulka[pozn 4] do vrchní části zad, prošla jeho krkem a vyšla ven jícnem. Poté zvedl ruce, chytil si krk[pozn 5] a zavrávoral nejprve směrem dopředu a následně doleva, zatímco ho jeho manželka Jacqueline v šoku objímala se slovy: „Ale ne, můj bože, zastřelili mi manžela… miluji tě Jacku“.[37] Agent Kellerman prý v tu chvíli zaslechl Kennedyho zachroptět větu: „Můj Bože, trefili mě.“[41] Guvernéra Connallyho podle „teorie jedné kulky“[42] zasáhla tatáž kulka jako prezidenta, projela mu zády, hrudníkem, pravým zápěstím a levým stehnem. Hned poté vykřikl: „Můj Bože, oni nás všechny zabijí!“[43][44][pozn 6] Poslední střela vyšla ve chvíli, kdy prezidentská limuzína míjela betonový plot zahrady Johna Neely Bryana. Rozbila pravou část Kennedyho hlavy, ze které vytrhla kus tkáně o velikosti lidské pěsti.[45][46] Kapota kufru limuzíny a jeden z policistů na motocyklu jedoucích jako doprovod za autem byli v tu chvíli potřísněni krví a částmi mozkové tkáně.[47][48]

Prezidentskou limuzínu následovalo doprovodné auto, na jehož levé boční stojací plošině stál tajný agent Clint Hill. Okamžik poté, co byl prezident zasažen první střelou, seskočil Hill z auta a rozběhl se k limuzíně, jejíž řidič Bill Greer instinktivně zpomalil tak, aby ji byl agent Hill schopen doběhnout.[49] Po fatálním zásahu Kennedyho hlavy vylezla paní Kennedyová v šoku na zadní kapotu limuzíny, během výpovědi si ovšem důvodem tohoto svého jednání nebyla zcela jista.[38] Hill se však domníval, že se snažila sebrat kus odstřelené části Kennedyho lebky.[50] Dále také vzpomínal, jak ve chvíli, kdy naskakoval na kufr limuzíny, v naprostém šoku křičela: „Zabili mi manžela! Ustřelili mu hlavu!“ Poté paní Kennedyová rozevřela svou ruku oděnou do bílé rukavičky a vykřikla: „V ruce mám jeho mozek.“[51] Hillovi se poté konečně podařilo naskočit na kufr limuzíny, strčil paní Kennedyovou zpět na sedadlo a přitiskl se na kapotu auta, které začalo vysokou rychlostí ujíždět z Dealey Plaza směrem k nemocnici Parkland Memorial Hospital.[52]

Agent Clinton Hill hovoří v knize The Kennedy Detail od Geralda Blainea o strašlivé scéně, která se mu naskytla poté, co naskočil na limuzínu: „Šedé kusy mozkové tkáně a úlomky lebky byly po limuzíně rozesety jako nějaké děsivé konfety. Podlahu pokrývala kaluž krve. Prezident Kennedy ležel na sedadle zcela nehybný a v jeho hlavě byla zřetelně vidět díra o velikosti lidské pěsti.“[53]

Guvernér Connally, který jel s prezidentem, byl též vážně zasažen, ale přežil.[54] Lékaři později uvedli, že mu jeho manželka, která ho po zásahu strhla do svého klína, nevědomky pomohla zatlačit zranění na hrudníku, čímž mohl vzduch proudit do funkční poloviny plic – druhá část plic totiž po zásahu selhala.

Posledním zraněným byl svědek atentátu James Tague. Stál ve vzdálenosti 82 m směrem vpřed od místa, kde byl prezident zasažen, a byl lehce zraněn na pravé tváři. Zranění bylo způsobeno odraženou kulkou nebo její částí, která zasáhla obrubník chodníku.[55]

Garrisonova alternativní verze o více střelcích[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Dealey Plaza ze 6. patra Texaského knižního velkoskladu
Pohled na Dealey Plaza skrze dřevěnou palisádu na travnatém pahorku (ang. Grassy Knoll) − zde měl být ukrytý druhý střelec
Výřez z fotografie Mary Moormanové − v červeném kroužku lze podle jedné z hypotéz vidět část postavy a tvář muže, tzv. „Black Dog Mana“, který mohl být střelcem[56][pozn 7]
Další většený výřez z fotografie Mary Moormanové – na tomto snímku má být vidět jiná postava (pravá část snímku) v prostoru dřevěného plotu u travnatého pahorku, které je přezdíváno Badge Man (česky: muž s odznakem)[pozn 8]
Tatáž fotografie s použitím barevného filtru

Alternativní verzi celé události nabídl někdejší státní návladníNew Orleans Jim Garrison, který se postupem času stal značně skeptickým vůči závěrům oficiální zprávy Warrenovy komise.[57] Ve své knize On the Trail of the Assassins (česky: Na stopě vrahům)[58] uvádí, že svůj názor na atentát začal silně měnit na podzim roku 1966, kdy se setkal s vlivným senátorem za stát Louisiana, Russelem Longem, který mu měl dle jeho vlastních slov sdělit následující: „Ti chlapi z Warrenovy komise jsou úplně vedle. Nikde na světě byste nenašel člověka, který by byl takto schopen docela sám zastřelit Kennedyho.“[57]

Podle alternativní verze, popisující průběh samotného atentátu, mělo být vypáleno 5–6 střel dvěma nebo i třemi různými střelci.[59] V případě střelce ukrytého v Texaském knižním velkoskladu je třeba zmínit, že Garrison do značné míry pochyboval o tom, zda Oswald na Kennedyho vůbec kdy vystřelil – v knize On the Trail of the Assassins vyslovuje hypotézu (potažmo i ve filmu JFK od režiséra Olivera Stonea)[pozn 9][60], podle které se Oswald jednoduše nacházel ve špatnou dobu na špatném místě a mohl být skutečně jen obětním beránkem. Zkráceně řečeno se tedy Garrison domníval, že na Kennedyho střílela z budovy knižního velkoskladu zcela jiná osoba.[61] Druhým střelcem měl být neznámý muž ukrytý za dřevěnou palisádou lemující travnatý pahorek[62] a hypoteticky i třetí, střílející z budovy Dal-Tex.[63] Podle několika svědků byl v oblasti kolem travnatého pahorku cítit zápach spáleného střelného prachu, který mimo jiné podle bývalého armádního kapitána Ralpha Yarborougha, nemohl přicházet ze šestého patra Texaského knižního velkoskladu.[59] Přítomný fotoreportér Thomas Atkins o tomto vypověděl: „Kennedyho vůz zrovna zabočil doleva směrem k železničnímu podjezdu. Ačkoliv jsem se nedíval na budovu nad námi, dobře jsem všechno slyšel...střely přicházely zespoda a z pravé strany, od travnatého pahorku… nikdy bych netvrdil, že přicházely pouze shora. Zvuk, který je doprovázel nenaznačoval, že byly vypáleny z místa výše položeného než ulice.“[64]

Garrison ve své knize uvádí přesvědčení, že se prezident Kennedy dostal pod tzv. křížovou palbu (triangulační palbu), což je způsob útoku tří sniperů, při kterém je na cíl páleno z více úhlů, aby se tak zvýšila pravděpodobnost úspěšného zásahu a zároveň zkomplikovalo nalezení jejich úkrytu.[65]

Průběh střelby podle verze o více střelcích:[66]

  • 1. střela je posádkou vozu zaregistrována, nikoho však nezasáhla a trefila pouze chodník;[67] vypálena byla buďto z Texaského knižního velkoskladu nebo z budovy Dal-Tex, za jejímž vnějším požárním schodištěm mohl být v úrovni druhého patra ukryt jeden ze sniperů[68]
  • 2. střela byla vypálena o dvě sekundy později od dřevěné palisády a zasáhla Kennedyho do krku (viz okénko 188, Zapruderův film);[69] Kennedy se chytá oběma rukama za prostřelený krk,
  • 3. střela silného kalibru, vypálená ze šestého patra skladu knih těsně míjí prezidenta a zasahuje guvernéra Connallyho do zad, proniká hrudníkem a vychází ven v místě jeho pravé prsní bradavky,
  • 4. střela, kolem které panuje nejvíce dohadů a nejasností, měla být opět vypálena z budovy Dal-Tex nacházející se naproti skladu učebnic a údajně vytvořila zranění na prezidentových zádech,
  • 5. střela byla vypálena od travnatého pahorku, zasáhla Kennedyho do spánku a vytvořila fatální frakturu lebky, přičemž vytrhla velký kus mozkové tkáně; její náraz prudce pohnul Kennedyho tělem dozadu a poté doleva; mnoho svědků přítomných na místě činu vyjádřilo přesvědčení, že tato střela byla vypálena zpoza dřevěné palisády,
  • 6. střela byla vypálena opět z budovy knižního velkoskladu, roztříštila zápěstí guvernéra Connallyho, pronikla jeho levým stehnem.

Teorii o střelbě zpoza travnatého pahorku podporuje i svědectví zmíněné Julie Ann Mercerové, která chvíli před spácháním atentátu zastavila se svým vozem na kraji silnice. Měla vidět muže vystupujícího z dodávky, který nesl pušku zabalenou ve speciálním pouzdře směrem k dřevěné palisádě.[70] Tuto výpověď doplňuje svědectví Jean Hillové, která podobě jako později zmiňovaný J. C. Price, viděla ihned po střelbě rychle běžícího muže oděného v hnědém kabátu a klobouku, směřujícího ke kolejím u železničního viaduktu.[71][pozn 10] Hillová stála v době atentátu spolu se svojí přítelkyní Mary Moormanovou na Dealey Plaza, jen několik metrů od místa, kde byl prezident Kennedy smrtelně raněn. Tyto dvě svědkyně lze společně vidět například na snímku č. 301 ze Zapruderova filmu.[pozn 11] Zmíněného muže Hillová identifikovala jako Jacka Rubyho, nicméně jeho přítomnost na Dealey Plaza v době atentátu nelze zcela bezpečně prokázat.[72]

Po atentátu[editovat | editovat zdroj]

Ve chvíli fatálního zásahu projížděla limuzína kolem travnatého pahorku (ang.: Grassy Knoll) v severní části Elm street. Jakmile kolona opustila Dealey Plaza, rozběhli se policisté a svědci z travnatého pahorku a nedalekého železničního viaduktu směrem k 1,5 m vysokému plotu oddělujícímu pahorek od přilehlého parkoviště.[73] Soukromý výzkumník John Hankey vyslovil ve svém dokumentárním filmu JFKII - The Bush Connection (2003) domněnku, že tato zmíněná spontánní reakce svědků nepřímo dokazuje, že z těchto míst musel skutečně zaznít minimálně jeden výstřel.[74] Takové chování si totiž podle jeho názoru nelze jinak vysvětlit.[74] Žádný sniper však v těchto místech přímo zpozorován nebyl. Svědek S. M. Holland, který sledoval průjezd kolony z železničního viaduktu, uvedl, že se okamžitě po zaznění tří ran rozběhl kolem rohu, kde se viadukt napojoval na zmíněný plot, ale neviděl nikoho, kdo by z daného místa prchal.[75] Podle zvuku střelby ale soudil, že rány přicházely ze směru od travnatého pahorku a k tomu navíc spatřil dým vycházející z tohoto místa.[76]

Možnost střelby z travnatého pahorku podporuje i svědecká výpověď J. C. Price, který stál ve chvíli střelby na střeše budovy Poštovního úřadu, nacházející se na jižní straně Dealey Plaza. Price o tomto vypověděl: „V oblasti železničního viaduktu jsem zaslech několik výstřelů, bylo jich asi pět. Poté jsem tam spatřil rychle běžícího muže, který směřoval k vozům zaparkovaným nedaleko železniční trati. Měl na sobě bílou košili bez kravaty a kalhoty v barvě khaki. Zdálo se mi, že měl delší tmavé vlasy a podle toho, jak rychle běžel, bych jeho věk odhadoval tak na 25 let. Něco držel v ruce, připomínalo mi to vysílačku, ale jistý si tím nejsem.“[77]

Snímek Dealey Plaza − zcela vlevo je zachycen železniční viadukt, odkud událost sledoval S. M. Holland. Uprostřed je vidět travnatý pahorek a bílá část betonové zídky oddělující Dealey Plaza od parkoviště; zcela vpravo lze za korunou stromu vidět část budovy Texaského knižního velkoskladu
Snímek Dealey Plaza − zcela vlevo je zachycen železniční viadukt, odkud událost sledoval S. M. Holland. Uprostřed je vidět travnatý pahorek a bílá část betonové zídky oddělující Dealey Plaza od parkoviště; zcela vpravo lze za korunou stromu vidět část budovy Texaského knižního velkoskladu

Lee Bowers, posunovač na dráze, který v době atentátu seděl ve dvoupatrové kontrolní věži, měl dobrý výhled na oblast za plotem obklopujícím travnatý pahorek. Viděl celkem čtyři muže v oblasti mezi věží a Elm street: muže středního věku s mladším mužem stojící 3 až 5 m od viaduktu, kteří se mu jevili, že se navzájem neznají,[78] a jednoho či dva muže z obsluhy parkoviště.[78] V době střelby prý viděl v oblasti travnatého pahorku „něco neobvyklého, záblesk a někoho, kdo se pohyboval dost podivně“, ale nebyl schopen to popsat přesněji.[76] S jistotou však žádného střelce neviděl. Bowers uvedl, že oba muži z obsluhy parkoviště stáli na svých místech i poté, co policista Clyde Haygood přelezl plot u pahorku.[79] V interview, které Bowers poskytl roku 1966, uvedl, že dva zmínění muži, které viděl, byli na opačné straně plotu (z jeho pohledu) a že nikdo z nich nestál přímo u plotu během střelby.[80]

Písmeno A označuje okno, ze kterého střílel Oswald; B je okno, ze kterého Norman, Williams a Jarman v době atentátu sledovali průjezd kolony

Howard Brennan, instalatér, který seděl naproti budovy Texaského knižního velkoskladu, sdělil policii, že sledoval projíždějící kolonu a najednou uslyšel ránu přicházející shora. Podíval se tedy směrem, odkud rána vyšla a uviděl muže s puškou vystřelujícího další náboj z rohového okna v 6. patře. Téhož muže prý viděl několik minut předtím, jak se ze stejného okna rozhlíží.[81] Brennan předal policii popis muže, který byl ve 12.45,[82] 12.48 a 12.55 rádiově odvysílán všem dallaským policejním jednotkám.

Když Brennan po atentátu mluvil s jedním z vyšetřujících policistů, připojili se k nim Harold Norman a James Jarman ml.,[83] zaměstnanci Texaského knižního velkoskladu, kteří sledovali průjezd kolony z jihovýchodního okna v 5. podlaží budovy.[84] Oba uvedli, že ještě společně s kolegou Bonnie Rayem Williamsem uslyšeli tři výstřely přicházející ze směru přímo nad jejich hlavami a ze stropu nad nimi se odloupla část omítky.[85][86] Norman též slyšel zvuky nabíjení pušky a pád vystřelených patron na podlahu nad nimi.[87]

Odhady času, kdy dallaská policie zablokovala vchody do budovy Texaského knižního velkoskladu se pohybují v rozmezí od 12.33 do 12.50.[88][89] Mezi oběma zmíněnými časy byl prokazatelně otevřen zadní únikový východ,[pozn 12] a budovu tak mohl bez kontroly opustit naprosto kdokoliv.[90]

Ze 104 svědků stojících na Dealey Plaza, kteří slyšeli výstřely, 56 uvedlo, že výstřely přicházely od budovy Texaského knižního velkoskladu, 35 se domnívalo, že zvuk přicházel od travnatého pahorku nebo železničního viaduktu, 8 se zdálo, že zvuk vycházel buďto od travnatého pahorku nebo Texaského knižního velkoskladu a 5 nedokázalo směr přesně specifikovat.[35]

Lee Harvey Oswald[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lee Harvey Oswald.
Tento autentický snímek, pořízený v ulici Marsalis Street, zachycuje autobus MHD, na jehož palubě byl právě v tu chvíli Lee H. Oswald (foto pořízeno cca ve 12.41)

Lee Harvey Oswald, hlavní podezřelý ze spáchání atentátu, pracoval v Texaském knižním velkoskladu od 16. října 1963 jakožto posilový brigádník na předvánoční období. Přibližně devadesát sekund po atentátu byl viděn v malé jídelně ve druhém patře,[91] jak popíjí Coca-Colu[92] a pojídá sýrový sendvič.[93] Oswald tedy musel dle závěrů Warrenovy komise v rozmezí minuty a půl stihnout vypálit tři střely na prezidenta, ukrýt pušku mezi krabicemi, seběhnout čtyři patra směrem dolů, koupit si Coca-Colu v automatu a usadit se ke stolu v jídelně. Prvním policistou, který po atentátu vstoupil do budovy knižního velkoskladu, byl Marion Baker. Do budovy vešel ve 12.32 a ve vstupní hale potkal ředitele Roye Trulyho, kterého se zeptal: „Kde jsou tu schody nebo výtah?“ Truly mu odpověděl: „Já jsem tu vedoucí. Pojďte se mnou strážníku, ukážu vám to.“[94] Oba poté společně vyběhli po schodech do druhého patra, kde spatřili muže (Oswalda) vycházejícího z kantýny. Baker na něj ihned zavolal: „Pojďte sem!“ Oswald se otočil a šel rovnou k němu.[94] Baker se v tu chvíli zeptal ředitele Trulyho: „Znáte toho muže? Pracuje tady?“ Truly potvrdil, že je Oswald skutečně zaměstnancem velkoskladu a Baker se tedy o něj již dále nezajímal a běžel po schodech až do šestého patra.[94] Policista Baker Warrenově komisi sdělil, že Oswald byl po celou dobu zcela klidný a nejevil žádné známky nervozity a to i ve chvíli, kdy na něj namířil svou služební zbraň.[94] Oswald opustil budovu Knižního velkoskladu ještě před tím, než byl uzavřen policií; byl jediným zaměstnancem, který po atentátu budovu opustil a jeho nadřízený Roy Truly tedy nahlásil pohřešování přítomným příslušníkům dallaské policie.[95] Ve 12.40 Oswald nastoupil do městského linkového autobusu č. 1213[96] na nedaleké zastávce MHD.[97] V autobusu jej spatřila jeho někdejší bytná Mary E. Bledsoeová, která vypověděla:

„… Oswald nastoupil. Vypadal jako blázen. Rukávy mu takto plandaly [znázorňuje]. Košili měl nevyspravenou… s dírou, byl špinavý, dívala jsem se radši jinam. Nechtěla jsem, aby poznal, že jsem ho spatřila, a tak jsem koukala ven. Někdy v tom okamžiku řidič řekl, že zastřelili prezidenta Kennedyho.“[98]

Z důvodu silného provozu však jel autobus velice pomalu a Oswald tedy o dva bloky dále požádal řidiče o otevření dveří, aby mohl vystoupit.[97][99] Poté šel pěšky na blízkou zastávku společnosti Greyhound, kde si přivolal Taxi[100] a odjel k místu svého bydliště na adrese 1026 North Beckley Avenue.[101] Do svého bytu přišel přibližně ve 13.00 a dle výpovědi domovnice Earlene Robertsové si oblékl kabát a „šel velice rychlou chůzí, takřka běžel“.[102] Oswald opustil dům a zmíněnou svědkyní Robertsovou byl naposledy viděn, jak čeká na blízké autobusové zastávce.[103]

Oswald byl zanedlouho poté spatřen v rezidenční čtvrti Oak Cliff v ulici 10. Avenue, vzdálené cca 1,3 km od místa bydliště. Podle závěrečné zprávy Warrenovy komise jej zde zpozoroval strážník Tippit a promluvil na něj skrze okénko svého vozu.[104] Jakmile Tippit z vozu vystoupil a chtěl si s ním promluvit, měl Oswald dle oficiální verze vytáhnout revolver ráže .38[pozn 13] a chladnokrevně jej čtyřmi ranami zastřelit a to ještě za přítomnosti dvou svědků.[101][105] V tomto bodě však existují důvodné pochybnosti, zda byl Oswald skutečně tou samou osobou, která Tippita zastřelila.[62] Svědkyně činu, Aquilla Clemmonsová, která stála na rohu 10. Avenue a Patton Avenue[101] vypověděla, že muž střílející na policistu Tippita měl krátce střižené vlasy a byl vysoké statné postavy, což se o Oswaldovi říci nedá.[106] Další pochybnost vnáší do případu výpověď policisty Geralda Hilla, který Warrenově komisi sdělil, že revolver zajištěný u Oswalda měl plnou nábojovou komoru, na místě činu byly nalezeny pouze dvě vystřelené patrony místo „oficiálních“ čtyř, přičemž ráže těchto patron se výrazně lišila od ráže Oswaldova revolveru.[106]

Kino Texas v roce 1963
Oswald je vyváděn z kina Texas

Po zastřelení policisty Tippita se měl Oswald schovat před přijíždějícími policejními vozy v blízkém obchodě s obuví Hardy Shoe Store v ulici Jefferson Ave a chvíli poté bez placení vniknul do místního kina „Texas“.[101][107] Dvaadvacetiletý prodavač z obuvnického obchodu, Johnny Calvin Brewer, toho dne poslouchal zprávy v rádiu a Oswald se mu zdál podezřelý. Sledoval jej tedy do zmíněného kina, kde o svém podezření informoval prodavače vstupenek, který posléze přivolal policii.[108]

Policie dorazila na místo během několika minut (cca ve 13.45)[107] a vnikla přímo do sálu, kde mělo zanedlouho začít promítání filmu s názvem „War Is Hell“ (česky: Válka je peklo).[109] Zasahující policista Maurice N. McDonald přistoupil k Oswaldovi sedícímu v přední řadě a vyzval jej, aby se postavil.[110] Oswald v tu chvíli řekl: „No, tak to je asi konec“[110] a když se zdálo, že zvedá ruce na znamení kapitulace, silně policistu McDonalda odstrčil.[110][111] Následně vytáhl svůj revolver[111] a chtěl se dále bránit střelbou, což mu ovšem McDonald znemožnil tím, že mezi kohout a nábojový válec revolveru rychle vrazil tenkou blanku kůže, jež se na lidské ruce nachází mezi palcem a ukazováčkem.[110][112][113] Když byl Oswald vyváděn ven z kina kolem skupinky přihlížejících, neustále vykřikoval, že se stal „obětí policejní brutality“.[114] Během následující noci mu byly sejmuty otisky prstů[115] a následně sděleno obvinění z vraždy policisty Tippita a prezidenta Johna F. Kennedyho.[116][117][118][119] Oswald však odmítl jakoukoli svou spojitost s oběma vraždami a několik minut před svou smrtí sdělil jednomu z reportérů, přítomných v budově Dallaského policejního oddělení, že je jen obětním beránkem policie (viz níže).[120][121][122]

Otázka reportéra: „Vystřelil jste na prezidenta?“ Odpoveď Oswalda: „Nechápu o čem tohle celé je. Sebrali mě jenom proto, že jsem žil v Sovětském svazu… jsem jen obětní beránek!“[123][124][125]

Případ se nikdy nedostal k soudu, neboť byl Oswald dne 24. listopadu, zastřelen za přítomnosti televizních štábů[126] tehdy dvaapadesátiletým Jacobem Rubinsteinem, zvaným „Jack Ruby“, majitelem místního nočního klubu „Carousel“.[127]

Jack Ruby přistupuje ke spoutanému Oswaldovi a během zlomku sekundy jej usmrtí výstřelem z revolveru

K útoku došlo v podzemní garáži Dallaské vazební věznice v 11.20 místního času, kde Oswalda vyhlížel dav novinářů a byla zde pro něj již přistavena vězeňská dodávka. Ta jej měla neprodleně transportovat do Dallaské okresní věznice, konkrétně k cele s maximální ostrahou.[128] Rubinstein, ukrytý mezi novináři, ve chvíli průchodu Oswalda vyskočil z davu,[129] vytáhl z pod kabátu svůj revolver a těsně před výstřelem na něj ještě zakřičel: „Zabil jsi mého prezidenta, ty kryso!“.[130] Jeden z policistů, kteří vedli spoutaného Oswalda, stihl pouze v údivu vykřiknout: „Jacku, ty zkurvysynu!“[131] Oswald utrpěl průstřel v oblasti dutiny břišní s následným masivním krvácením z poškozené mezenterické tepny[132][133][pozn 14] a téměř okamžitě byl převezen do nemocnice Parkland Memorial Hospital, tedy do stejné nemocnice, kde o dva dny dříve zemřel prezident Kennedy. Oswaldovo zranění však bylo natolik vážné, že mu ve 13.07 podlehl.[128] Ruby odůvodnil svůj čin tím, že „chtěl ušetřit vdovu po zesnulém prezidentovi od útrap, jimiž by musela projít při procesu s vrahem svého manžela“.[127] Většina komentátorů se však domnívala, že Rubyho úkolem bylo pouze odstranit Oswalda, aby pravda o atentátu nevyšla najevo.[127] Jack Ruby byl za svůj čin odsouzen dne 13. dubna 1964 k trestu smrti v elektrickém křesle.[134] Rubymu nepomohla ani snaha obhájců, kteří se snažili poukázat na jeho sníženou příčetnost v době atentátu a v konečném rozsudku bylo vyřčeno, že se Ruby dopustil chladnokrevné vraždy.[134] Po svém odsouzení se sice úspěšně odvolal,[135] nicméně než mohl být zahájen nový soudní proces, zemřel Ruby dne 3. ledna 1967 na rakovinu plic. Ruby se během svého věznění označoval též za oběť a v jednom z televizníćh interview uvedl:

Svět se nikdy nedozví pravdu o atentátu, jinými slovy, moje pravdivé motivy… naneštěstí ti lidé, kteří tím tolik získali a kteří měli silný motiv mne dostat do této situace, nikdy nedovolí, aby skutečná pravda spatřila světlo světa.“[136]

Puška Carcano[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Carcano (puška).
Reklamní leták chicagského zásilkového obchodu Klein's Sporting Goods z února 1963, který byl přílohou časopisu American Rifleman. Dle závěru Warrenovy komise si měl Oswald v březnu nechat od tohoto obchodu zaslat pušku s teleskopickým hledím (levý sloupec, třetí odshora)
Fotografie doličné pušky „Mannlicher–Carcano“, která byla nalezena v 6. patře Texaského knižního velkoskladu

Zbraní, pravděpodobně použitou ke spáchání atentátu, byla puška (karabina) italské výroby – Carcano M91/38[pozn 15] ráže 6,52 x 52 mm, se sériovým číslem C2766,[137] o níž se ve srovnání se současnými puškami a karabinami nedá hovořit jako o nijak zvlášť výkonné či přesné.[138][139] Ráno, v den atentátu, vezl Oswalda do práce jeho kolega Wesley Frazier, který si povšiml, že nese nějaký delší předmět zabalený v papíru. Když se Frazier dotázal o co se jedná, odpověděl mu Oswald, že s sebou nese tyč na záclony.[140] Policie později tvrdila, že měl v tomto papírovém pouzdře zabalenu právě onu vražednou pušku Carcano.[140] Puška Carcano ovšem ve funkční podobě měří na délku přibližně 97 cm,[pozn 16] po rozmontování nejméně 88 cm.[141] Podle svědeckých výpovědí L. M. Randlové, která Oswalda viděla ráno 22. listopadu před jeho domem a dle výpovědi již zmíněného kolegy Fraziera, měl však Oswald nést papírový balík o přibližné délce 68–71 cm.[141] Tato výpověď se navíc potvrdila poté, co policie přeměřila místo ve Frazierově autě, na kterém dotyčný balík ležel: mezi sedadlem a dveřmi, o něž byl balík opřen, je vzdálenost 27 palců, tedy asi 68 cm.[141] Touto nesrovnalostí se ovšem Warrenova komise nikterak nezabývala. Frazier Oswalda to ráno vysadil na parkovišti vzdáleném dva bloky od knižního velkoskladu, do práce jej ale přímo nedoprovázel, jelikož se zdržel pozorováním posouvaných vagónů na nedalekém vlakovém nádraží a nemohl tak dosvědčit, zda Oswald se zmíněným balíkem skutečně vešel do budovy velkoskladu či nikoliv.[141] Jiný svědek sice vypověděl, že Oswalda to ráno viděl u vchodu do budovy, nepamatoval si však, že by dovnitř cokoliv vnášel.[141] Dallaská policie a ani Warrenova komise tedy nebyly schopny zajistit jediného svědka, který by mohl dosvědčit, že Oswald v den atentátu[pozn 17] vnesl do budovy velkoskladu jakýkoliv předmět, třebas jen připomínající pušku.[141]

„Oswaldova“ zbraň byla vybavena jednoduchým zaměřovacím dalekohledem japonské výroby a spolu se značným zpětným rázem, kterým tato karabina trpěla, se jednalo o zbraň schopnou jen pomalé a do jisté míry také nepřesné střelby.[139] Z tohoto důvodu existují značné pochybnosti o tom, zda mohl Oswald touto zbraní třikrát takto rychle a navíc velmi přesně vypálit.[139] Zbraň byla nalezena v 6. patře Texaského knižního velkoskladu policisty Seymourem Weitzmanem a Eugenem Boonem zanedlouho po spáchání atentátu.[142] Na podlaze pod oknem byly též nalezeny tři vypálené nábojnice ze zmíněné pušky.[143] Policista J. W. Fritz z oddělení vražd, který byl na místo přivolán, okamžitě nařídil, aby nebylo s žádným nalezeným důkazem manipulováno do té doby, než vše fotograficky zdokumentuje poručík Day z dallaského policejního oddělení.[143] Nález zbraně posléze nafilmoval Tom Alyea, reportér televizní stanice WFAA−TV.[144] Analýzy provedené HSCA potvrdily, že se jedná o zbraň, jež byla použita k atentátu.[145] Bylo prokázáno, že také kulka vytažená z těla guvernéra Connallyho byla vystřelena z nalezené zbraně.[146] Zbraň byla zakoupena v březnu předchozího roku Lee Harvey Oswaldem pod falešným jménem Alek J. Hidell[147] a doručena do P.O. Boxu č. 2915 v Dallasu.[148][149][150] Podle zprávy Warrenovy komise byl navíc na pažbě zbraně nalezen částečný otisk dlaně Lee Harveyho Oswalda.[151][152] Experti z FBI ovšem byli nuceni konstatovat, že byl otisk sňat z místa, kterého by se Oswald mohl dotknout jen při demontáži pušky, nikoli později.[153] To tedy dokazuje pouze skutečnost, že Oswald někdy s puškou manipuloval a v blíže nespecifikované době ji demontoval. Neříká však zcela nic o tom, zda z nalezené pušky střílel či nikoliv.[153] Dále je nutné zmínit, že již od začátku provázely identifikaci zbraně četné nejasnosti. Výše zmíněný policista Seymour Weizman totiž ve svém prvotním hlášení identifikoval nalezenou zbraň jako německou pušku Mauser M 98, ráže 7,92 mm.[142] Československý deník Rudé Právo pak ovšem 23. listopadu uvedl s odkazem na americkou NBC: „… při pátrání po Kennedyho vrahovi byla v rohovém okně domu, odkud byly vypáleny smrtící střely, nalezena lovecká puška britské výroby s dalekohledem a na podlaze místnosti tři prázdné nábojnice. Jak však prohlašuje tajná policie, byla vrahova zbraň »velmi průbojná armádní nebo japonská kulovnice ráže asi 8 mm.«“[154] V pozdějších vyšetřovacích spisech Warrenovy komise se nicméně hovoří výhradně o pušce Carcano.

Úmrtí prezidenta Kennedyho[editovat | editovat zdroj]

Lyndon B. Johnson skládá prezidentskou přísahu na palubě Air Force One v Dallasu
Fotografie hlavy prezidenta Kennedyho pořízená během pitvy v nemocnici Bethesda Naval Hospital; charakter zranění by mohl odpovídat použití kulky s explozivním účinkem, tzv. „Dum-Dum“ (viz níže)[155]

Ve 12.36, tedy pouhých šest minut po atentátu, dorazily k hlavnímu vchodu nemocnice Parkland Memorial Hospital postupně vedoucí automobil s policejním šéfem Currym, prezidentská limuzína s těžce raněným Kennedym (a guvernérem Connalym) a doprovodný vůz tajné služby, nikdo z personálu zde však nečekal, ačkoliv o to byla nemocnice požádána ihned po střelbě. Na onu skutečnost zareagoval agent Kellerman tím, že po zastavení doslova vyskočil z prezidentské limuzíny a zakřičel: „Ať nám někdo okamžitě sežene dva sanitární vozíky!“[156] Agent Win Lawson z vedoucího vozu vběhl do vstupní haly, popadl dva vozíky a snažil se je sám vytlačit před vchod. Zde jej zpozorovalo několik zaměstnanců nemocnice, kteří mu nakonec pomohli vyvézt vozíky ven k limuzíně. V ní stále seděla šokovaná Jacqueline Kennedyová svírajíc smrtelně raněného manžela v klíně. Na sedadle vedle ní ležela část Kennedyho lebky pokrytá vlasy.[156] Agent Emory Roberts musel paní Kennedyovou požádat, aby k sobě přestala tisknout svého manžela, jelikož jej hodlal s pomocí agentů Hilla a Kellermana naložit na již přistavený vozík. Ti jej poté neprodleně zavezli na operační sál Trauma Room 1.

Personál traumatologického oddělení (Trauma Room 1) ovšem zjistil, že je Kennedyho stav neslučitelný se životem, čímž se myslí, že ani v případě okamžitého zásahu lékaře hned na místě atentátu by neměl naději přežít. Prezident měl nehmatný puls, takřka nulový krevní tlak a poslechem byl pouze zaznamenán velice nepravidelný tlukot srdce.[157] Během snahy o resuscitaci vešel na sál mladý neurochirurg Kemp Clark, který byl přítomným doktorem Baxterem okamžitě dotázán na stav prezidenta slovy: „Kempe, řekni nám, jak zlé je to zranění hlavy, protože ho ztrácíme“.[157] Clark tedy odhrnul část vlasů, aby provedl vyšetření hlavy. Poté řekl: „Bože můj, on má odstřelenou celou pravou polovinu hlavy… pro něj již nemůžeme nic udělat“.[157] Jeden z přítomných doktorů ještě provedl otevření hrudníku a pokusil se o přímou masáž srdce. Baxter k tomuto řekl: „Nyní, když víme v jakém stavu prezident je, nemáme důvod nadále resuscitovat“.[157] Dr. George Gregory Burkley, prezidentův osobní lékař, tedy později uvedl,[158] že příčinou smrti bylo devastující zranění hlavy,[159] což také uvedl v úmrtním listu.[160]

Ve 13 hodin odpoledne (19.00 UTC) byla konstatována úplná zástava srdeční aktivity, katolický kněz Oscar Hubert udělil Kennedymu poslední pomazání[161] a pacient #24740, Kennedy, John. F., byl prohlášen za mrtvého.[157] Jeden ze zasahujících doktorů řekl: „Nikdy jsme neměli naději na záchranu jeho života“.[162] Kněz Hubert, který udělil poslední pomazání, sdělil deníku The New York Times, že byl prezident de facto mrtev již při příjezdu do nemocnice a že mu musel sundat z tváře pokrývku, aby mohl vykonat obřad. Oficiální prohlášení o Kennedyho smrti vydal zastupující[pozn 18] tiskový mluvčí Bílého domu Malcolme Kilduff ve 13.33 odpoledne (19.33 UTC).[163]

Několik minut po 14.00 (20.00 UTC), po konzultaci dallaské policie s agenty tajné služby, bylo Kennedyho tělo umístěno do rakve a převezeno na palubu Air Force One. Rakev s tělem byla do letadla naložena zadními dveřmi a byla uložena do zadní části oddělení pro cestující do místa, které bylo uvolněno odmontováním několika sedadel. Viceprezident Lyndon B. Johnson, který jel v koloně ve druhém autě za prezidentskou limuzínou, se stal po Kennedyho smrti prezidentem Spojených států amerických; prezidentskou přísahu složil ve 14.38 na palubě Air Force One.

Audiozáznam z letu Air Force One[editovat | editovat zdroj]

1. část záznamu (délka 1h 13m 3s)
2. část záznamu (délka 1h 9m 7s)

Americký národní archiv (zkr. NARA) zveřejnil na konci ledna 2012 magnetofonové pásky obsahující odchozí a příchozí radiovou komunikaci prezidentského letounu Air Force One,[pozn 19] který po atentátu směřoval z Dallasu zpět na Andrewsovu leteckou základnu u Washingtonu, D.C., převážeje ostatky zavražděného prezidenta Kennedyho.[164][165][166] Tyto pásky, obsahující desítky minut hlasového záznamu, daroval archivu soukromý sběratel Nathan Raab,[167] který jej získal od jednoho z Kennedyho osobních poradců.[165] Část záznamu tvoří rutinní komunikace mezi piloty letounu AFO a řízením letového provozu, nicméně obsahují například i diskuse o způsobu, jak dále manipulovat s prezidentovými ostatky nebo také telefonickou komunikaci mezi Lyndonem Johnsonem a Rose Kennedyovou, matkou zesnulého JFK.[166] Johnson, který se po atentátu stal novým prezidentem Spojených států, řekl Rose Kennedyové, ve snaze utěšit ji, následující: „Tak bych si, bože, přál, aby bylo něco, co bych mohl… Chtěl jsem vám říct, že truchlíme s vámi“, na což mu odpověděla: „Velmi vám děkuji. Děkuji vám moc. Vím, že jste Jacka miloval a on miloval vás.“[165][166]

Pitva[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Air Force One přistál na Andrewsově základně nedaleko Washingtonu D.C., bylo tělo prezidenta Kennedyho převezeno do nemocnice Bethesda Naval Hospital k okamžité pitvě. Ta trvala přibližně od 20.00 do 23.00 (22. listopadu), poté bylo v době cca 23.00 až 04.00 tělo nabalzamováno a kosmeticky úpraveno na pohřeb. Pitva prezidentova těla, provedená třemi patology, potvrdila, že zranění prezidentovy hlavy bylo smrtelné a kulka:

způsobila odtržením pravé části Kennedyho hlavy naprosto devastující zranění, které nebylo slučitelné se životem.“[168][169][170]

Americkou vlajkou přikrytá rakev s Kennedyho ostatky je po dobu 24 hodin uložena v Bílém domě
Pohřbu se účastnili zástupci z následujících zemí:[171]      Spojené státy      Státy s oficiální účastí      Státy, jejichž zástupci byli přítomni pouze na zvláštní recepci prezidenta Johnsona dne 25. 11.      Státy bez oficiální účasti

Zranění na krku bylo v pitevní zprávě přisouzeno druhé střele, která „zasáhla prezidenta do zad na rozhraní ramen a krku, prošla svaly ve spodní části krku, poškodila vrchní cíp pravé plíce aniž by jí prošla a nakonec vyletěla přední částí krku,“ což vedlo k vytvoření pseudotracheotomické jizvy.[172] Toto zjištění však nebylo ve shodě s prezidentovým osobním lékařem dr. Burkleym, který do úmrtního listu uvedl, že kulka zasáhla Kennedyho přibližně na úrovni 3. hrudního obratle.[173] V Kennedyho košili[174] a v kabátě,[175] které měl na sobě, byly v oblasti mezi 12,5−15 cm pod límcem nalezeny díry po kulkách.[176]

Fotografická analýza záznamu prezidentské kolony, která zkoumala i nově zveřejněný (2006) film zachycující dobu těsně před atentátem,[177] ukázala, že prezidentův kabát byl zmačkán pod úrovní krku a nevisel tedy volně podél jeho těla, takže tehdejší průzkumy oblečení byly označeny za nevěrohodné co se objasnění přesného místa zranění prezidentových zad týče.[178] Diagram z pitevní zprávy dr. Thorntona Boswella se někdy používá jako důkaz zranění v nižší části zad.[179] V roce 1966 ovšem dr. Boswell uvedl, že diagram nebyl nikdy zamýšlen jako zcela přesné měřítko a pro deník The Baltimore Sun ze dne 25. listopadu 1966 jej překreslil a zakřížkoval bod výše na diagramu.[180] Boswell konstatoval, že jeho měření, která lokalizovala zranění do vzdálenosti 14 cm od krku a ucha, nesouhlasí s nálezem tvrdícím, že byl poškozen 3. hrudní obratel.[181] Mimoto všichni tři členové pitevního týmu z nemocnice Bethesda zveřejnili fotografie z pitvy, na kterých je vidět zranění po vniku kulky v místě 6. krčního obratle, tedy na spodním okraji krku, což souhlasí s úrovní určenou během vyšetřování HSCA na základě fotografické a rentgenové dokumentace z pitvy.

Později byla pitva kritizována v několika bodech, např. to, že byly spáleny originální náčrty a poznámky Jamese Humese z pitvy a také neschopnost zajistit řádným způsobem veškeré nálezy a důkazy.[182]

Možné použití tříštivé střely[editovat | editovat zdroj]

Výsledky pitevního nálezu později doplnil Robert B. Livingston, jeden z předních světových specialistů pro výzkum lidského mozku, který v knize Assassination Science: Experts Speak Out on the Death of JFK (česky: Vražedná věda: Experti se vyjadřují ke smrti JFK)[183] vyslovil přesvědčení, že: „... něco muselo s velkou silou explodovat v oblasti velkého týlního otvoru, jelikož došlo k odtržení mozečku, částí lebeční kosti a dále došlo k vytvoření masívního otvoru v tvrdé pleně mozkové, která odděluje mozeček a hlavní dutinu lebeční.“[155]

Charakter zranění podporuje teorii, podle které mělo být fatální zranění Kennedyho hlavy způsobeno tříštivou střelou, tzv. „dum-dum“, vypálenou zepředu od travnatého pahorku.[155] Možnost užití střely dum-dum byla navíc zmíněna i v deníku Spartanburg Herald-Journal ze dne 28. listopadu 1963. Zde hovoří patolog Dr. James Beyer z Arlingtonské nemocnice ve Virginii o svém přesvědčení, že minimálně jedno z několika zranění prezidenta by tomuto podezření mohlo odpovídat.[184]

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Tělo prezidenta Kennedyho bylo po pitvě převezeno do jedné z místností Bílého domu, kde bylo po 24 hodin uloženo v uzavřené rakvi. Privátně je však mohla vidět rodina a nejbližší přátelé. V neděli následující po atentátu byla rakev přikrytá americkou vlajkou převezena do Kapitolu.[185] Tisíce lidí stály takřka nekonečné fronty, aby mohly zhlédnout rakev hlídanou čestnou stráží.[186]

Pohřbu prezidenta Johna Fitzgeralda, který se konal 25. listopadu 1963, se zúčastnilo na 220 státníků ze 102 zemí světa.[187] Oficiálním československým zástupcem na pohřbu byl Jiří Hájek, tehdejší vyslanec ČSSR při OSN,[188] za Sovětský svaz se pohřbu oficiálně účastnil první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR Anastáz Ivanovič Mikojan.[189] Po smutečním obřadu byla rakev před zraky 800 000 lidí[187] převezena na zvláštním voze na Arlingtonský národní hřbitov k pohřbu.[190][191]

Záznamy atentátu[editovat | editovat zdroj]

Žádná televizní ani radiová stanice nezachytila atentát v přímém přenosu, neboť místo, kde se udál, nebylo považováno za důležité. Většina novinářů ani nedoprovázela prezidentskou kolonu, namísto toho čekala na Kennedyho příjezd u Dallas Trade Mart. Ti novináři, kteří kolonu doprovázeli, byli v její nejzadnější části. Dallaská policie zaznamenávala svůj radiový provoz ve dvou kanálech.[192] První komunikační kanál byl používán pro rutinní policejní komunikaci, druhý kanál byl vyhrazen přímo pro potřeby prezidentské kolony. Až do chvíle atentátu sestávala komunikace na druhém kanálu pouze z hlášení polohy.[192]

Prezidentská kolona projíždí ulicí Main street – foto pořízeno z vozu pro novináře v zadní části (cca 2 minuty před atentátem)
Tato fotografie, pořízená E. Hudsonem, zachycuje poslední sekundy života prezidenta Kennedyho; černá šipka ukazuje na prezidentovu hlavu. Uprostřed snímku lze vidět agenta Clinta Hilla (muž vlevo)

Okolo času 12.30 je na záznamu z kanálu číslo 1 slyšet po dobu 3 minut a 11 sekund nesrozumitelný hluk a šum.[192] Na kanálu číslo 2 lze slyšet: „Dallas 1: Jedeme do nemocnice – do Parkland Hospital; upozorněte personál nemocnice, aby se připravil; pošlete někoho na ten železniční viadukt, aby zjistil, co se tam stalo; Dallas 1: Vypadá to, že střelili prezidenta, upozorněte personál nemocnice; Dispečer: 10-4 už byli upozorněni“.[192]

Poslední sekundy života prezidenta Kennedyho byly natočeny na němý 8 mm film v rozsahu 26,6 sekund a zachycují chvíle těsně před, během a těsně po atentátu. Film byl pořízen amatérským kameramanem Abrahamem Zapruderem a vešel ve známost jako Zapruderův film.[193] Zvětšené výřezy ze Zapruderova filmu byly zanedlouho po atentátu zveřejněny v časopisu Life. Od roku 1975 byly jeho záběry opakovaně vysílány televizí, přičemž mnohdy vynechaly záběr fatálního zásahu a roztříštění části Kennedyho hlavy. Zapruder ovšem nebyl jediným, kdo pořídil záběry atentátu. Na Dealey Plaza bylo v tu chvíli celkem 32 fotografů. Amatérské záběry, které zachycují fatální zásah, byly pořízeny také Orvillem Nixem,[194] Marií Muchmoreovou[195] a Charlesem Bronsonem,[196] ovšem z mnohem větší dálky než stál Zapruder.

Další filmy zachycující Dealey Plaza okolo doby atentátu byly pořízeny Robertem Hughesem,[197] F. Markem Bellem,[198] Elsie Dormanovou, Johnem Martinem, ml.,[199] Patsy Paschallovou,[200] Tinou Townerovou, Jamesem Underwoodem, Davem Wiegmanem,[201] Malem Couchem,[202] Thomasem Atkinsem, R. Danielem[203] a neznámou ženou v modrých šatech stojící na jižní straně Elm street.[pozn 20] Statické fotografie pořídili Phillip Willis, Mary Moorman, Hugh W. Betzner ml., Wilma Bond, Robert Croft a mnoho dalších. Jediným profesionálním fotografem přítomným na Dealey Plaza byl Ike Altgens z dallaského Associated Press.

Velice důležité snímky atentátu mohla pořídit i dodnes neidentifikovaná žena, výzkumníky přezdívaná jako Babushka Lady (čti: Bábuška lejdy), která z bezprostřední blízkosti filmovala průjezd prezidentské kolony v době atentátu, což dokazují záběry jiných fotografů.[204] Například je vidět na Zapruderově filmu v rozmezí snímků 283–292,[205] kde stojí za mužem ve světlém svetru a přímo filmuje průjezd prezidentské limuzíny. Vidět je též na fotografiích Marie Muchmoorové (M42) nebo na filmu Orvilla Nixe.

20. února 2007 byly dallaským Muzeem Sixth Floor[206] zveřejněny dlouho neznámé barevné snímky,[207] pořízené Georgem Jefferiesem v den atentátu. Na záběrech není zachycena doba střelby, jelikož byly pořízeny zhruba 90 sekund před prvním výstřelem, navíc několik bloků od Dealey Plaza. Jediný detail relevantní pro účely vyšetřování je zřetelný záběr Kennedyho obleku pomačkaného v místě hned pod límcem,[208] což vedlo k odlišným kalkulacím o tom, jak nízko do zad byl Kennedy zasažen první střelou.

V roce 2010 byl Muzeu Sixth Floor věnován dlouhou dobu neznámý barevný film pořízený Williamem W. Warrenem, jemuž bylo v den atentátu 15 let. Tento film, natočený osudného 22. listopadu, nezachycuje atentát samotný, nýbrž přílet Air Force One na dallaské letiště Love Field a následné přivítání prezidentského páru představiteli Dallasu a Texasu. Mnozí studenti z dallaských škol byli toho dne uvolněni dříve ze školy, aby mohli být přítomni na letišti a sledovat přílet prezidenta Kennedyho a jeho choti.[209] Ward tedy spěchal ze školy domů, vzal si s sebou 8 mm barevnou kameru a vyrazil na letiště, kde výše zmíněné záběry pořídil. Gary Mack, kurátor sbírek Muzea Sixth Floor, považuje tyto snímky „za nejlepší amatérský záznam příletu Kennedyho do Dallasu ze dne 22. listopadu 1963.“[209]

Oficiální vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Dallaská policie[editovat | editovat zdroj]

Fotografie L. H. Oswalda pořízená ve vazbě dallaskou policií
Oswaldovy otisky sejmuté 23. 11. 1963 ve vazbě

Po zatčení Oswalda a zajištění důkazů z místa činu držela dallaská policie Oswalda na policejní centrále, aby mohly být provedeny výslechy. Oswald byl mezi 22. až 24. listopadem vyslýchán celkem asi 12 hodin[82] a otázky směřovaly především k objasnění vraždy policisty Tippita a atentátu na Johna F. Kennedyho.[210] Oswald však během výslechů neustále odmítal jakoukoliv spojitost s těmito vraždami.[210] Většinu otázek kladl kapitán Fritz, vyšetřovatel oddělení vražd, který si z výslechu pořizoval jen velmi stručné poznámky.[211][pozn 21] Fritz tedy napsal závěrečnou zprávu o výsleších na základě poznámek, které sepsal „zpaměti“ o několik dnů později.[212] Během výslechů navíc nebyly pořizování žádné zvukové ani těsnopisné záznamy. Výslechům byli přítomni i příslušníci FBI a amerických tajných služeb, kteří též příležitostně kladli otázky[213] a zapisovali si průběžné poznámky.[214]

Večer 22. listopadu byly Oswaldovi provedeny parafínové testy rukou a pravé líce,[215] aby bylo potvrzeno, zda skutečně střílel z nalezené zbraně.[213] V případě rukou byly výsledky pozitivní, v případě pravé líce však nikoliv.[213] Z důvodu značné nespolehlivosti těchto testů však Warrenova komise při svém šetření nebrala na jejich výsledky ohled.[213]

Oswald poskytl během výslechu na policii jen velmi málo informací. Většinou byl konfrontován s důkazy a zjištěními, která nijak neobjasnil a uchyloval se k tvrzením, která se později ukázala jako nepravdivá.[213] Další výslechy již nebylo možné provést, neboť Oswald byl o dva dny později zavražděn.

Vyšetřování FBI[editovat | editovat zdroj]

Federální úřad vyšetřování byl jako první pověřen úplným vyšetřením okolností atentátu. 24. listopadu 1963, několik hodin po zavraždění Oswalda, sdělil tehdejší ředitel John Edgar Hoover, že „chceme získat evidentní důkaz, který veřejnost přesvědčí o vině L. H. Oswalda.“[216] 9. prosince 1963 vydal FBI závěrečnou zprávu, kterou pak předal Warrenově komisi. FBI konstatoval, že byly vypáleny pouze 3 střely; s počtem střel Warrenova komise souhlasila, neshoda vznikla v tom, která ze střel zasáhla Kennedyho a která guvernéra Connallyho. Zpráva FBI tvrdila, že první ze střel zasáhla Kennedyho, druhá guvernéra Connallyho a třetí smrtící opět Kennedyho. Tento závěr je v rozporu s názorem Warrenovy komise, podle něhož první střela cíl minula, druhá zasáhla Kennedyho a zranila i Connallyho a třetí opět zasáhla Kennedyho přičemž způsobila devastující zranění Kennedyho hlavy.

Kritika vyšetřování FBI[editovat | editovat zdroj]

Vyšetřování Federálního úřadu vyšetřování bylo v roce 1979 přezkoumáno výborem HSCA, který dospěl k závěru, že:

  • FBI dostatečně prošetřil Oswaldovy motivy spáchání atentátu a správně zhodnotil jeho pohnutky záměrně ohrozit národní bezpečnost.
  • FBI vedl řádné a profesionální vyšetřování týkající se spojitosti Oswalda s atentátem.
  • FBI selhal v prošetření možnosti, že by za atentátem na prezidenta mohlo stát spiknutí.
  • FBI dostatečně nesdílel svá zjištění s ostatními vyšetřujícími orgány.[217]

FBI byl navíc podroben vyšetřování z důvodu možného spojení agenta Jamese Hostyho s osobou Oswalda, v jehož adresáři bylo nalezeno Hostyho jméno. FBI poskytl Warrenově komisi nejprve přepis ručně psaného Oswaldova adresáře, kde bylo Hostyho jméno vymazáno. Dva dny před atentátem se měl Oswald setkat s Hostym v jeho kanceláři a když zjistil, že Hosty není přítomen, měl mu zde zanechat obálku s dopisem.[218] Dva dny poté, co byl Oswald zastřelen Jackem Rubym, byl Hostyho nadřízený pověřen zničením zmíněného dopisu, což učinil roztrháním a spláchnutím do toalety.[219] O několik měsíců později, když Hosty vypovídal před Warrenovou komisí, nepřiznal žádnou spojitost s Oswaldem. Informace o této možné spojitosti byla zveřejněna až později během vyšetřování HSCA.[219]

Nedostatečná opatření tajných služeb[editovat | editovat zdroj]

Seržant Davis z oddělení vražd dallaské policie se před spácháním atentátu domníval, že zajistil dostatečně přísná bezpečnostní opatření k ochraně prezidentské kolony. Agent tajné služby Winston Lawson, toho času zodpovědný za plánování bezpečnostních opatření, dallaskou policii navíc ujišťoval, že není potřeba, aby bezprostředně za prezidentskou limuzínou jel doprovod zkušených policistů z oddělení vražd, jejichž přítomnost byla při návštěvách důležitých osobností a politiků obvyklá.[220] Policejní velitel Jesse Curry později uvedl, že pokud by měl své muže vybavené samopaly a puškami na místě, mohlo být atentátu zabráněno nebo by policisté přinejmenším mohli zabránit útěku vraha z místa atentátu.[220] Další bezpečnostní mezeru představovala skutečnost, že dallaská policie neměla v době atentátu vlastní jednotku odstřelovačů, která by mohla být za účelem ochrany prezidenta nasazena podél trasy průjezdu kolony.[138]

Pochybnosti ohledně průjezdu přes Dealey Plaza[editovat | editovat zdroj]

Plánek trasy jízdy prezidentské kolony;                      Původní, výrazně rychlejší trasa průjezdu                     Skutečná trasa průjezdu

Prezidentská kolona, která opustila ulici Main Street musela hned při vjezdu na Dealey Plaza zabočit nejprve doprava pod úhlem 90° a po přibližně čtyřiceti metrech musela u budovy Knižního velkoskladu zatočit prudce vlevo. V tomto bodě došlo k jedné z mnoha dalších nestandardností a to sice, že kolona provedla zabočení doleva pod úhlem 120°, přičemž ale byla během návštěv vysokých státních činitelů považována za bezpečnou pouze taková zatáčka, jejíž úhel nepřesahoval 90°.[221] V důsledku nutnosti vybrat takto ostrou zatáčku bylo tedy nutné provést výrazné zpomalení prezidentské limuzíny na rychlost přibližně 20 km/h. Trasa průjezdu byla těmito „manévry“ značně zkomplikována, ačkoliv to nebylo zdaleka nutné.[221] Kolona mohla při vjezdu do prostoru Dealey Plaza pokračovat dále po prostřední komunikaci ulice Main Street, která vedla přímo skrze park a nevyžadovala tak jeho zdlouhavé objíždění, jako tomu bylo v případě ulice Houston Street a Elm Street. Ostatně podle trasy, zveřejněné v místních denících Dallas Times Herald a Dallas Morning News, měla prezidentská kolona skutečně projet komunikací přímo skrze střed náměstí Dealey Plaza a pokračovat dále až za železniční viadukt, kde se všechny ulice (Elm, Main a Commerce Street) stékaly v jeden velký devítiproudý silniční tok směřující k Dallas Trade Mart.[222]

Warrenova komise[editovat | editovat zdroj]

Warrenova komise představuje svou zprávu prezidentu Johnsonovi
Dráha střely podle „teorie jedné kulky“ (směr střely na obrázku je zleva doprava)

První vyšetřovací komise byla ustanovena prezidentem Johnsonem 29. listopadu 1963, týden po spáchání atentátu. V jejím čele stanul Earl Warren, nejvyšší soudce Spojených států. Z tohoto důvodu se tato komise neoficiálně nazývá Warrenova komise.

Po desetiměsíčním vyšetřování byla na konci září 1964 zveřejněna závěrečná zpráva Warrenovy komise. Komise v ní uvedla, že nezjistila žádnou spojitost atentátu s domácím či zahraničním spiknutím, ani zapojení žádných jiných osob či skupin do atentátu. Komise dospěla k závěru, že Oswald jednal sám, a že Jack Ruby Oswalda zabil též „na vlastní pěst“. Potvrdila, že všechny tři střely byly vypáleny Lee Harvey Oswaldem budovy z Texaského knižního velkoskladu, která se v té době nacházela v zádech prezidentské kolony. Komise též stanovila časové rozmezí, během kterého byly vypáleny všechny tři střely. Toto rozmezí mělo činit 4,8 až 7 sekund.[223]

Komise dále uvedla, že:

  • jedna ze střel pravděpodobně minula cíl,
  • první „úspěšná“ střela zasáhla Kennedyho do zad v místě rozhraní mezi krkem a zády, vyšla ven přední částí krku a dále zranila guvernéra Connallyho,
  • poslední ze střel zasáhla Kennedyho, čímž mu způsobila fatální zranění hlavy.

Již bylo zmíněno, že byly v budově Texaského knižního velkoskladu nalezeny tři prázdné patrony a použitá zbraň, 6,5×52 mm Model 91/38 Carcano, byla nalezena ukrytá poblíž místa činu. Komise vysvětlila zranění guvernéra Connallyho tak, že stejná kulka, která Kennedyho poranila na krku způsobila i všechna zranění Connallyho. Tato teorie vešla ve známost jako teorie jedné kulky.

Warrenova komise také zkoumala ostatní okolnosti atentátu a vyslovila kritiku nedostatečného zajištění bezpečnosti prezidenta Kennedyho. Další dokumenty, chráněné lhůtou pro zveřejnění, aby nedošlo k poškození práv nevinných osob zapojených do případu, mají být zveřejněny v nejbližší době.[224]

Panel Ramseyho Clarka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 byla generálním prokurátorem Spojených států, Ramsey Clarkem, vytvořena skupina čtyř lékařských expertů (neboli „panel“), kteří se sešli ve Washingtonu, D.C. za účelem prozkoumání veškerých záznamů souvisejících se smrtí prezidenta Kennedyho (rentgenové snímky, fotografie, dokumenty atp.). Ramseyho panel došel k závěru, že prezident byl zasažen dvěma střelami vypálenými zezadu a shora (z pohledu Kennedyho), přičemž první střela prošla jeho krkem na pravé straně aniž by zasáhla kost, druhá měla Kennedyho zasáhnout do lebky a vytvořit již zmíněnou fatální frakturu v oblasti pravého spánku.[225]

Rockefellerova komise[editovat | editovat zdroj]

Roku 1975, za vlády prezidenta Geralda Forda, byla ustanovena Komise prezidenta Spojených států pro aktivity CIA na území Spojených států (ang. U.S. President's Commission on CIA activities within the United States) s úkolem prošetřit aktivity CIA prováděné na území USA. Komise byla vedena viceprezidentem USA Nelsonem Rockefellerem.

Část komise byla určena přímo k prošetření okolností atentátu na Johna F. Kennedyho. Pracovala především na analýze Zapruderova filmu a zjišťovala jednání a možnou přítomnost agentů CIA v Dallasu, E. Howarda Hunta a Franka Sturgise, v době spáchání atentátu.[226] Agent Hunt upadl v podezření kvůli dopisu objevenému v roce 1975, který měl krátce před atentátem obdržet od Oswalda.[227] V dopise měl být zmíněn Huntův záměr setkat se s Oswaldem předtím, než bude pokračovat v přípravách na atentát. Komise však došla k závěru, že ani jeden z agentů nebyl v době atentátu v Dallasu. Později bylo zjištěno, že dopis s největší pravděpodobností je padělek vytvořený KGB, která tak chtěla zdiskreditovat americké tajné služby.[227] Komise také prohlásila, že zásah prezidentovy hlavy, jak je zaznamenán v Zapruderově filmu, mohl být skutečně způsoben střelou vypálenou zezadu.[227][228]

V roce 2007 byla nicméně synem E. Hunta zveřejněna zvuková nahrávka, ve které se Hunt na smrtelném loži přiznává k tomu, že byl zapojen do atentátu na Kennedyho. Dále tvrdí, že byl atentát spáchán na přímou objednávku tehdejšího viceprezidenta Johnsona, který se měl navíc postarat o zametení stop po skutečných iniciátorech atentátu.[229][230]

Vyšetřování HSCA[editovat | editovat zdroj]

Šestnáct let po spáchání atentátu zrevidoval Zvláštní výbor pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů, zkráceně nazývaný HSCA, závěrečnou zprávu Warrenovy komise a zprávu FBI, ze které zpráva Warrenova komise z velké části vycházela. HSCA vyslovila kritiku obou zpráv, neboť prý dostatečně neprověřily možnost, že byl Oswald článkem spiknutí proti prezidentovi Kennedymu.[231]

Zpráva komise dále konstatovala, že:

  • FBI silně podcenila možnost spiknutí proti Kennedymu. Vyšetřování možnosti spiknutí bylo velmi omezené a dostupné důkazy a zdroje byly v tomto kontextu nedostatečně prověřeny.
  • Warrenova komise v tomto ohledu též selhala: „Subjekt, kterému měla být věnována největší pozornost během vyšetřování, Oswaldovi, jeho úloze v případu a možnému zapojení do spiknutí, nebyl dostatečně prověřen.“
  • Dle HSCA též Warrenova komise dostatečně neprošetřila, zda Oswald jednal sám nebo v rámci nějaké skupiny nebo zda nebylo Oswaldovo jednání vyústěním aktivit CIA.

HSCA též konstatovala, že Lee Harvey Oswald skutečně vypálil tři střely na prezidenta Kennedyho. Podle komise zasáhly prezidenta střely č. 2 a 3. HSCA uvedla domněnku, že v pozadí atentátu stálo spiknutí. Podle HSCA padly během atentátu celkem čtyři výstřely, Oswald měl vystřelit první, druhou a čtvrtou (smrtelná) a neznámá osoba, nacházející se v oblasti travnatého pahorku, měla vystřelit třetí střelu, která ovšem Kennedyho minula. Komise HSCA, v jejímž čele stál G. Robert Blakey, své závěry postavila především na průzkumu magnetofonových pásek, na nichž byla nahrán radiový provoz dallaské policie z inkriminovaného dne 22. 11. 1963.[192]

Magnetofonový záznam[editovat | editovat zdroj]

Fotografie ze zasedání sněmovní komise HSCA

Představitel komise HSCA Robert Blakey uvedl, že jeho závěrečná zpráva vycházela jednak ze svědeckých výpovědí a rovněž také z radiových záznamů dallaské policie:

Teorie o střelci ukrytém na travnatém pahorku (anglicky: Grassy Knoll) je podpořena záznamem zvuku z vysílačky policejního motocyklu, který se v inkriminovanou dobu nacházel na Dealey Plaza. Je však podepřena i četnými výpověďmi svědků, kteří se poblíž místa činu nacházeli. Víme přinejmenším o dvaceti lidech, kteří střelbu slyšeli přicházet právě od travnatého pahorku.[232]

Jediným věrohodným záznamem, kterým HSCA podpořila svou teorii o druhém střelci, byl záznam radiového vysílání policejního motocyklu, který se měl v době atentátu nacházel na Dealey Plaza.[233] Zvukový záznam byl veřejnosti představen experty pro akustické jevy Markem R. Weissem a Ernestem Aschkenasym z Queens College, City University of New York,[234] známých mimo jiné i svou teorií z roku 1974, ve které vyjádřili názor, že 18,5 minut trvající hluché místo na důkazních páskách z Aféry Watergate bylo vytvořeno cíleným vymazáním.[235] Poté, co HSCA dokončila svou zprávu, vyslovil jeden z amatérských výzkumníků názor, že zvuk přisuzovaný čtvrté střele mohl být vytvořen zkřížením signálů z více zdrojů.[233]

O několik let později, v roce 1981, zpochybnil odborný panel Národní akademie věd Spojených států (NAS) věrohodnost záznamu předpokládané čtvrté střely neboť vyslovil názor, že se prostě jedná o nějaký náhodný zvuk, možná způsobený statickou elektřinou a že byl navíc zaznamenán překřížením s druhým policejním kanálem až minutu po střelbě.[233]

Závěry tohoto panelu však byly roku 2001 odmítnuty D. B. Thomasem, vládním expertem a soukromým výzkumníkem okolností atentátu, v odborném časopise Science & Justice (česky: Věda a spravedlnost),[236] v němž byl zveřejněn jeho článek „Echo correlation analysis and the acoustic evidence in the Kennedy assassination revisited“ (česky: Analýza zvukových ozvěn a akustických důkazů v případu atentátu na Kennedyho zrevidována).[237][238] Thomas shledal, že závěr HSCA týkající se druhého střelce byl správný a zpráva NAS byla zcela chybná. Thomas předpokládá, že zmíněné minutové „zpoždění“ bylo způsobeno přeskočením záznamové hlavy na kanál jedna, což vedlo k následné mylné interpretaci.[239] V odpovědi na Thomasovy závěry, byla jiným výzkumníkem, Michaelem O'Dellem, vyslovena domněnka, že mnohé zprávy vycházely z chybné časové linie událostí a nelze tedy pomocí nich zcela prokázat existenci výstřelů na zmíněných páskách.[238]

V roce 2003 odvysílala americká televizní stanice ABC News svůj dokumentární pořad s názvem Peter Jennings Reporting: The Kennedy Assassination — Beyond Conspiracy (česky: Reportáž Petera Jenningse: Atentát na Kennedyho – pozadí spiknutí),[240] ve kterém představila výsledky vlastního vyšetřování. Na základě počítačových diagramů a rekonstrukcí Petera K. Myerse došla ABC News k závěru, že zvuk na pásce považovaný za výstřel skrytého střelce byl chybně interpretován a nemohl pocházet z prostoru Dealey Plaza. Policista H.B. McLain, z jehož vysílačky pochází zmíněná pasáž navíc sám potvrdil, že se v době atentátu na Dealey Plaza nenacházel.[241]

Zde je ovšem nezbytné podotknout, že i samotné vyšetřování reportéra Petera Jenningse bylo ještě téhož roku v mnoha bodech kritizováno prostřednictvím filmového dokumentu JFKII – The Bush Connection[242] od producenta Johna Hankeyho.[74] Hankey vyslovil mimo jiné názor, že je Peter Jennings zaujatý a že záměrně opomíjí některá podstatná fakta, jako například filmový záznam tiskového prohlášení Malcolma Kilduffa, v němž Kilduff zcela jasně ukázal prstem na své čelo a řekl, že smrtelná rána Kennedyho zasáhla zepředu.[74]

Vyšetřování Jima Garrisona[editovat | editovat zdroj]

Soudní proces s Clayem Shawem[editovat | editovat zdroj]

Do hledáčku již dříve zmíněného neworleanského státního návladního Jima Garrisona se dostal mimo jiné i dům, nacházející se na adrese 544 Camp Street v New Orleansu,[243] který během roku 1963 sloužil ke schůzkám kubánských, proticastrovsky zaměřených emigrantů a agentů zpravodajských služeb; na této adrese byl často vídán i Lee H. Oswald.[244] Oswald se zde měl toho času stýkat s bývalým nejvyšším velitelem civilní protivzdušné hlídky Davidem W. Ferriem.[245] Ferrie se účastnil plánování invaze do Zátoky sviní a byl úzce spjat s protikastovským hnutím. V roce 1961 byl například často vídán ve společnosti Sergia Archaca-Smithe, který byl členem vedení extremisticé organizace kubánských emigrantů jménem Kubánská demokratická revoluční fronta.[246]

Vzájemné kontakty Oswalda a Ferrieho vedly Garrisona k zahájení vyšetřování vlivného neworleanského obchodníka Claye L. Shawa, který byl často vídán ve společnosti Davida Ferrieho[247] a kterého podezříval jako jednoho z možných spiklenců ve věci atentátu na Kennedyho.[245] Zapojení samotného Ferrieho do spiknutí se ovšem přímo prokázat nepodařilo a to i přes to, že ho Garrison začal vyšetřovat již 25. listopadu 1963, tedy pouhé tři dny po atentátu na Kennedyho. Když Ferrieho při tomto požádal o vysvětlení proč jel v den atentátu do Houstounu během silné bouře, odpověděl mu, že si zde chtěl jen zabruslit na místním umělém ledě.[247] Garrison jej sice po celou dobu vyšetřování podezíral ze zapojení do spiknutí proti Kennedymu,[pozn 22] byl si však vědom, že dosavadní zjištění a důkazy neprokazují jakoukoliv Ferrieho vinu. Další výslechy nebylo možné provést, jelikož 22. února 1967 byl nalezen mrtev ve svém apartmánu. Jeho tělo bylo pokryto prázdnými lahvičkami od léků s obsahem látky Proloid, což je droga, která v případě pozření většího množství způsobuje krvácení do mozku.[248] Ačkoli vše na první pohled vypadalo jako sebevražda, uvedla posléze pitevní zpráva nález pohmožděniny na Ferrieho spodním rtu, která naznačovala, že byl ke spolknutí léků donucen násilím.[248] Garrison se rovněž během šetření Davida Ferrieho střetával se jménem „Clay Bertrand“, což měl být jistý Ferrieho obchodní partner.

Totožnost tohoto muže byla dlouho neznámá až do doby, kdy se Garrison dověděl, že se jedná právě o pseudonym výše zmíněného neworleanského obchodníka Claye L. Shawa.[248] Clay Shaw působil během třicátých let 20. století jako jeden z čelních pracovníků Western Union Telegraph Company. V roce 1941 vstoupil do armády, přičemž působil jako styčný důstojník ve zpravodajské službě OSS (Office of Strategic Services)[pozn 23] a to přímo ve štábu tehdejšího britského ministerského předsedy Winstona Churchilla.[249] Po válce se stal vlivným obchodníkem na poli realit a podle tvrzení Garrisona dále působil jako člen představenstva italské finanční společnosti Centro Mondiale Commerciale, která údajně sloužila CIA jako úložiště peněz určených k financování politicko-špionážních aktivit.[250][251] Je třeba zmínit, že tato společnost později fúzovala se společností Schlumberger Tools Company z Louisiany, která dodávala protikastrovským exilovým skupinám zbraně a výstroj. Pod pseudonymem „Clay Bertrand“ najmul Shaw neworleanského advokáta Deana Andrewse, který měl obhajovat L. H. Oswalda u případného soudního procesu.[248] Garrison si sice nebyl zcela jistý Shawovým zapojením do atentátu, věděl ovšem, že zcela evidentně lhal svým tvrzením, že Oswalda ani Ferrieho nezná a v životě je neviděl. Existovalo totiž mnoho svědků, kteří jej opakovaně viděli ve společnosti obou zmíněných mužů.[248] Z tohoto důvodu Garrison předvolal do své kanceláře Claye Shawa k výslechu a to přímo na den Božího hodu velikonočního roku 1967. Během něj „mezi čtyřma očima“ obvinil Shawa ze zapojení do spiknutí na prezidenta Kennedyho a dále jej obvinil ze zneužívání svých mezinárodních konexí za účelem zásobování protikastrovských exilových komunit zbraněmi.[252] K samotnému soudnímu líčení nicméně došlo až 29. ledna 1969, kdy byl Shaw předvolán před Neworleanský trestní soud a zde mu bylo sděleno obvinění z výše uvedených zločinů. Ačkoliv porota u soudu shledala Claye Shawa vinným ve věci křivé výpovědi a naznala, že Garrison dostatečně prokázal možnou existenci spiknutí na Kennedyho, důkazy zapojení samotného Shawa do spiknutí pro ni ovšem dostatečné nebyly a zprostila jej tedy obvinění.[252]

Další souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Garrison dále hovořil o svém přesvědčení, že se měl Oswald v New Orleansu setkat několik málo dnů před atentátem se svým budoucím vrahem, Jackem Rubym a že si tito muži tudíž nemohli být zcela cizí.[253] Podle Garrisona měl být na této schůzce naplánován Oswaldův útěk na Kubu, k němuž mělo dojít po úspěšném provedení atentátu. Rubyho právní zástupce Phil Burleson však nad touto teorií vyslovil silné pochybnosti.[253] Osudného dne 22. listopadu se pak měli v jednom z neworleanských barů sejít nad sklenkou alkoholu dva muži zapojení do atentátu – Guy Banister, bývalý příslušník FBI a toho času vedoucí soukromé detektivní firmy a dále Jack Martin, zaměstnaný jako jeden z jeho vyšetřovatelů. Toho večera se oba silně podnapilí muži vydali z baru do Banisterovy kanceláře a zde mělo mezi oběma muži dojít ke slovní a fyzické potyčce, když Banister v opilosti obvinil Martina z odcizení některých důležitých dokumentů.[244] Martin měl naopak Banisterovi připomenout, že byl svědkem návštěv prapodivných osob v jeho kanceláři během léta 1963; Banister měl poté v afektu Martina praštit rukojetí svého revolveru Magnum do hlavy, načež podle policejního protokolu Martin vykřiknul směrem k Banisterovi větu: „Chceš mě zabít tak, jako jsi zabil Kennedyho?“[244] Hypotézu o vzájemném propojení Oswalda s Rubym ovšem podporuje i svědectví Beverly Oliverové, toho času zaměstnankyně nočního klubu „Colony“.[pozn 24] Ta vypověděla, že se ve zmíněném klubu dva týdny před atentátem setkala s Jackem Rubym, který jí zde představil Lee Oswalda slovy: „Toto je Leon Oswald ze CIA.“[254]

Jim Garrison se dále pozastavoval nad způsobem, jakým Warrenova komise opomíjela výpovědi některých svědků. Podle něj nebyly dostatečně vzaty na vědomí nebo byly zcela ignorovány výpovědi následujících svědků: Julie Ann Mercerové, Lee Bowerse, J. C. Price, S. M. Hollanda, O. V. Campbella, Jamese Taquea, Billyho Loveladyho, Abrahama Zaprudera, L. C. Smithe z úřadu dallaského šerifa a Williama Newmana, technika z Dallasu, který o atentátu vypověděl:

Zrovna jsme stáli na obrubníku a dívali se na první přijíždějící auto a náhle se něco ozvalo, asi to byl výstřel. Prezident, sedící na sedadle najednou jako kdyby povyskočil, v tu chvíli jsem si myslel, že to byla nějaká oslavná petarda. Najednou byla jeho limuzína před námi a já se díval přímo na něho, když mu najednou odsřelili celou půlku hlavy i s uchem… pak jsme všichni padli na zem, protože jsme se domnívali, že jsme přímo v dráze střelby...myslím, že ta střela byla vypálena ze zahrady za mnou, nevzpomínám si, že by mne nějak zaujal sklad učebnic, v úleku jsem se neustále díval za sebe na travnatý pahorek.[255][256]

Assassination Records Review Board[editovat | editovat zdroj]

Assassination Records Review Board (přibližně česky: Úřad pro kontrolu záznamů týkajících se atentátu) neměl za úkol přezkoumávat fakta nebo vytvářet jakékoliv závěry. Měl pouze za úkol zajistit postupné zveřejnění všech dokumentů o atentátu tak, aby si veřejnost na jejich základě mohla o této události vytvořit závěry vlastní. ARRB mezi lety 1992 až 1998 shromáždil přibližně 60 000 různých dokumentů o souhrnném rozsahu cca 4 milionů stran A4.[257][258][259] Zbylé dokumenty, chráněné lhůtou, by měly být zveřejněny během roku 2017.[260]

Další podezření[editovat | editovat zdroj]

Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (1976–1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států.[1] Po ukončení služby se Oswald, inklinující ke komunismu,[261] rozhodl odejít do Sovětského svazu,[262] kde žil mezi lety 19591962. Hlavní podezřelý však nikdy nestanul před soudem, protože byl dva dny po zatčení zastřelen Jackem Leonem Rubinsteinem. Atentát tak zapříčinil vznik mnoha podezření a různých konspiračních teorií.

CIA a exilové komunity[editovat | editovat zdroj]

    Hledaný pro velezradu.
„Spiklenecký“ leták, který koloval ulicemi Dallasu dne 21. listopadu 1963, tedy den před atentátem
Nedávno objevený dopis ze 12. listopadu 1963, jehož adresátem byl ředitel CIA John A. McCone. Prezident Kennedy prostřednictvím tohoto dopisu požadoval, aby mu CIA zaslala tajné dokumenty týkající se objektů UFO
National Security Action Memorandum 263
Oswald se nabídl, že pro Kubu zabije JFK, říká zpráva
(zpráva FBI hovořící o Oswaldově nabídce zabít Kennedyho, adresované kubánské ambasádě v Mexico City

Za jeden z možných motivů je považováno značné nepřátelství mezi Kennedym a CIA, v jejímž čele stál do 29. listopadu 1961 Allen Dulles, datované od neúspěšného vylodění v Zátoce Sviní.[263] Svůj negativní postoj vůči CIA Kennedy potvrdil výrokem: „Nejraději bych CIA rozbil na tisíc kousků a rozfoukal ji po větru.“[264] Od neúspěchu v Zátoce Sviní se odvíjí i další možný motiv, a to odpor vůči Kennedymu ze strany proticastrovských kubánských exilových komunit, u kterých upadl v nemilost[265] kvůli svému rozhodnutí nepodnikat žádné další vojenské akce vůči Castrovu režimu.[266] Kennedy navíc nechal ihned poté uzavřít několik jejich výcvikových středisek na Floridě a v New Orleansu a to za pomoci místních ozbrojených složek a FBI.[267] Je nutné zmínit, že byla tato výcviková střediska financována a organizována již zmíněnou CIA. Bez povšimnutí ovšem nezůstala skutečnost, že dne 22. listopadu ve 12.32, tedy pouhé dvě minuty po atentátu, došlo k totálnímu výpadku telefonních linek ve Washingtonu, D.C., které trvalo celou následující hodinu.[268] Dle tvrzení autorů knihy JFK: conspiracy of silence z roku 1992 však telefonní linka ředitele FBI Edgara Hoovera zůstala „záhadně“ funkční.[268]

Prezident Kennedy si CIA velmi znepřátelil i svým záměrem reorganizovat ji a přesunout pod přímou kontrolu Armády Spojených států, jelikož v CIA spatřoval jakýsi „stát ve státě“, který není v podstatě nikým kontrolován a může si „dělat co chce“.[267]

Tajné dokumenty o UFO[editovat | editovat zdroj]

Další spekulaci o možném motivu atentátu přináší nově odhalený dopis ze dne 12. listopadu 1963, který Kennedy zaslal nástupci Allena Dullese ve funkci ředitele CIA, Johnovi A. McConemu.[269] Pouhých deset dnů před atentátem v něm Kennedy od CIA žádá, aby mu poskytla veškeré dokumenty týkající se pozorování neidentifikovatelných létajících objektů, neboli UFO.[269][270] Kennedy se totiž obával, že by sovětské úřady mohly různá tajemná světla a objekty nad svým územím mylně považovat za americké špionážní letouny.[271][272] Kennedy chtěl tyto informace poskytnout sovětům a dále s nimi na této problematice spolupracovat.[269][271] Jak ovšem vyplývá z interního oběžníku CIA, vydaného krátce po obdržení zmíněného požadavku, byly Kennedyho šance na získání těchto tajných dokumentů zcela mizivé.[269] V oběžníku totiž McCone vyslovil znepokojení nad tím, že se „Lancer (krycí název prezidenta Kennedyho) zajímá o naše aktivity, což nelze dopustit“ a dále v něm žádá o zaslání návrhů, jak tuto pro CIA nepříjemnou situaci vyřešit.[269][270] Tuto již částečně ohořelou část oběžníku (angl.: Burned Memo) obdržel poštou v roce 1999 americký ufolog Timothy Cooper, jejímž odesílatelem byl anonymní agent, který pro CIA pracoval mezi lety 1960–1974.[273] Tento agent v dopise navíc uvedl, že se mu listinu podařilo zachránit během pokusu CIA o spálení „některých citlivých dokumentů“.[273] Dopis byl posléze zveřejněn americkým spisovatelem Williamem Lesterem, autorem knihy Celebration of Freedom: JFK and New Frontier (Oslava svobody: JFK a nové hranice).[274] Na základě výše uvedeného tedy vyvstaly teorie, že důvodem pro odstranění prezidenta Kennedyho mohla být jeho snaha dostat se k velmi citlivým informacím, které chtěl navíc sdílet se Sovětským svazem.[271][273]

Sovětská KGB[editovat | editovat zdroj]

Další možné vysvětlení motivu atentátu poskytl bývalý člen sovětské rozvědky Ion Mihai Pacepa, v současnosti žijící ve Spojených státech, který podal svědectví o svém rozhovoru s Nicolaem Ceauşescu.[275] Ceauşescu se měl zmínit o seznamu pro Kreml nepohodlných světových politiků, k nimž patřili např. Imre Nagy, Rudolf Slánský, Jan Masaryk nebo také John Fitzgerald Kennedy. Podle výpovědi Pacepa měly být tyto osoby odstraněny prostřednictvím KGB.[275]

Ropní magnáti a zbrojařské firmy[editovat | editovat zdroj]

Podezření se nevyhnuli ani američtí ropní magnáti, kteří se měli systematicky dopouštět krácení státu na daních a Kennedy připravoval mimo jiné návrh zákona na potlačení takového chování.[276] K dalším subjektům, kterým byl Kennedy do značné míry nepohodlný, patřily americké zbrojařské firmy.[277] Těm se nelíbil Kennedyho plán na postupné stažení osmnácti tisíc amerických vojenských „poradců“ z Jižního Vietnamu.[278] Zmíněné Kennedyho nařízení je známé pod názvem National Security Action Memorandum 263 a lze v něm najít mimo jiné výslovný příkaz, že již do konce roku 1963 musí být stažena první tisícovka armádních specialistů.[278][279] Tímto by zbrojařské firmy přišly o obrovské zisky z dodávek zbraní a dalšího vojenského materiálu.[277] V návazném dokumentu National Security Action Memorandum 273 ze dne 26. listopadu 1963, který byl vydán tři dny po Kennedyho smrti jeho nástupcem Lyndonem Johnsonem, byl ovšem Kennedyho plán zcela přehodnocen a de facto i zrušen.[279]

Oswaldova cesta do Mexico City[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. května 1982 přišel deník Dallas Morning News s informací, podle níž měl roku 1964 Fidel Castro blíže nespecifikovanému agentovi FBI sdělit, že se na politické představitele Kuby obrátil Lee H. Oswald s nabídkou zavraždit prezidenta Kennedyho; ke kontaktu mělo dle Castra dojít přibližně dva měsíce před atentátem.[280] Americká televizní stanice ABC News informaci zanedlouho doplnila s tím, že měl někdejší ředitel FBI J. Edgar Hoover vyslat člena Komunistické strany Spojených států amerických (CPUSA) Morrise Childse, aby od Castra získal bližší informace týkající se Oswaldovy nabídky.[280] Agent dallaské pobočky FBI James Hosty, který byl v době před atentátem s Childsem v kontaktu, potvrdil, že Childs pod krycím jménem „Solo“ získal informace o Oswaldově napojení na kubánskou ambasádu v Mexico City. Hosty k tomuto uvedl: „Víme, že takzvaný Solo podnikl krátce po atentátu cestu na Kubu a hovořil zde s Castrem. Castro měl Solovi sdělit, že přibližně dva měsíce před atentátem Oswald navštívil kubánskou ambasádu v Mexico City a zde se nabídl, že pro Kubu zabije Kennedyho.“[280]

Mafie[editovat | editovat zdroj]

Své důvody k odstranění obou bratrů Kennedyových měla i již zmíněná mafie, jejíž odpor vůči nim se datoval od 50. let 20. století.[281] John se v této době stal členem senátního výboru vedeného senátorem MacClellanem, přičemž v něm Robert Kennedy působil jako právní poradce. Cílem zmíněného výboru bylo vyšetřování nezákonných praktik v amerických odborových svazech. Robert Kennedy se stal mj. vůdčí osobností vyšetřování odborové organizace řidičů a závozníků Teamsters Union. Zaměřil se především na jejího bosse Jimmyho Hoffa, který byl nejprve zproštěn viny, po velkém tlaku Roberta Kennedyho na orgány činné v trestním řízení byl na jistou dobu uvězněn a to spolu s dalšími zkorumpovanými odborovými předáky.[281] Na bratry Kennedyovi měli též spadeno mafiánští bossové Carlos Marcello, Santos Trafficante nebo také Johnny Roselli. Marcello, který se postupem času stal mafiánským kmotrem celého amerického jihu, byl na popud Roberta Kennedyho několikrát vyhoštěn z území Spojených států. Carlos Marcello na adresu Kennedyových pronesl například: „Robert je ocasem psa (Johna) a jediným způsobem, jak zamezit jeho vrtění, je useknout psovi hlavu“.[281] Santos Trafficante, boss floridské mafie, na adresu Johna Kennedyho pronesl, že „… se nedožije příštích voleb, protože to schytá ještě před jejich konáním.“[281] Tuto větu měl říci Joseovi Alemanovi, jednomu z předních činitelů kubánské exilové komunity v Miami.[281]

Smrt policisty Tippita[editovat | editovat zdroj]

Další nejasnosti do případu vneslo i svědectví, podle kterého byl policista Tippit viděn dva dny před atentátem, tj. 20. listopadu, ve společnosti Lee Oswalda v jedné z dallaských restaurací.[282] O policistovi Tippitovi je navíc známo, že udržoval styky s mafií, zejména pak s lidmi z okruhu Jacka Rubyho, který se znal i s Oswaldem.[282]

Prezidentské nařízení č. 11 110[editovat | editovat zdroj]

4. června 1963 vydal Kennedy Prezidentské nařízení č. 11 110, které ministru financí (angl.: Secretary of the Treasury) nově umožňovalo emisi certifikátů stříbra[pozn 25] vztahujících se přímo na stříbro držené americkou vládou,[283] což bylo v té době zcela proti monetární politice ražené Federálním rezervním systémem, který od roku 1934 prosazoval výrazné omezení fyzického zlata a stříbra v držení běžných Američanů. Nový prezident Lyndon B. Johnson navíc o pár měsíců později zrušil stříbrné certifikáty jako takové (ty byly vydávány již od roku 1878). V komunitě lidí, zajímajících se o atentát na JFK, se spekuluje o souvislosti mezi Kennedyho odporem vůči FEDu v této záležitosti a jeho následnou smrtí. V roce 1989 na toto téma napsal Jim Marrs knihu Crossfire: The Plot that Killed Kennedy (Křížová palba: Komplot, který zabil Kennedyho).[284] Na druhé straně v roce 2000 vznikla esej Debunking the Federal Reserve Conspiracy Theories (Odhalení konspiračních teorií o Federálním rezervním systému) profesora ekonomiky Edwarda Flahertyho, který naopak toto spojení považuje za chybné.[285]

Záhadné postavy na Dealey Plaza[editovat | editovat zdroj]

Muž s epilepsií[editovat | editovat zdroj]

Existuje rovněž podezření, týkající se Jerryho T. Belknapa, zaměstnance novin Dallas Morning News, kterého krátce před příjezdem prezidentské kolony (přibližně ve 12.15)[286] postihl epileptický záchvat nedaleko rohu ulic Houston a Elm street.[287] Podle některých spekulací měl Belknap záchvat předstírat za účelem odvedení pozornosti policie, aby by tak pachatelé atentátu mohli v klidu zaujmout střelecké pozice.[286][287] Belknap byl po záchvatu odvezen do stejné nemocnice jako později John Kennedy – tedy do Parkland Memorial Hospital, přičemž však neexistuje žádný lékařský záznam o jeho ošetření.[286] Jerry Belknap tuto skutečnost později vysvětlil tím, že právě ve chvíli, kdy čekal na lékařskou prohlídku, dorazil vůz s těžce raněným Kennedym a v nastalém zmatku odešel šokovaný pryč.[287]

Muž s deštníkem[editovat | editovat zdroj]

Snímek Dealey Plaza těsně po atentátu; tzv. muž s deštníkem sedí vedle dopravní značky zcela vpravo

Role tzv. „muže s deštníkem“ (ang.: Umbrella Man), který je zřetelně vidět mj. na Zapruderově filmu,[288] zůstává tajemstvím po více než čtyřicet let. Jakožto jeden ze stovek svědků stál v osudnou chvíli v ulici Elm street na náměstí Dealey Plaza, pár kroků od místa, kde byl prezident zasažen poslední smrtící střelou.[289]

Ačkoliv toho dne panovalo slunečné a teplé počasí, držel tento muž v ruce velký černý deštník, přičemž jej během samotného průjezdu prezidentské limuzíny opakovaně otevíral a zavíral.[289] Robert Groden, soukromý vyšetřovatel atentátu, vyslovil ve své knize The Killing of a President dvě hlavní otázky: „Měl snad být tento deštník nějakou formou vizuálního signálu, kterým by případnému střelci či střelcům dával pokyn k zahájení palby?“ „Nebo byl tento deštník nějakou důmyslnou tajnou zbraní?“[289] Je však jisté, že toho času nebylo v Dallasu obvyklé, aby se muži před ostrým sluncem chránili slunečníkem.[289] Tento muž krátce po střelbě složil svůj deštník a sedl si na obrubník ke dvěma dalším osobám. Chvíli nato se všichni rozdělili a každý odešel sám pryč. Muž s deštníkem byl po patnáctiletém pátrání identifikován komisí HSCA jako Louis Steven Witt. Během výslechu vypověděl, že „rodinu Kennedyových nesnášel a otevřeným deštníkem chtěl vyjádřit své pohrdání touto rodinou.“[289] Deštníkem prý chtěl Kennedymu připomenout jeho otce Josepha Kennedyho, který, k Wittově nelibosti, podporoval politiku appeasementu vůči nacistickému Německu ze strany někdejšího britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina. Právě černý deštník byl totiž jakýmsi nepsaným Chamberlainovým symbolem (podobně jako byl např. doutník symbolem Winstona Churchilla).[289]

Tři trampové[editovat | editovat zdroj]

Fotografie tzv. tří trampů pořízená těsně po jejich zadržení
Budova Dal-Tex je označena číslem 2

Zatímco policie následně po atentátu prohledávala náměstí Dealey Plaza a bezprostřední okolí, všimnul si již dříve zmiňovaný pracovník železnice Lee Bowers vlaku, který se začal rozjíždět směrem k železničnímu viaduktu.[290] Bowers si však byl jistý, že tomuto vlaku neudělil povolení k odjezdu a neprodleně jej tedy zastavil a přivolal policii.[290] V jednom z vagónů byli objeveni tři muži, tzv. „tři trampové“, kteří byli okamžitě zatčeni.[290] Oficiální záznamy dallaské policie, snímky a otisky prstů, se však ztratily a jediným důkazem o jejich zatčení zůstala série několika fotografií, pořízených na Dealey Plaza.[290] Bez povšimnutí nezůstal ani fakt, že ačkoliv bylo těmto mužům přezdíváno „tři trampové“ nebo také „tři bezdomovci“, byli všichni dle svědeckých výpovědí pečlivě oholeni a jejich oblečení a boty byly ve více než dobrém stavu.[291]

V polovině 70. let bylo provedeno několik pokusů o jejich identifikaci.[292] Podle oficiálních záznamů týkajících se vazby, se mělo jednat o muže jménem Gus Abrams, Harold Doyle a John Gedney.[292] Podle výzkumníka Roberta Grodena se však v případě nejvyššího z nich (na fotografii prostřední z trampů) mohlo jednat o odsouzeného vraha Charlese Harrelsona či bývalého agenta CIA Franka Sturgise. Další z trampů, muž drobnější postavy (viz na fotografii zcela vpravo), mohl být Howard Hunt, který byl během aféry Watergate vyšetřován kvůli zcizení důležitých dokumentů ze sídla Demokratické strany USA.[292] Muž robustní postavy (první napravo od policisty) se navíc, dle pozdějšího tvrzení deníku Dallas Times Herald, výrazně podobá popisu muže, který v roce 1968 spáchal atentát na Martina Luthera Kinga.[293]

Postava v budově Dal-Tex[editovat | editovat zdroj]

Na vnějším požárním schodišti budovy Dal-Tex, která se nachází hned naproti Texaskému knižnímu velkoskladu, seděl v době atentátu neznámý muž, který je zřetelně vidět na snímku fotografa Ika Altgense.[pozn 26] Několik sekund poté, co byl Kennedy zasažen do zad a do krku, ztratil tento muž, evidentně úlekem, rovnováhu a spadl o několik schodů níže, načež se snažil znovu vstát.[294] Bližší průzkum Altgensovy fotografie posléze odhalil postavu dalšího muže, který se v době střelby vykláněl z okna ve druhém patře budovy Dal-Tex, nacházejícího se přímo pod zmíněným schodištěm. Muž měl levou ruku položenou na okenním parapetu, pravá ruka byla schována v šeru za oknem. Výzkumník Groden vyjadřuje přesvědčení, že toto okno skýtalo perfektní palebnou pozici pro minimálně dva výstřely[294] a dle Garrisonova schématu střelby měla být odsud vypálena druhá kulka v celkovém pořadí, která Kennedyho minula a zasáhla chodník a poté čtvrtá, která Kennedyho zasáhla do zad.

Reakce na atentát[editovat | editovat zdroj]

Prvotní zprávy o atentátu[editovat | editovat zdroj]

Tímto logem přerušila televizní stanice CBS News vysílání a informovala diváky o atentátu na prezidenta Kennedyho
Dav lidí na newyorském Times Square poslouchá šokující zprávu z rádia o smrti JFK

První zprávy o atentátu byly krátce po spáchání odvysílány živě na dallaské televizní stanici WFAA-TV 8, kvůli čemuž bylo přerušeno vysílání pravidelného programu a nahrazeno improvizovaným zpravodajským blokem.[295] Přibližně ve 12.37 byl na tomto televizním kanálu zcela náhle přerušen pořad pro dámy zaobírající se současnou módou a módními doplňky a místo něj se na obrazovce objevil rozrušený reportér Jay Watson,[296] který divákům sdělil následující:

„Dobré odpoledne dámy a pánové, omluvte prosím, že sotva popadám dech, před zhruba deseti patnácti minutami došlo podle všeho k tragické události v texaském Dallasu… dovolte, abych vám o tom pověděl… a opravdu mne omluvte, že sotva popadám dech… Bulletin od dallaské pobočky United Press: Prezident Kennedy a guvernér John Connaly byli zasaženi střelbou atentátníka ve čtvrti Downtown Dallas. Jeli v otevřeném automobilu, v tom se najednou ozvala střelba. Prezident Kennedy se zhroutil do náruče své ženy Jacqueline a byl neprodleně převezen do nemocnice Parkland Hospital.“[295]

Informace o atentátu se poté začala rychle šířit do všech velkých amerických televizních stanic. Ve 12.40 přerušila vysílání zpravodajská stanice CBS News a divákům se v tu chvíli na obrazovkách objevil textový proužek CBS News Bulletin (viz foto vlevo nahoře). Po několikavteřinové prodlevě byl tento obrázek doplněn hlasovou zprávou známého amerického televizního hlasatele Waltera Cronkita:[297]

„Toto je bulletin od CBS News: V texaském Dallasu byly vypáleny tři střely na kolonu prezidenta Kennedyho ve čtvrti Downtown Dallas. Podle prvních zpráv byl prezident Kennedy při této střelbě vážně raněn… Právě dorazily další podrobnosti týkající se předchozí zprávy. Prezident Kennedy byl dnes postřelen, když projížděl čtvrtí Downtown Dallas. Paní Kennedyová vyskočila a přitiskla k sobě pana Kennedyho, vykřila „Ó, ne“, poté kolona zrychlila. United Press uvedl, že by zranění prezidenta Kennedyho mohlo být fatální.“[298]

Po několika desítkách minut nejistoty a dohadů oznámil Malcolm Kilduff, zástupce tiskového mluvčího Bílého domu, úmrtí prezidenta Kennedyho.[163] Ve 13.38 o tomto informovala veřejnost již zmíněná stanice CBS News ústy emočně pohnutého Waltera Cronkita:

„Z texaského Dallasu, blesková zpráva, patrně oficiální. Prezident Kennedy zemřel ve 13 hodin Central Standard Time, ve 14 hodin Eastern Standard Time… před nějakými osmatřiceti minutami… viceprezident Johnson opustil nemocnici v Dallasu, nevíme však kam poté odjel, nicméně podle všeho zakrátko převezme otěže moci a stane se 36. prezidentem Spojených států.“[299]

Školy po celých Spojených státech a Kanadě propustily ten den své žáky dříve domů,[300] a 54 % Američanů zanechalo svých běžných denních aktivit.[301] Mnozí lidé v následujících dnech pociťovali silný smutek, nevolnost, nervozitu a měli problémy se spánkem.[302] Říká se, že si v podstatě každý americký pamětník události vzpomene, kde právě byl, když zaslechl zprávu o atentátu na prezidenta Kennedyho.[303]

Bezprostřední ekonomické dopady[editovat | editovat zdroj]

Na přicházející zprávy o atentátu zareagovala i Newyorská burza cenných papírů (zkr. NYSE), jelikož většina na ní obchodovaných akcií skokově oslabila souhrnně o 10,6 miliardy amerických dolarů.[304] Z obav před ještě větším propadem akcií a počínající panikou investorů, bylo páteční obchodování na burze ve 14.07 newyorského času uzavřeno.[304] Vedení burzy následně ohlásilo, že budou zrušeny veškeré příkazy investorů, které nebyly provedeny nejpozději v době uzavření burzy. V reakci na zastavení obchodování na neworské burze ohlásily konec obchodování i trhy s bavlnou a ovčí vlnou. Obchodování posléze ukončila i Středozápadní burza cenných papírů (Midwest Stock Exchange) a bylo zastaveno i obchodování se zemědělskými komoditami jako např. kakaem, kávou a cukrem.[304] Například hodnota Indexu Dow-Jones činila v pátek 22. listopadu ve 13.00 735,81 bodu,[305] ve 14.07 již činil pouze 711,49 bodu.[304][306]

Reakce světa[editovat | editovat zdroj]

Atentát byl nejen pro Severní Ameriku, ale i pro zbytek světa velkým šokem. Atentát vyvolal celosvětový ohlas potvrzený kondolencemi mnoha státníků. 23. listopadu vyjádřil československý prezident Antonín Novotný soustrast novému prezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi a uvedl, že „se Kennedy stal nejspíše obětí kriminálního spiknutí“.[307] 23. listopadu byl na titulní stranu československého deníku Rudé právo otištěn článek následujícího znění (titulek a úvod):

President Kennedy zavražděn při atentátu v Texasu
O pachatelích dosud nejasno – Presidentský úřad přejímá
dosavadní vicepresident L. Johnson – Krajní pravice v pozadí zločinu?

V pátek ve 20 hodin středoevropského času zemřel president Spojených států John Fitzgerald Kennedy na následky atentátu, který byl krátce předtím na něho spáchán v Texasu (USA). Do pozdních nočních hodin našeho času nedošly přesnější zprávy o pachateli nebo pachatelích. Bylo zatčeno několik podezřelých osob. K atentátu došlo v blízkosti texaského města Dallasu, kde minulý měsíc napadli rasisté a ultrapravicové kruhy Adlaie Stevensona, představitele liberálnějšího křídla Demokratické strany.[154]

Dne 24. listopadu pak Rudé Právo otisklo článek s odkazem na americkou pobočku ČTK, ve kterém uvedlo, že: „Kolují různé protichůdné zvěsti o silách stojících za atentátem a existují dohady, že za tím stojí FBI a CIA.“[307] Bez povšimnutí tato událost nezůstala ani v tehdejším Sovětském svazu.[308] Boris Ivanov, tehdejší náčelník rezidentury KGB v New Yorku, se měl zmínit o svém přesvědčení, že se spíše jednalo o čin organizované skupiny než o čin osamocené osoby.[309] Sovětská vláda popřela jakékoliv napojení Lee Oswalda na organizace v SSSR a popsala ho jako podivínského neurotika.[309] První zprávy o atentátu byly odvysílány Domácím Rádiem 22. 11. v 19.28 UT. 24. listopadu zveřejnila Nědělja, týdenní příloha deníku Izvěstija, velkou fotografii prezidenta Kennedyho s titulkem informujícím o jeho smrti.[307] Záběry z místa tragédie byly také přenášeny z Washingtonu přímo do Moskvy pomocí první telekomunikační družice Telstar.[307]

Předseda rady ministrů SSSR Nikita Chruščov se po obdržení informace o atentátu vrátil ze své služební cesty zpět do Moskvy a pomocí speciální telefonní linky kontaktoval zdejšího amerického velvyslance s vyjádřením nejhlubší soustrasti.[310] Atentát označil jako „ohavný čin, který je tvrdou ranou všem, kteří oslavují světový mír a Americko-Sovětskou spolupráci.[310] Poté, co odeslal kondolenční dopisy Kennedyho manželce Jacqueline a viceprezidentovi Lyndonu Johnsonovi, se osobně dostavil do rezidence tehdejšího amerického ambassadora Foye D. Kohlera, aby zde vlastnoručně podepsal kondolenční knihu. V dopise Jacquline Kennedyové Chruščov mimo jiné uvedl: „Všichni, kdo ho znali, jej velice respektovali a já osobně budu vždy vzpomínat na svá setkání s ním.“[310] Těmi setkáními měl Chruščov na mysli jednání s Kennedym v průběhu eskalace studené války v letech 1961–62.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tento kód používala Tajná služba Spojených států amerických výhradně pro označení Kennedyho prezidentské limuzíny s poznávací značkou District of Columbia GG 300
  2. Český překlad názvu této budovy se často liší, lze se setkat i s názvy: Texaský sklad školních učebnic, Texaský sklad učebnic, Texaský sklad školních knih apod.
  3. Snímky č.138č.148 ze Zapruderova filmu
  4. Druhá ze tří střel
  5. Tento okamžik je zřetelně vidět na snímku č. 230 ze Zapruderova filmu
  6. Warrenova komise − slyšení: výpověď Johna Connallyho [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky)  − Connally se později domníval, že uvedenou větu vykřikl poté, co byl zasažen druhou střelou.
  7. Hypotetickou siluetu této osoby lze vidět i na snímku Hudsona Willise (černá silueta je vidět na rohovém výstupku betonové zídky)
  8. Badge Man (muž s odznakem), se této hypotetické postavě přezdívá z toho důvodu, že se její oděv, konkrétně pak rozložení insignií na něm, nápadně podobá uniformě tehdejší dallaské policie (viz stránka BADGE MAN – jfkfiles.com)
  9. Tento film je nicméně do značné míry povážován za kontroverzní až spekulativní
  10. Hillová ovšem vzhled tohoto muže popisuje zcela jinak než J. C. Price
  11. Žena v sytě červeném kabátu obrázek
  12. Odkaz na Google StreetView zobrazující zmíněný východ Dealey Plaza, Dallas, TX, United States – Mapy Google
  13. Fotografie revolveru zajištěného u Oswalda obrázek
  14. Mezenterické tepny vycházejí z předního povrchu břišní aorty a zásobují střeva krví z nižší části dvanáctníku
  15. Někdy nesprávně nazývaná Mannlicher−Carcano
  16. Podle knihy SMITH, Graham. Vojenské ruční palné zbraně. Praha : Naše vojsko, 2006. ISBN 80-206-0809-5. S. 154.   měří puška Carcano M91/38 na délku přesně 1022 mm, tedy 1,022 m
  17. Ani ve dnech atentátu přecházejících
  18. Kilduff zastupoval vedoucího tiskového zástupce, Pierra Salingera, který byl právě na služební cestě do Japonska.
  19. Toho času se jednalo o speciálně upravený Boeing 707-353B (typové ozn.: VC-137C; sériové číslo: 62-6000; volací znak bez prezidenta na palubě: SAM 26000), který byl v provozu od 9. října 1962 do 24. března 1998. Tento letoun byl po svém vyřazení ze služby umístěn jako exponát do Národního muzea letectva Spojených států amerických
  20. V tomto případě se však jedná o jinou osobu než takzvanou „Babushka Lady“.
  21. Kapitán Fritz sdělil Warrenově komisi: „Z výslechů Oswalda jsem si tehdy nezapsal žádné poznámky“ (4 H 209). O několik let později byly ovšem nalezeny necelé tři strany z jeho zápisníku (ručně psané zápisky v National Archives). Fritz to zdůvodnil tak, že „o několik dnů později“ si zapsal mnohem podrobnější poznámky z výslechu (4 H 209).
  22. Nebo přinejmenším o jeho vědomostech o tomto spiknutí
  23. OSS byla předchůdcem současné CIA
  24. Tento klub tehdy sousedil s Rubyho klubem „Carousel“.
  25. Kromě několika formálních ustanovení
  26. ALTGENS, Ike. Fotografie pořízená několik sekund před prvním výstřelem [online]. ratical.org, 22. listopad 1963, [cit. 2009-12-14]. Dostupné online.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Listina o povýšení L. H. Oswalda do hodnosti svobodníka (Private first class) [online]. United States Marine Corps, 9. 3. 1959, [cit. 2009-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Závěrečná zpráva HSCA [online]. Zvláštní komise Sněmovny reprezentantů pro vyšetření atentátu, 1979, [cit. 2008-09-10]. S. 3–4. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GREIG, Charlotte. Největší tajemná spiknutí – Jak to bylo doopravdy. Praha : Víkend, 2008. ISBN 978-80-86891-95-8. Kapitola 5, s. 156.  
  4. CHACE, James. "Betrayals and Obsession" [online]. New York Times, 25. října 1987, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  5. a b c BROWN, Madeleine D.. Texas in the Morning: The Love Story of Madeleine Brown and President Lyndon Baines Johnson. Baltimore : Conservatory Press, 1997. ISBN 0941401065.  
  6. a b HEIDEKING, Jürgen. Američtí prezidenti: 42 portrétů od George Washingtona po George W. Bushe. Praha : Prostor, 2008. ISBN 978-80-7260-194-3. S. 422-423.  
  7. MCCLELLAN, Barr. Blood, Money & Power: How L.B.J. Killed J.F.K.. [s.l.] : Hannover House, 2003. ISBN 0963784625.  
  8. Za atentátem na Kennedyho byl viceprezident Johnson, tvrdila Jackie [online]. Novinky.cz, 10. srpen 2011. Dostupné online.  
  9. MILLER, Bryce. Oswald Takes Reason For Killing To Grave With Him [online]. Las Vegas Daily Optic, 25. listopadu 1963, [cit. 2008-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KENNEDY, John F.. Address to the Greater Houston Ministerial Association [online]. AmericanRhetoric.com, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Záznam televizní debaty prezidentských kandidátů Kennedyho a Nixona [online]. John F. Kennedy Library Foundation, 26. září 1960. Dostupné online. (anglicky) 
  12. EDWARD SMITH, Dr. Jean. Air University Review: Kennedy and Defense The formative years [online]. 1967, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  13. Pulitzer.org [online]. Pulitzerova nadace, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. KENNEDY, John F.. Civil Rights Address [online]. AmericanRhetoric.com, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. DAVIS, F.. Moving the mountain: The women's movement in America since 1960. Chicago : University of Illinois, 1999. (anglicky) 
  16. MARTIN, J. M.. The presidency and women: Promise, performance, and illusion. Texas: Texas A&M : College Station Texas. (anglicky) 
  17. LUDDEN, Jennifer. Q&A: Sen. Kennedy on Immigration, Then & Now [online]. NPR, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. John F. Kennedy − We chose to go to the Moon [online]. Historyplace.com, [cit. 2008-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. JFK: Rozhodli jsme se letět na Měsíc − filmový záznam [online]. youtube.com, [cit. 2008-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Kennedy's Berlin speech [online]. BBC News, rev. 26.6.2003, [cit. 2008-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. John F. Kennedy: Ich bin Ein Berliner [online]. youtube.com, [cit. 2008-10-03]. Dostupné online. (anglicky) − záznam projevu na Youtube.com
  22. a b Lowenthal, McDonald, Melton. Tajné operace CIA. Praha : Svojtka&Co., 2005. ISBN 80-7237-390-0. S. 93−101.  
  23. Kompletní záznam přistání AFO na letišti Love Field (Dallas) a následného přivítání prezidentského páru [online]. youtube.com, [cit. 2008-09-12]. Dostupné online.  
  24. WHITICKER, Alan. Zločiny století. Praha : Brána, 2007. ISBN 978-80-7243-325-4. S. 113.  
  25. a b DALLEK, Robert. Nedokončený život: John F. Kennedy: 1917-1963. Praha : Argo, 2006. ISBN 80-7203-754-4. S. 586.  
  26. Zifčák, str. 77
  27. MCADAMS, John. Changed Motorcade Route in Dallas? [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Kennedyho bodyguardi odvoláni od limuzíny (videozáznam) [online]. youtube.com, [cit. 2008-09-12]. Dostupné online.  
  29. a b c VOLEK, Jindřich. Kennedyové. Praha : Vyšehrad, 1970. S. 246.  
  30. 12 WPA Projects that Still Exist [online]. Publications International, Ltd., [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. a b c Muzeum Sixth Floor [online]. The Sixth Floor Museum, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. BLAINE, Gerald. The Kennedy Detail: JFK's Secret Service Agents Break Their Silence. New York : Gallery, 2010. 446 s. ISBN 1439192960. Kapitola That Day, s. 196. (anglicky) 
  33. Warrenova komise − výpověď Nellie Connallyové (vol. 4, p. 147) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Warrenova komise − výpověď Johna B. Connallyho (vol. 4, pp. 131–132) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b Svědci na Dealey Plaza, kteří slyšeli výstřely [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  36. Ačkoli někteří svědci uvedli, že limuzína v době první střely zpomalila až téměř zastavila, Warrenova komise došla na základě Zapruderova filmu k závěru, že automobil ujel průměrnou rychlostí 18 km/h více než 56,6 m ulicí Elm street a útok byl posádkou vozu zaznamenán hned po prvním zásahu prezidentova krku Zpráva Warrenovy komise, kapitola 2, str. 49. Jiný výzkum založený na Zapruderově filmu uvádí, že rychlost limuzíny se pohybovala v rozmezí 13,35 km/h až 23,1 km/h. Rozbor otázky rychlosti je na webové stránce Roberdeaova mapa – Dealey Plaza ve chvíli atentátu.
  37. a b BROŽ, Ivan. Na mušce prezident. Praha : Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004. ISBN 80-7181-880-1. S. 25.  
  38. a b Warrenova komise − slyšení: výpověď Jacqueline Kennedyové [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Warrenova komise − zpráva (Kapitola 1: Shrnutí a závěry, str. 18−19) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Zpráva HSCA, str. 41–46 [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Blaine, str. 214
  42. Dokumentární film zabývající se teorií jedné kulky [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Warrenova komise − slyšení: výpověď guvernéra Johna Connallyho [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Warrenova komise − slyšení: výpověď Dr. Shawa [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Snímek č. 313 ze Zapruderova filmu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  46. Pitevní fotografie prezidenta Kennedyho [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  47. Warrenova komise − slyšení: výpověď Bobbyho Hargise [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Interview s Abrahamem Zapruderem [online]. WFAA-TV (Dallas), 22. 11. 1963, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Warrenova komise − slyšení: výpověď Clintona J. Hilla [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. Warrenova komise − slyšení: výpověď Clintona J. Hilla (vol. II, str. 140) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Blaine, str. 216
  52. Kronika 20. století. Praha : Fortuna Print. ISBN 80-7321-069-X. S. 929.  
  53. Blaine, str. 217
  54. Záznam prvního interview s guvernérem Connallym po atentátu [online]. youtube.com, 22. 11. 1963, [cit. 2008-09-06]. Dostupné online. (anglicky)  – guvernér Connally na lůžku v nemocnici popisuje atentát
  55. GOGGINS, William M.. James Tague: Unintended Victim in Dealey Plaza [online]. Marquette University, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ORGAN, Jerry. "Smoke" on the Grassy Knoll [online]. mcadams.posc.mu.edu, 2000, [cit. 2009-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. a b Brož, str. 111
  58. GARRISON, Jim. On the Trail of the Assassins. New York : Warner Books, 1991. 406 s. ISBN 0446362778. (anglicky) 
  59. a b Brož, str. 30
  60. JFK [online]. BBC Three, 2013, [cit. 2013-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. Garrison Says Oswald Did Not Kill Kennedy. Los Angeles Times [online]. , 22. května 1967, s. 1. Dostupné online. ISSN 0458-3035.  (anglicky) 
  62. a b CASTLEDEN, Rodney. Atentáty, které změnily svět. Frýdek-Místek : Alpress, 2008. ISBN 978-80-7362-621-1. S. 310–311.  
  63. Brož, str. 34
  64. Brož, str. 31
  65. GARRISON, Jim. On the trail of the assassins: my investigation and prosecution of the murder of President Kennedy. Londýn : Penguin Books, 1992. ISBN 0140170359. S. 154. (anglicky) 
  66. Brož, str. 32−36
  67. Fotografie stopy po kulce
  68. Groden, str. 22
  69. ZAPRUDER, Abraham. Costella Combined Edit Frames: frame 188 [online]. assassinationresearch.com, 1963, rev. 2006, [cit. 2009-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Brož, str. 112
  71. Zpráva Warrenovy komise – APPENDIX XII - Speculations and Rumors [online]. www.jfk-assassination.com, 1963, [cit. 2009-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. Jean Hill: The Lady in Red [online]. mcadams.posc.mu.edu, [cit. 2010-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. CANCELLARE, Frank. Fotografie svědků, kteří přelézají zmíněný [online]. jfkmurderphotos.bravehost.com, 22. 11. 1963, [cit. 2009-08-03]. Dostupné online.  
  74. a b c d HANKEY, John. JFKII - The Bush Connection - Complete Documentary [online]. youtube.com, 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  75. Warrenova komise − slyšení (vol. 6, str. 244–245): výpověď S. M. Hollanda [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky)  pro ilustraci: Fotografie železničního viaduktu a zadní části plotu.
  76. a b Brož, str. 113
  77. Warrenova komise – svědectví J. C. Price [online]. history-matters.com, 22. listopad 1963, [cit. 2009-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. a b Warrenova komise – slyšení: výpověď Lee Bowerse [online]. history-matters.com, [cit. 2009-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. Warrenova komise − slyšení: výpověď Lee E. Bowerse, ml. [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. MYERS, Dale K.. Secrets of a Homicide: Badge Man: výpověď Lee E. Bowerse, Jr. [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. Warrenova komise − slyšení: výpověď Howarda Brennana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. a b Zifčák, str. 95
  83. Warrenova komise − slyšení (vol. 17, str. 209, CE 494): Fotografie Jamese Jarmana, ukazující jeho pozici v 5. patře budovy Texaského knižního velkoskladu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  84. Warrenova komise − slyšení (vol. 17, str. 202, CE 485): Fotografie Harolda Normana, Bonnie Ray Williamse, and Jamese Jarmana, Jr. zobrazující jejich pozici během průjezdu kolony kolem Texaského knižního velkoskladu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  85. Warrenova komise − slyšení: výpověď Bonnie Ray Williamse [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. Warrenova komise − slyšení: výpověď Jamese Jarmana, ml. [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. Warrenova komise − slyšení: výpověď Harolda Normana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. Warrenova komise − slyšení: výpověď Welcome Eugene Barnetta [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. Warrenova komise − slyšení: výpověď Forresta V. Sorrelse [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. POKORNÝ, Dušan. Ulice Jilmů 12.30. Praha : Mladá fronta, 1965. S. 173.  
  91. Výpověď svědkyně R. A. Reidové [online]. State of Texas, County od Dallas, [cit. 2009-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. Výpověď svědkyně R. A. Reidové (2. část) [online]. State of Texas, County od Dallas, [cit. 2009-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. Warrenova komise – slyšení: výpověď policisty Fritze [online]. AARC Public Digital Library, [cit. 2009-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. a b c d MAILER, Norman. Americké tajmenství: Příběh Lee Harveye Oswalda. Plzeň : Mustang, 1997. ISBN 80-7191-143-7. Kapitola Odpoledne v kině, s. 670-671.  
  95. Warrenova komise: výpověď Roye Sansoma Trulyho [online]. [cit. 2009-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. Oswald in bus 1213 [online]. Perry Vermeulen, 1. listopadu 2008. Dostupné online. (holandsky) 
  97. a b Výpověď Patsy Collinsové [online]. The State of Texas, County od Dallas, 23. 11. 1963, [cit. 2009-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. Mailer, str. 673
  99. Kennedy Assassination Home Page, [cit. 2009-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. Ručně psaná výpověď řidiče taxislužby Williama Wayna Whaleyho [online]. State of Texas, County of Dallas, 23. 11. 1963, [cit. 2009-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. a b c d Ručně kreslený plánek zobrazující vzájemné polohy autobusové zastávky Greyhound, Oswaldova bysliště na 1026 North Beckley Ave., místa zavraždění policisty Tippita a umístění Kina Texas [online]. N/A, N/A, [cit. 2009-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. Warrenova komise – slyšení: výpověď Earlene Robertsové [online]. jfkassassination.net, [cit. 2009-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. Warrenova komise – zpráva: kapitola 4: The Assassin [online]. archives.gov, [cit. 2009-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. Warrenova komise – slyšení: [online]. aarclibrary.org, [cit. 2009-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. Warrenova komise – zpráva: kapitola 4: The Assassin – Killing of Patrolman Tippit [online]. aarclibrary.org, [cit. 2009-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. a b Brož, str. 40–41
  107. a b History of the Texas Theatre [online]. The Oak Cliff Foundation, 2008, [cit. 2009-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. Biography of Johnny Calvin Brewer [online]. johnnycalvinbrewer.wordpress.com, [cit. 2009-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. War Is Hell (1963) [online]. The Internet Movie Database (IMDb), [cit. 2009-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. a b c d Hlášení policisty McDonalda ze zásahu [online]. Secretary of the City of Dallas, 3. 12. 1963, [cit. 2009-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. a b Hlášení policisty P. L. Bentleyho ze zásahu v kině Texas [online]. City Secretary of the City of Dallas, 3. 12. 1963, [cit. 2009-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. Warrenova komise – slyšení: výpověď M. N. McDonalda [online]. jfk-assassination.com, [cit. 2009-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. Zifčák, str. 94
  114. Hlášení policisty P. L. Bentleyho ze zásahu v kině Texas (2. část) [online]. Secretary of the City of Dallas, 2. 12. 1963, [cit. 2009-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. Otisky prstů Lee Harveyho Oswalda [online]. Police Department, Dallas, Texas: Bureau of Identification, 23. 11. 1963, [cit. 2009-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. Obvinění z vraždy Tippita: titulní strana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  117. Obvinění z vraždy Tippita: text [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. Obvinění z vraždy Kennedyho: titulní strana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  119. Obvinění z vraždy Kennedyho: text [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  120. Warrenova komise − slyšení (vol. 20, str. 366): Důkazní předmět č. 3 — ručně psané poznámky Setha Kantora popisující události kolem atentátu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  121. Oswald prohlašuje reportérovi svou nevinu (videozáznam) [online]. youtube.com, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. Lee Oswald: vyjádření během půlnoční tiskové konference (videozáznam) [online]. youtube.com, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. Lee Oswald claiming innocence [online]. YouTube.com, 1963, [cit. 2001-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. Oswald Midnight Press Conference [online]. YouTube.com, 1963, [cit. 2001-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  125. Playing the Victim: "I'm Just a Patsy" [online]. mcadams.posc.mu.edu, [cit. 2009-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  126. The Killing Of Lee Harvey Oswald [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky)  – komentovaný záznam zastřelení Oswalda
  127. a b c Kronika 20. století. Praha : Fortuna print. ISBN 80-7321-069-X. S. 930.  
  128. a b EVERETT, Arthur. Oswald Gunned to Death In Dallas Jail Transfer. The Palm Beach Post [online]. , 25. listopadu 1963, čís. 245 [cit. 2008-12-13], s. 1. Dostupné online. ISSN 1528-5758.  (anglicky) 
  129. Jack Ruby Shoots Oswald [online]. YouTube.com, 1963, [cit. 2001-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. POSNER, Gerald. Case Closed. Lee Harvey Oswald and the Assassination of JFK. New York : Random House, 1993. S. 394ff. (anglicky) 
  131. MARTIN, Wilbur. Jack Ruby´s A Tough Guy, A Loner, And Emotional. The Palm Beach Post [online]. , 25. listopadu 1963, čís. 245 [cit. 2008-12-13], s. 3. Dostupné online. ISSN 1528-5758.  (anglicky) 
  132. Zpráva Warrenovy komise: operační protokol Lee Harveyho Oswalda [online]. Parkland Memorial Hospital, 24. listopad 1963. S. 536. Dostupné online. (anglicky) 
  133. Zpráva Warrenovy komise: operační protokol Lee Harveyho Oswalda [online]. Parkland Memorial Hospital, 24. listopad 1963. S. 537. Dostupné online. (anglicky) 
  134. a b Jack Ruby Sentenced To Die In The Electric Chair. The Miami News [online]. , 14. dubna 1964 [cit. 2008-12-13], s. 1. Dostupné online.  (anglicky) 
  135. Ruby Appeal To Be Heard Next Friday. The Milwaukee Journal [online]. , 16. června 1966 [cit. 2008-12-13], s. 19. Dostupné online.  (anglicky) 
  136. Výňatek z televizního interview s Jackem Rubym [online]. video.google.de, [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  137. An Assassination Rifle - the Fucile M 91/38 "C 2766" [online]. Stevens Institute of Technology. Dostupné online. (anglicky) 
  138. a b LAU, Mike R.. Vojenský a policejní odstřelovač. Praha : Naše vojsko, 2004. ISBN 80-206-0708-0. S. 74.  
  139. a b c MILLER, David. Encyklopedie zbraní : přes 1000 vojenských, sportovních a historických zbraní z celého světa. Praha : Naše vojsko, 2007. ISBN 978-80-206-0909-0. S. 158.  
  140. a b Pokorný, str. 42
  141. a b c d e f Pokorný, str. 170
  142. a b Warrenova komise − zpráva (str. 645) [online]. 1964, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  143. a b Statement from J. W. Fritz regarding evidence found at the Texas School Book Depository and Roger Craig [online]. Dallas: City of Dallas, 1963, rev. 11. 1. 2001, [cit. 2009-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  144. ALYEA, Tom. Facts and Photos [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  145. Dodatek HSCA ke slyšením (vol. VI, str. 66–107) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  146. Zpráva Warrenovy komise, kapitola 3.: Kulka [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  147. Fotografie falešného průkazu se jménem Alek Hidell, který Oswald použil k nákupu pušky
  148. Zpráva Warrenovy komise, kapitola 4.: Zakoupení zbraně [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  149. Fotografie objednávkového listu s uvedeným dallaským P.O.Boxem
  150. Pokorný, str. 171
  151. Zpráva Warrenovy komise, kapitola 4.: Otisk dlaně [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  152. Warrenova komise − slyšení: výpověď plukovníka J.C. Daye [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. a b Pokorný, str. 172
  154. a b President Kennedy zavražděn při atentátu v Texasu. Rudé právo [online]. , 22. listopad 1963, roč. 44, čís. 323, s. 1. Dostupné online.  
  155. a b c Primary Sources: Autopsy [online]. spartacus.schoolnet.co.uk, [cit. 2009-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  156. a b Blaine, str. 223
  157. a b c d e the kennedy connection [online]. Parkland Hospital, Dallas, [cit. 2009-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. Dobové interview se zasahujícími lékaři (YouTube) [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  159. Pitevní fotografie [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  160. Archiv historických událostí Bílého Domu - MD 6 - úmrtní list [online]. 23. 11. 1963, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  161. Fotografie pátera Oscara Huberta [online]. mcadams.posc.mu.edu, 1963, [cit. 2009-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  162. Výpověď Dr. Roberta Nelsona Mcclellanda [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  163. a b Assistant Press Secretary Malcolm Kilduff announces the death of President [online]. youtube.com, 22. listopad 1963, [cit. 2009-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  164. Post-JFK Assassination Air Force One Flight Deck Recording [online]. NARA, leden 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  165. a b c Nahrávky z Air Force One obsahují hovory po atentátu na JFK [online]. ČT24, 1. února 2012. Dostupné online.  
  166. a b c Long lost recording from Air Force one on day JFK shot [online]. BBC, 31. leden 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  167. Nathan Raab on the revealing JFK tapes [online]. CNN, 30. leden 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  168. Lékařské reference k případu atentátu na JFK: kapitola 3., strana 7−8 [PDF]. Vincent M. Palamara, 2006, [cit. 2008-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  169. Obrázek ilustrující rozsah Kennedyho zranění [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  170. Pathological examination report: clinical summary [online]. Bethesda Naval Hospital, 23. 11. 1963, [cit. 2009-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  171. Four days; the historical record of the death of President Kennedy, compile d by United Press International and American heritage. New York : United Press International/American Heritage, 1964. ISBN ASIN B0025VGB9Q. S. 140−141. (anglicky) 
  172. Výňatek z patologické zprávy [PDF]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  173. Úmrtní list vystavený Dr. Burkleym [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  174. Fotografie Kennedyho košile [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  175. Fotografie Kennedyho kabátu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  176. Nákres vrchní poloviny Kennedyho těla [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  177. Film George Jefferiese [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  178. Byl Kennedyho kabát ve chvíli zásahu zmačkán? [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  179. Fotografie diagramu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  180. Boswellův diagram [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  181. Teorie jedné kulky: atentát na JFK [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online.  
  182. Závěrečná správa Assassination Records Review Board (kapitola 6, část II) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  183. FETZER, James. Assassination Science: Experts Speak Out on the Death of JFK. Chicago : Open Court, 1998. 500 s. ISBN 978-0812693669. (anglicky) 
  184. Kennedy Assassin May Have Used Dum Dums. Spartanburg Herald-Journal [online]. , 28. listopadu 1963 [cit. 2014-02-14], s. 9. Dostupné online.  (anglicky) 
  185. Část záznamu převozu Kennedyho ostatků do Kapitolu. [online]. youtube.com, 24.11.1963, [cit. 2008-10-04]. Dostupné online.  
  186. Kronika 20. století. Praha : Fortuna Print. ISBN 80-7321-069-X. S. 931.  
  187. a b Největší pohřby v dějinách - miliony lidí a davové šílenství. České noviny [online]. , 1. červenec 2009 [cit. 2009-12-15]. Dostupné online. ISSN 1213-5003.  
  188. United Press International. Four days: the historical record of the death of President Kennedy. New York : Simon & Schuster, 1983. ISBN 978-0671500467. S. 140. (anglicky) 
  189. Dopis Jacqueline Kennedyové zaslaný Nikitovi Chruščovovi [online]. 1.12.1963, [cit. 2008-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  190. Kompletní záznam smutečního průvodu [online]. youtube.com, [cit. 2008-09-06]. Dostupné online.  
  191. Televizní záznam převozu Kennedyho ostatků na Arlingtonský hřbitov [online]. youtube.com, [cit. 2008-09-06]. Dostupné online.  
  192. a b c d e MCADAMS, John. History in Real Time: The JFK Assassination Dallas Police Tapes [online]. mcadams.posc.mu.edu, 22. 11. 1963, [cit. 2009-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  193. ZAPRUDER, Abraham. Atentát na prezidenta Kennedyho - Zapruderův film [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-17]. Dostupné online.  - kompletní verze Zapruderova filmu zachycující atentát
  194. NIX, Orville. Film Orvilla Nixe [online]. Museum sixth floor, [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  195. Film Marie Muchmorové - sekvence zachycující atentát [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  
  196. Film Charlese Bronsona [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.   – nejedná se o slavného herce, jde jen o shodu jmen.
  197. Film Roberta Hughese [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  
  198. Film Marka Bella [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  
  199. Film Johna Martina [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  
  200. Film Patsy Pascallové [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  
  201. Film Dava Wiegmana [online]. youtube.com, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  
  202. Film Mala Couche [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  
  203. Film R. Daniela [online]. youtube.com, [cit. 2008-09-12]. Dostupné online.  − film zachycuje průjezd ujíždějící prezidentské limuzíny pod železničním nadjezdem
  204. ORGAN, Jerry. Shot on Elm: The Babuschka Lady [online]. [cit. 2009-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  205. Zapruderův film: frame 285 [online]. [cit. 2009-05-25]. Dostupné online.  
  206. Oficiální web Muzea Sixth Floor [online]. The Sixth Floor Museum at Dealey Plaza, [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  207. Film George Jefferiese [online]. The Sixth Floor Museum at Dealey Plaza, 22.11.1963, [cit. 2008-08-22]. Dostupné online.  
  208. Doličné foto z Jeffriesova filmu
  209. a b WARD, Warren. Ward Warren Film [online]. Muzeum Sixth Floor, [cit. 2010-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  210. a b Zpráva Warrenovy komise (str. 181) [online]. archives.gov, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  211. Warrenova komise − slyšení: výpověď J.W. Fritze [online]. mcadams.posc.mu.edu, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  212. Zpráva Warrenovy komise: zpráva kap. J.W. Fritze, Oddělení dallaské policie [online]. history-matters.com, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  213. a b c d e Zpráva Warrenovy komise: Otázky kladené Oswaldovi během vazby [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky)  − kapitola STATEMENTS OF OSWALD DURING DETENTION
  214. Zpráva Warrenovy komise: Zprávy agentů FBI [online]. history-matters.com, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  215. Supplementary offense report [online]. Dallas police department, 22.11.1963, [cit. 2009-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  216. Zpráva HSCA (str. 244) [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  217. Nález HSCA: The Federal Bureau of Investigation Performed with Varying Degrees of Competency in the Fulfillment of its Duties [online]. Zvláštní komise Sněmovny reprezentantů pro vyšetření atentátu, 1979, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  218. Ray La Fontaine, Mary La Fontaine. Oswald Talked: The New Evidence in the JFK Assassination. Gretna, USA : Pelican Publishing Company, 1996. ISBN 1565540298. S. 356. (anglicky) 
  219. a b Nález HSCA: zničení dopisu [online]. Zvláštní komise Sněmovny reprezentantů pro vyšetření atentátu, 1979, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  220. a b Warrenova komise − slyšení: výpověď Jesse Edward Curryho [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  221. a b Brož, str. 22
  222. Brož, str. 23
  223. Zpráva Warrenovy komise (kapitola 3) [online]. archives.gov, 1964, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  224. Pracovník Národního archivu USA dr. Robert Bahmer, interview v New York Herald Tribune, 18. prosinec 1964, str. 24 [online]. New York Herald, [cit. 2008-09-11]. (anglicky) 
  225. 1968 Panel Review of Photographs, X-Ray Films, Documents and Other Evidence Pertaining to the Fatal Wounding of President John E Kennedy on November 22, 1963, in Dallas, Texas [online]. mcadams.posc.mu.edu, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  226. Zpráva Rockefellerovy komise [online]. President's Commission on CIA Activities Within the United States, 1975, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  227. a b c Lowenthal, McDonald, Melton. Tajné operace CIA. Praha : Svojtka&Co., 2005. ISBN 80-7237-390-0. Kapitola 3, s. 125.  
  228. Byli spiklenci v aféře Watergate též atentátníci? [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  229. Doznání E. Hunta (zvukový záznam) [online]. youtube.com, 2007, [cit. 2008-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  230. Článek v časopisu: The Last Confessions of E. Howard (8 stran) [online]. Rollingstone.com, [cit. 2008-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  231. Zpráva HSCA: Nálezy — FBI [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  232. House Selection Committee on Assassinations [online]. spartacus.schoolnet.co.uk, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  233. a b c Zpráva komise pro balistickou akustiku [online]. National Academy of Sciences, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  234. Mark R. Weiss a Ernest Aschkenasy: Rozbor zvukového záznamu souvisejícího s atentátem na prezidenta Kennedyho [online]. mcadams.posc.mu.edu, 1979, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  235. A Fourth Shot? [online]. Time (magazín), 1. 1. 1979, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  236. Journal of The Forensic Science Society: Science & Justice [online]. The Forensic Science Society, [cit. 2009-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  237. THOMAS, D. B.. Echo correlation analysis and the acoustic evidence in the Kennedy assassination revisited [PDF]. forensic-science-society.org.uk, 10. 8. 2000, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  238. a b O'DELL, Michael. The acoustic evidence in the Kennedy assassination [online]. [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  239. LARDNER, George. Study Backs Theory of 'Grassy Knoll' [online]. The Washington Post, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  240. Peter Jennings Reporting: The Kennedy Assassination - Beyond Conspiracy [online]. The Internet Movie Database (IMDb), 20. listopad 2003, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  241. WARNER, Frank. More Kennedy assassination facts in: Oswald acted alone [online]. [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  242. HANKEY, John. JFK II: The Bush Connection [online]. IMDb.com, 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  243. 544 Camp Street, New Orleans [online]. Google maps, rev. 6. 9. 2009, [cit. 2009-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  244. a b c Brož, str. 108
  245. a b ROBERT J., Groden. The Killing of a President: The Complete Photographic Record of the Assassination. Corvallis : Studio; 1st edition, 1994. ISBN 0140240039. S. 133. (anglicky) 
  246. Brož, str. 119
  247. a b Brož, str. 120
  248. a b c d e Groden, str. 134
  249. Brož, str. 116
  250. PHELAN, James. The Penthouse Interview with Clay Shaw. Penthouse magazine [online]. . Dostupné online. ISSN 0090-2020.  
  251. Brož, str. 118
  252. a b Groden, str. 135
  253. a b New Orleans DA Rejects FBI Aid in JFK Plot Probe [online]. Dallas Times, 23. únor 1967, [cit. 2010-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  254. Groden, str. 109
  255. Záznam rozhovoru s manželi Newmanovými na televizi WFAA-TV [online]. WFAA-TV (youtube.com), 22. listopad 1963. Dostupné online. (anglicky) 
  256. Brož, str. 114
  257. Final Report of the Assassination Records Review Board [online]. Federation of American Scientists, říjen 1998, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  258. TUNHEIM, John. The Assassination Records Review Board: Unlocking the Government’s Secret Files on the Murder of a President [online]. The Public Lawyer, Vol. 8, No. 1, 2000, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  259. TUNHEIM, John R.. Kompletní závěrečná zpráva Assassination Records Review Board [online]. Assassination Records Review Board, 30. 9. 1998, [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  260. STRAŠÍK, Lukáš. Určitě střílel Oswald, říká bývalý Kennedyho bodyguard [online]. ČT24, 23. listopadu 2010. Dostupné online.  
  261. Warrenova komise − slyšení (CE 2240): FBI přepis dopisu zaslaného Oswaldem Socialistické straně Ameriky [online]. 3. říjen 1956, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  262. Lee Harvey Oswald v Rusku: Cesta z USA do SSSR [online]. Russian Books, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  263. Craig Frizzell a Magen Knuth. Nepřátelé na smrt?: Skutečně prezident Kennedy plánoval rozprášení CIA? [online]. John McAdams, [cit. 2008-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  264. Novinový článek v New York Times str. 20 [online]. New York Times, 25.4. 1966, [cit. 2008-08-22].  
  265. Zpráva HSCA [online]. [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  266. Janda, Berry, Goldman. The Challenge of Democracy - Government in America (second edition). Boston, USA : Houghton Mifflin Company, 1989. ISBN 0-395-43292-8. Kapitola 11, s. 430. (anglicky) 
  267. a b Groden, str. 1–4
  268. a b Charles A. Crenshaw, Jens Hansen, J. Gary Shaw. JFK: conspiracy of silence. New York : Signet, 1992. ISBN 9780451403469. S. 71. (anglicky) 
  269. a b c d e JFK možná zemřel kvůli tajným materiálům o UFO, míní spisovatel. iDNES.cz [online]. 20. duben 2011. Dostupné online. ISSN 1210-1168.  
  270. a b Kennedy chtěl informace o UFO! Proto MUSEL ZEMŘÍT!. TN.cz [online]. 20. duben 2011. Dostupné online.  
  271. a b c Kennedy chtěl tajné informace o UFO. Zemřel proto? [online]. ČT24, 20. duben 2011. Dostupné online.  
  272. WOLCHOVER, Natalie. CIA Cover-Up Alleged in JFK's 'Secret UFO Inquiry' [online]. Space.com, 21. duben 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  273. a b c ROŠKOT, Jiří. Za atentátem na Kennedyho prý stál pokus získat tajné informace o UFO [online]. Novinky.cz, 20. duben 2011. Dostupné online.  
  274. LESTER, William A.. A Celebration of Freedom: JFK and the New Frontier. Shelbyville : Wasteland Press, 2010. 294 s. ISBN 1600475388. (anglicky) 
  275. a b PACEPA, Ion Mihai. The Kremlin’s Killing Ways [online]. National Review Online, 28. listopad 2006, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  276. Brož, str. 146−147
  277. a b Pozadí atentátu na Kennedyho zůstává nejasné. Hospodářské noviny [online]. , 21. listopad 2003. Dostupné online. ISSN 1213-7693.  
  278. a b PARKER, Richard. Galbraith and Vietnam. The Nation [online]. 24. únor 2005, s. 1-2. Dostupné online. ISSN 0027-8378.  (anglicky) 
  279. a b National Security Action Memorandum 263 a 273 [online]. Washington: The White House, 21. listopadu a 26. listopadu 1963. Dostupné online. (anglicky) 
  280. a b c Oswald offered to kill JFK for Cuba, report indicates [online]. Dallas Morning News, 27. květen 1982, [cit. 2010-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  281. a b c d e BROŽ, Ivan. Záhady atentátů na prezidenty USA: Oběti fanatiků, nebo spiknutí?. 21. století [online]. 19. únor 2007. Dostupné online. ISSN 1214-1097.  
  282. a b Losev, Petrusenko. Ozvěna výstřelů z Dallasu. Praha : Naše Vojsko, 1986. S. 182.  
  283. KENNEDY, John F.. Executive Order 11110 [online]. The White House, 4. červen 1963. Dostupné online. (anglicky) 
  284. MARS, Jim. Crossfire: The Plot that Killed Kennedy. New York : Basic Books, 1993. 656 s. ISBN 0881845248. (anglicky) 
  285. FLAHERTY, Edward. Debunking the Federal Reserve Conspiracy Theories [online]. Department of Economics College of Charleston, 2000. Dostupné online. (anglicky) 
  286. a b c Oliver Stone, Zachary Sklar. JFK: The Book of the Film. New York : Applause Books, 2000. ISBN 1557831270. S. 161. (anglicky) 
  287. a b c Bottom Line: How Crazy Is It?. Newsweek [online]. , 23. prosinec 1991. Dostupné online. ISSN 0028-9604.  
  288. Zapruderův film, snímek 220 (deštník lze vidět u levého dolního rohu) [online]. assassinationresearch.com, [cit. 2009-12-04]. Dostupné online.  
  289. a b c d e f Groden, str. 189
  290. a b c d Groden, str. 69
  291. Groden, str. 49
  292. a b c Groden, str. 143
  293. BIGGIO, W. S.. Link between Deaths of JFK, King Claimed. Dallas Times Herald [online]. , 19. březen 1969, roč. 81. Dostupné online. ISSN 1565849.  
  294. a b Groden, str. 184–185
  295. a b JFK Assassination live on WFAA-TV 8 [online]. WFAA-TV, 22. listopad 1963, [cit. 2008-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  296. Profil Jaye Watsona [online]. IMDb.com. Dostupné online. (anglicky) 
  297. Profil Waltera Cronkita [online]. IMDb.com. Dostupné online. (anglicky) 
  298. Záznam vysílání CBS News [online]. CBS News (youtube.com), 22. listopad 1963. Dostupné online. (anglicky) 
  299. Walter Cronkite informuje o úmrtí prezidenta Kennedyho [online]. CBS News (youtube.com), 22. listopad 1963. Dostupné online. (anglicky) 
  300. BBC ON THIS DAY: Stunned into silence' by JFK's death [online]. 22. 11. 1963, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  301. Historické perspektivy: Reakce Američanů na zavraždění prezidenta a útoky z 11. září [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  302. Mourning population: Some considerations of historically comparable assassinations - Death Studies [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  303. Abigail Van Buren (Pauline Phillips). Where Were You When President Kennedy Was Shot?: Memories and Tributes to a Slain President. Kansas City : Andrews and McMeel Pub., 1993. ISBN 978-0836262469. (anglicky) 
  304. a b c d WEBEL, Lewis A.. News of Assassination Shaves Market Values By $10.6 Billion. Deseret News Salt Lake Telegram [online]. , 24. listopadu 1963, čís. 126 [cit. 2010-08-24], s. 5. Dostupné online.  (anglicky) 
  305. Pokorný, str. 92
  306. Pokorný, str. 93
  307. a b c d GRIGGS, Ian. Reakce světa na atentát na JFK [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  308. Vysílání stanice CBS (videozáznam): Sovětská reakce na atentát na JFK [online]. youtube.com, 22.11.1963, [cit. 2008-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  309. a b JFK Assassination Records Review Board Releases Top Secret Records [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  310. a b c Khrushchev Extends Sympathies. Spokane Daily Chronicle [online]. , 23. listopad 1963, roč. 78, čís. 55, s. 8. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZIFČÁK, Ludvík. Zabili jsme Kennedyho. Bruntál : ELLF, 2008. ISBN 978-80-904078.  
  • KYNCL, Karel. 63 dní do Dallasu. Praha : Vydav. čas. min. nár. obrany, 1966. 213 s.  
  • POKORNÝ, Dušan. Ulice Jilmů 12.30. Praha : Mladá fronta, 1965. 193 s.  
  • VOLEK, Jindřich. Kennedyové. Praha : Vyšehrad, 1970. 274 s.  
  • Mark Lane, Karel Kyncl. Byl Lee Oswald nevinen?. Praha : NPL, 1964. 58 s.  
  • BROŽ, Ivan. Na mušce prezident. Praha : Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004. ISBN 80-7181-880-1.  
  • MAILER, Norman. Americké tajmenství: Příběh Lee Harveye Oswalda. Plzeň : Mustang, 1997. 826 s. ISBN 80-7191-143-7.  
  • SUMMERS, Anthony. Konspirace : poslední kniha o atentátu na J.F.K. : dramatická svědectví, nové důkazy. Rudná u Prahy : JEVA, 1993. ISBN 80-85797-08-9.  
  • BUGLIOSI, Vincent. Reclaiming History: The Assassination of President John F. Kennedy. New York : Norton, 2007. ISBN 0393045250. (anglicky) 
  • GRODEN, Robert J.. The Killing of a President: The Complete Photographic Record of the Assassination. New York : Viking Studio Books (1st edition), 1994. 223 s. ISBN 0140240039. (anglicky) 
  • LA FONTAINE, Mary. Oswald Talked: The New Evidence in the JFK Assassination. Gretna : Pelican Publishing Company, 1996. 454 s. ISBN 1565540298. (anglicky) 
  • GARRISON, Jim. On the trail of the assassins: my investigation and prosecution of the murder of President Kennedy. Londýn : Penguin Books, 1992. 342 s. ISBN 0140170359. (anglicky) 
  • BLAINE, Gerald. The Kennedy Detail: JFK's Secret Service Agents Break Their Silence. New York : Gallery, 2010. 446 s. ISBN 1439192960. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Assassination of John F. Kennedy ve Wikimedia Commons
  • (česky) JFK (1991), film Olivera Stonea (pohled na okolnosti atentátu) [online]. CSFD.cz, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (česky) TUČEK, Josef. Atentát na prezidenta: nejasno i po 44 letech [online]. aktualne.cz, 22. 11. 2008, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (česky) Vrah na prezidenta Kennedyho střílel ze skladu učebnic [online]. novinky.cz, 23. 11. 2008, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) Zpráva Warrenovy komise: kompletní elektronická verze [online]. 1963, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) Reakce Martina Luthera Kinga na atentát [online]. youtube.com, 22. 11. 1963, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) Dokumnentární film: Beyond Conspiracy - Kennedy assassination [online]. youtube.com, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) Kolekce záznamů atentátu na JFK: Národní archiv NARA [online]. archives.gov, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) PBS Frontline: Who Was Lee Harvey Oswald?: stránka zabývající se osobou H. L. Oswalda [online]. pbs.org, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  • (anglicky) Dobový záznam dallaské TV stanice KDTW [online]. media.myfoxdfw.com, 22. 11. 1963, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) REITZES, David A.. JFK Online: JFK Assassination Resources Online [online]. jfk-online.com, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) VON PEIN, David. 1963: A Lone-Assassin Point-Of-View [online]. davidvonpein.blogspot.com, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) DOHERTY, Thomas. Atentát a pohřeb Johna F. Kennedyho [online]. Encyclopedia of Television, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) Archiv fotografií a filmů zachyvujících atentát [online]. jfkmurderphotos.bravehost.com, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) MYERS, Dale K.. Secrets of a Homicide: počítačová rekonstrukce atentátu [online]. jfkfiles.com, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  
  • (anglicky) Mapa trasy jízdy prezidentské kolony [online]. wayfaring.com, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.