Federální rezervní systém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sídlo FEDu ve Washington D.C.
Pečeť guvernéra FEDu

Federální rezervní systém (neformálně Fed) je centrální bankovní systém Spojených států amerických. Fed je formálně soukromá instituce. Stát k ní sice nemá přímý přístup, avšak má vliv na složení jejího vedení.

Složky FEDu[editovat | editovat zdroj]

Organizace FEDu

Složky federálního rezervního systému jsou tyto:[1]

  1. Rada guvernérů Federálního rezervního systému ve Washingtonu, kterou jmenuje prezident. Do roku 1948 se místo guvernérů používalo označení ředitel (director).
  2. Federální výbor pro otevřený trh.
  3. 12 nezávislých regionálních soukromých bank, které se nacházejí ve velkých městech USA a působí jako fiskální agenti pro americké ministerstvo financí; každá má vlastní správní radu o devíti členech.
  4. Četné jiné soukromé členské banky, které drží podíly (nepřevoditelné akcie) v těchto regionálních bankách.
  5. Různé poradní sbory.

Rezervní banky[editovat | editovat zdroj]

Distrikty FEDu a sídla oblastních rezervních bank.

Federální rezervní systém má 12 regionů, tzv. distriktů. Každý distrikt má svého guvernéra, jenž je současně šéfem oblastní správní rady a členem rady guvernérů, a oblastní banku, která může mít pobočky v dalších městech.

Distrikt Sídlo Pobočky Guvernér Kapitál [pozn1 1]
1. (A) Boston Eric S. Rosengren 59 mld.
2. (B) New York City William C. Dudley 1,106 bil.
3. (C) Philadelphia Charles I. Plosser 80 mld.
4. (D) Cleveland Cincinnati (Ohio) a Pittsburgh (Pennsylvania) Sandra Pianalto 69 mld.
5. (E) Richmond Baltimore (Maryland) a Charlotte (North Carolina) Jeffrey M. Lacker 257 mld.
6. (F) Atlanta Birmingham (Alabama), Jacksonville (Florida), Miami (Florida), Nashville (Tennessee) a New Orleans (Louisiana) Dennis P. Lockhart 162 mld.
7. (G) Chicago Detroit (Michigan) Charles L. Evans 124 mld.
8. (H) St. Louis Little Rock (Arkansas), Louisville (Kentucky) a Memphis (Tennessee) James B. Bullard 42 mld.
9. (I) Minneapolis Helena (Montana) Narayana R. Kocherlakota 41 mld.
10. (J) Kansas City Denver (Colorado), Oklahoma City (Oklahoma) a Omaha (Nebraska) Esther George 55 mld.
11. (K) Dallas El Paso (Texas), Houston (Texas) a San Antonio (Texas) Richard W. Fisher 88 mld.
12. (L) San Francisco Los Angeles (California), Portland (Oregon), Salt Lake City (Utah) a Seattle (Washington) John C. Williams 224 mld.
  1. k 15. září 2009, v USD

Předsedové rady guvernérů FEDu[editovat | editovat zdroj]

Od února 2006 je předsedou Rady guvernérů Federálního rezervního systému Ben Bernanke a současnou místopředsedkyní Janet Yellenová. Předsedu nominuje rada samotná a schvaluje prezident Spojených států amerických. Zatím se nestalo, že by navržené jméno nepotvrdil.

  1. Charles S. Hamlin (10. srpna 1914 - 10. srpna 1916)
  2. William P. G. Harding (10. srpna 1916 - 9. srpna 1922)
  3. Daniel R. Crissinger (1. května 1923 - 15. září 1927)
  4. Roy A. Young (4. října 1927 - 31. srpna 1930)
  5. Eugene I. Meyer (16. září 1930 - 10. května 1933)
  6. Eugene R. Black (19. května 1933 - 15. srpna 1934)
  7. Marriner S. Eccles¹ (15. listopadu 1934 - 3. února 1948)[2]
  8. Thomas B. McCabe (15. dubna 1948 - 2. dubna 1951)
  9. William McChesney Martin, Jr. (2. dubna 1951 - 1. února 1970)
  10. Arthur F. Burns (1. února 1970 - 31. ledna 1978)
  11. G. William Miller (8. března 1978 - 6. srpna 1979)
  12. Paul A. Volcker (6. srpna 1979 - 11. srpna 1987)
  13. Alan Greenspan² (11. srpna 1987 - 31. ledna 2006)
  14. Ben S. Bernanke (1. února 2006 - )

¹ dočasný předseda od 3. února do 15. dubna 1948.
² dočasný předseda od 3. března do 20. června 1996

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dobová přední stránka novin informující o Wilsonově Federal Reserve Act
Související informace naleznete také v článku Historie centrálního bankovnictví v USA.

Vznikl podepsáním Zákona o federálních rezervách pár dnů před vánočními svátky, 23.prosince 1913, prezidentem Woodrowem Wilsonem. Samotné znění zákona vzešlo z tajného setkání zástupců amerického ministerstva financí a několika vlivných bankéřů té doby v listopadu 1910 na ostrově Jekyll Island v americké Georgii. Hlavní rys zákona bylo získání pověření (z americké ústavy explicitně dané Kongresu) tisknout peníze a poskytovat je americké vládě na úvěr.[3] Měna s nuceným oběhem začala vyvolávat hospodářský cyklus.[4] Později, co byl zrušen Brettonwoodský systém a opuštěn zlatý standard, to umožnilo nárůst inflace.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Federální rezervní systém je často kritizován z obou stran politického spektra. Představitelé libertariánské pravice, například Ron Paul, kritizují Fed na základě protiústavnosti. Fed je totiž v dnešních dnech hlavním zdrojem tisknutí amerického dolaru, přestože dle ústavy Spojených států amerických má výhradní právo tisknout americkou měnu pouze ministerstvo financí. Levice i libertariáné dále kritizují na Fedu, že je soukromý a je ovládán neprůhlednou úzkou skupinkou lidí. Levice také zdůrazňuje možnost zapojení Fedu do světové finanční krize a další nelegální praktiky. Fed není ničím kontrolován a navzdory svým pravomocem a prostředkům funguje fakticky jako nezávislý orgán.

Fed byl také především kritizován za svou "tajuplnost". Ovšem začátkem roku 2012 Fed představil svůj krok k větší transparentnosti. Ve svém prohlášení z prosincového jednání, tzv. "minutes" oznámil, že bude pravidelně poskytovat prognózy úrokových sazeb. Čtyřikrát do roka bude vyhlašovat, jak dlouho chce držet krátkodobé úrokové sazby na stávajících úrovních.[5]

Audit[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2011 byly zveřejněny výsledky auditu Fedu, který prosadil kongresman Ron Paul a Alan Greyson pomocí pozměňovacího návrhu (Fed nebyl nikdy ve své téměř stoleté historii důkladně auditován, sám Paul zmínil, že k poslednímu auditu došlo někdy v 50. letech 20. století a i ten byl jen částečný). Audit provedl Všeobecný úřad pro kontrolu rozpočtu (Government Accountability Office) a zjistil, že Fed v letech 2007-2010 rozdal v bezúročných půjčkách americkým i zahraničním bankám a korporacím přes 16×1012 dolarů (113 % HDP USA), a to bez vědomí Kongresu.[6]

Podle Alana Graysona se má jednat dokonce o 26 bilionů dolarů (184 % HDP).[7] Mezi příjemci je mnoho významných finančních institucí a korporací, převážně ze Spojených států, ale i z jiných zemí jako Švýcarsko, Skotsko, Velká Británie, Německo, Japonsko a další.[8] V případě amerických bank a institucí navíc došlo ke střetu zájmů, kdy Fed vyřizování této obrovské transakce „outsourcoval“ a lidé ji realizující současně působili v podnicích, kterým byly tyto bezplatné půjčky poskytnuty.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federal Reserve System na anglické Wikipedii.

  1. http://www.federalreserve.gov/bios/boardmembership.htm
  2. MELTZER, Allan H.. Chicago : [s.n.], 2003.  
  3. Reality Check: Do We Really Need To Audit the FED?
  4. http://bullmarketthinking.com/200-years-of-the-dowgold-ratio-suggest-staggering-moves-dead-ahead/ - 200 Years Of The Dow/Gold Ratio Suggest Staggering Moves Dead Ahead
  5. Fed bude pravidelně poskytovat prognózy úrokových sazeb
  6. Audit Fedu odhalil tajnou finanční injekci bankám, v celkové hodnotě cca 16 bilionů USD
  7. Podvod tisícročia: Americká centrálna banka vraj spreneverila 26 biliónov!
  8. (anglicky)Zpráva o auditu Fedu, tabulka příjemců
  9. (anglicky)The Fed Audit