Střelný prach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: sovětský válečný film z roku 1985 Střelný prach.
Bezdýmný prach

Původní černý střelný prach je směsí jemně mletého draselného ledku neboli dusičnanu draselného (KNO3), dřevěného uhlí a síry. Prakticky byl používán až do poslední třetiny 19. století. Později vynalezený bezdýmý střelný prach obsahuje jako hlavní složku nitrocelulózu neboli střelnou bavlnu želatinovanou nitroglycerinem nebo jinými nitroglykoly. Černý střelný prach se používá obvykle v pyrotechnice pro trhací práce a výrobu zábavné pyrotechniky, dělobuchů nebo zápalnic. Existuje také nemalá skupina příznivců střelby replikami (kopiemi) historických zbraní – tzv. předovkami, při které se černý střelný prach stále používá. Bezdýmý střelný prach nalézá využití při výrobě nábojů do palných zbraní.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ukázka různých typů střelného prachu

Černý střelný prach je nejstarší známou výbušninou na světě, patřící do podkategorie střelivin. Byl objeven v období sedméhodevátého století v Číně. Nejdříve byl využíván v léčitelství jako přísada. Později byl využíván pro pohon raket, náplň granátů a jsou známy dokonce i bambusové pušky.

Traduje se, že střelný prach v Evropě vynalezl mnich Roger Bacon, ovšem z německých pramenů pochází zmínka o Berchtoldu Schwarzovi, podle něhož má být i nazýván černým. Pravděpodobnější je ovšem to, že černým prachem je nazýván pro svou barvu.

Ve třináctém století pronikl střelný prach do Evropy. Už ve čtrnáctém století zde existovala prosperující výroba palných zbraní, která vedla k postupnému zániku rytířů jako středověkých bojovníků. Ve velkém se palné zbraně začaly používat v patnáctém století husity. Husitská terminologie pojmenování tehdejších střelných zbraní tak pronikla do mnoha světových jazyků. Stále je např. živý výraz pistol vzniklý z českého píšťala (nejlehčí varianty ručních palných zbraní) nebo anglické howitzer (něm. Haublitze) z původně české houfnice.

V roce 1887 si Alfred Nobel nechal patentovat bezdýmý střelný prach pod názvem ballistit a jeho dalším zdokonalením vznikl dnes nejpoužívanější kordit. Hlavní složkou je střelná bavlna kombinovaná s nitroglycerinem a jinými nitroglykoly. Tento nový prach je díky svým lepším vlastnostem dnes používán v prakticky všech palných zbraních.

Složení a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Černý prach (Pyrodex)

Typické složení černého střelného prachu je: 75 % KNO3, 10 % síry a 15 % dřevěného uhlí. V praxi se střelný prach vyrábí buď pro trhací práce s nižším obsahem KNO3 v rozmezí 60 - 70 % a pro vojenské využití s obsahem KNO3 74 - 75 %.

Puškový prach: 75 % KNO3 + 15 % C + 10 % S

Trhací prach forte: 80 % KNO3 + 20 % C (třikrát rychlejší než puškový)

Zápalnicový prach: 75 % KNO3 + 20 % C + 5 % S

Dělový prach: 75 % KNO3 + 12,5 % C + 12,5 % S

Trhací prachy se dělí podle obsahu dusičnanu na: 40 % - Lente (pomalé), 75 - 80 % - Forte (rychlé) a 65 % - Ordinaire (střední).

Průmyslově vyráběný střelný prach se vyznačuje vysokou homogenitou směsi s přesně definovanou velikostí jednotlivých částic. Toho se dociluje mletím všech složek s určitým množstvím vody a následným sušením směsi. Přesný postup je pochopitelně předmětem chráněného „know how“ jednotlivých výrobců. V současnosti je černý prach průmyslově vyráběn také pro sportovní střelbu z replik starých palných zbraní.

Typický černý střelný prach má následující detonační charakteristiky:

Použití[editovat | editovat zdroj]

Klasický černý střelný prach má ze všech běžných výbušnin nejnižší detonační rychlost, která je blízká rychlosti zvuku. Zároveň je jeho výroba velmi levná a pyrotechnické vlastnosti jsou detailně prozkoumány. Z těchto důvodů se stále občas používá jako levná průmyslová trhavina při práci v lomech a jiných odstřelových pracích. Hlavní uplatnění mu však patří v oblasti zábavné pyrotechniky, kde je jeho základní předností vysoká stálost vůči mechanickým podnětům a současně snadná inicializace výbuchu.

Naopak v současné době prakticky totálně skončilo využití černého střelného prachu v palných zbraních. Příčinou je především dostatek jiných explozivních produktů s mnohem lepšími výbuchovými vlastnostmi. Kromě toho vzniká při hoření klasického prachu řada velmi korozivních plynů, především oxid siřičitý SO2, který rychle napadá a ničí kovové součásti palných zbraní. Tento fakt ho prakticky vylučuje z výroby střeliva pro rychlopalné zbraně, kde je materiál zbraně vystaven styku s výbuchovými plyny po značně dlouhou dobu. V této oblasti má naopak velmi významné postavení bezdýmý střelný prach, ať již jako klasický Kordit nebo další výrobky na podobné bázi.

Jednoduchá, nejčastěji používaná chemická reakce je tato:

2 KNO3 + S + 3 C → K2S + N2 + 3 CO2.

Přesnější zjednodušená rovnice by byla takto:

10 KNO3 + 3 S + 8 C → 2 K2CO3 + 3 K2SO4 + 6 CO2 + 5 N2.

Další možná reakce:

4 KNO3 + C7H4O + 2 S → 2 K2S + 3 CO2 + 4 CO + 2 H2O + 2 N2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Gunpowder ve Wikimedia Commons