Brettonwoodský systém
Brettonwoodský (měnový) systém byl systém regulace mezinárodních měnových vztahů. Pojmenován je podle okresu Bretton Woods v New Hampshire, USA, kde byl systém v roce 1944 dohodnut. Trval od roku 1945 do srpna 1971.
Obsah |
[editovat] Brettonwoodská dohoda
V červenci 1944 se v tamním hotelu Mount Washington konala jednání mezi 44 zeměmi (v nichž měly hlavní slovo Velká Británie a Spojené státy americké) o nové koncepci peněžního systému, která by v poválečném světě mohla být zavedena. Výsledkem byla tzv. brettonwoodská dohoda (též opisně nazývaná standard ekvivalence dolaru a zlata) coby první globální peněžní konstituce. Body této konference se promýšlely dva roky dopředu. Konference byla úspěšná v tom ohledu, že byla podepsána všemi 45 zúčastněnými zeměmi a v následujícím roce, 1945, vstoupila v platnost.
Jako zástupci Československa byli jednání přítomni Ladislav Feierabend, Jan Viktor Mládek, Antonín Basch, Ervin Exner a Josef Hanč.
[editovat] Důsledky Brettonwoodské dohody
Americký dolar získal status oficiální celosvětové rezervní měny, od které navíc budou měny ostatních zemí odvozeny. Současně Spojené státy musely garantovat směnitelnost dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu 35 dolarů za trojskou unci zlata (jednalo se o jistou formu zlatého standardu). V zájmu centrálních bank ostatních států bylo vytvořit si dostatečné měnové rezervy právě v amerických dolarech. To zpětně zvýšilo atraktivitu této měny a posílilo její postavení v poválečném světě.
[editovat] Organizace vzešlé z Brettonwoodské dohody
Brettonwoodská dohoda dala vzniknout Stabilizačnímu fondu, později Mezinárodnímu měnovému fondu, který nad nově vzniklým systémem začal dohlížet. Dále pak vznikla Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, později Světová banka (World Bank, WB). Naopak, bylo navrženo zrušení banky pro mezinárodní vypořádání (the Bank of International Settlements) za flagrantní spolupráci s nacistickým režimem, ale tento krok nakonec na konferenci neprošel (i vzhledem k nutnosti formy předpokládaných poválečných reparací Německa).
[editovat] Uzavření zlatého okna
Konverze dolaru za zlato nebyla vymahatelná jednotlivcem, ale měly na ni nárok centrální banky jiných zemí. V důsledku to znamenalo, že centrální banka Spojených států (Federální rezervní systém) byla povinna na žádost bank jiných zemí směnit dodanou sumu dolarů za odpovídající množství zlata. To v průběhu 60. let (zejména po programu „zbraní a másla“ prezidenta Lyndona Johnsona) vedlo k odčerpávání zlata drženého americkými bankami z území Spojených států. V srpnu roku 1971, kdy o splnění závazku podle brettonwoodské dohody zažádaly Francie a Velká Británie, jim tehdejší prezident Richard Nixon nevyhověl a 15. srpna tzv. uzavřením zlatého okna brettonwoodský systém zrušil. To vedlo k éře pohyblivých devizových kurzů. Cena zlata během několika měsíců od konce Brettonwoodské dohody vzrostla řádově desetinásobně.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- Peníze v rukou státu – text od Murray Rothbarda ze stránek Liberálního institutu
- Bernard Lietaer: Budoucnost peněz, paradigma.sk, ISBN 80-968603-3-X, str 286 a 296
